Odměňování zaměstnanců v pracovním poměru nestačí poměřovat s minimální mzdou, ale ve smyslu ustanovení § 112 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, až na výjimky s příslušnou skupinou prací (stupněm) nejnižší úrovně zaručené mzdy. Ty jsou konkrétně upraveny v nařízení vlády č. 567/2006 Sb. jednak co do výše, jednak co do obecných charakteristik skupin prací a konkrétních příkladů podle oborů (v příloze tohoto nařízení).
Pokud zaměstnavatel zařadí práci vykonávanou zaměstnancem podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do nesprávné skupiny prací a poskytuje zaměstnanci v souhrnu (bez nárokových složek vyjmenovaných v ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce) mzdu nižší, kromě toho, že je povinen poskytnout zaměstnanci doplatek, riskuje též uložení pokuty od orgánu inspekce práce za přestupek na úseku odměňování, a to až do výše 2 000 000 Kč. Právě takového případu se týkalo nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, totiž jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 3 Ads 273/2019.
Popis případu
Rozhodnutím místně příslušného oblastního inspektorátu práce byl zaměstnavatel uznán vinným ze spáchání správního deliktu (nově přestupku) na úseku odměňování zaměstnanců podle ustanovení § 26 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla uložena pokuta ve výši 15 000 Kč