Zaměstnavatel plátcem pojistného: jak se stát dlužníkem zdravotní pojišťovny

Podívejme se nyní na postupy zaměstnavatele při řešení některých situací, jejichž chybné vyhodnocení způsobí komplikace. Tyto chyby pak zapříčiní vznik dlužného pojistného a návazně penále, tedy pohledávek, které jsou zdravotní pojišťovny ze zákona povinny uplatňovat (zpravidla prostřednictvím platebních výměrů nebo výkazů nedoplatků poté, co zaměstnavatel své dluhy po předchozí výzvě dobrovolně nevyrovná) a v případě jejich nezaplacení i vymáhat. Od 1. 12. 2011 již mají zdravotní pojišťovny dlouhých 10 let promlčecí doby k tomu, aby případné pochybení zaměstnavatele odhalily a se striktním požadavkem úhrady dluhu na pojistném ještě formou penále sankcionovaly.

S účinností od 1. 1. 2008 se při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance důsledně vychází z přímé návaznosti na zdaňování příjmů ze závislé činnosti. V podstatě platí zásada, podle které se do vyměřovacího základu zaměstnance zahrne příjem ze závislé činnosti zdaňovaný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Výjimky, kdy se pojistné neplatí, představují:

• příjmy dani podléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4, § 4, § 4a a zejména pak § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP a
• plnění právě z titulu výjimky nezahrnovaná do vyměřovacího základu zaměstnance podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, například odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce.

K uvedeným výjimkám ještě dodávám, že pojistné se neplatí ani tehdy, pokud se osoba nepovažuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) bodů 1. - 7. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Například se jedná o situace, kdy příjem na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nedosáhne částky potřebné pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění.

Příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání

Podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 citovaného § 3 zákona č. 592/1992 Sb. obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li se o příjmy podle § 3 odstavce 1), nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

Příjem (odměna) zúčtovaný po skončení zaměstnání standardně podléhá povinnosti placení pojistného. V této souvislosti dochází k chybám, kdy zaměstnavatel:

• neodvede pojistné. U příjmů této povahy se pojistné neplatí pouze tehdy, jedná-li se o plnění poskytnuté poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání;
• pojistné sice řádně odvede, ale na příslušný měsíc také přihlásí osobu jako zaměstnance a tuto i započte do celkového počtu zaměstnanců. Protože osoba již není zaměstnancem, nepřihlašuje se v měsíci zúčtování odměny a do počtu zaměstnanců se nezapočítává.

Nepeněžní bezúplatné plnění

Od daně z příjmů (a tedy i od povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění) je dle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP osvobozena hodnota nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného z fondu kulturních a sociálních potřeb podle vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění vyhlášky č. 510/2002 Sb. U zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, se jedná o hodnotu nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance.

Je-li zaměstnanci poskytnuto peněžité plnění, v podstatě v jakékoli výši, nemůže splňovat podmínku k osvobození podle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP, podléhá zdanění a odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, jsou od zdanění a placení pojistného na zdravotní pojištění osvobozena plnění této povahy do 2 000 Kč ročně u každého zaměstnavatele, neboť osvobození se posuzuje samostatně vůči každému ze zaměstnavatelů. V takových případech nemusí zaměstnavatel věnovat pozornost plnění obdobného charakteru, poskytnutého zaměstnanci jiným zaměstnavatelem.

Některé další chyby

Nesprávně postupuje zaměstnavatel například i tehdy, když:

• nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance plnění ve výši 1 % vstupní ceny motorového vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla, poskytuje-li zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely ve smyslu ustanovení § 6 odst. 6 ZDP;
• nebere v úvahu tzv. nadlimitní náhrady, například u cestovních výdajů nebo u náhrady mzdy při pracovní neschopnosti. Jestliže je při pracovní neschopnosti poskytována náhrada mzdy v případech a ve výši stanovené zákonem, je podle ustanovení § 6 odst. 9 písm. t) ZDP osvobozena od daně z příjmu ze závislé činnosti, proto nepodléhá odvodu pojistného. Pokud by však zaměstnavatel nadstandardně poskytnul náhradu mzdy nad výši stanovenou zákonem, je tato náhrada u zaměstnance zdaněna včetně odvodu pojistného na zdravotní pojištění;
• u funkčních požitků nebo odměn členů výborů Společenství vlastníků odvádí pojistné až při příjmu alespoň 3 000 Kč - u plnění této povahy podléhá odvodu pojistného každý příjem;
• v případě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele nezapočte v příslušném kalendářním měsíci dohodu s příjmem nižším než 3 000 Kč;
• nemá k dispozici doklad, který jej opravňuje k odvodu pojistného z částky nižší, než je minimum 13 350 Kč;
• neodvede pojistné z dalšího plnění, zúčtovaného zaměstnanci v souvislosti s mimořádnou jednorázovou sociální výpomocí poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události - v tomto případě není naplněna podmínka jednorázovosti;
• odvádí pojistné jiné zdravotní pojišťovně než té, u které je zaměstnanec pojištěn. Této nežádoucí situaci se dá předejít například tím, že si zaměstnavatel nechá zaslat od zdravotní pojišťovny aktuální seznam evidovaných zaměstnanců, ideálně po datu 1. 1. nebo 1. 7., ke kterému lze standardním způsobem změnit zdravotní pojišťovnu;
• neprovede dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu u zaměstnaného cizince aj.

Obzvláště ve složitých situacích musí zaměstnavatel vždy pečlivě vyhodnotit, které plnění zahrnout do vyměřovacího základu zaměstnance, a které nikoli.

Dohody o provedení práce

Ve zdravotním pojištění řeší zaměstnavatelé problematiku dohod o provedení práce (DPP) až od 1. 1. 2012. Do konce roku 2011 se pojistné na zdravotní pojištění z tohoto pracovněprávního vztahu neodvádělo, přičemž nerozhodovalo, na jak dlouhé časové období byla dohoda uzavřena a ani se nepřihlíželo k částce zúčtovaného příjmu.

S účinností od 1. ledna 2012 se již zaměstnavatelé musejí zabývat situací, když uzavřou se zaměstnancem DPP. Z pohledu zdravotního pojištění platí, že pokud příjem na DPP přesáhne 10 000 Kč, pak:

• vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání se souvisejícími povinnostmi zaměstnavatele,
• zaměstnavatel přihlašuje (a odhlašuje) zaměstnance u zdravotní pojišťovny dle § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
• zaměstnavatel od 1. 1. 2017 řeší i dodržení minimálního vyměřovacího základu, případně jeho poměrné části,
• při trvající DPP a při poklesu příjmu v některém měsíci na 10 000 Kč a méně musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc (ev. měsíce) odhlášena,
• taková dohoda, tedy s příjmem vyšším než 10 000 Kč, řeší v příslušném kalendářním měsíci pojistný vztah takto zaměstnané osoby, a to bez ohledu na délku jejího trvání.

Současně platí, že od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání již sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o provedení práce (nebo také dohod o pracovní činnosti) u jednoho zaměstnavatele.

Placení pojistného za zaměstnance

Chybně postupuje zaměstnavatel tehdy, když za zaměstnance uhradí pojistné:

1. opožděně, tj. po dni splatnosti, což je za příslušný kalendářní měsíc 20. den následujícího kalendářního měsíce - připsáním na účet zdravotní pojišťovny,
2. v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem (tj. 13,5 % z vyměřovacího základu),
3. pod špatným variabilním symbolem (zaměstnavatel správně poukazuje platby pod variabilním symbolem IČ, případně pod číslem přiděleným zdravotní pojišťovnou),
4. na špatný účet.

Nesprávně provedená platba pojistného vždy představuje problém, protože musí být v součinnosti zaměstnavatele a zdravotní pojišťovny převedena na správný účel úhrady.

Řešení vzniklého přeplatku

Z hlediska placení pojistného představuje opačnou situaci vznik přeplatku na pojistném, ke kterému dochází například odvodem pojistného ze zúčtovaného plnění, které však do vyměřovacího základu zaměstnance zahrnuto být nemělo, anebo také odvodem pojistného nesprávné zdravotní pojišťovně. Vzniklý přeplatek se tak v rámci promlčecí doby stává předmětem řešení.

Pokud zaměstnavatel zjistí, že má u příslušné zdravotní pojišťovny přeplatek, má v podstatě dvojí volbu. Je-li jinak zcela jednoznačně přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, může při příští platbě snížit odváděné pojistné o zjištěný přeplatek. V případě, že je přeplatek několikanásobně vyšší než měsíčně odváděné běžné pojistné, nemusí třeba i více měsíců toto pojistné platit. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je však žádoucí vést průkaznou evidenci o učiněných opatřeních s případným podáním vysvětlivek kontrolnímu orgánu včetně předložení opravných Přehledů, neboť zdravotní pojišťovna musí disponovat relevantními údaji.

Jestliže však zaměstnavatel není přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, je vhodné (v souvislosti se vznikem přeplatku) požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu o provedení kontroly. Ta vzniklý přeplatek vrátí zpravidla až na základě kontroly příslušných dokladů (výplatní listiny, mzdových listů, dokladů o platbách pojistného atd.), může však takto učinit i bez kontroly. Může dojít i k situaci, kdy zdravotní pojišťovna kontrolou zjistí nikoli přeplatek, nýbrž nedoplatek pojistného a bude uplatňovat i penále. Ani tento postup však není pro zaměstnavatele nevýhodný. Kdyby totiž byla kontrola provedena později, penále by ještě vzrostlo. Přeplatek pojistného je zdravotní pojišťovna povinna vrátit plátci nebo jeho právnímu nástupci do jednoho měsíce od jeho zjištění, pokud není jiného splatného závazku vůči zdravotní pojišťovně. Nedodrží-li tuto měsíční lhůtu, je povinna zaplatit penále.