Valorizace průměrných výdělků pro účely rent z důvodu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání a některé související otázky

Valorizace průměrných výdělků od 1. ledna 2020 (renty poškozených)

Náhrady za ztrátu na výdělku z důvodu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě (tzv. renty) se počítají podle tohoto „vzorečku“:

Průměrný měsíční výdělek minus invalidní důchod poskytovaný z důvodu pracovního úrazu (nemoci z povolání) minus dosahovaný výdělek (anebo fiktivní výdělek na úrovni tzv. stop výdělku nebo minimální mzdy) = renta.

Valorizace se týká první veličiny, průměrného měsíčního výdělku před vznikem nároku na rentu. Valorizace pro rok 2020 byla provedena nařízením vlády č. 321/2019 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady). Toto nařízení vlády nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2020. Podstatou valorizace je, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet renty nebo renty vdovy nebo sirotka, tedy již i v minulosti případně valorizovaný, se zvyšuje o 5,2 % a o 151 Kč (§ 1 nařízení vlády č. 321/2019 Sb.). Zvýšení průměrného výdělku musí provést odpovědný zaměstnavatel, případně za něj jeho „zákonná pojišťovna“ Kooperativa nebo Česká pojišťovna, a.s., automaticky, bez žádosti oprávněné osoby. Zvýšení průměrného výdělku se poprvé promítne do výše renty, případně renty vdovy nebo sirotka, za měsíc leden 2020, tedy s výplatou renty v měsíci únoru 2020. Ostatní obsah předmětného valorizačního nařízení vlády je standardní, lze snad jen zdůraznit, že pokud se renta počítá z průměrného měsíčního čistého výdělku před vznikem škody (valorizovaného), vypočtená částka renty se zvyšuje o 20 % tak, aby bylo možné posléze provést její zdanění stejným způsobem jako o rent, které jsou vypočítávány z průměrného hrubého měsíčního výdělku. Zvýšení o 20 % se proto v praxi někdy říká „zvýšení na daň“, i když to pohledem souvislostí na zákon o daních z příjmů, který stanoví univerzální sazbu daně 15 %., není úplně přesné. Sazba daně z příjmů 15 % z příjmů ze závislé činnosti obsahuje „trik superhrubé mzdy“ – tedy ustanovení, že základnou pro daň z příjmů ze závislé činnosti není skutečná mzda (plat) zaměstnance, ale mzda (plat) zvýšená o sociální pojištění zaměstnavatele. Protože však renty z důvodu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání nepodléhají odvodům na sociální (ale ani zdravotní) pojištění, sazba daně z příjmů z renty 15 % je reálná a nikoliv fiktivní jako u mezd (platů). Mzda nebo plat se před zdaněním pro účely zdanění zvyšují o sociální pojištění zaměstnavatele.

Lze si položit otázku, proč bylo zvoleno zvýšení průměrných výdělků o 5,2 % a o 151 Kč, jaké je odůvodnění právě pro toto zvýšení. Tady se musíme vrátit do historie valorizací průměrných výdělků pro účely rent podle zákoníku práce, jak nám ji připomíná veřejně dostupné odůvodnění návrhu nařízení vlády č. 321/2019 Sb., které zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Ocitujme: „Do roku 2005 se zvýšení uvedených náhrad provádělo v zásadě tak, že se o stanovená procenta zvyšoval průměrný výdělek před vznikem škody rozhodný pro výpočet předmětné náhrady v závislosti na růstu průměrné mzdy v národním hospodářství. Zvýšení podle tohoto principu však nebylo objektivní, neboť se do růstu průměrné mzdy zahrnovaly i mzdy a platy vysoko příjmových kategorii zaměstnanců, ačkoliv mzdy a platy zaměstnanců v kategoriích, ve kterých dochází k největšímu počtu pracovních úrazů, takového zvýšení nedosahovaly. V roce 2005 bylo proto vydáno usnesení vlády č. 302, kterým bylo uloženo zpracovávat a předkládat vládě v dalších obdobích návrhy nařízení vlády tak, aby ke zvýšení náhrad docházelo ve stejné výši a ve stejných termínech, jako u procentní výměry důchodů podle zákona o důchodovém pojištění. Důvodem byla skutečnost, že na základě principu výpočtu výše uvedených náhrad (každé zvýšení invalidního a pozůstalostního důchodu nebo výdělku poškozeného zaměstnance má za následek snížení poskytované náhrady) na rozdíl od ostatních poživatelů invalidních důchodů a pracujících občanů, k reálnému zvýšení pobíraných částek u poškozených a pozůstalých, kteří pobírají náhrady podle pracovněprávních předpisů, může dojít pouze v případě, že je jim na základě nařízení vlády zvýšen průměrný výdělek, do kterého jsou uvedené náhrady dopláceny.“

S tímto odůvodnění se pak dostáváme věcně a v legislativním čase i zpětně k nařízení vlády č. 260/2019 Sb., které upravuje mimo jiné i zvýšení důchodů v roce 2020. Podle tohoto nařízení vlády dochází od ledna 2020 ke zvýšení procentní výměry důchodů o 5,2 % a o pevnou částku 151 Kč.

Položme si otázku: je koncept stejné valorizace průměrných výdělků pro účely výpočtu rent jako způsobu valorizace důchodů legislativně i věcně opodstatněný? Po stránce legislativní zřejmě ano, vyjdeme-li z toho, jak je formulováno zmocňovací ustanovení v zákoníku práce pro vydávání valorizačních nařízení vlády. Podle § 271u odst. 2 zákoníku práce je vláda, vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, povinna upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku, která přísluší zaměstnancům z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Totéž platí i pro náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

Tento zákonný legislativní základ valorizací průměrných výdělků vyjadřuje základní vazbu valorizací na vývoj mezd (ale také životních nákladů) v uplynulém období. Nahlíženo na valorizace tímto zorným úhlem pohledu lze dospět k závěru, že valorizace 5,2 % + 151 Kč neodráží nárůst průměrného výdělku ve státě např. za období I – IX/2019. Podle údajů Českého statistického úřadu došlo v tomto období ve srovnání se stejným obdobím roku 2018 k nárůstu průměrné nominální mzdy o 6,9 %. Při tvorbě valorizačního nařízení vlády Českomoravská konfederace odborových svazů požadovala valorizaci o 8 %, což MPSV neakceptovalo. Odůvodnilo to odkazem na usnesení vlády č. 302/2005, navíc reálné zvýšení, při zohlednění pevné částky + 151 Kč, činí podle MPSV 6,7 %.

Vyjděme z presumpce, že valorizace průměrného výdělku poškozeného před vznikem škody by měla poškozenému zajišťovat (měla by být prostředkem k tomu), aby jeho průměrný výdělek v čase trvajícího nároku na náhradu za ztrátu na výdělku (na rentu), z něhož je výše renty odvozena, kopíroval takový průměrný výdělek, kterého by poškozený pravděpodobně aktuálně dosahoval v té profesi, ve které utrpěl pracovní úraz (nemoc z povolání) a kterou musel z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní nezpůsobilosti opustit. Naplnění takové idey by ovšem vyžadovalo zjistit aktuální průměrnou mzdovou (platovou) úroveň v bývalé profesi a u bývalého zaměstnavatele poškozeného za uplynulý kalendářní rok. Je zřejmé, že administrativní provedení takové idey s promítnutím do výše renty by nebylo dokladově jednoduché a navíc by nepřinášelo jednoznačně interpretovatelné výsledky. Je zde i faktor zániku zaměstnavatelů, případně změn předmětu podnikání anebo obecně předmětu činnosti nepodnikatelských zaměstnavatelů. Při množství rent, které vyplácejí pojišťovny Kooperativa nebo Česká pojišťovna by v reálném čase jednoho lednového měsíce, v průběhu kterého by musely být získány potřebné podklady, by nebyl takový postup prakticky realizovatelný. Takže takový ideální koncept valorizací je prakticky neproveditelný.

Valorizace podle občanského zákoníku

Koncept tzv. individuální valorizace průměrných výdělků poškozených je obsažen v jiném základním právním předpisu soukromého práva – v novém občanském zákoníku. Vraťme se do doby platnosti „starého „občanského zákoníku (do konce roku 2013), do kdy bylo vydáváno valorizační nařízení vlády, které bylo společné pro oblast působnosti jak zákoníku práce, tak i občanského zákoníku. Valorizační procenta byla stejná pro oba dva zákoníky. V legislativním přístupu k valorizaci průměrného výdělku před vznikem škody došlo v novém občanském zákoníku k zásadní změně. Jaké jsou rozdíly mezi starým a novým občanským zákoníkem v aspektu valorizace průměrného výdělku před vznikem škody? A jaké jsou rozdíly mezi novým občanským zákoníkem a zákoníkem práce?

Rozdíl mezi dvěma občanskými zákoníky, a to zásadní, lze spatřovat v tom, že průměrný výdělek poškozeného před vznikem materiální újmy se v době trvání nároku valorizuje podle zvyšování výdělků v daném oboru, jakož i podle pravděpodobného růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání, zatímco v době platnosti a účinnosti starého občanského zákoníku se valorizoval podle „valorizačních procent“, která vyhlašovala, jednotně pro oblast aplikace zákoníku práce i občanského zákoníku a pro všechny poškozené, vláda vždy s účinností pro následující kalendářní rok od 1. ledna formou nařízení vlády. Z komentářů k novému občanskému zákoníku srov. např. Velký komentář z nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2014, Svazek VI, autor komentáře Vojtek P., str. 1133. Jde o tzv. individuální valorizaci průměrného výdělku poškozeného.

Valorizace průměrného výdělku poškozeného před vznikem újmy na jmění podle nového občanského zákoníku (tzv. individuální valorizace) vyjadřuje lépe ideu, na které by mělo odškodňování ztráty na výdělku spočívat – prostřednictvím této náhrady by se poškozenému mělo dostávat odškodnění ušlého výdělku do takového průměrného výdělku, kterého by asi v aktuálním čase dosahoval v profesi, ve které utrpěl újmu na zdraví a v důsledku toho i na jmění, kdyby nebyl poškozen na zdraví. Nová právní úprava je pro poškozené spravedlivější, při aplikaci z hlediska „kvality“ skutkových podkladů pro individuální valorizaci náročnější a potenciálně co do právní interpretace spornější. Půjde zejména o kvalitu a přesvědčivost podkladů pro skutkové zjištění, jak by asi rostl průměrný výdělek poškozeného v jeho profesi „v budoucím čase“, pro pojišťovny, pro soudy.

Praxe odpovědnostních pojišťoven není podle mých informací zatím ustálená ani jednotná, do individuálních valorizací se podle mých zkušeností pojišťovny samy příliš aktivně nehrnou, podle mých informací a zkušeností vím, že odpovědnostní pojišťovny jsou si vědomy toho, že jednou budou muset – dříve nebo později – přejít aktivně na systém individuálních valorizací průměrných výdělků poškozených. Prozatím to některé odpovědnostní pojišťovny řeší analogickou aplikací „pracovněprávních valorizací“ podle nařízení vlády, která jsou vydávána pro oblast působnosti zákoníku práce, pro oblast aplikace nového občanského zákoníku. Podle mého názoru to ovšem věcně správné není, protože valorizace průměrných výdělků poškozených podle občanského zákoníku jsou konstrukčně postaveny v novém občanském zákoníku v porovnání se zákoníkem práce na zcela odlišném ideovém základu. Pracovněprávní valorizace číselně kopírují valorizací důchodů, ta je postavena na jiných ideových základech (§ 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů) než individuální valorizace podle účelu a smyslu ustanovení § 2963 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku – na růstu indexu spotřebitelských cen a na růstu mezd – reálných mezd - § 67 odst. 12 a 13. Určitá část odborné literatury (JUDr. Lucie Madleňáková, Ph.D.: Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti – dvoukolejnost právní úpravy v občanském zákoníku a zákoníku práce, Bulletin advokacie 1–2/2018) dokonce uvažuje s možným profesním a tím i výdělkovým růstem u poškozeného v budoucnu v době po škodní události.

Valorizace průměrných výdělků pro účely rent vdov a sirotků, podíly vdov a sirotků

Valorizace průměrných výdělků o 5,2 % + 151 Kč od 1. ledna 2020 podle zákoníku práce se týká také průměrných výdělků zemřelých pro účely rent vdov a sirotků. V roce 2019 přinesla autorovi praxe jeden případ, ve kterém šlo o řešení způsobu výpočtu renty vdovy poté, co druhá oprávněná osoba – sirotek dostudoval. Jde tedy v zásadě o situaci v praxi poměrně skutkově typickou. V době úmrtí zaměstnance na následky pracovního úrazu byli nejbližšími pozůstalými vdova a sirotek – studující syn. Průměrný hrubý výdělek poškozeného náležel oběma oprávněným osobám v rozsahu celkem 80 % (je-li více oprávněných osob, rozděluje se mezi ně podle zákoníku práce 80 % průměrného výdělku zemřelého), podle obvyklé praxe pojišťovny Kooperativa se dělil podíl v rozsahu 80 % rovnoměrně napůl, tedy 40 % pro vdovu (minus vdovský důchod) a 40 % pro sirotka (studujícího syna) – minus sirotčí důchod. Syn dostudoval, vznikla otázka, zda se vdově má zvýšit její podíl na průměrném výdělku zemřelého manžela ze 40 % na 50%, což představuje podle zákoníku práce podíl průměrného výdělku zemřelého pro jednoho oprávněného pozůstalého. Soudy spor rozhodly tak, že po dostudování syna náleží vdově 50 % a nikoliv 40 % průměrného výdělku zemřelého.

Započitatelná výše minimální mzdy u nezaměstnaných poškozených – započitatelná výše minimální mzdy

Jedním z „traumatizujících „ ustanovení zákoníku práce pro poškozené zaměstnance, kteří se ocitli jako nezaměstnaní v registraci u úřadu práce, bylo původní znění ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce, platné před jeho novelizací, provedenou s účinností od 1. října 2018 zákonem č. 181/2018 Sb. Podle předchozího znění tohoto ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Drobná změna v dikci tohoto ustanovení, zvýrazněná v dalším textu tučně (náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání) znamenala pro řadu poškozených hodně: zvyšující se sazba minimální mzdy se jim nebude promítat do výše renty, rentu jim nebude snižovat, pokud jejich nezaměstnanost nepřetržitě přetrvává z jednoho kalendářního roku (např. 2019) do druhého (2020). Takže doloženo na praktickém příkladu: Zaměstnanec utrpěl pracovní úraz, na jehož následky se stal invalidním v I. nebo II. stupni, rozvázal pracovní poměr s odpovědným zaměstnavatelem a přihlásil se k registraci u úřadu práce jako nezaměstnaný v roce 2019. V tomto kalendářním roce platila sazba minimální mzdy 79,80 Kč/hod., resp. 13 350 Kč měsíčně. Pro kalendářní rok 2020 platí podle nařízení vlády č. 347/2019 Sb. základní sazba minimální mzdy 87,30 Kč/hod., resp. 14 600 Kč měsíčně. Praxe pojišťoven realizujících výplatu rent mnohdy automaticky vychází při zápočtu minimální mzdy jako z fiktivního výdělku u poškozených nezaměstnaných z plné měsíční sazby minimální mzdy, ledaže poškozený doloží lékařským posudkem nebo lékařskou zprávou, že by nemohl být zaměstnán na plný, ale jen na zkrácený pracovní úvazek a na jak zkrácený pracovní úvazek. Pak se konkrétnímu poškozenému započítává jako fiktivní mzda minimální mzda v rozsahu hodinové sazby minimální mzdy x počet pracovních hodin lékařsky povoleného indikovaného zkráceného pracovního úvazku. Takový postup plně odpovídá rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1647/2015. U řady postižených zaměstnanců ovšem nelze stanovit časově omezenou ve formě zkráceného pracovního úvazku zdravotní způsobilost ke konkrétnímu zaměstnání, protože rozsah pracovní způsobilost postiženého pro konkrétní zaměstnání nemohla být testována, protože takové konkrétní zaměstnání pro konkrétního poškozeného nebylo známé. Tak v jednom takovém případě znalec pro obor zdravotnictví vymezil snížený pracovní potenciál postiženého takto: „ Kdyby postižený vykonával práci, za kterou je vyplácena tzv. minimální mzda, s obvyklým (nezvýšeným) pracovním úsilím, dosahoval by při ní pro zdravotní následky pracovního úrazu jenom 60 % (resp. od roku 2013 jenom 65 %) pracovního výkonu, kterého by při stejném pracovním úsilí dosahoval, kdyby byl zdráv (a odpracoval by jenom 60 % resp. 65 % objemu té práce, za kterou by mu tzv. minimální mzda náležela). Obecně je možné konstatovat, že dosáhne-li postižený při nějaké práci vyššího výdělku než kolik činí obvyklý výdělek minus 40 % (resp. od roku 2013 obvyklý výdělek minus 35 %), je třeba mít za to, že toto navýšení jeho výdělku nad úroveň obvyklého výdělku minus 40 % resp. od roku 2013 obvyklého výdělku minus 35 %, dosáhl postižený svým zvýšeným pracovním úsilím.“ Šlo o postiženého, který byl uznán invalidním v I. stupni s % poklesu pracovní schopnosti nejprve původně o 40 %, posléze o 35 %. U takto zdravotně postižené osoby by bylo důvodné započítávat jen 65 % minimální mzdy, modelově v roce 2020 tak 9 490 Kč měsíčně (65 % z 14 600 Kč).

Výhledy možných legislativních změn v odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v roce 2020 (připravovaná novelizace zákoníku práce)

Jakkoliv autor tohoto pojednávání velmi nerad informuje o tom, co možná bude (jaké legislativní změny jsou připravovány, protože konečný výsledek je vždy nejistý), učiním výjimku. Jednou z přetrvávajících „ostud“ v zákoníku práce v právní úpravě odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání představuje odškodňování duševních útrap nejbližších rodinných příslušníků v případě smrtelných pracovních úrazů nebo nemocí z povolání. Zákoník práce i aplikační praxe mocně zaostávají za aplikací občanského zákoníku v případě úrazů se smrtelnými následky v dopravě nebo v případě úmrtí, která způsobila neprofesionální zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních. Rok 2020 by mohl být rokem nápravy, protože vláda odesílá k projednání v Parlamentu ČR tuto změnu zákoníku práce ohledně odškodňování jednorázového odškodnění pozůstalých:

Z navrhovaného ustanovení novely zákoníku práce je zřejmé, že by měl být:

• rozšířen okruh oprávněných osob o všechny děti i všechny rodiče zemřelého bez ohledu na další dosud omezující podmínky, případně o další osoby blízké, nevymezené konkrétním příbuzenským vztahem k zemřelému, ale toliko spojené se zemřelým úzkým osobním vztahem,
• základní náhrada by měla být stanovena ve výši, ke které dospěla praxe odpovědnostních pojišťoven i soudů při aplikaci § 2959 nového občanského zákoníku,
• základní výše náhrady bude „ klouzavá“, odvozená jen od výše průměrné (měsíční) mzdy v národním hospodářství za tři čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Výše průměrné mzdy by měla být oznamována sdělením, vyhlášeným MPSV ve Sbírce zákonů.

Zákoník práce by měl být rozšířen o toto další ustanovení:

Rovněž toto ustanovení by znamenalo toliko promítnutí obdobného ustanovení občanského zákoníku § 2959 do zákoníku práce. Nejvyšší soud při vymezení pojmu „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ pro účely aplikace § 2959 zdůraznil nutnost uplatnění tohoto ustanovení jen ve výjimečných případech, které budou závažností dopadů do osobního života osob blízkých poškozenému srovnatelné s případy úmrtí poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019 sp. zn. 25 Cdo 4210/2018).