Cílem tohoto článku je přiblížit problematiku posuzování nároku na peněžitou pomoc v mateřství v případech, kdy žena žádá o přiznání této dávky v ochranné lhůtě.
Vymezení podmínek nároku na peněžitou pomoc v mateřství
Právní úprava podmínek nároku je upravena v zákoně č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“). Peněžitá pomoc v mateřství je dávkou nemocenského pojištění, která slouží k hmotnému zabezpečení těhotných žen ve vysokém stupni těhotenství a matek v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě. Peněžitá pomoc v mateřství nahrazuje ženám ušlý příjem během čerpání mateřské dovolené.
Z ustanovení § 32 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění vyplývá, že nárok na peněžitou pomoc v mateřství má v prvé řadě pojištěnka, která porodila. Nárok má i těhotná pojištěnka, a to nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným termínem porodu.
Pojištěncem je dle ustanovení § 3 písm. a) zákona o nemocenském pojištění fyzická osoba, která je účastna pojištění. Za pojištěnce se považuje též fyzická osoba po zániku pojištění, pokud jí plyne ochranná lhůta (§ 15 zákona o nemocenském pojištění), uplatňuje nárok na dávku pojištění nebo dávku pobírá.
Ustanovení § 32 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění pak stanoví, že podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství je účast pojištěnky na pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z více pojištění, musí být tato podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění.
Zákon o nemocenském pojištění upravuje období, ve kterém žena nastupuje na peněžitou pomoc v mateřství. Nástup na peněžitou pomoc v mateřství nastává dnem, který pojištěnka určí v období od počátku osmého týdne do počátku šestého týdne před očekávaným termínem porodu. Pokud pojištěnka tento den v tomto období neurčí, nastává nástup na peněžitou pomoc v mateřství počátkem šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Nástup na peněžitou pomoc v mateřství může nastat i dnem porodu, pokud k porodu došlo před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství.1)
Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství začíná nástupem na peněžitou pomoc v mateřství a končí uplynutím 28 týdnů v případě, že žena porodila jedno dítě, a v případě vícečetného porodu uplynutím 37 týdnů.2)
Z výše uvedeného vyplývá, že zákon o nemocenském pojištění váže nárok na peněžitou pomoc v mateřství na dvě podmínky, které musí být splněny současně. Tou první je podmínka účasti na pojištění po dobu alespoň 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech a druhou je nástup na peněžitou pomoc v mateřství v době trvání nemocenského pojištění.
Nástup na peněžitou pomoc v ochranné lhůtě
Nárok na peněžitou pomoc v mateřství však není vyloučen ani u žen, jejichž pojištění zaniklo v době těhotenství. V případě, že žena splní podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství v ochranné lhůtě, nárok na peněžitou pomoc v mateřství jí bude náležet.
Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění „peněžitá pomoc v mateřství náleží též, jestliže po zániku pojištění došlo k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (§ 34 odst. 1) v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí u žen, jejichž pojištění zaniklo v době těhotenství, 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; ustanovení odstavce 1 části věty druhé za středníkem platí zde obdobně. Vznikne-li ženě v ochranné lhůtě uvedené ve větě druhé znovu pojištění, ochranná lhůta po dobu tohoto nového pojištění neběží a nevyčerpaná ochranná lhůta z dřívějšího pojištění se připočítává k ochranné lhůtě získané na základě tohoto nového pojištění, a to nejvýše do celkové výměry 180 kalendářních dnů. Nestanoví-li se ochranná lhůta podle věty druhé, činí ochranná lhůta 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; ustanovení odstavce 1 části věty druhé za středníkem platí zde obdobně.“
Ochranná lhůta u peněžité pomoci v mateřství je doba po zániku pojištění, ve které může žena uplatnit nárok na dávku peněžité pomoci v mateřství, přestože již není účastna pojištění. Smyslem ochranné lhůty je zabezpečit zaměstnankyni pro případ těhotenství a porodu po skončení pracovního poměru.
Ochranná lhůta plyne jen z pojištěné činnosti, a to samostatně z každé pojištěné činnosti. Jaká činnost zakládá účast po nemocenském pojištění, vymezuje ustanovení § 5 a násl. zákona o nemocenském pojištění. Nemocenského pojištění jsou účastni zaměstnanci, jestliže vykonávají zaměstnání na území České republiky nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie. Druhou podmínkou pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění je minimální výše měsíčního příjmu, která musí být alespoň ve výši 2 500 Kč. Účastni nemocenského pojištění jsou i zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, jestliže splňují výše uvedenou podmínku místa výkonu zaměstnání a byl jim zúčtován započitatelný příjem v částce vyšší než 10 000 Kč. Dále např. osoby samostatně výdělečně činné, které jsou účastny pojištění za podmínky, že vykonávají samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky anebo mimo území České republiky, avšak na základě oprávnění vyplývajících z právních předpisů České republiky, a podaly přihlášku k účasti na pojištění na předepsaném tiskopisu.
