okamžité zrušení pracovního poměru

Zaměstnankyně ukončila pracovní neschopnost a měla přijít na plánovanou směnu. Do zaměstnání se bez řádné omluvy nedostavila. Byla několikrát neúspěšně kontaktována telefonicky, SMS zprávami, přes aplikaci WhatsApp, kterou běžně využíváme pro komunikaci se zaměstnanci. Veškeré snahy zaměstnavatele o spojení byly marné. Nová pracovní neschopnost vystavena nebyla. Před nástupem na plánovanou směnu, ještě v předchozí prac. neschopnosti manžel zaměstnankyně napsal SMS zprávu, že je manželka v nemocnici, že později zavolá. Nebyla zde zmíňka, zda je paní hospitalizována, nebo jen šla na nějaké ambulantní vyšetření. Následovalo ukončení PN a nenastoupení na plánovanou směnu. Poté již pracovnice nereagovala na zmeškaná volání, ani na SMS zprávy od zaměstnavatele. Po několika dnech jsme jí napsali doporučeně dopis s dodejkou, kde jí oznamujeme, že jsme její nepřítomnost na pracovišti kvalifikovali jako neomluvenou absenci a že jí hrozí okamžité zrušení pracovního poměru. Zároveň jí dáváme možnost svoji absenci řádně omluvit. Dopis nebyl do dnešního dne převzat. Po 7 dnech absence se paní telefonicky ozvala s tím, že byla v nemocnici – pracovní neschoponost stále nevystavená – a že ode dneška bude mít vystavenou pracovní neschopnost. Zároveň sdělila, že má novou adresu. Dopis tedy nepřevzala, jelikož byl doručen na jedinou adresu, kterou u zaměstnavatele uvedla. Své tvrzení, že byla hospitalizována v nemocnici nemá jak doložit a také nedoložila. Můžeme její absenci skutečně kvalifikovat jako neomluvenou a ukončit s ní pracovní. poměr okamžitě za hrubé porušení pracovní kázně? Můžeme využít ustanovení § 54 odst. c) zákoníku práce a ukončit pracovní poměr i v její nově vystavené pracovní neschopnosti? 

Aby zaměstnavatel obstál v případném soudním sporu o platnost svého okamžitého zrušení pracovního poměru, musí správně zhodnotit intenzitu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem (dále jen „porušení pracovní kázně“). Na některé skutečnosti přitom vědomě nebo nevědomky bohužel zapomene…

Pokud zaměstnanec podle kvalifikovaného lékařského posudku nemůže dále vykonávat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožní v době do 15 dnů od předložení takového posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr na základě § 56 odst. 1 písm. a) ZP. V takovém případě má zaměstnanec právo na náhradu mzdy za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

Pokud zaměstnavatel zaměstnanci nevyplatí mzdu, plat, náhradu mzdy či platu nebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období jejich splatnosti, tedy od skončení následujícího kalendářního měsíce, za který mzda, plat či jejich náhrada přísluší, může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr na základě § 56 odst. 1 písm. b) ZP. V takovém případě má zaměstnanec právo na náhradu mzdy za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

Jaké má povinnosti mzdová účetní po nahlášení, že je zaměstnanec ve vazbě a následně, pokud dojde k výkonu trestu zaměstnance?

Dle zákoníku práce je mateřská dovolená důležitou osobní překážkou v práci na straně zaměstnance. Po dobu mateřské dovolené poskytuje zaměstnavatel zaměstnankyni pracovní volno bez nároku na náhradu mzdy. Vznikají mu však nové povinnosti a omezení ohledně možnosti ukončit se zaměstnankyní pracovní poměr, sjednat za ni zástup či umožnit jí čerpat dovolenou.

Jedním z důvodů pro rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem (dále jen „porušení pracovní kázně“). Jaké okolnosti a v jaké míře zvažovat při hodnocení intenzity takového porušení a pro volbu způsobu rozvázání pracovního poměru?

Pro úředníka územního samosprávného celku vyplývají povinnosti mj. ze zvláštních právních předpisů. Je porušením některé z takových povinností a důvodem k případnému rozvázání pracovního poměru to, že včas nevydá správní rozhodnutí?

Existují situace, kdy ačkoliv jsou splněny výpovědní důvody, zákoník práce poskytuje zaměstnanci tzv. ochrannou dobu, ve které zaměstnavatel nemůže se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí. Právní úprava vychází z toho, že je třeba zaměstnance chránit v situacích, kdy se mohou důsledky výpovědi z pracovního poměru projevit zvlášť tíživě.

Personalisté si poměrně často kladou otázku, jak dlouhá neomluvená absence zaměstnance (kolik neomluveně zameškaných směn) postačuje k tomu, aby to bylo oprávněně hodnoceno jako porušení "pracovní kázně" zvlášť hrubým způsobem a zaměstnavatel mohl se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením. Byť délka neomluvené absence je jen jedním z parametrů při hodnocení intenzity onoho porušení, má svůj význam. Nedávno se takovou situací zabýval též Nejvyšší soud, a to ve svém rozsudku ze dne 15. 7. 2022, sp. zn. 21 Cdo 733/2022.

Odstupné jako forma kompenzace za rozvázání pracovního poměru přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů [§ 52 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů] nebo ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d) zákoníku práce]. Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů. Důsledkem vyplacení odstupného je také odsunutí (nikoli zkrácení) podpůrčí doby, po kterou je zaměstnanci poskytována podpora v nezaměstnanosti.

Není žádným tajemstvím, že také pracovněprávní spory mohou trvat dlouhá léta. A jejich délka není zapříčiněna jen složitostí celého případu, ale mnohdy též přístupem některých soudů. Tím spíše, pokud jde o tak důležitou věc, jakou je správné zhodnocení intenzity porušení povinností vyplývajících zaměstnanci z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (porušení „pracovní kázně“) a s tím spojená platnost rozvazovacího právního jednání (výpovědi z pracovního poměru nebo jeho okamžitého zrušení).

Zaměstnanec bez omluvy přestal chodit do práce (5 neomluvených absencí). Zaměstnavatel poslal upozorňovací dopis (7. 6. 2021) a následně došlo k odeslání okamžitého zrušení pracovního poměru poštou - dopisem do vlastních rukou s úložní dobou 15 dnů (9. 6. 2021). Tento doporučený dopis se dne 11. 6. 2021 vrátil zpět se sdělením ČP, že adresát na uvedené adrese neznámý s razítkem pošty 10. 6. 2021. Ke kterému datu došlo ke zrušení pracovního poměru? Je to den, kdy došlo ke znemožnění doručení písemnosti - tedy 10. 6. 2021?

Zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr zaměstnanci k datu 1. 11. 2021. Zaměstnanec napadl toto zrušení pracovního poměru u soudu a informoval zaměstnavatele, že chce, aby ho nadále zaměstnával. Soud rozhodl, že okamžité zrušení pracovního poměru je platné. Zaměstnavatel do té doby vyplácel zaměstnanci náhradu mzdy. Musí nyní zaměstnanec zaměstnanci vyplacenou náhradu mzdy vrátit? Pokud ano, za jakou dobu?

Jedním z důvodů pro rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem (dále jen „porušení pracovní kázně“). Jednou z překážek v práci na straně zaměstnance, kvůli které je zaměstnanec z výkonu práce omluven, je jeho dočasná pracovní neschopnost. Jak správně posoudit situaci, kdy zaměstnanec do zaměstnání sice dorazí, ale odmítne vykonat pracovní úkol, opustí pracoviště a svůj postup obhajuje následným rozhodnutím ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti k témuž dni?

Již léta panuje v HR praxi úzus, že pro okamžité zrušení pracovního poměru je potřeba zpravidla 5 neomluvených absencí zaměstnance v práci. Tato praxe však nevychází z litery zákona, ale opírá se o rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde je právě číslovka 5 často zmiňována. Tato problematika přitom není tak černobílá, jak se na první pohled může zdát. HR specialisté proto musí počítat s tím, že každý případ bude soudem posouzen individuálně. Někdy tak na okamžité zrušení může stačit méně než 5 dnů neomluvené absence, jindy naopak více. Autorky pro vás vybraly dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde je právě onen úzus 5 dnů prolomen.

Když už zaměstnavatel přistoupí k tak výjimečnému způsobu rozvázání pracovního poměru, jakým je jeho okamžité zrušení pro porušení „pracovní kázně“ zaměstnancem zvlášť hrubým způsobem, musí si být velmi jistý, že zaměstnanec porušil svoji povinnost právě touto intenzitou a že po zaměstnavateli nelze za daných okolností spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával, byť jen po výpovědní dobu.

Ve zdravotním pojištění se do vyměřovacího základu zaměstnance zahrnují příjmy podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), za předpokladu, že jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Mimo příjmů této povahy však zákonná úprava uvádí další plnění, která zaměstnavatel do vyměřovacího základu zaměstnance naopak nezahrne.

Může se stát, že skončení pracovního poměru předcházejí postupně dvě rozvazovací právní jednání, přičemž na základě jen jednoho z nich pracovní poměr skončí. Typickým příkladem je situace, kdy zaměstnanec obdrží výpověď z pracovního poměru pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících mu z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci („pracovní kázně“), ve výpovědní době „se neudrží“ a pracovní kázeň poruší znovu, navíc zvlášť hrubým způsobem. Zaměstnavatel na to zareaguje okamžitým zrušením pracovního poměru a doručením písemnosti o tom pracovní poměr skončí.

Okamžité zrušení ze strany zaměstnavatele označuje právní úprava za výjimečný způsob rozvázání pracovního poměru. Takové označení nepoužívá, pokud je hybatelem stejného právního jednání zaměstnanec. Nicméně v praxi je okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance také spíše výjimkou. Mj. proto, že je striktně vázáno na zákonem vymezené důvody.