Novela zákoníku práce č. 281/2023 reagovala mimo jiné i na složitou situaci zaměstnavatelů ohledně administrace pracovněprávních vztahů při práci na dálku, u širší veřejnosti známější pod pojmem homeoffice. Jedním z prvních kroků je ošetření náhrady nákladů zaměstnancům.
Homeoffice po novele zákoníku práce
JUDr.
Adéla
Uhrinová
Advokátka a doktorandka na katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Západočeské univerzity v Plzni
Mgr.
Romana
Szutanyi
Advokátka a vedoucí specializace pracovního práva v advokátní kanceláři ROWAN LEGAL, advokátní kancelář, s.r.o.
Pracovní právo v posledních letech prochází významnou proměnou. Snaží se reagovat na nové moderní technologie, požadavky na flexibilnější formy výkonu práce, globalizaci pracovního trhu i digitální platformy. Stále se zvětšující potřeba regulace pracovních podmínek je přitom diskutována i na evropské úrovni. Alespoň částečný posun v této oblasti přinesla dlouho očekávaná novela zákoníku práce.
Novela transponovala do českého právního řádu několik evropských směrnic a upravila celou řadu nových práv a povinností pro zaměstnavatele a zaměstnance. Ve vztahu
k práci na dálku
si pak novela primárně kladla za cíl poskytnout ucelenou právní úpravu, která pokryje všechny její podoby. Přesto, že je otázkou, zda tento cíl byl naplněn, pozitivně lze vnímat nové ust. § 190a zákoníku práce, které upravuje dlouho diskutovanou problematiku
úhrady nákladů při práci na dálku
. Na tuto úpravu a její úskalí se dále primárně zaměřujeme. Nicméně stručně shrnujeme i obecné podmínky výkonu práce na dálku s ohledem na změny, které novela v této oblasti přinesla.Stručně k novelizované právní úpravě práce na dálku
Dle ust. § 2 odst. 2 zákoníku práce platí, že závislá práce musí být vykonávána mj. v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Primárně se tak předpokládá, že zaměstnanec práci na dálku vykonává na pracovišti zaměstnavatele, přičemž k tomu, aby ji mohl vykonávat z jiného místa, je nezbytná dohoda se zaměstnavatelem.