Pracovní doba je dobou, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Zákoník práce zaměstnavateli ukládá povinnost vést evidenci pracovní doby zaměstnance. Evidence pracovní doby patří mezi nejčastěji kontrolované oblasti ze strany inspektorátu práce, proto je důležité, aby zaměstnavatelé této oblasti věnovali zvýšenou pozornost.
Délka pracovní doby
Zákoník práce stanoví maximální délku pracovní doby, a to jako stanovenou týdenní pracovní dobu. Vymezení stanovené týdenní pracovní doby je významné pro aplikační praxi, např. pro určení kratší pracovní doby a práce přesčas. Právní úprava rozlišuje tři druhy týdenní pracovní doby: zákonnou, zkrácenou a kratší. Pro zákonnou a zkrácenou pracovní dobu používá zákon zastřešující termín „stanovená týdenní pracovní doba“. Zákoník práce určuje, že délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit 40 hodin týdně. V případě, že by měli zaměstnanec a zaměstnavatel zájem dohodnout výkon práce ve větším rozsahu, mohou uzavřít další pracovní poměr nebo dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr. V takovém případě ale nemůže zaměstnanec vykonávat stejný druh práce. Tímto způsobem by mohlo být obcházeno především ustanovení o práci přesčas. Pokud by ale zaměstnanec v rámci dalšího pracovněprávního vztahu vykonával jiný druh práce nebo sice tentýž druh práce, ale u jiného zaměstnavatele, není zaměstnanec nijak omezen a může tak mít teoreticky více pracovních poměrů na plný úvazek.
Délka pracovní doby se řídí dále také charakterem pracoviště a věkem zaměstnanců. Pro určité skupiny zaměstnanců dochází ke snížení maximální hranice 40 hodin týdně, a to v závislosti na druhu práce, formě pracovního režimu nebo věku zaměstnance. Zákonem stanovená maximální hranice týdenní pracovní doby je u určitých skupin zaměstnanců snížena z důvodu ochrany zdraví vzhledem k výkonu práce ve ztížených pracovních podmínkách.
Směna
Zákoník práce v ust. § 78 odst. 1 písm. c) definuje směnu jako část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanovenéh