Některá odvětví evropského hospodářství, zejména zemědělsko-potravinářské odvětví a odvětví cestovního ruchu, jsou závislá na podpoře sezónních pracovníků, kteří v konkrétních obdobích roku přijíždějí z jiných členských států nebo třetích zemí. V rámci této skutečnosti je důležité si uvědomit, že sezónní pracovník má právo na bezpečné a zdravé podmínky, ať pracuje v jakémkoliv státě Evropské unie.
Vzhledem k dočasné povaze a zvláštním okolnostem jejich práce však mohou být tito pracovníci zranitelnější, pokud jde o nejisté pracovní a životní podmínky. Sezónní pracovníci tak mohou představovat skupinu osob, u které je vyšší riziko případných nehod nebo zranění. Z tohoto důvodu je zapotřebí tuto „ohroženou skupinu“ důsledně zahrnout v procesu hodnocení a řízení BOZP rizik. [1]
1. BOZP a sezónní pracovníci
Sezónní pracovníci mají v oblasti BOZP stejná práva a ochranu jako ostatní pracovníci daného členského státu. Směrnice Rady, ze dne 12. června 1989, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci („Rámcová směrnice“) stanoví řadu povinností zaměstnavatelů, včetně hodnocení pracovních rizik z hlediska BOZP zaměstnanců, a v rámci povinností zaměstnavatelů i přijetí opatření nezbytných pro BOZP, včetně prevence pracovních rizik a poskytování informací a odborné přípravy, jakož i zajišťování nezbytné organizace a prostředků. Tato směrnice je v České republice implementována do zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.
Rámcovou směrnici doplňuje více než dvacet směrnic, jež se zaměřují na konkrétní aspekty BOZP, které se vztahují na všechny pracovníky včetně sezónních pracovníků, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost, odvětví, činnost nebo zaměstnání. Tyto evropské směrnice byly rovněž implementovány do právního řádu České republiky.
Evropská komise, v „Pokynech týkající se sezónních pracovníků v EU“ v souvislosti s šířením onemocnění COVID-19, vyzývá členské státy, aby zvyšovaly povědomí o požadavcích v oblasti BOZP, které se týkají sezónních pracovníků, a poskytovaly zaměstnavatelům praktické informace o tom, jak uplatňovat příslušné požadavky právních předpisů, které se dotýkají sezónních pracovníků ve všech odvětvích. Zaměstnavatelé by měli provádět řádné hodnocení všech případných pracovních rizik a na základě toho stanovit preventivní a ochranná opatření, včetně zajištění nezbytných ochranných prostředků, a měli by opatření přizpůsobovat měnícím se okolnostem. [1]
Nebezpečí a rizika v zemědělství u sezónních pracovníků
Je zapotřebí určit všechna možná nebezpečí, která v rámci činností v zemědělství hrozí, a osoby, které jsou ohroženy. Nebezpečí je cokoliv, co může způsobit újmu, čímž se rozumí vše od škody na majetku, drobnějších zranění a méně závažných zdravotních potíží až po zranění, jež mají za následek invaliditu, poškozené zdraví, nebo dokonce smrt.
K identifikaci nebezpečí je možné využít koncept HEEPO:
- Human (lidský faktor),
- Equipment (zařízení),
- Environment (prostředí),
- Product (produkt),
- Organisation (organizace).
Využitím konceptu HEEPO získá organizace celkový pohled na činnosti, které jsou u ní prováděny.
Organizace by tak měla v rámci hodnocení rizik zvážit následující faktory:
- Lidský faktor (nedostatečná fyzická nebo duševní způsobilost, nedostatečné znalosti nebo dovednosti, nedostatečné kompetence, nedostatky, pokud jde o správný přístup nebo chování).
- Zařízení (stroje, ruční nástroje, software a hardware, stoly nebo židle).
- Prostředí (světlo, hluk, klima, teplota, vibrace, kvalita vzduchu nebo prach).
- Produkt (nebezpečné látky, těžká břemena a ostré nebo horké předměty).
- Organizace (rozvržení pracoviště, úkoly, pracovní doba, přestávky, systémy směn, školení, systémy práce, komunikace, týmová práce, kontakt s návštěvníky, sociální podpora nebo samostatnost).
Zemědělství je specifické širokou škálou rizik, jedná se o rizika bezpečnostní, která mohou vést k pracovním úrazům nebo zdravotní rizika, která mohou vést k nemocem z povolání. Dále jsou uvedeny příklady bezpečnostních rizik, které vedly ke smrtelným pracovním úrazům.
Smrtelné zranění obsluhy vysokozdvižného vozíku elektrickým proudem
Zemědělec si přál na střechu budovy umístit plastovou vodní nádrž a na tuto práci si najal pracovníka s teleskopickým vysokozdvižným vozíkem. Protože tomu, aby se vozík ke stěně budovy přiblížil, bránil příkop, musel vozík stát o kousek dál. Rameno vozíku i tak na kýžené místo dosáhlo, jeho obsluha tam však neviděla. Zemědělec se sám nabídl, že obsluhu navede, postavil se na viditelné místo a hlasitými pokyny a pažemi obsluhu instruoval. Když se vyzdvižená nádrž přiblížila nadzemnímu elektrickému vedení, začal vyděšený zemědělec mávat rukama