Zákon o nemocenském pojištění v ustanovení § 15 odst. 4 výslovně vymezuje činnosti, ze kterých ochranná lhůta neplyne. Ochranná lhůta tak neplyne např. ze zaměstnání malého rozsahu, z pojištěné činnosti poživatele invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, ze zaměstnání zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce a dalších.
Aby mohla žena žádat o přiznání peněžité pomoci v mateřství z titulu ochranné lhůty, musí na peněžitou pomoc v mateřství nastoupit v ochranné lhůtě. Jak již bylo výše uvedeno, ochranná lhůta činí u žen, jejichž pojištění zaniklo v době těhotenství, 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění. Trvalo-li pojištění kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů trvalo pojištění. V případě, že ochranná lhůta skončí před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství, tj. dříve, než nastane počátek osmého týdne před očekávaným termínem porodu, nárok ženě nevznikne, a to i přesto, že žena splňuje podmínku účasti na nemocenském pojištění v rozsahu 270 dnů v posledních dvou letech.
Předpokladem pro to, aby mohla žena úspěšně žádat o přiznání peněžité pomoci v mateřství v ochranné lhůtě je, že pojištění zaniklo v době těhotenství. Zaniklo-li pojištění dříve, než žena otěhotněla, ochranná lhůta z takové činnosti ani nevznikne. K tomu se vyjádřil v rozhodnutí ze dne 1. 2. 2017, č.j. 1 Ads 269/2016-30, Nejvyšší správní soud, který v něm mimo jiné uvedl, že „Institut ochranné lhůty tedy chrání již těhotné zaměstnankyně, které ukončily svůj pracovní poměr.“
Sčítání ochranné lhůty
Zákon o nemocenském pojištění v některých případech připouští sčítání ochranné lhůty (až do maximální výše 180 kalendářních dnů).
Aby bylo možné ke stávající ochranné lhůtě připočíst ochrannou lhůtu z předchozího zaměstnání, musí pojištěnka otěhotnět v přechozím zaměstnání. Ochranná lhůta vzniklá z předchozího pracovního poměru, za jehož trvání došlo k otěhotnění pojištěnky, po dobu trvání nového zaměstnání neběží a nevyčerpaná lhůta z předchozího zaměstnání se připočte k nové ochranné lhůtě.
Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 2. 2017, č.j. 1 Ads 269/2016-30 ke sčítání ochranných lhůt uvedl, že „(...) aby se ochranné lhůty sčítaly, ke vzniku nového pojištění způsobeného novým zaměstnáním musí dojít v průběhu ochranné lhůty dle § 15 odst. 2 věty třetí. Přitom dle výše citované právní úpravy tohoto ustanovení ochranná lhůta plyne pouze u žen, které jsou v době ukončení předchozího pojištění/zaměstnání těhotné.“
Vliv počátku těhotenství na počítání běhu ochranné lhůty
Z výše uvedeného vyplývá, že v některých případech může být stěžejním pro určení délky ochranné lhůty den počátku těhotenství. Je to zejména v situacích, kdy žena zjistí své těhotenství po nástupu do nového zaměstnání a tento nový pracovní poměr skončí např. ve zkušební době. V takovém případě ochranná lhůta plynoucí z tohoto zaměstnání nepostačuje pro to, aby žena splnila podmínku nástupu na peněžitou pomoc v mateřství v ochranné lhůtě, a to z důvodu, že lhůta před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství uplyne. Pokud však těhotenství vzniklo ještě za trvání předchozího zaměstnání, ochranné lhůty by se sčítaly až do výše 180 kalendářních dnů, což by mohlo mít za následek, že ochranná lhůta do dne nástupu na peněžitou pomoc v mateřství neprojde.
Zákon o nemocenském pojištění ošetřujícímu lékaři neukládá, aby stanovil den počátku těhotenství, přestože je přesné stanovení počátku těhotenství rozhodující skutečností pro posouzení právní otázky, zda má stěžovatelka na peněžitou pomoc nárok, či nikoliv. Ošetřující lékař na předepsaném tiskopise vyznačuje pouze termín očekávaného porodu, od něhož se odvíjí počítání podpůrčí doby peněžité pomoci v mateřství.
