Stalo se běžným standardem, že občané ČR využívají v rámci volného pohybu osob v EU možnosti pohybu osob bez omezení a rovněž možnost výkonu výdělečné činnosti v ostatních členských státech EU a také ve státech Evropského hospodářského prostoru (tj. Norsko, Island, Lichtenštejnsko) či ve Švýcarsku, ale i v ostatních zemích. Rovněž zaměstnavatelé často své zaměstnance vysílají pracovat do členských států EU, smluvní i nesmluvní ciziny a v neposlední řadě mnoho českých občanů tráví dovolenou v těchto zemích. Volný pohyb osob však přináší i některé praktické otázky, například v situacích, kdy se českému pojištěnci přihodí v členském státě, smluvní či nesmluvní cizině úraz, anebo onemocní.
Následující text přinese základní informace o tom, jakým způsobem by měli zaměstnanec a zaměstnavatel postupovat při uplatnění nároku na dávku z českého systému nemocenského pojištění v případech, kdy sociální událost (nemoc, úraz apod.) nastala v cizině.
V případech uplatňování nároku na peněžité dávky v nemoci a mateřství českými pojištěnci ze zahraničí se postupy liší v závislosti na tom, zda se jedná o státy EU, nebo o státy, se kterými má ČR uzavřenu mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. Pokud se jedná o pracovníky ze států EU, postupuje se podle nařízení EP a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení EP a Rady (ES) č. 987/2009 (dále též Prováděcí nařízení).
Poskytování peněžitých dávek v nemoci, mateřství a při péči
Základním pravidlem je, že poskytování peněžitých dávek v nemoci a mateřství, které náleží z pojistného systému některého členského státu EU, se řídí právními předpisy toho členského státu EU, kde je osoba ú