V praxi je občas zaměňován termín „stravné“ a „stravenkový paušál (případně stravenka)“. Jedná se však o zcela odlišná plnění, a to jak z hlediska zákoníku práce , tak z daňového hlediska. Pojďme se podívat na tuto problematiku a pomocí příkladů najít odpovědi na nejčastější dotazy.
Cestovní náhrady a stravné versus stravenkový paušál
Jaroslava
Pfeilerová
Stravné
Stravné je cestovní náhrada, kterou zaměstnavatelé poskytují zaměstnancům, pokud vykonají pracovní cestu (případně cestu mimo pravidelné pracoviště). Jedná se o povinné plnění, které zaměstnavatel musí zaměstnancům poskytovat. Tato skutečnost vyplývá zejména z ust. § 151, § 152 a § 346c zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „zákoník práce“ nebo „ZP“). Pokud zaměstnavatel zaměstnancům cestovní náhrady (např. stravné, jízdní výdaje apod.) neposkytne, porušuje zákoník práce. Jestliže toto porušení zjistí inspektorát práce, může zaměstnavatele označit za pachatele správního deliktu a udělit mu sankci (pokutu až do výše 200 000 Kč).
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „zákon o daních z příjmů“ či „ZDP“), řeší daňové posouzení cestovních náhrad na straně zaměstnance i na straně zaměstnavatele v následujících ustanoveních:
*
Ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) ZDP –
za příjmy fyzických osob ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované zaměstnancům
v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené