Dle zákoníku práce je mateřská dovolená důležitou osobní překážkou v práci na straně zaměstnance. Po dobu mateřské dovolené poskytuje zaměstnavatel zaměstnankyni pracovní volno bez nároku na náhradu mzdy. Vznikají mu však nové povinnosti a omezení ohledně možnosti ukončit se zaměstnankyní pracovní poměr, sjednat za ni zástup či umožnit jí čerpat dovolenou.
Mateřská dovolená v pracovněprávních vztazích
JUDr.
Jana
Strachoňová Drexlerová
Mateřská dovolená obecně
Právní úprava mateřské dovolené v zákoníku práce je systematicky zařazena mezi
překážky v práci na straně zaměstnance
. Mateřská dovolená je osobní překážkou v práci, která souvisí s pokročilým těhotenstvím, porodem a péčí o narozené dítě. Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnankyně v práci z důvodu mateřské dovolené, která v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě zaměstnankyni přísluší po dobu 28 týdnů
. Pokud zaměstnankyně porodila zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů.V souvislosti s těhotenstvím, mateřstvím a péčí o novorozené dítě
náleží z nemocenského pojištění peněžitá pomoc v mateřství
. Mateřská dovolená je institutem pracovního práva. Její poskytnutí není závislé na tom, zda má žena nárok na příslušnou dávku sociálního zabezpečení, tedy na peněžitou pomoc v mateřství.Žena nemusí o mateřskou dovolenou žádat, pouze je povinna osvědčit zaměstnavateli příslušnou sociální událost (těhotenství a porod). Zákoník práce nestanoví způsob, jak má být zaměstnavatel informován o nástupu na mateřskou dovolenou, často je to na základě
předložení žádosti o vyplacení peněžité pomoci v mateřství
(dávka nemocenského pojištění), kterou zaměstnankyně podává u zaměstnavatele. Okamžik nástupu
na mateřskou dovolenou, tj. započetí trvání překážky v práci a čerpání pracovního volna, si určuje zaměstnankyně
. Zaměstnavatel nemůže zaměstnankyni nástup na mateřskou dovolenou přikazovat ani odmítat například z vážných provozních důvodů.Nástup na mateřskou dovolenou si zaměstnankyně určuje sama, zákon pouze stanoví, že tomu tak zpravidla je
od počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku 8. týdne před tímto dnem
. Zaměstnankyně je tedy zákonem limitována pouze v tom směru, že si nástup nemůže určit dříve než počátkem osmého týdne před očekávaným dnem porodu. Naopak nejzazší moment, kdy lze nastoupit na mateřskou dovolenou, zákon nestanoví. V případě, že zaměstnankyně vyčerpá z mateřské dovolené před porodem méně než 6 týdnů z jiného důvodu než proto, že porod nastal dříve, než určil lékař, poskytne se jí mateřská dovolená ode dne porodu jen do uplynutí 22 týdnů
, popřípadě 31 týdnů, jde-li o zaměstnankyni, která porodila zároveň 2 nebo více dětí. Zákoník práce stanoví, že mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu
.Zákoník práce nevylučuje, aby zaměstnankyně během čerpání mateřské dovolené
vykonávala práci v rámci jiného pracovněprávního vztahu
, a to dokonce i pro stejného zaměstnavatele. Zaměstnankyně však nesmí v dalším pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele vykonávat práce, které jsou stejně druh