Noční práce
Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákoník práce“) definuje noční práci jako práci konanou v noční době, přičemž noční dobou se rozumí doba mezi 22. a 6. hodinou. Každá taková práce musí být odměněna navíc, a to bez ohledu na rozsah, v jakém byla v uvedeném časovém intervalu konána.
Zaměstnanci, který je odměňován mzdou, náleží za noční práci dosažená mzda a příplatek ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku s tím, že je možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení tohoto příplatku. Jiná minimální výše znamená, že se jedná o méně než uvedených 10 % průměrného výdělku (slovo „nejméně“ příplatek vyšší než 10 % průměrného výdělku již umožňuje). O jiný způsob určení příplatku se jedná v případě, že jeho výše není odvozena od průměrného výdělku zaměstnance, ale je sjednána konkrétní částkou. Mnozí zaměstnanci zastávají názor, že příplatek ve stejné výši pro všechny zaměstnance je spravedlivější než příplatek, jehož výše je odvozena od průměrného výdělku, a to z důvodu, že nevýhoda noční práce je stejná pro všechny, avšak průměrný výdělek coby základ pro výpočet příplatku se u jednotlivých zaměstnanců liší. Takto bývá argumentováno i ohledně příplatku za práci v sobotu a v neděli.
Jak už bylo zmíněno, jiná výše příplatku a způsob jeho určení může být sjednáno - uvedené znamená, že se může jednat o jakékoliv smluvní ujednání, tedy ujednání obsažené v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě či v individuálním smluvním ujednání uzavřeném se zaměstnancem (kolektivní smlouva nemá v tomto směru přednost před jinými smluvními ujednáními). Pro tento postup zaměstnavatele v úvahu nepřipadá jeho vnitřní předpis, neboť ten představuje jednostranné rozhodnutí zaměstnavatele, které je vydáváno bez ohledu na vůli odborové organizace či samotných zaměstnanců. Pro úplnost zdůrazňujeme, že toto jednostranné rozhodnutí zaměstnavatele však přichází v úvahu v případě, má-li výše příplatku za noční práci činit více než zákonem zaručených nejméně 10 % průměrného výdělku. Pokud bychom se zabývali otázkou, jaká nejnižší výše příplatku za noční práci vůbec přichází v úvahu, pak by se jednalo o 1 Kč.
Je-li zaměstnanec odměňován platem (srovnej ust. § 109 odst. 3 zákoníku práce), pak tomuto zaměstnanci za hodinu noční práce náleží příplatek ve výši 20 % průměrného hodinového výdělku. Možnost smluvního ujednání o jiné výši či způsobu určení jeho výše zde nepřichází v úvahu, výše příplatku je dána pevnou hodnotou.
Příplatek za noční práci zaměstnanci náleží bez ohledu na to, zda se jednalo o pracovní směnu zaměstnance (nebo její část), o práci přesčas, v jakém rozsahu byla tato práce konána, jak často, kolik hodin týdně apod.
V praxi je možné se setkat s tím, že někteří zaměstnavatelé podmiňují právo zaměstnance na příplatek za noční práci odpracováním nejméně 3 hodin v noční době (k požadavku na 3 hodiny odpracované v noční době viz dále), popřípadě práci vykonanou v noční době zaokrouhlují. Takový postup však nemá opory v zákoně, protože podle ust. § 141 odst. 2 zákoníku práce platí, že mzda, plat a jejich jednotlivé složky stanovené, sjednané nebo určené za hodinu práce přísluší zaměstnanci i za zlomky hodin, které odpracoval v období, za které se mzda či plat poskytuje.
Pokud jde o zmiňovaný příplatek za noční práci, tento příplatek se pro účely posouzení, zda zaměstnanec dosáhl minimální mzdy, nezahrnuje do mzdy či platu, a to spolu se mzdou a platem za práci přesčas, s příplatkem za práci ve svátek, za práci v sobotu a v neděli a za práci ve ztíženém pracovním prostředí (srov. ust. § 111 odst. 1 zákoníku práce). Totéž platí i ohledně zaručené mzdy.
Kdo nesmí noční práci konat
Noční práce je zakázána mladistvým zaměstnancům, tj. zaměstnancům mladším 18 let. Tento zákaz neplatí absolutně, protože výjimečně zaměstnanci starší 16 let mohou konat noční práci nepřesahující jednu hodinu za podmínky, že je toho třeba pro jejich výchovu k povolání.
Kromě uvedeného musí být splněny další podmínky:
- Noční práce je konána pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li tento dohled pro ochranu mladistvého zaměstnance nezbytný.
- Noční práce mladistvého zaměstnance bezprostředně navazuje na jeho práci připadající podle rozvrhu směn na denní dobu.
Pokud jde o těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a matky do devátého měsíce po porodu, těmto zaměstnankyním zákoník práce noční práci nezakazuje. Chrání je však tím, že stanoví, že požádá-li některá z těchto zaměstnankyň, která pracuje v noci, o převedení na jinou práci, zaměstnavatel je povinen takové žádosti vyhovět [srovnej ust. § 41 odst. 1 písm. g) zákoníku práce].
Možné sankce ve vztahu k noční práci a jejímu odměňování
Zákon o inspekci práce (zákon č. 251/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů) umožňuje, aby zaměstnavateli byly v souvislosti s noční prací a jejím odměňováním uloženy sankce ve formě pokuty:
- Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci příplatek za noční práci, může mu být uložena pokuta až do výše 2 000 000 Kč.
- Zaměstná-li zaměstnavatel mladistvého zaměstnance prací v noci, ačkoliv se nejedná o jejich přípravu k povolání, může mu být uložena pokuta až do výše 1 000 000 Kč.
Evidenční povinnost zaměstnavatele
Je-li u zaměstnavatele konána noční práce, je jeho povinnost vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce mj. noční práce [srovnej ust. § 96 odst. 1 písm. a) bod 4. zákoníku práce].
Zaměstnanec pracující v noci
Výše jsme se zabývali noční prací, nicméně od tohoto pojmu je třeba odlišit definici zaměstnance pracujícího v noci. Jedná se o jakýsi status, který je dán v případě, že zaměstnanec odpracuje během noční doby (viz výše) nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v rámci období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž pouze kolektivní smlouva může toto období prodloužit až na 52 týdnů po sobě jdoucích.
Zaměstnanec pracuje v rámci pracovní doby rozvržené rovnoměrně od pondělí do pátku s tím, že jeho pracovní směna začíná v 13.45 a končí ve 22.15 hodin. Tento zaměstnanec odpracuje v týdnu v noční době 5 x 0,25 = 1,25 hodiny.
I když práce tohoto zaměstnance zasahuje v každém týdnu do noční doby co do jedné hodiny a čtvrt, o zaměstnance pracujícího v noci se nejedná, neboť není splněna podmínka, aby v noční době odpracoval nejméně 3 hodiny v průměru jednou týdně.
Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích: Není-li to z provozních důvodů možné, zaměstnavatel je povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.
Povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci pracujícímu v noci
Podle novelizovaného ust. § 94 odst. 2 zákoníku práce platí, zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb v případech a za podmínek stanovených pro pracovnělékařské služby zákonem o specifických zdravotních službách (novela zákoníku práce, jakož i citovaného zákona nabyla účinnosti dnem 1. listopadu 2017). Před datem 1. listopadu 2017 platilo, že zaměstnavatel byl povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně.
Novela vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prodloužila ve vazbě na změnu ust. § 94 odst. 2 zákoníku práce periodicitu lékařských prohlídek zaměstnanců pracujících v noci z jednoho na dva roky, avšak nabyla účinnosti až dnem 15. prosince 2017.
Mohlo by se zdát, v období od 1. listopadu do 14. prosince 2017 nebyly termíny pro lékařské prohlídky v souvislosti s noční prací upraveny. Není tomu tak, protože v tomto období bylo třeba aplikovat přílohu 2 část II. článek 13 vyhlášky č. 79/2013 Sb. v tehdy účinném znění (noční práce) a současně ust. § 11 odst. 3 písm. a) a písm. b) - periodické prohlídky u zaměstnanců vykonávajících práci nebo činnost, jejichž součástí je riziko ohrožení zdraví. Pro toto období tak platilo, že lékařská prohlídka je prováděna jednou za 4 roky a u zaměstnanců starších 50 let jednou za 2 roky.
Při této změně je zapotřebí věnovat pozornost rovněž přechodným ustanovením novely citované vyhlášky, jakož i přechodnému ustanovení obsaženému v ust. § 18 této vyhlášky v původním znění. Obě tato ustanovení řeší mj. termíny lékařských prohlídek u zaměstnanců, kteří se podrobili lékařské prohlídce v termínech stanovených jinými právními předpisy, avšak ještě před nabytím účinnosti vyhlášky, respektive její novely. Zjednodušeně řečeno - pokud se na zaměstnance přechodná ustanovení uplatní, další lékařská prohlídka počínaje datem 15. prosince 2017 se provede nejpozději jeden rok po lékařské prohlídce provedené před 15. prosincem 2017 s tím, že další lékařská prohlídka již bude provedena v termínu nejpozději dvou let (zde pomíjíme období od 1. listopadu do 14. prosince 2017, k tomuto období viz příklad č. 3).
Zaměstnanec se podrobil lékařské prohlídce 1. října 2017, další lékařskou prohlídku měl absolvovat nejpozději 1. října 2018. Dvouletá lhůta se uplatní až pro prohlídku další, která bude provedena nejpozději 1. října 2020.
Zaměstnanec mladší 50 let absolvoval lékařskou prohlídku 10. prosince 2017, pro další prohlídku je stanoven termín za 4 roky, tj. 10. prosince 2021. Následující lékařská prohlídka bude provedena nejpozději za dva roky, tj. 10. prosince 2023.
V dalším je zaměstnavatel povinen zajišťovat pro zaměstnance pracující v noci přiměřené sociální zajištění, zejména možnost občerstvení. Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.
Další souvislosti
Podle ust. § 41 odst. 1 písm. f) zákoníku práce platí, že zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance pracujícího v noci na jinou práci, je-li tento zaměstnanec na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb uznán nezpůsobilým pro noční práci. V tomto případě se nutně nemusí měnit druh práce, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává, ale pouze režim jejího výkonu: zaměstnanec bude zaměstnavatelem zařazován pouze na směny v denní době.
V případě, že u zaměstnavatele konají zaměstnanci práci v noční době, se odlišným způsobem posuzují dny pracovního klidu, tj. dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu, a svátky. Podle ust. § 91 odst. 6 zákoníku práce platí, že v těchto případech začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která nastupuje v týdnu podle rozvrhu pracovních směn jako první. V této souvislosti podotýkáme, že pracovní doba se vztahuje k týdnu a týdnem se rozumí 7 dnů po sobě jdoucích. Abychom mohli výše uvedené pravidlo aplikovat, je zapotřebí znát, jak konkrétní zaměstnavatel týden definoval, neboť se nutně nemusí jednat o období od pondělí do neděle. Pro ilustraci, jak aplikovat výše zmíněné pravidlo, uvádíme následující příklad.
Zaměstnavatel definoval týden od pondělí do neděle, zaměstnanci u něho konají práci ve směnách od 6.00 do 18.00 hodin a dále od 18.00 do 6.00 hodin. Svátek, který se považuje za den pracovního klidu, připadl na středu. Nebýt uvedeného pravidla, svátek by se posuzoval kalendářně, tj. od půlnoci z úterý na středu a končil by o půlnoci ze středy na čtvrtek.
Vzhledem k tomu, že v týdnu nastupuje první směna v pondělí v 6.00 hodin, svátek nezačíná o půlnoci z úterý na středu, ale až ve středu v 6.00 hodin a končí ve čtvrtek v 5.59 hodin.
Zákonná úprava umožňuje, aby zaměstnavatel použil výše popsané pravidlo o posuzování dnů pracovního klidu u zaměstnanců s nočními směnami i v oblasti odměňování mzdou, platem či odměnou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jakož i pro účely zjišťování průměrného výdělku. Je tedy na zaměstnavateli, aby se s posuzováním dnů pracovního klidu u zaměstnanců s nočními směnami vypořádal. Nemůže však vyloučit obecné pravidlo, podle něhož platí, že práci ve dnech pracovního klidu je možné nařídit jen výjimečně, jakož i výčet nutných prací, které je možné zaměstnanci ve dnech pracovního klidu nařídit - srov. ust. § 91 odst. 3 a 4 zákoníku práce.
Zákaz výpovědi
Ust. § 53 zákoníku práce vyjmenovává jednotlivé případy, v nichž platí pro zaměstnavatele zákaz dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru. Jedním z těchto případů je i doba, kdy je zaměstnanec, který pracuje v noci, uznán na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dočasně nezpůsobilým pro noční práci [srovnej ust. § 53 odst. 1 písm. e) zákoníku práce].
Povinnost vůči odborové organizaci
Zaměstnavatel je povinen předem projednat s odborovou organizací vyjmenované otázky, jedná se o opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby, práce přesčas, možnost nařizovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci (srov. ust. § 99 zákoníku práce).
Co se rozumí přímou souvislostí s plněním pracovních úkolů
Definice, co se rozumí přímou souvislostí s plněním pracovních úkolů, je uvedena v ust. § 274 zákoníku práce. Jak známo, tato definice má široké použití zejména ve vztahu k povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci majetkovou a nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem či nemocí z povolání. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět.