Mzda, plat a v některých případech i odměna náležející zaměstnancům konajícím práci na základě některých z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou chráněny několika instituty. U mzdy a platu se jedná mj. o minimální a zaručenou mzdu, splatnost, pravidla pro výplatu mzdy a platu, o povinnost zaměstnavatele při měsíčním vyúčtování mzdy (platu), o pravidla pro provádění srážek a další.
Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu; mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda (srovnej ust. § 111 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákoník práce"). Pokud jde o zaručenou mzdu, ta je ust. § 112 odst. 1 zákoníku práce definována jako mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru. Jak je patrno, podle účinné právní úpravy se zaručená mzda nevztahuje na odměnu náležející za práci vykonanou na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
S významem povinnosti dodržet minimální a zaručenou mzdu koresponduje výše možné pokuty, která může být zaměstnavateli uložena podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, za naplnění skutkové podstaty přestupku, resp. správního deliktu na úseku odměňování podle ust. § 13, resp. ust. § 26 citovaného zákona. Výše této pokuty činí až 2 miliony korun. Skutková podstata tohoto přestupku, resp. správního deliktu spočívá v tom, že zamě