Řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v zodpovědné firmě, 23. část - Pracovní úrazy a jejich odškodňování

Podle Zprávy o pracovní úrazovosti v České republice v roce 2017, kterou vypracoval Státní úřad inspekce práce, bylo v loňském roce v ČR zaznamenáno celkem 44 941 pracovních úrazů, což oproti roku 2016 představuje nárůst o 169 úrazů. V témže roce bylo také zaznamenáno celkem 95 smrtelných pracovních úrazů, což oproti roku 2016 představuje pokles o 11 smrtelných pracovních úrazů.

Šetření a odškodňování pracovních úrazů je v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci samostatnou kapitolou. Podle ustanovení § 105 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu.

Co je to pracovní úraz

Vlastní určení, zda úraz je či není úrazem pracovním, se odvíjí od definice vyjádřené v ustanovení § 271k, odst. 1 zákoníku práce: "Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních sil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním."Dále ustanovení § 269 a § 271k, odst. 2 a 3 zákoníku práce uvádějí:

"Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů" a "Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět."Zaměstnavateli zde vyvstává důležitá povinnost nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Aby se mohlo správně posoudit, zda je úraz pracovní, je nutno si nejdříve ujasnit pojmy, co je plněním pracovních úkolů, resp. co je přímá souvislost s plněním pracovních úkolů. Z hlediska statistiky se dnes pracovní úrazy dělí na:

• smrtelné - tj. takové poškození zdraví, na jehož následky úrazem postižený zaměstnanec nejpozději do 1 roku zemřel;
• s hospitalizací delší než 5 dní - tj. takové poškození zdraví, jehož ošetřování si vyžádalo pobyt v nemocnici delší než 5 kalendářních dnů;
• ostatní.

Za plnění pracovních úkolů se považuje(viz § 273 zákoníku práce):

• výkon pracovních povinností,
• další činnost konaná na příkaz zaměstnavatele,
• činnost, která je předmětem pracovní cesty,
• činnost pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace,
• činnost pro zaměstnavatele na podnět spoluzaměstnanců,
• činnost pro zaměstnavatele na základě vlastní iniciativy,
• dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

Za přímou souvislost s plněním pracovních úkolů se považují(viz § 274 zákoníku práce):

• úkony potřebné k výkonu práce,
• úkony během výkonu práce obvyklé (WC, malé občerstvení apod.),
• úkony nutné před začátkem výkonu práce nebo po jejím skončení (příprava materiálu, převlékání, sprchování apod.),
• úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele (vyjma konzumace jídla),
• vyšetření ve zdravotnickém zařízení na příkaz zaměstnavatele nebo v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět v případě, že se uskuteční v objektu zaměstnavatele,
• školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací za účelem zvyšování odbornosti a kvalifikace.

Vzhledem k tomu, že v souvislosti s plněním pracovních úkolů se objevuje i pojem "cesta do zaměstnání", který je důležitý při posuzování, zda je úraz úrazem pracovním, je třeba uvést, že cestou do zaměstnání a zpět je cesta z místa bydliště (příp. dočasného ubytování) zaměstnance do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět.

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů není:

• cesta do zaměstnání a zpět,
• vlastní stravování (konzumace jídla),
• vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení a cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

Povinnosti zaměstnavatele v oblasti pracovní úrazovosti

Mimo již výše uvedenou povinnost objasňovat příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu musí zaměstnavatel v knize úrazů vést evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. Zaměstnavatel je dále povinen vyhotovovat záznamy (tj. Záznam o úrazu nebo Záznam o úrazu - hlášení změn) a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, anebo k úmrtí zaměstnance. Pracovní úrazy se ohlašují stanoveným orgánům a institucím, kterým se zasílá také záznam o úrazu, příp. záznam o úrazu - hlášení změn. Bližší povinnosti související s ohlašováním pracovních úrazů a zasílání záznamů o úrazu stanoví nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. V této souvislosti taktéž nelze zapomenout na povinnost zaměstnavatele přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů (zejména z týchž nebo podobných příčin).

Zaměstnavatel musí zaměstnanci nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, která vznikne při pracovním úrazu, pokud škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Zde je nutno říci, že zaměstnavatel je za vznik takové škody nebo nemajetkové újmy objektivně odpovědným. Z toho vyplývá, že musí nahradit vzniklou škodu nebo nemajetkovou újmu, a to i v případě, že dodržel všechny své povinnosti na úseku BOZP stanovené právními nebo ostatními předpisy. Výjimkou je ovšem situace, kdy se zaměstnavatel této povinnosti zcela nebo zčásti zprostí. Za jakých okolností se může zaměstnavatel zprostit své odpovědnosti nahradit škodu, stanoví zákoník práce v § 270.

Povinnosti zaměstnance v oblasti pracovní úrazovosti

Z pohledu povinností zaměstnance ve vztahu k pracovním úrazům je určitě důležité ustanovení § 106 zákoníku práce, které zaměstnanci ukládá povinnost dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Zaměstnanec je povinen bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin.

Odškodňování pracovních úrazů

Zákoník práce v § 271a a násl. stanoví druhy náhrad, které se poskytují úrazem postiženým zaměstnancům, pozůstalým, případně těm, kdo vynaložili určité náklady. Jedná se o náhradu:

• za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti,
• za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti,
• za bolest a ztížení společenského uplatnění,
• účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,
• za věcnou škodu.

Při úmrtí zaměstnance je zaměstnavatel povinen pozůstalým nahradit:

• účelně vynaložené náklady spojené s léčením poškozeného a náhradu přiměřených nákladů spojených s jeho pohřbem,
• náklady na výživu pozůstalých,
• jednorázové odškodnění.

Způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem. Práva zaměstnance na náhradu škody nebo nemajetkové újmy se nepromlčují, promlčují se však práva na jednotlivá plnění. Závěrem je třeba upozornit na to, že ne každé poškození zdraví zaměstnance lze kvalifikovat jako pracovní úraz, neboť samotný charakter poškození zdraví nenaplňuje definici pracovního úrazu. V takovém případě je možno uvažovat i o vzniku obecné odpovědnosti zaměstnavatele k náhradě škody ve smyslu ustanovení § 265 zákoníku práce.