"Na druhé straně se právo (jako společenský jev) nemůže vyhnout zákonitosti stále většího pohybu, dynamice ve vývoji společnosti, které se projevují nezbytně též v častých změnách legislativy."1) Tím samozřejmě nelze a priori konstatovat, že všechny staré právní předpisy jsou zastaralé či špatné, nicméně v oblasti technologického pokroku u vyhrazených technických zařízení se tato změna projevuje více než jinde, což je zejména patrné právě v prováděcích právních předpisech, protože zavádění nových technologických prvků ve vazbě na automatizaci a moderní prvky zajišťující bezpečnější provoz naráží na technicky zastaralé požadavky vyhlášek a technických norem, které v minulosti formulovaly požadavky na jejich provoz a obsluhu.
Uvedený návrh je výsledkem dlouhodobé snahy a nalezení koncensu v této oblast, když práce na tomto předpisu a jeho prováděcích předpisech započaly již v roce 2018 a uvedená problematika byla projednávána se všemi zainteresovanými subjekty v pracovních skupinách a podskupinách, když prioritní byla snaha o nalezení shody při zachování náležité úrovně. Je zřejmé, že daný návrh může doznat na základě legislativního procesu určité změny, které se více či méně odrazí v nových prováděcích právních přepisech, avšak nemělo by se jednat o změny zásadní a předložená koncepce by se neměla dramaticky měnit.
Návrh vychází současně ze skutečnosti, že absentuje jasné vymezení působností ve vztahu k předpisům určeným pro regulaci vnitřního trhu, ale i z existence nesouladu s ohledem na používané pojmy. V obecném vymezení je věcná podstata zákona o VTZ zaměřena na dispozice týkající se předpokladů odborné způsobilosti osob v této oblasti, stanovení pravidel chování pro právnické a fyzické (podnikající) osoby, které provádějí montáž, opravy, plnění nádob plyny nebo provozují vyhrazená technická zařízení. Dále se ukotvují nově povinnosti pro pověřenou organizaci. Samozřejmostí je vymezení rozsahu prováděcích právních předpisů, které je v souvislosti s novou právní úpravou třeba vydat, při současném zrušení některých právních předpisů, jejichž úprava je moderně transformována do předmětného návrhu zákona a prováděcích předpisů, když současně je provedena dílčí změna dotčených právních předpisů, tedy zákona o inspekci práce, zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zákona o správních poplatcích.
Zde je vhodné připomenout, že v oblasti bezpečnosti provozu technických zařízení se jedná především o zařízení s vyšší mírou ohrožení života a zdraví, která při nesprávném použití, výskytu provozních rizik vyvolávajících nebezpečné situace nebo nevhodném provozování, představují závažné nebo vysoké riziko ohrožení životů a zdraví osob, majetku nebo životního prostředí, přičemž je tato skupina zařízení předmětem právních úprav v gesci několika rezortů (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo dopravy) a ústředních správních orgánů (Státní úřad pro jadernou bezpečnost a Český báňský úřad), a bližší specifikace a jejich určení stanovují především prováděcí předpisy k zákonu o drahách, zákonu o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, zákonu o ozbrojených silách České republiky, atomovém zákonu a zákonu o státním odborném dozoru. Společným jmenovatelem všech takových zařízení je jednotné stanovení jejich druhů, pro které jsou resortními právními předpisy určovány závazné požadavky a podmínky pro jejich bezpečný provoz. Jedná se o elektrická, zdvihací, plynová a tlaková zařízení.
V rámci vývoje legislativy upravující veřejný zájem v této oblasti došlo postupně k výrazné diferenciaci podmínek a požadavků pro provoz zmiňovaných druhů technických zařízení a podmínek režimu ověřování jejich bezpečnosti. Základním impulsem změn v oblasti jejich provozu bylo přijetí nové právní úpravy v oblasti uvádění výrobků na trh, kterou byly transponovány předpisy Evropského společenství (dnes předpisy Evropské unie) harmonizované podle článku 100a Smlouvy o založení EHS (dnes lze sbližování právních předpisů členských zemí najít ve Smlouvě o fungování EU v čl. 114). Transpozice těchto změn, provedená zejména zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, jeho prováděcími právními předpisy a zákonem č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů, a dalších právních předpisů, měla významný dopad i na obsah činností vykonávaných při ověřování stavu bezpečnosti technických zařízení v provozu. Zejména v praxi to znamenalo významnou změnu pojetí ochrany tohoto veřejného zájmu.
Jakkoliv došlo v návaznosti na provedené změny v právních předpisech v oblasti bezpečnosti vyhrazených, určených nebo vybraných technických zařízení k výrazné proměně, nebyl ani touto novou právní úpravou zcela prosazován nový koncept, a to stanovit obecnou povinnost jejich provozovatelů (právnických a fyzických podnikajících osob) vyhledávat a analyzovat rizika při používání těchto specifických zařízení s cílem minimalizace nebo dokonce možné eliminace takových rizik. Nesourodý vývoj legislativy v působnosti jednotlivých resortů měl zároveň dopad na tvorbu částečně odlišných systémů, které se postupně staly překážkou pro "přenositelnost" osvědčení vydaných v působnosti jednotlivých ministerstev a orgánů státní správy, jakož i zpráv o inspekcích, revizích a zkouškách zařízení. Činnostmi v rámci nového zákona o VTZ budou pověřeny orgány inspekce práce a pověřená organizace, což povede k minimalizaci nákladů2).
Jak lze z výše uvedeného již dovodit, účelem návrhu zákona o vyhrazených technických zařízeních je zakotvení nové moderní úpravy problematiky bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení v našem prostředí.3) Za základní oblasti můžeme definovat vymezení pojmu vyhrazené technické zařízení, vnímáno v širším kontextu, postavení pověřené organizace, práva a povinnosti právnických a fyzických podnikajících osob, vnímáno v kontextu návrhu zákona, pravidla odborné způsobilosti fyzických osob a jejich evidence (včetně oprávnění) a kompetence orgánů inspekce práce.
Porovnání oblasti s ostatními státy
Z pohledu evropské komparace je možné konstatovat, že oblast vyhrazených technických zařízení je vnímána odlišně, když někde je pojímána v užším či naopak širším pojetí co do druhů vyhrazených technických zařízení, nebo je tato problematika nazírána s akcentem na evropské předpisy a oblast uvádění výrobků na trh. Stejné členění co do druhů vyhrazených technických zařízení vykazují Slovensko, Polsko a Rumunsko. Některé státy v rámci své tradice přistupují k řešení problematiky technických zařízení na základě teritoriálního přístupu (USA, státy bývalého Commonwealthu: Austrálie, Kanada, Velká Británie), který ne vždy předpokládá právní předpis závazný pro celé státní území. Systém konkrétních právních předpisů bez obecného právního předpisu lze nalézt v Dánsku, Francii, Itálii, Španělsku, Švédsku. V Belgii, Finsku, Irsku, Rusku a Velké Británii používají vedle konkrétních právních předpisů pro jednotlivé druhy technických zařízení i obecný právní předpis. Jeden jediný právní předpis pro provoz a kontrolu technických zařízení používají v Německu, Nizozemí a Slovensku. V případě Nizozemí je jím dokonce přímo evropská legislativa. V Německu tento jeden právní předpis zahrnuje návaznost nejen na evropskou legislativu, ale i na mezinárodní smlouvy o přepravě nebezpečných látek (ADR, RID, IMDG, ICAO-TI), to v případě tlakových nádob. I slovenský právní předpis důsledně vychází z charakteristik jednotlivých technických zařízení definovaných evropskou legislativou. Francie a Španělsko spojují jak absence obecného předpisu k provozování technických zařízení, tak hlavně zapojení místní správy (prefektur ve Francii resp. orgánů Autonomních oblastí ve Španělsku) do kontroly nad provozováním konkrétních technických zařízení.4)
Pojem vyhrazené technické zařízení
Základním pojmem předmětného návrhu je pojem "vyhrazené technické zařízení". Ta je možno definovat pro účely návrhu jako soubor vzájemně funkčně propojených nebo na sebe funkčně navázaných konstrukčních prvků, přístrojů, mechanismů, pohonů, ovládacích a silových obvodů apod., které při provozu závislém na energetickém zdroji (vyjma lidské síly) vykonávají určité předem definované činnosti, nebo slouží k přepravě energií, kapalných nebo plynných medií, výrobků nebo osob, u nichž je vzhledem k jejich charakteru a akumulované energii stanoven zvláštní režim předepisující požadavky na zajištění bezpečnosti provozu a provozní spolehlivosti technických zařízení v prostředí, ve kterém jsou instalovány, a opatření k eliminaci rizik souvisejících s jejich nesprávným a neodborným provozováním a používáním.
Jedná se o zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová, což je samozřejmě členění, které znal i zákon o státním odborném dozoru. Úprava má obecnou platnost při zachování principu speciality pro zvláštní právní předpisy v gesci jiných ústředních orgánů, pokud se jedná např. o odlišnosti prostředí či způsobu užití s ohledem na míru ohrožení bezpečnosti a zdraví osob. Návrh zákona se nijak nedotýká ověřování stavu vyhrazeného technického zařízení před jeho uváděním do provozu, kde je tato oblast upravena zákonem č. 22/1997 Sb. a zákonem č. 90/2016 Sb. (viz výše), přičemž je dozorem pověřena Česká obchodní inspekce a tento dozor se vztahuje na jejich používání, přemístění, rekonstrukci, opravy, resp. po celou dobu provozování až po jejich trvalé vyřazení demontáží. Pokud technická zařízení nejsou technickými zařízeními podle zákona o technických požadavcích, bude i zde probíhat ověřování stavu bezpečnosti při jejich uvedení do provozu revizí a zkouškou.
Členění vyhrazených technických zařízení a jejich případné zařazení do jednotlivých tříd, skupin, popřípadě podskupin stanoví prováděcí právní předpisy na základě parametrů navrhovaného zákona. Stupně nebezpečnosti vyhrazených technických zařízení jsou odvozeny v závislosti na charakteru jednotlivých druhů vyhrazených technických zařízení, když se jedná buď o jejich fyzikální a technické vlastnosti, závažnost možných následků nehodové události pro lidské zdraví a životy, nebo počet osob v ohrožení. K zařazení bude docházet na základě hodnocení rizik (vysoké či zvýšené riziko ohrožení života a zdraví lidí, majetku). "Realizace hodnocení rizik vychází z konkrétních a pravdivých informací např. o individuálně určené nehodě, úrazu atd. V praxi by tedy měl být využíván ověřený soubor kritérií, který zaručuje objektivitu hodnocení."5)
Z důvodu zachování dostatečné a kontinuální bezpečnosti musí také docházet k ověřování stavu bezpečnosti vyhrazených technických zařízení. K tomu jsou využívány předepsané prohlídky, revize, kontroly či zkoušky následující po určitých fázích nebo situacích (např. přestavba, odstavení) a také v určitých lhůtách stanovených právním předpisem. Z důvodu možných rizik souvisejících s provozováním vyhrazených technických zařízení je v návrhu zákona uvedeno, kromě vlastního postupu ověřování bezpečnosti, kdo je oprávněn provádět revize a zkoušky, když se jedná o tyto skupiny: zaměstnanec, který je odborně způsobilý k ověřování stavu vyhrazeného technického zařízení revizí a zkouškou (revizní technik); podnikající fyzická osoba a právnická osoba, které vyhoví požadavkům tohoto zákona a jeho prováděcích předpisů (oprávněná osoba); pověřená organizace ve smyslu návrhu zákona.
Pověřená organizace
Dle předmětného návrhu zákona může být v návaznosti na § 4 zřízena Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo") pověřená organizace, která může vykonávat činnosti následně stanovené v § 5. Tato kompetence vyplývá ministerstvu zejména z § 54 odst. 2 a § 55 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a článku II zákona č. 47/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. De facto se bude jednat o staronovou koncepci převzatou ze zákona o státním odborném dozoru, aby ve stanovených případech prováděla zákonem vyjmenované činnosti na úseku vyhrazených technických zařízeních pověřená organizace. "Organizace státního odborného dozoru jsou organizace dané zákonem č. 174/1968 Sb., které může zřídit Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "MPSV") výhradně k účelu státního odborného dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení (dále jen "VTZ"). Pokud by bylo zřízeno více takových organizací, zákon č. 174/1968 Sb. dává MPSV oprávnění vymezit jejich působnost, a to při jejich zřízení. V současné době je zřízena jediná organizace státního odborného dozoru - Technická inspekce České republiky (dále jen "TIČR"). K uvedené změně došlo v návaznosti na vládní návrh zákona o inspekci práce, kterým se zřídily orgány inspekce práce představované Státním úřadem inspekce práce a oblastními inspektoráty práce."6)
Po vyhodnocení všech potenciálních alternativ byl zvolen koncept odpovídající rámcovému zachování současného rozsahu a obsahu činností, které nyní vykonává Technická inspekce České republiky (např. podávání odborných stanovisek o tom, zda jsou při projektování, montáži, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízení splněny požadavky stanovené pro taková zařízení, nebo prověření odborné způsobilosti fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím nebo obsluze vyhrazených technických zařízení a vydávání osvědčení) a kterou představuje vysoce profesionální posuzování stavu bezpečnosti vyhrazených technických zařízení v prostředí vyhrazených tlakových, zdvihacích, elektrických a plynových zařízení.
Z pohledu finančních dopadů se daná varianta řešení jeví samozřejmě také jako nejhospodárnější, neboť se nemusí vytvářet samostatný orgán státní správy, který by řešil bezpečnost provozu vyhrazených technických zařízení, resp. nedojde ke zřízení další či jiné pověřené organizace, čímž nedojde k rapidnímu zvýšení případných nákladů na implementaci právního předpisu nad míru vynakládanou ministerstvem oproti současnému stavu.
Odborná způsobilost pro vyhrazená technická zařízení
Jak je v praxi běžné, předpokládá se v návrhu zákona, že činnosti prováděné v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení budou provádět pouze odborně způsobilé osoby, čímž je zaručena v určité míře podmínka bezpečného provozu vyhrazených technických zařízení, když za tímto účelem návrh zákona o VTZ stanovuje předpoklady k získání odborné způsobilosti fyzických osob. "Obsluha vyhrazených technických zařízení není jen osoba, která technické zařízení uvede do chodu, popř. jej vypne. Obsluha VTZ je mimo jiné odpovědná za chod daného zařízení, za jeho stav, za identifikaci nesprávného chodu či funkce daného zařízení, patří sem ale i zkušební či revizní technik."7) Tyto kvalifikační předpoklady a jiné požadavky související s odbornou způsobilostí jsou v návrhu zákona o VTZ stanoveny v návaznosti na jednotlivé druhy vyhrazených technických zařízení s přihlédnutím k zařazení do určité skupiny či třídy, když podrobnější požadavky budou rozvedeny v prováděcích právních předpisech. Je zřejmé, že pokud jsou stanoveny určité předpoklady odborné způsobilosti pro výkon činností, musí být také stanoveno, kdo je oprávněn tuto odbornou způsobilost posuzovat a garantovat. Proto je také v návrhu zákona o VTZ jednoznačně specifikováno, kdo je oprávněn provádět zkoušky odborné způsobilosti. Jedná se o pověřenou organizaci, případně u práce na elektrických zařízeních bez napětí, v blízkosti elektrických zařízení pod napětím, na elektrických zařízeních pod napětím pak revizní technik a další osoby znalé.
Návrh zákona předpokládá také zakotvení pojmů osvědčení a oprávnění. Podstatou těchto institutů není formální procesní ukotvení, (když zde se obecně bude postupovat u osvědčení podle § 154 a násl. správního řádu8) a v případě oprávnění dle § 7 předmětného návrhu zákona o VTZ lze uvažovat o klasickém správním rozhodování), nýbrž z technického hlediska přiblížit obecně stanovené zákonné požadavky dle jednotlivých druhů vyhrazených technických zařízení.
Osvědčení má dle návrhu zákona o VTZ charakter veřejné listiny a potvrzuje určité významné skutečnosti, které jsou nesporné. "Za zvláštní druh deklaratorního aktu je možno považovat osvědčení. (Nebývá vždy považováno za akt práva). Je konstatováním a udržováním faktů, stavů a vlastností různé právní relevance. Jeho rolí je rovněž dát subjektu možnost své tvrzení beze vší pochybnosti prokázat. Zpravidla se vyskytuje ve formě "veřejné listiny" (rodný list, občanský průkaz, diplom, lovecký lístek). Tyto akty mají právní význam buď tím, že umožňují užívání určitých věcí (měr, vah) nebo je s nimi spojován právní účinek - možnost výkonu honebního práva. Hlavní odlišnost od deklaratorního aktu je ta, že tento vnáší světlo do sporných práv subjektů, osvědčení nevzniká na základě sporu, umožňuje prokázat určité skutečnosti a tím zjednodušit právní situaci a také eventuálně pozdějším sporům předejít."9) Má tedy informační funkci, zejména vůči orgánům veřejné moci, a úředně potvrzuje skutečnosti, které jsou v něm uvedeny. Platí pro ně presumpce správnosti. Proti osvědčení se lze bránit toliko důkazem opaku. "Občanský průkaz je veřejnou listinou, pro kterou platí presumpce správnosti. Platí tedy, že obsah osvědčení odpovídá skutečnosti, pokud nebyl prokázán opak. Nelze požadovat jeho předložení ve dvojím vyhotovení, protože je dokladem, jehož kopii nelze podle zákona č. 41/1993 Sb. ověřit."10)
Osvědčení o odborné způsobilosti k činnostem revizního a zkušebního technika vydává pověřená organizace na základě ověření splnění předpokladů kladených na odbornou praxi a vzdělání a na základě úspěšného vykonání zkoušky z odborné způsobilosti. Pro vykonávání prací ve specifických podmínkách a pracovních prostředích za používání vyhrazených technických zařízení dle parametrů navrhovaných právních předpisů (viz návrh zákona s prováděcími předpisy) bude vyžadováno ověření odborné způsobilosti pověřenou organizací v rozsahu navrhovaných předpisů. Osvědčení o odborné způsobilosti má platnost pět let a lze je prodloužit na základě žádosti při splnění zákonem předepsaných náležitostí. Zákon o provozu VTZ také stanovuje formální náležitosti osvědčení (údaje o jménu, příjmení a datu narození osvědčené osoby, kategorii, třídě, skupině, druhu a rozsahu vyhrazeného technického zařízení, evidenční číslo osvědčení s rozlišovacími znaky rozsahů, datum vydání osvědčení a dobu jeho platnosti).
Návrh zákona také stanoví způsob provozovaného informačního systému s údaji o revizních technicích a udělených oprávněních různého druhu. Osobní údaje budou evidovány v délce 10 let, jedná se o délku přiměřenou danému účelu zpracování (obdobně např. evidence odborně způsobilých osob podle zákona č. 309/2006 Sb.). Navrhovaná úprava reaguje na současný stav, kdy je umožněno zveřejňovat údaje pouze o těch odborně způsobilých fyzických osobách, které s tímto uveřejněním vyslovily souhlas, což však není z hlediska úplnosti a tedy i zachování maximální bezpečnosti žádoucí.
Kontrolní činnost orgánů inspekce práce
Předložený návrh zákona počítá kromě již současně existujících mechanizmů s prováděním kontrol v této oblasti v případě vzniku havárií, kdy došlo k vážnému ohrožení života a zdraví lidí11). Za havárii se zde považuje mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, v jejímž důsledku dojde k bezprostřednímu ohrožení života a zdraví osob, ztrátě na životě nebo škodě na majetku zjevně přesahující částku 5 mil. Kč, která vznikla v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení nebo kdy jsou příčinou vzniku této události vyhrazená technická zařízení. Jedná se de facto o převzetí definice obsažené např. v § 2 písm. g) zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií, ve znění pozdějších předpisů.12) Tato kontrolní pravomoc bude provázána se zmíněnou povinností provozovatele technického zařízení tuto událost nahlásit místně příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, a to bez zbytečného odkladu. "Rovněž tak Ústavní soud (srov. nález ze dne 15. srpna 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 38, ročník 2005, pod číslem 159) vysvětlil, že "vágní" pojem "bez zbytečného odkladu" je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Rovněž tak podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. například jeho rozsudky ze dne 20. listopadu 2008, sp. zn. 6 As 1/2008, ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 9 Afs 20/2010, a ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 9 Afs 21/2010, jež jsou veřejnosti dostupné in www.nssoud.cz) jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy "ad hoc") v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout."13)
Plnění této povinnosti náleží dle předloženého návrhu zákona o VTZ orgánům inspekce práce, když bude nově včleněna do zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. Ukotvení dalších nových povinností je obsaženo v § 14 předmětného návrhu zákona o VTZ, když jejich porušení je promítnuto v nově navrženém § 33 zákona o inspekci práce14), a souvisí bezprostředně s veškerými možnými činnostmi na vyhrazených technických zařízeních a vychází z potřeb praxe s tím, že navazují na současný právní rámec. Návrh zákona tedy stanoví povinnosti osob k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení, a to s ohledem na míru jejich zbytkového rizika. Za neplnění požadavků stanovených v zákoně bude možno uložit sankce právnické i fyzické osobě v souladu s přestupkovým zákonem a zákonem o inspekci práce v rozsahu, jak je v návrhu stanoveno.
Nutnost nového zákona
Bezpečnost osob, ochrana majetku a životního prostředí má své nedílné místo mezi základními lidskými právy. Návrh zákona o provozu VTZ k zajištění výše uvedených hodnot jednoznačně přispívá, a to zejména s ohledem na skutečnost, že současná právní úprava je nevyhovující z pohledu vývoje vědy a techniky především s ohledem na aplikaci nových materiálů, nových metod výpočetní techniky a nedestruktivního zkoušení jako součásti ověřování technického stavu apod. Rovněž postrádá moderní pojetí technické bezpečnosti určované komplexním hodnocením bezpečnostních rizik, která se vyskytují při provozu vyhrazených zařízení. Protože tuto situaci již nelze řešit v rámci právní úpravy neustálou změnou vyhlášek, bylo proto zcela logicky přikročeno k této nové úpravě, která rovněž povede ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Pro úplnost dodejme, že požadavky na vlastní provoz technického zařízení pro specifické podmínky a prostředí a specifický účel budou uvedeny v prováděcích právních předpisech vydaných posléze ke schválenému zákonu, když návrh zákona o VTZ stanovuje pouze obecné požadavky a postupy platné pro provoz vybraných technických zařízení.
Pokud bude uvedený návrh zákona o VTZ přijat a nabude předpokládané účinnosti 1. 1. 2020, bude následně po určitém období vyhodnocena jeho efektivnost, což je však otázka několika let a novou právní úpravu nelze hodnotit s odstupem několika měsíců. "Zda byla právní norma efektivní, se neukáže zpravidla dříve než za tři až pět let jejího používání. Proto častější změny zákonů bývají nahodilé a zřídka se mohou opírat o poznatky o efektivitě působení dosavadní právní úpravy."15)