Zaměstnanec, který vykoná pracovní cestu (případně cestu mimo pravidelné pracoviště), má nárok na cestovní náhrady. Jednotlivé druhy cestovních náhrad jsou vymezeny v ustanovení § 156 zákona č. 262/2006 Sb. (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“). Jedná se o náhradu jízdních výdajů, stravného, výdajů za ubytování a nutných vedlejších výdajů.
Obecně platí, že zaměstnanec je povinen při vyúčtování pracovní cesty jednotlivé náhrady prokázat a doložit souvisejícími doklady. Některé náhrady však zaměstnanec nemusí prokazovat doklady, protože jejich výše je stanovena prováděcím právním předpisem. Tyto prováděcí předpisy jsou vydávány na základě zmocňovacího ustanovení § 189 ZP.
Ministerstvo práce a sociálních věcí pravidelně v termínu od 1. ledna prostřednictvím vyhlášky stanoví nové:
- sazby základní náhrady za 1 km jízdy jiným než služebním motorovým vozidlem,
- průměrné ceny pohonných hmot,
- stravné pro podnikatelskou i pro nepodnikatelskou sféru při tuzemských pracovních cestách.
Jednotlivé sazby jsou stanoveny podle údajů Českého statistického úřadu o cenách vozidel, o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách pohonných hmot.
Ministerstvo financí pravidelně v termínu od 1. ledna vyhláškou stanoví výši základních sazeb zahraničního stravného, a to v celých měnových jednotkách příslušné cizí měny. Tyto sazby jsou stanoveny na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí vypracovaného podle podkladů zahraničních zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy.
Náhrady jízdních výdajů
Od 1. 1. 2021 nabyla účinnost vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb., která mění sazbu základní náhrady za 1 kilometr jízdy