Právní věta
Zaměstnavatel je podle ustanovení § 170 odst. 2 zákoníku práce oprávněn snížit základní sazbu zahraničního stravného také jednostranně, bez souhlasu zaměstnance. Tato sazba však musí být stanovena (určena) ještě před vysláním zaměstnance na pracovní cestu a musí činit nejméně 75 % (u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby 50 %) základní sazby stanovené právním předpisem.
(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4469/2017)
Předmět sporu
- Vyřešení právní otázky, zda a případně za jakých podmínek je zaměstnavatel oprávněn snížit základní sazbu zahraničního stravného bez souhlasu zaměstnance.
Právní úprava
- § 170 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů - zahraniční stravné.
Skutkový stav (popis případu)
- Zaměstnanec pracoval na základě pracovní smlouvy jako řidič mezinárodní kamionové dopravy; dostal se přitom do soudního sporu se svým zaměstnavatelem, a to mj. co do zaplacení zahraničního stravného za pracovní cesty, které v rámci pracovního poměru absolvoval.
Argumenty zaměstnance
- Ustanovení § 170 zákoníku práce nedává zaměstnavateli v podnikatelské sféře možnost základní sazbu stravného krátit na 75 % jednostranně, tj. bez souhlasu zaměstnance.
- Nesjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem výši zahraničního stravného dohodou, určí ji před vysláním zaměstnance na pracovní cestu; tímto určením se však nemíní jednostranné snížení bez ohledu na další rozhodné skutečnosti, zavedenou praxi či návaznost na jiná ustanovení právních předpisů.
- V daném případě z pracovní smlouvy a dohody o mzdě vyplývá, že se smluvní strany pracovního poměru výslovně dohodly na tom, že jakékoliv změny obsahu pracovní smlouvy budou provedeny pouze písemně; protože určení mzdy a dalších souvisejících nároků, jako je v případě řidiče mezinárodní kamionové dopravy určení zahraničního stravného, představuje podstatnou složku plnění vypláceného zaměstnanci, a tedy podstatnou náležitost pracovněprávního vztahu, musela být jakákoliv změna týkající se této složky učiněna písemně; s ním jako se zaměstnancem žádná taková dohoda uzavřena nebyla.
Argumenty zaměstnavatele (a soudů nižších stupňů)
- Zaměstnavatel vyplácel zahraniční stravné podle vnitřního předpisu vycházejícího z příslušných vyhlášek Ministerstva financí a postupoval v souladu s ustanovením § 170 odst. 2 zákoníku práce.
- Zmíněné ustanovení dává zaměstnavateli v podnikatelské sféře možnost sazbu stravného krátit jednostranně, a to i bez souhlasu zaměstnance; zákon pouze stanoví mez, do které je možné výplatu stravného krátit, a ta byla v daném případě dodržena.
- Argumentace zaměstnance by obstála pouze tehdy, kdyby byla výše stravného předtím sjednána v pracovní smlouvě nebo jiné dohodě, což ovšem v posuzovaném případě zjištěno nebylo; tvrzení zaměstnance, že zaměstnavatel uzavřel dohody o náhradě stravného s ostatními zaměstnanci, a nikoli s ním, je právně bezvýznamné.
Z odůvodnění rozhodnutí soudu
- Podle ustanovení § 170 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci přísluší při zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné v cizí měně ve výši a za podmínek dále stanovených; podle ustanovení § 170 odst. 2 zákoníku práce sjedná-li zaměstnavatel nebo určí-li před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, musí tato základní sazba činit v celých měnových jednotkách, s přihlédnutím k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování, nejméně 75 % a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby nejméně 50 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem vydaným podle ustanovení § 189 tohoto právního předpisu.
- Jestliže zaměstnavatel takto nepostupuje, určí zaměstnanci zahraniční stravné z výše základní sazby zahraničního stravného stanovené zmíněným prováděcím právním předpisem; výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.
- Zahraniční stravné je (stejně jako tuzemské stravné) poskytováno jako paušální částka, bez ohledu na zaměstnancem skutečně vynaložené náklady; základní sazby zahraničního stravného jsou stanoveny prováděcím právním předpisem (vyhláškou), který na základě zmocnění vydává v pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo financí, případně v mimořádném termínu, jakmile se ceny jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních a kurz stanovené cizí měny od poslední úpravy zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.
- Na rozdíl od tuzemského stravného, jehož základní sazby stanovené v § 163 zákoníku práce nelze snížit (zaměstnavatel může aplikovat pouze vyšší sazbu), v případě zahraničního stravného zákoník práce za určitých podmínek snížení jeho základní sazby připouští; zaměstnavatel může snížit základní sazbu zahraničního stravného dvěma způsoby, a to buď na základě dohody se zaměstnancem, nebo jednostranným určením ve vnitřním předpisu či individuálně při určování podmínek konkrétní pracovní cesty; v prvním případě je snížení základní sazby založeno na souhlasném projevu vůle zaměstnavatele a zaměstnance, zatímco v druhém případě je zaměstnavatel oprávněn na základě svého uvážení snížit základní sazbu i proti vůli zaměstnance (tedy bez jeho souhlasu).
- Zaměstnavatel nesmí zahraniční stravné snížit pod zákonné limity a musí je poskytovat alespoň ve výši 75 % obecně nebo alespoň ve výši 50 % u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby základní sazby stanovené právním předpisem; kromě toho tak musí učinit výhradně před vysláním zaměstnance na pracovní cestu; snížit základní sazbu nelze v době trvání pracovní cesty ani následně při jejím vyúčtování.
- posuzovaném případě zaměstnavatel jednostranně určil ve vnitřním předpisu základní sazbu zahraničního stravného pro řidiče zařazené do příslušné skupiny ve výši, která respektovala zákonný limit uvedený v ustanovení § 170 odst. 2 zákoníku práce (činila alespoň 75 % základní sazby stanovené právním předpisem; základní sazba zahraničního stravného byla proto zaměstnavatelem snížena v souladu se zákonem.
- To, jakým způsobem zaměstnavatel řešil poskytování zahraničního stravného s jinými zaměstnanci (že s nimi uzavřel dohodu), nemá na posouzení věci žádný vliv; ve prospěch opačného názoru nelze úspěšně namítat ani to, že jakékoli změny obsahu pracovní smlouvy měly být mezi účastníky písemně dohodnuty; žalující zaměstnanec přehlíží, že aby tato skutečnost mohla mít na projednávanou věc vliv, musely by být podmínky poskytování zahraničního stravného (včetně jeho výše) obsaženy přímo v písemné pracovní smlouvě uzavřené mezi účastníky; tak tomu ovšem v posuzované věci není; dovolání zaměstnance se zamítá.