Nejlepší je dluhy (nejen ve zdravotním pojištění) nevytvářet. Pokud se plátce i přes veškerou snahu dostane do situace, kdy mu vznikne u zdravotní pojišťovny nějaký dluh, případně více dluhů, je potřebné situaci řešit. Řádné placení pojistného, případně příslušenství a pokut, je jednou ze základních povinností každého plátce a zdravotní pojišťovny si (mnohdy až úzkostlivě, avšak zcela oprávněně) hlídají, aby obdržely každou platbu, na kterou mají ze zákona nárok.
Po stránce personální a technické jsou zdravotní pojišťovny v současné době velmi dobře vybaveny, takže vyhnout se zákonným povinnostem v podstatě již nejde, nehledě na legislativu, která je i v tomto případě (vcelku logicky) na straně těchto institucí, třeba možností stanovit nesvědomitému plátci pravděpodobnou výši pojistného.
Kdo se může stát dlužníkem?
Dluhy vznikají u těch subjektů, které jsou ze zákona povinny platit pojistné, tedy u zaměstnavatelů, osob samostatně výdělečně činných (platících pojistné formou záloh a případného doplatku pojistného) a osob bez zdanitelných příjmů. Dluh na pojistném vzniká:
- opožděně provedenou úhradou,
- neprovedením platby,
- úhradou v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem,
- kombinací výše uvedených chybných postupů.
Součástí existence dluhu na pojistném je vždy vznik penále, jehož běh se zastaví až vyrovnáním dluhu na pojistném v plné výši. Z vyměřeného penále však již další penále nenabíhá.
Jak uplatňují zdravotní pojišťovny svoje pohledávky?
Zdravotní pojišťovny zpravidla nejprve vyzývají dlužníky, aby dluh vyrovnali dobrovolně, což je pro zdravotní pojišťovnu ideální varianta. Výzva k dobrovolné úhradě dluhu může mít několik podob, například zasláním vyúčtování v papírové podobě nebo i elektronicky na e-mailovou adresu nebo do datové schránky, sms zprávou, telefonickým oslovením apod. Pokud plátce dobrovolně neuhradí evidovanou pohledávku, třebaže byl k její úhradě vyzván, nastupují dvě cesty, jejichž prostřednictvím se zdravotní pojišťovny oprávněně domáhají svých nároků.
- V předmětné záležitosti je zahájeno správní řízení a návazně pak dlužníkovi doručen platební výměr. Rozhodnutí je v právní moci, jestliže bylo oznámeno (doručeno) a nelze proti němu podat odvolání. Dnem právní moci je den následující po marném uplynutí patnáctidenní lhůty pro podání odvolání.
- Výkazem nedoplatků předepíší zdravotní pojišťovny plátci pojistného dlužné pojistné a penále, které je nesporné. Za nesporné lze považovat takové pojistné a penále, o kterých lze důvodně předpokládat, že je plátce nezpochybní co do důvodu a výše.
Více splatných závazků u zdravotní pojišťovny
Setkal jsem se v praxi i se zaměstnavatelem, který měl:
- uloženou pokutu za opakované nesplnění oznamovací povinnosti,
- dlužné pojistné a penále vyměřené výkazem nedoplatků, tedy na základě dluhů na pojistném z dřívějšího období,
- další (nové vznikající) dluhy na pojistném – a penále.
V takovém případě se plátce ocitá ve velmi složité situaci, neboť musí uhrazovat příslušné dlužné částky podle tohoto zákonem stanoveného pořadí:
- pokuty,
- přirážka k pojistnému,
- nejstarší nedoplatky pojistného,
- běžné platby pojistného,
- penále.
Pokud plátce toto stanovené pořadí nedodrží, je zdravotní pojišťovna oprávněna použít příslušnou platbu na úhradu pohledávek ve stanoveném pořadí. Takže pokud zaměstnavatel provede běžnou platbu pojistného za příslušný kalendářní měsíc, může zdravotní pojišťovna převést tuto úhradu například na pokutu nebo na nejstarší dlužné pojistné. Je zřejmé, že touto transakcí vzniká zaměstnavateli další dluh na pojistném včetně penále. Pokud zdravotní pojišťovna takový převod provede, musí o něm plátce informovat.
Jestliže zaměstnavatel opakovaně a dlouhodobě neplatí pojistné, může se dostat do situace, kdy orgány činné v trestním řízení začnou přezkoumávat, zda toto jednání plátce naplňuje skutkovou podstatu trestného činu neodvedení daně, pojistného na důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 241 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
Řešením akceptovatelným pro zdravotní pojišťovnu je zpravidla sjednání splátkového kalendáře, pokud tomu nebrání závažné důvody, jako například negativní zkušenosti z minulých let. I v případě úhrady dlužného pojistného ve splátkách je dle možností velmi vhodné provést úhradu části dluhu i nad rámec daný touto dohodou, protože každá platba pojistného snižuje zatížení z titulu penále. Současně je pravdou, že sjednáním splátkového kalendáře se nemění sazba penále, která tak za všech okolností činí 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.
Nespoléhejte na promlčení ani na změnu zdravotní pojišťovny
Někteří plátci namísto toho, aby řádně platili, spíše přemýšlejí, jak se této povinnosti vyhnout. Do konce listopadu 2011 platila ve zdravotním pojištění pětiletá promlčecí doba, během které musely zdravotní pojišťovny případné své pohledávky řešit proto, aby nedošlo k promlčení práva na jejich uplatnění. Je pravdou, že v některých případech k tomuto promlčení došlo i proto, že zdravotní pojišťovna například neučinila takzvaný kvalifikovaný úkon, kterým by přerušila běh promlčecí doby – takovým úkonem je například provedení kontroly, zaslání vyúčtování, záznam o jednání s plátcem v dané věci apod. Pokud právo předepsat a následně vymáhat pohledávky vzniklo do 30. listopadu 2011, platí v těchto případech pětiletá promlčecí doba. Na pohledávky vniklé po datu 1. 12. 2011 se však již vztahuje desetiletá promlčecí doba, čímž dostaly zdravotní pojišťovny podstatně větší časový prostor k vyměření a následnému vymožení svých pohledávek. Takže pokud zdravotní pojišťovna zašle zaměstnavateli v roce 2016 například vyúčtování pohledávek a plateb, které řádně převezme (anebo i nepřevezme – tato písemnost je na adrese pro doručování doručena tzv. fiktivně nevyzvednutím v úložní lhůtě), nemusí zdravotní pojišťovna dalších téměř 10 let zaměstnavatele oslovit či kontaktovat a k promlčení jejích pohledávek v tomto období nedojde.
Přechod pojištěnce k jiné zdravotní pojišťovně nic neřeší, protože jeho evidované dluhy tímto krokem nezanikají a zdravotní pojišťovna je nadále uplatňuje v rámci promlčecích lhůt.
Na které povinnosti je třeba myslet především?
Abyste se nedostali do zbytečného konfliktu se zdravotní pojišťovnou, tak ve stanovených termínech:
- oznamujte zahájení a ukončení činnosti, ať už jako zaměstnavatelé, nebo podnikatelé. Zdravotní pojišťovně musíte oznámit například ukončení činnosti organizace, její vstup do likvidace nebo také změnu názvu, sídla či bankovního spojení;
- řádně plaťte pojistné nebo zálohy na pojistné včetně doplatku pojistného u OSVČ;
- oznamujte všechny změny v osmidenní lhůtě. Poučte zaměstnance, že vám musejí oznámit například vznik či zánik nároku na „státní kategorii“ nebo změnu zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání, jinak musejí splnit oznamovací povinnost sami. Třicetidenní lhůta platí pouze pro oznámení změny jména, příjmení, trvalého pobytu nebo rodného čísla;
- pravidelně podávejte přehledy za zaměstnance nebo za osobu samostatně výdělečně činnou;
- řádně reagujte na výzvu zdravotní pojišťovny k předložení dokladů ke kontrole;
- nezapomeňte oznamovat případné pracovní úrazy apod.
Vstřícně vůči zdravotní pojišťovně
Pokud nejste z různých důvodů schopni dostát svým závazkům ve zdravotním pojištění, pak je zapotřebí včas kontaktovat zdravotní pojišťovnu a snažit se nalézt řešení, protože i zdravotní pojišťovny jsou povinny řádně naplňovat příjmovou stránku systému, proto například odůvodněně vyžadují pravidelné předkládání přehledů, ze kterých je patrné, na jaké prostředky mají u zaměstnavatelů a OSVČ objektivně nárok. V žádném případě není cílem zdravotních pojišťoven likvidace plátců, naopak, většinou jde o jejich snahu vstřícně nalézt řešení akceptovatelné pro obě strany. V tomto směru je důležitý i způsob jednání plátce vůči zdravotní pojišťovně jako instituci a jejím pracovníkům, protože finálně vždy rozhodují konkrétní lidé. Právní úprava je na jedné straně na první pohled striktně jednoznačná, na druhé straně však umožňuje variabilně tvůrčí přístup úředníků, například při ukládání pokut. Mimoto korektnost a serióznost v jednání bývá brána v úvahu například tehdy, když plátce žádá o prominutí vyměřeného penále.
Rozhodně není v zájmu zdravotních pojišťoven problémy způsobovat, nicméně pokud se vinou povinných subjektů objeví, musejí být řešeny s využitím všech disponibilních možností.
Informujte se...
U každého plátce se někdy objeví (resp. může objevit) určitá pochybnost o tom, zda má u zdravotní pojišťovny vše v pořádku, jinými slovy, zda tato náhodou z nějakého důvodu, třeba nedopatřením, neeviduje určité pohledávky. V tomto směru je svým způsobem třeba vhodné fyzické provedení kontroly z dokladů u zaměstnavatele, kdy zdravotní pojišťovna jednak zaměstnavateli potvrdí, zda je (případně není) pojistné odváděno v souladu se zákonem, jednak lze v rámci takové kontroly řešit i metodické otázky týkající se placení pojistného, kdy obojí je v konečné fázi nesporným přínosem jak pro kontrolní orgán, tak pro zaměstnavatele. Proto také nemusí být na škodu nechat si – pro vlastní klid – zaslat vyúčtování, kde porovnáním předpisů a plateb z pohledu průkazně vyplyne aktuální stav.
Sankční postih zdravotní pojišťovny
Za porušení některé ze zákonných povinností, například za nepodání Přehledu zaměstnavatelem nebo OSVČ, může zdravotní pojišťovna uložit pokutu. Tento její nárok je fakultativní (volitelné) povahy, to znamená, že pokutu uložit může, ale také nemusí. Naproti tomu je zdravotní pojišťovna povinna bez výjimky uplatňovat (vyměřovat) a v případě nezaplacení i vymáhat dlužné pojistné a penále vůči všem plátcům. V tomto směru jsou výjimkou pouze nedoplatky pojistného, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho plátce pojistného a jedné pojišťovny 50 Kč. Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za kalendářní rok. Zdravotní pojišťovna také nepředepíše penále v případě, kdy plátce pojistného prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, ale pod nesprávným variabilním symbolem.