Svátky patří mezi tzv. dny pracovního klidu a zároveň mezi doby odpočinku. V tyto dny mohou být zaměstnancům nařízeny jen některé přesně vymezené práce. Práce v tyto dny je specificky odměňována.
Práce ve svátek a její odměňování
JUDr.
Jana
Strachoňová Drexlerová
Státní a ostatní svátky
Za státní (a ostatní) svátky jsou zákonem vyhlášeny ty dny, které jsou historicky spjaty s nějakou významnou událostí, jež zásadním způsobem politicky, společensky či kulturně ovlivnila existenci, rozvoj a směřování českého národa, a též některé dny, jež jsou spjaty s křesťanskou tradicí. Konkrétně svátky vymezuje zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.
Zmiňovaný zákon č. 245/2000 Sb. v ust. § 1 vymezuje jako státní svátky:
*
1. leden – Den obnovy samostatného českého státu,
*
8. květen – Den vítězství,
*
5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje,
*
6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa,
*
28. září – Den české státnosti,
*
28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu,
*
17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva.
V ust. § 2 zákona jsou následně vymezeny tzv. ostatní svátky:
*
1. leden – Nový rok,
*
Velký pátek
*
Velikonoční pondělí,
*
květen – Svátek práce,
*
24. prosinec – Štědrý den,
*
25. prosinec – 1. svátek vánoční,
*
26. prosinec – 2. svátek vánoční.
I když je 1. leden vymezen jak v kategorii státních svátků v ust. § 1 zákona,