Minimální mzda jako důležitý parametr zdravotního pojištění určuje v souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část, a mimoto ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů. Jak má správně zaměstnavatel postupovat při řešení specifických situací, kterými jsou například trvání zaměstnání pouze jeden den v kalendářním měsíci, dovršení věku 26 let u zaměstnaného studenta, vykázaná neomluvená absence bez faktického výkonu práce nebo nástup osoby do funkce s tím, že první odměna bude zúčtována až za několik měsíců?
Zdravotní pojištění – neobvyklé situace a poměrná část minima
Ing.
Antonín
Daněk
Minimální mzda činí 18 900 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé v roce 2024 z této hodnoty minima. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být při trvání zaměstnání po celé rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno zaměstnavatelem pojistné nejméně ve výši 2 552 Kč (13,5 % z 18 900 Kč po zaokrouhlení na celou korunu nahoru).
Je pravdou, že odvod pojistného zaměstnavatelem ve vazbě na minimální vyměřovací základ představuje ve zdravotním pojištění značně problémovou oblast. Z tohoto důvodu musí zaměstnavatelé například v níže popisovaných případech pečlivě dbát na to, aby v právních podmínkách roku 2024 důsledně postupovali při výpočtu výše pojistného podle zákona.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu
Ve zdravotním pojištění však zaměstnavatelé pracují i s poměrnou částí minima. Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkré