Pracovní režim, 1. část

U zaměstnavatele pracují dvě skupiny zaměstnanců, jedna skupina pracuje v lichém pracovním týdnu 4 dvanáctihodinové směny v kalendářních dnech pondělí, středa, pátek a sobota vždy od 7.00 do 19.30 h (z toho 30 min přestávka na jídlo a oddech); druhá skupina v tomtéž týdnu pracuje pouze 3 dvanáctihodinové směny úterý, čtvrtek a neděle opět od 7.00 do 19.30 h (z toho taktéž 30 min přestávka na jídlo a oddech). V následujícím (sudém) týdnu se obě skupiny vystřídají.

V uvažovaném případě jsou obě skupiny zaměstnanců zařazeny do jednosměnného pracovního režimu, konkrétně se jedná o jednosměnný pracovní režim v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby se stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin týdně v průměru za vyrovnávací období. V daném případě se totiž obě skupiny zaměstnanců v pravém slova smyslu nestřídají v různých směnách (ranní, odpolední, noční apod.) v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, nýbrž všichni zaměstnanci pracují ve stejné dvanáctihodinové směně začínající vždy ráno v 7.00 h a končící večer v 19.30 h. Rozdíl oproti nejjednoduššímu jednosměnnému pracovnímu režimu zde spočívá pouze v tom, že směny zaměstnanců připadají na všechny dny v týdnu (tedy i na soboty a neděle) a dále v tom, že zaměstnanec odpracuje různě dlouhou pracovní dobu v lichém a sudém kalendářním týdnu, která se vyrovná na 40 hodin týdně až na konci vyrovnávací období. Ani tyto skutečnosti však nic nemění na tom, že se jedná o jednosměnný pracovní režim.

Zaměstnavatel rozvrhuje pracovní dobu na pracovní týden od NE do ČT. Jedna skupina zaměstnanců nastoupí do směny v lichém týdnu v 7.00 h a pracuje do 19.30 h (z toho 30 min přestávka na jídlo a oddech), zatímco druhá skupina zaměstnanců nastoupí v témže týdnu do směny na totéž pracoviště až v 18.00 h a pracuje do 6.00 h následujícího dne (z toho taktéž 30 min přestávka na jídlo a oddech). Po týdnu se obě skupiny zaměstnanců vystřídají.

V uvažovaném extrémním případě se ve smyslu § 78 odst. 2 ZP nebude jednat o směnný režim, tedy zaměstnanci mohou být zařazeni ve stanovené týdenní pracovní době 40 hodin. Důvodem je skutečnost, že souběžný výkon práce obou skupin zaměstnanců zahrnuje časový úsek od 18.00 do 19.30 h, tedy časový úsek delší než jednu hodinu. Z tohoto důvodu ani jedné z obou skupin zaměstnanců nebude ze zákona příslušet zkrácená týdenní pracovní doba, neboť o dvousměnný pracovní režim by se v uvažovaném případě jednalo jen za předpokladu, pokud by zaměstnanci souběžně pracovali nejvýše 1 hodinu (tedy např. druhá skupina zaměstnanců by začínala práci v „noční“ směně nejdříve v 18.30 hodin).

Provoz zaměstnavatele je zajištěn od PO do PÁ od 05.30 do 22.00 h třemi typy směn, a sice a) ranní směna od 05.30 do 14.00 h, b) odpolední směna od 14.00 do 22.00 h, c) denní směna od 05.30 do 18.00 h. O sobotách a nedělích pracuje pouze jedna denní směna vždy od 05.30 do 18.30. Ve všech směnách poskytuje zaměstnavatel přestávky na jídlo a oddech v trvání 30 minut, ve víkendových směnách dokonce 2 přestávky na jídlo a oddech, každá v trvání 30 minut.

V uvažovaném příkladu se jedná o dvousměnný pracovní režim se stanovenou týdenní pracovní dobou 38,75 h týdně , a to v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Vzhledem ke skutečnosti, že provoz zaměstnavatele neprobíhá nonstop (24 hodin denně všech 7 dnů v týdnu) je vyloučeno, že by se mohlo jednat o režim nepřetržitý. Současně, vzhledem ke skutečnosti, že směny a) a c) se v běžném pracovním týdnu vzájemně časově překrývají od 5.30 do 14.00 h, tedy po dobu 8,5 hodiny, nejedná se o 2 samostatné typy směn, nýbrž směny ad a) a c) představují pouze různě dlouhé denní směny. Stejně tak ani sobotní a nedělní směny nepředstavují novou třetí směnu, nýbrž pouze jinak dlouhou (12 h) směnu. V uvažovaném případě se tak zaměstnanci fakticky střídají v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby (díky různě dlouhým směnám jsou i jednotlivé pracovní týdny zaměstnanců různě dlouhé) pouze ve dvou typech směn, a sice v ranní a odpolední směně, přičemž ranní směna může být různě dlouhá (8 nebo 12 h), zatímco odpolední směna je vždy stejně dlouhá (8 hodin odpracovaných od 14.00 do 22.00 h).

Zaměstnavatel jako poskytovatel sociálních služeb poskytuje nepřetržitě sociální služby svým klientům. V domově se zvláštním režimem pracují 7 dnů v týdnu zdravotní sestry, které slouží ve třech různých pracovních směnách, a sice a) v celodenní směně od 7.00 h do 19.00 h, b) v noční směně od 18.30 h do 7.00 h a pro potřeby provozu také občas c) v ranní směně v době od 7.00 h do 14.00 h. Ranních směn je velmi málo, někdy ani jedna v měsíci. Když jedna zdravotní sestra slouží ranní směnu, druhá souběžně s ní má celodenní směnu, tak aby byla zajištěna stálá péče o klienty. Je možné takovýto režim považovat za nepřetržitý, případně za třísměnný?

V daném případě jsou zdravotní sestry zařazeny v nepřetržitém pracovním režimu se stanovenou týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny týdně , neboť se vzájemně pravidelně střídají v nepřetržitém provozu, což vyplývá ze skutečnosti, že zajišťují péči o klienty v denních a nočních směnách celých 24 hodin všech 7 dnů v týdnu. O třísměnný pracovní režim by se mohlo jednat jen tehdy, pokud by sestry zajišťovaly péči o klienty pouze v pracovním týdnu určeném zaměstnavatelem, např. jen od PO do PÁ. Pokud jsou výše pod písm. a), b), c) zmíněny tři různé směny v rámci nepřetržitého provozu, pak směna a) a c) se vzájemně časově překrývají od 7.00 do 14.00 h, tedy po dobu 7 hodin; nejedná se tudíž o 2 samostatné typy směn, nýbrž pouze o různě dlouhé denní směny. V uvažovaném případě se tak zaměstnanci zařazení v nepřežitém režimu střídají v rámci nonstop (nepřetržitého) provozu zaměstnavatele pouze ve dvou typech směn, a sice v ranní a noční směně (přičemž ranní směna může být různě dlouhá, buď 12, nebo 7 h). Na délku stanovené týdenní pracovní doby však v tomto případě nemá počet směn žádný vliv. Bez ohledu na skutečnost, zda se zaměstnanci pracující v nepřetržitém pracovním režimu vzájemně pravidelně střídají ve dvou, třech nebo příp. více různých směnách, jejich stanovená týdenní pracovní doba bude vždy 37,5 hodiny týdně.

Provoz zaměstnavatele je zajištěn od PO do PÁ. Zaměstnavatel v prvních 12 týdnech vyrovnávacího období rozvrhuje 1. skupině zaměstnanců pouze ranní směny od 6.00 do 14.30 h, 2. skupině zaměstnanců odpolední směny od 14.00 do 22.30 h a 3. skupině noční směny od 22.00 do 6.30 h. Po 12 týdnech se polovina zaměstnanců z 1. skupiny vystřídá s 2. skupinou zaměstnanců (převezme od nich směny od 14.00 do 22.30 h) a druhá polovina se prostřídá se 3. skupinou zaměstnanců (převezme od nich směny od 22.00 do 6.30 h). Obdobným způsobem se vystřídají proti zaměstnancům 1. skupiny i zaměstnanci ze skupiny č. 2 a 3. Po uplynutí dalších 12 týdnů se jednotlivé skupiny zaměstnanců (jejich části) opět vystřídají.

I když je v uvažovaném případě doba pro vystřídání zaměstnanců velmi dlouhá (prakticky čtvrt roku), a i když se nestřídají celé skupiny zaměstnanců proti sobě (ale jen části různých skupin), přesto se v daném případě bude jednat o vzájemné a pravidelné střídání zaměstnanců ve 3 různých směnách; všichni uvedení zaměstnanci tedy budou zařazeni ve třísměnném pracovním režimu se stanovenou týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny týdně. Důvod, proč zákon pohlíží i na zde uvedený příklad jako na třísměnný režim se zkrácenou pracovní dobou, je skutečnost, že také v tomto případě dochází k většímu zásahu do organizace pracovního a soukromého života a biorytmu zaměstnance, který na rozdíl od zaměstnance zařazeného v jednosměnném pracovním režimu musí počítat s tím, že v různých obdobích roku bude pracovat v různých denních a nočních dobách (různých typech směn).

Zaměstnanec má rozvrženou týdenní pracovní dobu tak, že jsou mu rozepsány směny v třísměnném pracovním režimu, tj. ranní, odpolední, noční. V těchto směnách se pravidelně střídá (pracovní doba 37,5 hodin týdně). Nastane situace, kdy z důvodu potřeby (vzniklé ať už na základě požadavku zaměstnance, nebo zaměstnavatele) bude zaměstnanec po určitou dobu pracovat jen například na odpolední směně, nebo jen na ranní či noční směně. Jak bude posuzována jeho směnnost s vazbou na počet hodin, které mu je zaměstnavatel oprávněn rozvrhovat (resp. kolik hodin bude zaměstnanec povinen v daném týdnu odpracovat)?

V uvažovaném případě bude záležet na tom, jak dlouhá bude ona přechodná doba, v níž bude zaměstnanec převeden k práci pouze např. na odpolední, nebo jen na ranní či noční směny. Za předpokladu, že se nebude jednat o zcela nahodilou záležitost v řádu pouhých několika pracovních dnů, ale toto dočasné opatření získá určitou pravidelnost (v řádu cca 1 měsíc a delší), lze dospět k závěru, že v takovém případě se původní třísměnný pracovní režim zaměstnance dočasně změní na režim jednosměnný se stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin týdně.