Základní právní úpravu zdravotního pojištění představují zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů, přičemž druhý jmenovaný byl novelizován s účinností od 31. 8. 2022.
Financování veřejného zdravotního pojištění je primárně založeno na bázi jeho vyrovnanosti, kdy plátci pojistného (zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů a stát) přispívají pravidelnými platbami do příjmové stránky tohoto systému. Suma těchto plateb pak následně slouží k úhradám za poskytnuté a vykázané hrazené služby, a to na základě smluv uzavřených zdravotními pojišťovnami s jejich poskytovateli. Jelikož systém hospodaří i s veřejnými prostředky, kterými jsou platby za "státní pojištěnce", jsou zdravotní pojišťovny za účelem zajištění transparentnosti jednotlivých procesů mj. povinny zveřejňovat smlouvy s poskytovateli o poskytování a úhradě hrazených služeb.
Zaměstnavatelé dlouhodobě představují rozhodující skupinu plátců pojistného, takže průběžné zvyšování mezd (tedy v globálu průměrné mzdy) se následně projeví ve vyšších odvodech pojistného. A svoji roli hraje i poměrně razantní zvyšování minimální mzdy v posledních letech, naposledy k