Případ řešený veřejnou ochránkyní práv
To, že přesné určení počátku těhotenství může mít vliv na běh ochranné lhůty, resp. na její sčítání, potvrzuje i konkrétní případ řešený veřejnou ochránkyní práv.
Stěžovatelka v podnětu poukazovala na skutečnost, že jí orgán nemocenského pojištění nepřiznal peněžitou pomoc v mateřství, ačkoliv v posledních 630 dnech pracovala. V podnětu uvedla, že k poslednímu zaměstnavateli nastoupila dne 3. 6. 2014. Předchozí pracovní poměr trval od 3. 10. 2013 do 31. 5. 2014. Krátce po nástupu do nového zaměstnání zjistila, že je těhotná. Zaměstnavatel poté rozvázal se stěžovatelkou pracovní poměr ve zkušební době po 47 dnech.
Stěžovatelka požádala o přiznání dávky s nástupem na peněžitou pomoc v mateřství 6 týdnů před plánovaným termínem porodu, tj. od 13. 1. 2015. Orgán nemocenského pojištění jí dávku nepřiznal. Při rozhodování došel k závěru, že ochranná lhůta stěžovatelky skončila po 47 dnech ode dne zániku posledního zaměstnání (pojištění). S ohledem na délku trvání ochranné lhůty nestihla stěžovatelka nastoupit na peněžitou pomoc v mateřství v ochranné lhůtě. Při určování délky ochranné lhůty orgán nemocenského pojištění vyšel z ústního sdělení ošetřujícího lékaře zprostředkovaného stěžovatelkou, že otěhotněla zřejmě po nástupu do nového zaměstnání, tj. přibližně dne 3. 6. 2014.
Stěžovatelka následně ke svému podnětu doložila ultrazvukové vyšetření ze dne 6. 10. 2014, z něhož vyplynulo, že k tomuto datu byla ve 20. týdnu těhotenství (20 + 3). Uvedené zjištění však neodpovídalo datu počátku těhotenství, ze kterého vycházel orgán nemocenského pojištění při rozhodování o nároku na peněžitou pomoc stěžovatelky.
Předložený důkazní prostředek svědčil pro závěr, že stěžovatelka byla těhotná již za trvání předchozího pracovního poměru. Byla tak splněna podmínka pro sčítání ochranných lhůt. Nevyčerpaná ochranná lhůta z předchozího pojištění (tj. 178 dní) se připočetla k ochranné lhůtě získané z posledního pojištění (tj. 47 dní), do maximální výměry 180 dnů. Počátek běhu ochranné lhůty nastal dne 19. 7. 2014 (den po zániku posledního pojištění). Ochranná lhůta skončila po 180 kalendářních dnech, tj. dne 14. 1. 2015. Den nástupu na peněžitou pomoc v mateřství tak spadal do doby běhu ochranné lhůty a podmínky nároku na dávku byly splněny.
Ačkoliv veřejné ochránkyni práv nepřísluší vyjadřovat se k medicínské stránce věci, považovala ve své zprávě o šetření podnětu za nezbytné k posouzení skutkové otázky počátku těhotenství uvést následující. „Dle dostupných lékařských poznatků nelze stáří plodu s dostatečnou přesností na konkrétní dny stanovit. Jako nejpřesnější metoda je uváděno ultrazvukové vyšetření do 14. týdne těhotenství, při němž se předpokládané datum počátku těhotenství stanoví na základě temenokostrční délky plodu (CLR). I takto stanovené datum počátku těhotenství se však může v řádu několika dnů až týdne lišit od skutečného data otěhotnění. Datace gravidity od prvního dne poslední menstruace je méně přesná a lékaři k ní přihlížejí až na druhém místě po ultrazvukovém určení gravidity3).“
Na základě výše uvedeného důkazu orgán nemocenského pojištění provedl nové posouzení nároku stěžovatelky a dávku peněžité pomoci v mateřství stěžovatelce přiznal.
Závěr
V případě, že pojištěnka splňuje dobu účasti na nemocenském pojištění 270 dní v posledních dvou letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství, neznamená to, že jí nárok na peněžitou pomoc v mateřství automaticky vznikne. K této podmínce účasti musí splnit ještě jednu podmínku a tou je, že na peněžitou pomoc v mateřství nastoupí za trvání nemocenského pojištění, resp. nastoupí v ochranné lhůtě. V případě, že pojištěnka změní před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství své dlouhodobé zaměstnání a nové zaměstnání má krátké trvání, rozhodující skutečností pro posouzení právní otázky, zda má stěžovatelka na peněžitou pomoc nárok, či nikoliv, může být určení data vzniku těhotenství.
Právní předpisy citované v článku
(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)
- zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění