Svařování

Stanovují je především stále platná vyhláška ČÚBP č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů (§ 110 až § 117), vyhláška Ministerstva vnitra č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách a ČSN 05 0601:1993 Zváranie. Bezpečnostné ustanovenia pre zváranie kovov. Prevádzka.

Uvedenou normu doplňují další technické normy, především ČSN 05 0610:1993 Zváranie. Bezpečnostné ustanovenia pre plameňové zváranie kovov a rezanie kovov a ČSN 05 0630:1993 Zváranie. Bezpečnostné ustanovenia pre oblúkové zvaranie kovov. Jak prozrazují názvy, jedná se o technické normy ve slovenské mutaci. Přesto se však jedná o platné české technické normy, jež byly připraveny k vydání na konci česko-slovenské federace a po rozdělení Česko-Slovenska byly de-iure vydány jako české technické normy (jsou jakousi vzpomínkou na společné soužití).

Opomenout však nelze i jiné předpisy, které se svařování dotýkají okrajově, např. nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, nebo nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

Nutné je uvědomit si, že za zajištění bezpečných podmínek pro provedení svařování, jakož i po jeho ukončení, pokud není pracoviště předáno, je odpovědný zaměstnavatel, u kterého se svařování provádí, a to i v případě, že jej provádí externí firma (svářeč je před zahájením práce povinen zkontrolovat, zda jsou odstraněny hořlavé látky, zda je zamezeno vzniku požáru nebo výbuchu a zda je zabezpečena předepsaná ochrana osob; svařování nesmí zahájit, pokud nejsou splněny podmínky požární bezpečnosti). Za vhodné umístění zástěn, které slouží k ochraně osob v okolí sváření je odpovědný svářeč.

I když obecně je svařování díky vyhlášce ministerstva vnitra vnímáno spíše jako problematika spadající do požární ochrany (tomu odpovídá i zařazení této kapitoly), začnu požadavky, které jsou stanoveny stále platnou vyhláškou dnes již neexistujícího Českého úřadu bezpečnosti práce, tedy vyhláškou č. 48/1982 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška kromě společných ustanovení uvádí požadavky pro svařování a řezání plamenem, svařování elektrickým obloukem, svařování a řezání plazmou, svařování a řezání pod vodou, pro aluminotermické svařování, svařování a řezání laserovým paprskem a pro svařování elektronovým paprskem.

Ve společných ustanoveních vyhláška uvádí, že v prostoru, v němž se svařuje, se nesmějí vyskytovat nebezpečné látky v množství nepříznivě ovlivňujícím bezpečnost při práci. Pokud by mohla vzniknout provozní nehoda, nebo pokud by hrozilo nebezpečí otravy nebo zadušení při svářečských, řezačských nebo páječských pracích, musí být zajištěn odborný dohled na jejich provádění (tedy, odborný dohled není požadován jen z hlediska požární ochrany!) a musí být učiněna bezpečnostní opatření, která musí být uvedena v písemném povolení ke svařování.

Vyhláška dále ve společných ustanoveních požaduje, aby v uzavřených nevětraných prostorách nebyly při práci umístěny vyvíječe plynů nebo láhve s hořlavými plyny nebo kyslíkem, jakož i, aby materiál znečistěný olejem, olovnatými barvami, zbytky odmašťovacích prostředků nebo podobnými látkami vyvíjejícími škodliviny nebyl svařován. V neposlední řadě podle požadavků vyhlášky, osoby v okolí svařování a řezání musí být chráněny před škodlivými účinky těchto procesů.

Požadavky z hlediska požární bezpečnosti jsou uvedeny ve vyhlášce č. 87/2000 Sb. Vyhláška za svařování považuje tepelné spojování, drážkování a tepelné dělení kovových i nekovových materiálů, pokud jsou prováděny otevřeným plamenem, elektrickým obloukem, plazmou, elektrickým odporem, laserem, třením, aluminotermickým svařováním, jakož i používání elektrických pájedel a benzínových pájecích lamp. Stanovuje podmínky nejen pro zahájení a po skončení svařování, ale též pro dobu provádění svařování kovových a nekovových materiálů v závislosti na použitém způsobu svařování.

Velmi důležitým požadavkem vyhlášky je, že před zahájením svařování se musí vyhodnotit podmínky požární bezpečnosti v prostorech, ve kterých se bude svařovat, jakož i v přilehlých prostorech, zda se nejedná o svařování vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření [technická a organizační opatření k zajištění požární bezpečnosti před zahájením, v průběhu a po ukončení svařování s ohledem na konkrétní druh nebezpečí (nebezpečí výbuchu s následným požárem, nebezpečí požáru)].

Vyhláškou stanovených požadavků, které musí být splněny před zahájením sváření je pochopitelně mnohem více. Jedná se např. o vymezí oprávnění a povinností osob k zajištění požární bezpečnosti při zahájení svařování, v jeho průběhu, při přerušení svařování a po jeho skončení, stanovit požadavky na účastníky svařování vyžadujících zvláštní požárně bezpečnostní opatření a na osoby provádějící požární dohled, včetně intervalů pro výkon tohoto dohledu při přerušení a po skončení svařování, pokud není požární dohled nepřetržitý (požární dohled je v průběhu svařování vykonáván nepřetržitě, během přerušení nebo po skončení svařování podle konkrétních podmínek po určenou dobu nepřetržitě nebo ve stanovených intervalech; nejkratší doba požárního dohledu po skončení svařování je osm hodin).

Vyhláška uvádí výjimky, kdy není nutné provádět požární dohled po skončení svařování. Například, jsou-li svářečská pracoviště a přilehlé prostory vybaveny provozuschopnou elektrickou požární signalizací a stabilním hasicím zařízením. Jsou-li tyto prostory vybaveny pouze elektrickou požární signalizací, lze od požárního dohledu upustit pouze v případě, že na místě bude osoba schopná provést prvotní hasební zásah.

Také je uvedeno, za jakých podmínek nesmí být svařování zahájeno. Jedná se například o situaci, kdy svářeč a pracovníci zúčastnění na svařování a souvisejících činnostech nejsou prokazatelně seznámeni s podmínkami požární bezpečnosti nebo nejsou splněny podmínky požární bezpečnosti, jakož i nemůže-li svářeč na svářečském pracovišti prokázat svou odbornou způsobilost ke svařování odpovídajícími doklady.

Provádí-li se svařování, které vyžaduje zvláštní požárně bezpečnostní opatření opakovaně a na stavebně či konstrukčně obdobných svářečských pracovištích, pro které lze stanovit tato požárně bezpečnostní opatření jednotně, může se tak učinit v příslušném pracovním nebo technologickém postupu.

Další požadavky vyplývají z technických norem. Bezpečnostní ustanovení pro sváření kovů jsou uvedena v ČSN 05 0601:1993. Jedním ze základních požadavků je, že svářečské práce mohou vykonávat jen osoby, které k tomu mají platné oprávnění (čl. 2). Tento požadavek je rozveden v normativní příloze B.

Svářečské práce mohou vykonávat osoby:

• které mají platný svářečský průkaz anebo platný průkaz svářečského dělníka s uvedením příslušného druhu a rozsahu oprávnění,
• které na programování, nastavování, údržbu a opravu mechanizovaných a automatizovaných svářecích zařízení mají příslušnou odbornou kvalifikaci a mají pověření od zaměstnavatele na výkon uvedených prací,
• s vyšším odborným vzděláním při řešení výzkumných a vývojových úkolů ze sváření, pokud mají písemné pověření zaměstnavatele, přičemž pověření není starší dvou roků a prokáží znalost bezpečnostních ustanovení podle normy,
• které jsou ve výcviku pod přímým odborným dozorem instruktora svařování. Dále žáci středních odborných učilišť a středisek praktického vyučování, kteří po absolvování základního výcviku ve svařování, při zdokonalování svých dovedností, vykonávají svářečské práce pod přímým dozorem mistra odborné výchovy. Tyto osoby nesmějí vykonávat práce se zvýšeným nebezpečím.

Za platný svářečský průkaz norma považuje průkaz, který obsahuje potvrzení pověřeného svářečského technologa o vykonání přezkoušení, které není starší dvou let, lékařské potvrzení o zdravotní způsobilosti (do 50 let svářeče ne starší pěti let, nad 50 let svářeče ne starší tří let) a potvrzení zaměstnavatele.

Technická norma ČSN 05 0601 je základní normou z hlediska bezpečnostních požadavků na svařování (společnou normou pro několik způsobů svařování). Uvádí opatření před úrazem elektrickým proudem, pohyblivými částmi zařízení, před popálením, před úrazem rozstřikem kovů a úlomky, jakož i před škodlivinami (aerosol, záření, hluk). Také řeší mikroklimatické podmínky.

V rámci bezpečnostních opatření pro práce v prostorách s nebezpečím požáru nebo výbuchu norma požaduje, aby během práce, při jejím přerušení a po jejím skončení byla nejméně po dobu osmi hodin prováděna kontrola místa sváření a přilehlých prostor z hlediska nebezpečí požáru, výbuchu nebo znečištění ovzduší.

Také základní technická norma požaduje vystavení dokumentu, který řeší specifické podmínky na pracovišti, kde se svařování provádí, z hlediska zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.

Příkaz k provedení svářečských prací

Jak bylo v předcházející kapitole uvedeno, jednotlivé předpisy požadují za určitých podmínek vystavení (vydání) dokumentu stanovujícího podmínky pro provádění svařování.

Vyhláška č. 48/1982 Sb. (§ 110) požaduje vystavení písemného povolení ke svařování, jež obsahuje bezpečnostní opatření. Povolení má být vystaveno v případě, že při svářečských, řezačských nebo páječských pracích může vzniknou provozní nehoda nebo pokud by hrozilo nebezpečí otravy nebo zadušení. Nestanovuje, kdo jej vystavuje, ani kdo opatření stanovuje. Též neřeší, kdo je odpovědný za jejich splnění.

Vyhláška č. 87/2000 Sb. požaduje za určitých podmínek stanovení zvláštních požárně bezpečnostních opatření, a to v rozsahu stanoveném v příloze č. 1 vyhlášky. Přitom za zvláštní požárně bezpečnostní opatření vyhláška považuje technická a organizační opatření k zajištění požární bezpečnosti před zahájením, v průběhu a po ukončení svařování s ohledem na konkrétní druh nebezpečí výbuchu s následkem požáru a nebezpečí požáru, umístění svářečského pracoviště, požárně bezpečnostního zajištění stavby, systému zabezpečování požární ochrany nejen na svářečském pracovišti, ale i v přilehlých prostorech.

Podmínkami pro stanovení zvláštních požárně bezpečnostních opatření jsou svařování v prostorách, ve kterých může vzniknout nebezpečná koncentrace nebo se nacházejí výbušniny nebo látky obsahující výbušniny anebo jiné látky a materiály a v kombinaci s danou svářečskou technologií mohou být příčinou výbuchu s následným požárem, nebo svařování v prostorách ve kterých se vyskytují hořlavé nebo hoření podporující látky tuhé, kapalné nebo plynné anebo hořlavé látky obsažené ve stavebních konstrukcích či zařízeních a v případě používání dané svářečské technologie může dojít k jejich zapálení a vzniku požáru.

Vyhláška opět neupravuje, kdo dokument uvádějící zvláštní požárně bezpečnostní opatření vystavuje a kdo je odpovědný za jejich splnění. Vzhledem k tomu, že se jedná o prováděcí předpis k zákonu o požární ochraně, lze dovodit, že v obecné rovině odpovědným za splnění opatření je statutární orgán.

Vyhláška však podrobně popisuje rozsah zvláštních opatření (přesné označení místa, kde se svařování provádí, přesné stanovení pracovního úkolu, určení technologie, která se použije, jmenovité určení svářečů s uvedením dokladu o odborné způsobilosti, datum a čas zahájení svařování, jakož i jeho ukončení, podrobnou specifikaci potřebných požárně bezpečnostních opatření, kontrolu jejich plnění, prokázání jejich splnění, uvedení jmen odpovědných osob a jmen osob určených k provedení opatření a mnoho dalších údajů - viz příloha č. 1 k vyhlášce č. 87/2000 Sb.).

Také uvádí požadavky na svářečská pracoviště. Například přechodná svářečská pracoviště musí být vybavena vhodnými hasicími přístroji a jinými hasebními prostředky. Navíc musí být při svařování ještě vybavena nejméně dvěma přenosnými hasicími přístroji s vhodnou náplní. Jeden z těchto hasicích přístrojů musí být práškový o hmotnosti hasební látky nejméně 5 kg (v praxi to znamená hasicí přístroj PG6).

Technická norma ČSN 05 0601:1993 v čl. 3.6.2 požaduje v případě zvýšeného nebezpečí provádět sváření jen na písemný příkaz a po provedení v něm nařízených doplňujících bezpečnostních opatření (změní-li se podmínky práce, nebo určení pracovníci, musí se vystavit nový příkaz).

Norma v čl. 3.6.1.1 uvádí, kdy se jedná o práce se zvýšeným nebezpečím. Takovými pracemi jsou takové práce, u nichž hrozí zvýšené nebezpečí úrazu (elektrickým proudem, popálením, zadušením, otravou) nebo trvalé poškození zdraví (svářečským aerosolem, zářením, hlukem apod.), nebo požáru či výbuchu. Jsou to zejména práce:

• v uzavřených a těsných prostorách,
• v mokrých, vlhkých nebo v horkých podmínkách snižujících elektrický odpor ochranného oděvu, pomůcek i pokožky těla,
• na nádobách, potrubí a zařízeních, které jsou znečištěny, obsahovaly nebo je podezření, že obsahovaly látky ohrožující zdraví včetně žíravin a toxických látek, v prostorách s nebezpečím požáru nebo výbuchu,
• na nádobách, potrubí a zařízení pod tlakem, nebo které obsahovaly hořlavé nebo hoření podporující látky, resp. uvnitř těchto nádob, potrubí a zařízení,
• pod vodou,
• v pracovním ovzduší s překročením průměrných hodnot NPK-P nebo s překročením přípustného množství svářečských dýmů v pracovním ovzduší, přičemž ani pro jednu škodlivinu není překročena mezní hodnota NPK-P podle 3.6.1.1.1 ČSN 05 0600:1993 (tzn. určí se podle příloh č. 2 a č. 3 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.),
• v prostředí s vyšší intenzitou záření, jež je hygienicky přípustná pro vysokofrekvenční záření podle 3.6.2.2.1 a 3.6.2.2.2 ČSN 05 0600, ultrafialové záření podle 3.6.2.5 ČSN 05 0600, ionizující záření podle 3.6.2.6 ČSN 05 0600,
• na pracovišti s lasery třídy IIIb a IV nebo s elektronovým svářením v atmosféře, pokud technická opatření nevylučují nebezpečí zasažení pracovníka přímým nebo odraženým paprskem,
• při kterých ekvivalentní hladinu hluku překračuje nejvyšší přípustnou hladinu hluku stanovenou podle 3.6.3.2 ČSN 05 0600 Bezpečnostní ustanovení pro svařování kovů. Projektování a příprava pracovišť.

Norma nejen stanovuje, které práce jsou považovány za práce se zvýšeným nebezpečím, ale též uvádí některá bezpečnostní opatření pro výkon jednotlivých skupin prací.

Na rozdíl od vyhlášek, norma stanovuje, kdo za vystavení dokumentu odpovídá. Je jím zplnomocněný zaměstnanec. Ten je též odpovědný za splnění nařízených doplňujících opatření. Ta mají stanovit zaměstnanci s odbornou způsobilostí v příslušné oblasti. Lze tedy dovodit, že zplnomocněným zaměstnancem by neměla být odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik, ani technik PO nebo odborně způsobilá osoba v PO, ale vedoucí zaměstnanec odpovědný za pracoviště, kde bude svařování prováděno.

Norma též uvádí, že v příkaze musí být vymezena doba platnosti a stanovený dohled, včetně asistenční hlídky (tou není automaticky myšlena požární preventivní hlídka), na zabezpečení ochrany před zvýšeným nebezpečím.

Pro praxi je vhodné, aby zaměstnavatel měl formulář příkazu umožňující mu pokrytí všech požadavků vztahujících se na konkrétní případ u něj prováděného svařování (je jedno, zda vlastním zaměstnancem, či externí firmou). Dříve se pro tento dokument používalo označení Povolení ke svařování. Dnes je zcela běžně používán termín „Příkaz“, a proto zde uvádím „Příkaz k provedení svářečských prací se zvýšeným nebezpečím“.

Z výše uvedeného vyplývá, že vydání „Příkazu k provedení svářečských prací se zvýšeným nebezpečím“, resp. jeho vystavení (vyplnění) musí být kolektivní záležitostí, nikoliv záležitostí pouze technika PO, případně odborně způsobilé osoby v PO. Zaměstnancem vydávajícím příkaz by podle normy měl být zplnomocněný zaměstnanec, což, jak již bylo uvedeno, lze chápat jako zaměstnanec odpovědný za prostor, v kterém se svařování má provádět (zplnomocněný k řízení činností v prostoru, v kterém se bude svařovat), tedy vedoucí zaměstnanec, pod kterého pracoviště spadá. Odborné stanovisko do příkazu mají uvést odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik a technik PO nebo odborně způsobilá osoba v PO (nutno stanovit opatření nejen z hlediska požární bezpečnosti, ale i BOZP).

Příkaz je zároveň dokladem o plnění zákonných povinností zaměstnavatelem (může být velmi důležitým dokumentem nejen v případě vzniku požáru). Proto je důležité mít zajištěno jeho postupné předávání od zaměstnance, který jej vydal (po uvedení odborných stanovisek), přes svářeče a dohled až po jeho uchování, včetně průběžného provádění záznamů o realizovaných činnostech (předání pracoviště, dohled apod.). Nejen z tohoto důvodu, je velmi vhodné, když zaměstnavatel má pro provádění svařování na jeho pracovištích zpracován interní předpis.

Příkaz k provedení svářečských prací obsahuje mnoho osobních údajů, a proto je nutné při nakládání s ním zajišťovat soulad s GDPR. Mimo jiné je nutné dodržet zásadu omezení uložení. Příkaz by neměl být dlouhodobě uchováván. Když již není nutné prokázat, že byl vydán, a že byla realizována přijatá opatření, včetně dohledu, měl by být fyzicky zničen (jedná se o dokument s velmi krátkou „životností“). I toto by mělo být řešeno v interním předpise zaměstnavatele. Soulad s GDPR by měl být zajištěn i při předávání příkazu mezi jednotlivými osobami (vystavující osoba, svářeč, dohled atd.). Cizím osobám by mělo být zamezeno v seznámení se s jeho obsahem.

Ukázka z právě připravovaného, již třetího vydání publikace „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v kostce, neboli o čem je současná BOZP“.