Chtějí-li smluvní strany pracovního poměru omezit dobu jeho trvání, musí ho výslovně sjednat na dobu určitou. A v té souvislosti se řídit obecnými pravidly obsaženými v ustanovení § 39 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZP“).
Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že až na výjimky doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami „nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát“. Na to navazují další věty, že „za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení“ a že pokud „od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží“.
V praxi se tomuto pravidlu přezdívá „třikrát tři“ nebo též „třikrát a dost“.