JUDr. Martin Mikyska

Novela zákoníku práce, provedená zákonem č. 285/2020 Sb., přinesla některé podstatné změny v odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, které se spolu s dalšími souvisejícími novelizovanými právními předpisy, které nabyty účinnosti dnem 1. ledna 2021, projeví při provádění této agendy v roce 2021. Předmětem tohoto článku je o těchto změnách informovat.

Je tzv. práce na zkoušku řádnou závislou prací podle zákoníku práce? Jak nahlížet na úrazy při tzv. práci na zkoušku?

Podmínky úplného nebo částečného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz (úvahy nad rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3706/2019 ze dne 5. prosince 2019) – pohledem právníka i osoby odborně způsobilé v plnění úkolů prevence rizik v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci

Jedním z velkých témat dnešní „koronavirové“ doby z hlediska zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví (BOZP) zaměstnanců při práci ze strany zaměstnavatelů (zejména u zaměstnanců v tzv. první linii) je – včasné a řádné – vybavování zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky (dále jen „OOPP“). Toto pojednání je kombinací pohledu odborného bezpečnostního a na něj pak navazujícího pohledu právního. Ke spolupráci na toto téma jsem proto přizval odborníky na obor BOZP.

Je možné podat samostatnou žalobu ke správnímu nebo k civilnímu soudu proti lékařskému posudku, vydanému při poskytování pracovnělékařských služeb?

Judikaturou Nejvyššího soudu prošel jeden případ, který opakovaně upozornil na časté nepochopení rozdílu mezi porušením bezpečnostních předpisů na straně jedné a lehkomyslným jednáním na straně druhé jako dvojího různého možného důvodu pro „krácení“ odškodnění za pracovní úraz, a to v praxi nejen zaměstnavatelů, ale také i soudů. Je současně zarážející, že takového nepochopení se dopustil i zkušený specializovaný pracovněprávní senát Krajského soudu v Ostravě 16 Co, takže jeho pochybení musel napravovat až Nejvyšší soud zrušením rozsudku Krajského soudu v Ostravě.

Tak, jako každý rok, dochází od ledna k valorizaci průměrných výdělků pro odškodňování ztráty na výdělku z důvodu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání (tzv. renty), jakož pro výpočet náhrady nákladů na výživu pozůstalých (tzv. renty především vdov a sirotků v případě smrtelných pracovních úrazů a nemocí z povolání). Toto pojednání o valorizaci průměrných výdělků pojmeme poněkud šířeji než jen jako „matematickou“ informaci o procentech valorizace průměrných výdělků, ale pojednáme o valorizaci v širších souvislostech.

Odškodňování smrtelných pracovních úrazů a nemocí z povolání ve světle náhrad za usmrcení podle občanského zákoníku: inspirace pro aplikaci zákoníku práce i bez jeho legislativní změn.

Právní úprava odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání se dlouhodobě koncepčně nemění, a to i když vezmeme v úvahu některé dílčí, byť významné změny, provedené s účinností od 1. října 2015 novelou zákoníku práce č. 205/2015 Sb. a na ni navazujícím nařízením vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Praxe podle zásady „šedivá je teorie, zelený je strom života“ přesto nabízí celou řadu aktuálních otázek, na které nelze dát vždy jednoznačnou odpověď.

Podle mých zkušeností jedním z nejčastějších mzdových sporů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, které dojdou až před soud, bývají spory o zaplacení mzdy za práci přesčas. Z hlediska sociálně-psychologických aspektů těchto sporů spočívajících ve vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem zdůrazňuji, že obvykle jde o spor mezi bývalým zaměstnancem a zaměstnavatelem.

V čísle 6/2016 tohoto časopisu v rubrice Judikatura uvedl JUDr. Petr Bukovjan zevrubnou informaci o rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015. Přitom oprávněně vyjádřil názor, že rozhodnutí si zaslouží bližší komentář v některém z dalších čísel Práce a mzdy. Nuže, zde je, neboť rozsudek je natolik zásadní pro praxi zaměstnavatelů, že vyvolává u právníků i personalistů rozporuplné až údivné reakce. Prakticky totožné závěry vyjádřil Nejvyšší soud též v rozsudku ze dne 4. 5. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4972/2015. Soud je opřel mimo jiné o konstatování, že právní úprava lékařských posudků v rámci pracovnělékařských služeb (viz dále), která je v účinnosti od 1. 4. 2012, je odlišná od právní úpravy předchozí.