Článek se věnuje problematice inspekční činnosti (řízení rizik) pracovišť na základě zahraniční dobré praxe, výzkumu a české judikatury
Ve světle minulého roku, který nebyl z hlediska pracovní úrazovosti nijak výjimečným, je stále třeba upozorňovat na skutečnost, že přes sofistikovanější způsoby managementu rizik nedochází k rapidnímu úbytku pracovních úrazů, ani změně segmentů, kde se vyskytují, či dokonce druhů nejčastějších pochybení. Jako i v jiných oblastech i zde, tedy na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je základním kamenem prevence, nikoliv jen zpětně přihlížet k nastalým krizovým situacím. Proto je třeba důsledně řešit problematiku managementu rizik, což ostatně předpokládá i zákoník práce a další pracovněprávní předpisy.
Management rizik
„K zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci musí být přistupováno systémově, nikoliv operativně podle momentálních potřeb.“1) Pakliže je daný zaměstnavatel řízen efektivně a komplexně, je samozřejmostí, že součástí řízení takového subjektu bude i efektivní, systémové a důsledně promyšlené řízení neboli management rizik. „Pojem riziko je zpravidla spojován s pravděpodobností nebo možností vzniku škody. Riziko je kombinací četnosti nebo pravděpodobnosti výskytu určité nebezpečné události a jejich následků. Hodnocení rizik zaměstnavatelem pak slouží jako základní zdroj informací pro rozhodovací procesy při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.“2) Jedna z běžných definic, která je odbornou praxí přijímána je představa managementu rizik jako samoregulujícího systému, zajišťujícího integrované řízení bezpečnosti v podniku, který realizuje vedení podniku na základě bezpečnostní politiky3). Když byl v České republice v 90. letech přijat tento nový přístup k rizikům, začal se tomuto přizpůsobovat i samotný přístup odborníků při pohledu na pracoviště. Přesto stále platí, že nemalá část pracovních úrazů je přisuzována špatnému odhadnutí rizika, nebo jeho špatnému vyhodnocení.