Při odpovědi na dotaz v názvu článku musíme konstatovat, že záleží na okolnostech, primárně zejména na tom, v jaké kategorii se pojištěnec u zdravotní pojišťovny aktuálně nachází.
Z právní úpravy veřejného zdravotního pojištění mj. vyplývá povinná účast v systému pro ty osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt. Z této základní povinnosti návazně i plyne nutnost placení pojistného podle zákona tehdy, pokud je to pro pojištěnce (případně pro jeho zaměstnavatele) povinností. Neboli naopak, pojistné se neplatí, pokud pojištěnce můžeme relevantně začlenit mezi výjimky, tedy do situací, kdy se pojistné neodvádí. Podotýkám, že pojistným obecně rozumíme i zálohy na pojistné u osob samostatně výdělečně činných.
Zaměstnanec
U zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) najdeme několik specifických situací, kdy se zdravotní pojišťovně neodvede za rozhodné období kalendářního měsíce žádné pojistné. Nejčastěji je to z důvodu překážky v práci na straně zaměstnance dle ustanovení § 191 a následujících zákoníku práce trvající po celý kalendářní měsíc. Takovou překážkou je například:
- dočasná pracovní neschopnost (nemoc) nebo karanténa,
- mateřská nebo rodičovská dovolená,
- ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti aj.
Pokud však tato nepřítomnost v zaměstnání netrvá u zaměstnance po celý kalendářní měsíc, snižuje se minimální vyměřovací základ na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů, kdy překážka v práci netrvala.
Zaměstnankyně pracující na zkrácený pracovní úvazek bude ošetřovat svého šestiletého syna od 16. 1. 2017. Se synem zůstane doma i po devíti dnech, ve kterých pobírala ošetřovné, a to až do konce měsíce ledna. Stále se však bude jednat o ošetřování člena domácnosti podle § 191 zákoníku práce. Za odpracované dny měsíce ledna si vydělá 6 200 Kč.
Minimální vyměřovací základ se zkracuje na období prvních 15 kalendářních dnů měsíce ledna, kdy překážka v práci na straně zaměstnankyně netrvala, a činí 5 322,58 Kč (11 000 Kč x 15 dní/31 dní). Provedeným výpočtem stanovený minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, je tak nižší než dosažený příjem. Pojistné se odvede z částky 6 200 Kč, dopočet do minima 11 000 Kč se v takových případech neprovádí.
Kdyby činil vyměřovací základ za měsíc leden alespoň 11 000 Kč, odvádělo by se pojistné z dosaženého příjmu, například i v situaci, kdyby zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc.
Žádné pojistné zaměstnavatel neodvede ani tehdy, pokud zaměstnanec nemá žádný příjem a současně patří mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Takže zaměstnavatel žádné pojistné neodvede například tehdy, když:
- jako zaměstnanec má celý kalendářní měsíc neplacené volno a současně je OSVČ, přičemž je tato jeho samostatná výdělečná činnost pro něj hlavním zdrojem příjmů, což zaměstnavateli dokladuje čestným prohlášením, nebo
- má po celý kalendářní měsíc neplacené volno a je osobou, za kterou současně platí pojistné stát.
Stejné podmínky identicky platí i tehdy, je-li takovému zaměstnanci namísto neplaceného volna vykázána neomluvená absence.
Osoba samostatně výdělečně činná
Ve zdravotním pojištění registrujeme několik případů (situací), kdy není povinností OSVČ zálohy ve zdravotním pojištění platit. Nejsou-li tedy zálohy placeny, pak OSVČ pojistné uhradí jednorázovou platbou ve lhůtě do osmi dnů od podání Přehledu za podmínky, že tato povinnost vznikne.
Zálohy se neplatí u podnikajících osob, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát (viz dále) v prvním kalendářním roce jejich samostatné výdělečné činnosti. Vykážou-li však tyto osoby za rok 2017 (ve kterém začnou podnikat) kladný hospodářský výsledek, zálohy již v příštím roce platit budou, a to podle výše dosažených příjmů, tedy bez povinnosti placení minimálních záloh OSVČ.
Zálohy na pojistné se neplatí (není to povinností) za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů. Tuto skutečnost však musí OSVČ zdravotní pojišťovně průkazně doložit, zpravidla kopií neschopenky, protože následně dochází v informačním systému zdravotní pojišťovny k úpravě výše zálohy na nulovou hodnotu na období těch kalendářních měsíců, ve kterých nemoc trvá po celý měsíc. V dané souvislosti také platí, že pojistné se sice hradí i za měsíce, kdy je OSVČ nemocná, nicméně zvýhodnění OSVČ spočívá ve skutečnosti, že pokud OSVČ měla nárok na výplatu nemocenského (nebo peněžité pomoci v mateřství) po celý kalendářní měsíc, nemusí být za tento měsíc dodržen minimální vyměřovací základ.
V měsících, ve kterých je OSVČ současně zaměstnancem a samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů, není povinností platit zálohy na pojistné. Taková situace obecně vychází z předpokladu, že zaměstnání je hlavním zdrojem příjmů pojištěnce neboli v zaměstnání je v roce 2017 odváděno pojistné nejméně z vyměřovacího základu 11 000 Kč a zaměstnání trvá po celý příslušný kalendářní měsíc.
"Státní pojištěnec"
Mezi "státní pojištěnce" neboli osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát, řadíme dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, například poživatele důchodů (starobních, invalidních ve všech třech stupních, vdovských, vdoveckých, sirotčích), nezaopatřené děti, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání a další. V České republice patří do této kategorie více než polovina populace.
Osoba, za kterou je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, neplatí žádné pojistné, s jedinou výjimkou - pokud je současně výdělečně činná. V případě zaměstnání hradí pojistné zaměstnavatel, při samostatné výdělečné činnosti platí podmínky stanovené zákonem č. 592/1992 Sb. Zásadním zvýhodněním všech "státních pojištěnců" při jejich výdělečné činnosti je skutečnost, že:
- zaměstnavatelé nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ a tímto vyměřovacím základem je dosažený příjem,
- vyměřovacím základem je u těchto OSVČ sazba 50 % příjmů po odpočtu výdajů bez nutnosti respektovat minimum platné ve zdravotním pojištění pro OSVČ,
v obou případech za podmínky, že registrace ve "státní kategorii" trvá u zaměstnance po celý kalendářní měsíc a u OSVČ po celý kalendářní rok.
Avšak obdobně jako třeba v případě překážek v práci na straně zaměstnance se minimální vyměřovací základ poměrně snižuje i tehdy, pokud registrace pojištěnce v kategorii hrazené státem netrvá po celý kalendářní měsíc.
Osoba bez zdanitelných příjmů
Je-li pojištěnec evidován u zdravotní pojišťovny v této kategorii, pak pojistné platí vždy. Svým způsobem je výhodou, že i když pojištěnec přispívá do systému pouze částkou ve výši 13,5 % z minimální mzdy (v roce 2017 tedy měsíčně 1 485 Kč), má podle zákona o veřejném zdravotním pojištění nárok na stejný neboli komplexní rozsah hrazených služeb jako zaměstnanci nebo podnikatelé, kteří měsíčně třeba přispívají částkou několikanásobně vyšší.