Změna zaměstnavatele a dopady pro pojištěnce ve zdravotním pojištění

Žádný problém však nevznikne pojištěnci či zdravotní pojišťovně ani v případě, kdy zaměstnání po sobě jdoucí netrvají celé kalendářní měsíce. Například když jedno zaměstnání skončí 17. 4. 2019 a druhé započne 20. 5. 2019, je tato situace v pořádku a zbylými kalendářními dny měsíců dubna a května (tedy mimo období zaměstnání) se zdravotní pojišťovna nezabývá a za takové dny nebude požadována žádná úhrada pojistného.

Celý kalendářní měsíc bez zaměstnání

Jinak je tomu tehdy, když období bez zaměstnání trvá déle než celý kalendářní měsíc. Skončí-li zaměstnání třeba 17. 4. a do dalšího zaměstnání nastoupí pojištěnec až 1. 6., musí si relevantně vyřešit zdravotní pojištění za měsíc květen, ve kterém zaměstnání netrvalo. V této souvislosti nabízí právní úprava zdravotního pojištění v podstatě tyto možnosti:

• výkon samostatné výdělečné činnosti neboli podnikání ve zdravotním pojištění ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které definuje, kdo se považuje ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou. Pokud by se v daném kalendářním roce jednalo o souběh zaměstnání s podnikáním, přičemž samostatná výdělečná činnost by byla vedlejším zdrojem příjmů, musela by si osoba na měsíce, kdy zaměstnání netrvalo celý kalendářní měsíc (v našem případě na duben a květen), zaplatit alespoň minimální zálohy, neboli dodržet v takových měsících minimální vyměřovací základ, pokud pro ni tato povinnost platí. Aby pojištěnec nemusel při takovém souběhu platit jako OSVČ zálohy na pojistné, musejí být současně splněny tyto dvě podmínky: v zaměstnání musí být odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu a zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc;
• registraci v kategorii osob, za které platí pojistné stát, dle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Pokud zaměstnání skončí a pojištěnec je třeba poživatelem některého z důchodů (například invalidního důchodu při jakémkoli stupni invalidity), má průběžně řešen svůj pojistný vztah bez ohledu na to, kolik celých kalendářních měsíců bude bez zaměstnání. Standardním řešením je také přihlásit se na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, což je ve zdravotním pojištění taktéž „státní kategorie“. Vycházíme-li z výše uvedeného, pak při skončení zaměstnání dne 17. 4. se může pojištěnec zaevidovat jako uchazeč o zaměstnání kdykoli v měsíci květnu, čímž má vyřešeno zdravotní pojištění za každý (i necelý) kalendářní měsíc registrace uchazeče o zaměstnání. Z pohledu zdravotního pojištění by byl postup pojištěnce v pořádku, kdyby byla evidence uchazeče o zaměstnání ukončena třeba 5. 11., a do dalšího zaměstnání by pojištěnec nastoupil kdykoli v průběhu prosince.
• přihlásit se u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů a platit si pojistné jako tzv. samoplátce. Například když zaměstnání skončí 17. 4. a v průběhu měsíce května nebude pojištěnec ani jeden den zaměstnancem v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění, nebo OSVČ, anebo osobou, za kterou platí pojistné stát, musí se do 9. 5. přihlásit u své zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů a zaplatit si pojistné 1 803 Kč. Je také pravdou, že i když si pojištěnec platí měsíčně zmíněných 1 803 Kč, má podle zákona o veřejném zdravotním pojištění nárok na plný rozsah hrazených služeb stejně jako zaměstnanci nebo podnikatelé, kteří každý měsíc zaplatí třeba i několikanásobně více.

Zaměstnání ve zdravotním pojištění

V daných souvislostech bych chtěl upozornit na to, že zaměstnáním má pojištěnec vyřešen svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) pouze tehdy, pokud se daná činnost považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnání. Aby se jednalo ve zdravotním pojištění o zaměstnání, musejí být současně splněny tyto dvě podmínky: zaměstnanec musí pro zaměstnavatele vykonávat činnost a za tuto činnost mu musí být zúčtovaný příjem zdaňován podle § 6 zákona o daních z příjmů. To znamená, že o zaměstnání se nejedná například:

• u žáka nebo studenta, který má pouze příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku,
• tehdy, jsou-li odměňováni členové okrskové volební komise při volbách do Evropského parlamentu, Senátu a zastupitelstev územních samosprávných celků a členové okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise při volbách do Poslanecké sněmovny a při volbě prezidenta republiky,
• při příjmu nižším než 3 000 Kč u:
  1. osob pracujících na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele,
  2. člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován,
  3. dobrovolných pracovníků pečovatelské služby,
• u členů statutárních orgánů bez příjmu,
• při příjmu maximálně 10 000 Kč u dohody o provedení práce atd.

Dodávám, že od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Dohoda bez povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění

Z praxe bych chtěl upozornit na situaci, kdy bylo sjednáno zaměstnání na základě dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím v žádném z měsíců 10 000 Kč. Zaměstnavatel správně nepřihlašoval osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny, jakož ani neplnil žádné další povinnosti. Došlo k tomu, že po čase se dostavil do mzdové účtárny značně překvapený zaměstnanec s tím, že od zdravotní pojišťovny obdržel informaci, ve které je mu oznamováno, že po určité období - samozřejmě shodné se zaměstnáním na dohodu o provedení práce - nemá řešené své zdravotní pojištění. I když byla zaměstnanci vysvětlena příčina vzniklého stavu (totiž, že zaměstnáním na dohodu o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč nevzniklo ve zdravotním pojištění zaměstnání), měl se touto záležitostí primárně zabývat sám pojištěnec a svoji situaci si měl řešit, třeba placením pojistného jako osoba bez zdanitelných příjmů. Nicméně v takových a obdobných situacích, například i tehdy, pokud zaměstnavatel osobu jako zaměstnance na jeden či více kalendářních měsíců odhlašuje u zdravotní pojišťovny proto, že při trvající dohodě poklesl příjem pod rozhodnou částku, je potřebné či vhodné, aby zaměstnavatel (mzdová účetní) o potřebě takového postupu zaměstnance informoval.

Při zaměstnání například na dohodu o provedení práce s příjmem maximálně 10 000 Kč popisovaný problém nevnikne tehdy, pokud:

• má občan ještě další zaměstnání, zakládající povinnost odvodu pojistného na zdravotní pojištění,
• příjem v jiném zaměstnání sice nedosahuje zákonného minima, avšak zaměstnavatel provádí příslušný dopočet,
• je pojištěnec současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh, což je v roce 2019 částka 2 208 Kč,
• má pojištěnec evidovánu některou z kategorií zdravotního pojištění (například jako „státní pojištěnec“) a jako zaměstnanec patří mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, tudíž s odvodem pojistného ze skutečné výše příjmu.

Příslušnost ke zdravotní pojišťovně

Pro správné placení pojistného je důležité, aby zaměstnavatel věděl, u kterých zdravotních pojišťoven jsou jeho zaměstnanci pojištěni. Při nástupu do pracovního poměru (zaměstnání) má zaměstnanec povinnost sdělit zaměstnavateli zdravotní pojišťovnu, u které je pojištěn. Stejnou povinnost má i tehdy, stane-li se pojištěncem jiné zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání, kdy tuto povinnost splní do 8 dnů ode dne změny zdravotní pojišťovny. Přijetí těchto sdělení je zaměstnavatel povinen pojištěnci písemně potvrdit.

Platby „nové“ zdravotní pojišťovně

Podání informace o změně zdravotní pojišťovny má pro zaměstnavatele (i zaměstnance) klíčový význam, neboť zaměstnavatel musí následně přesměrovat platby pojistného zdravotní pojišťovně, ke které zaměstnanec k příslušnému datu přestoupil. Pokud zaměstnanec (a to i bývalý) tuto svoji zákonnou povinnost nesplní, vzniká zaměstnavateli - hromadnému plátci - u zaměstnancovy bývalé zdravotní pojišťovny přeplatek na pojistném. Naopak zdravotní pojišťovna, které platby řádně náležejí, bude po zaměstnavateli (neboť ten je v takovém případě partnerem zdravotní pojišťovny z hlediska placení pojistného) uplatňovat dlužné pojistné včetně penále. V této souvislosti nesmí zaměstnavatel opomenout přihlásit (odhlásit) zaměstnance u dotčených zdravotních pojišťoven prostřednictvím kódů „P“ („O“).

Častou příčinou nesprávného postupu zaměstnavatele při placení pojistného je tedy skutečnost, že zaměstnanec neoznámí svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě, případně oznámí tuto změnu opožděně. Je nabíledni, že na tuto skutečnost se v rámci desetileté promlčecí doby dříve či později přijde. Buď ji zjistí sám zaměstnavatel, nebo zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své kontrolní činnosti.

Jak předejít problémům

Již jsem uvedl, že neoznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem způsobuje vznik přeplatku u jedné zdravotní pojišťovny (u té, které platby pojistného již nenáležejí) a současně vznik nedoplatku na pojistném včetně penále u té zdravotní pojišťovny, které úhrady správně patří. Aby zaměstnavatel předešel tomuto problému, doporučuji se průběžně vhodnou formou dotazovat všech zaměstnanců, zda nezměnili zdravotní pojišťovnu k datům 1. 1., resp. k 1. 7., což jsou standardní termíny pro změnu zdravotní pojišťovny. Zároveň je vhodné zaměstnance poučit v tom smyslu, že pokud by se v budoucnosti k takovému kroku odhodlali, nejedná se v případě zaměstnání o jejich soukromou záležitost, nýbrž je jejich povinností sdělit tuto novou skutečnost zaměstnavateli, a to nejpozději do osmi dnů ode dne změny.

Jiným řešením může být spolupráce se zdravotními pojišťovnami, kdy si může zaměstnavatel po dohodě nechat zaslat seznam zaměstnanců, evidovaných k určitému datu u příslušné zdravotní pojišťovny, který si následně porovná se svojí evidencí. Touto cestou se dají poměrně snadno a rychle identifikovat případné nesrovnalosti.

Při řešení přeplatku na pojistném nelze postupovat formou vzájemného vypořádání plateb mezi zdravotními pojišťovnami, neboť přeplatek na pojistném se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci za předpokladu, že tento nemá vůči zdravotní pojišťovně žádný jiný splatný závazek. Řešením vzniklé situace může být i započtení přeplatku s následnou platbou (platbami) pojistného, nejlépe po dohodě se zdravotní pojišťovnou. V této souvislosti závěrem uvádím důležitou zásadu, podle které platí zaměstnavatel pojistné na účet té zdravotní pojišťovny, u které je pojištěnec (zaměstnanec) pojištěn v měsíci, do kterého je příjem zúčtován.