Povinný podíl za rok 2019

Kdo je osobou se zdravotním postižením a jakými doklady se prokazuje

Povinný podíl upravuje ust. § 81 až § 84 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Zcela zásadní je ve vztahu k této povinnosti vymezení okruhu osob se zdravotním postižením (OZP) a doklady, které tuto skutečnost prokazují. Pojem a okruh osob se zdravotním postižením najdeme v ust. § 67 zákona o zaměstnanosti. Citované ustanovení určuje čtyři skupiny osob se zdravotním postižením. Jsou jimi:

• osoby invalidní ve 3. stupni (osoby s těžším zdravotním postižením),
• osoby invalidní v 1. a ve 2. stupni,
• osoby zdravotně znevýhodněné,
• osoby, které byly posouzeny, že již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení/zániku invalidity.

První dvě skupiny, tedy osoby invalidní ve 3. stupni (osoby s těžším zdravotním postižením) a osoby invalidní v 1. a ve 2. stupni [ust. § 67 odst. 2 písm. a) a b) zákona o zaměstnanosti], prokazují svůj status posudkem o invaliditě nebo potvrzením vydaným orgánem sociálního zabezpečení. Orgány sociálního zabezpečení jsou vyjmenovány v ust. § 3 zákona č. 582/2001 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení – jsou jimi Česká správa sociálního zabezpečení a její územní orgány, tedy okresní či pražská správa sociálního zabezpečení, a dále orgány sociálního zabezpečení Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti.

Z dokladů, kterými mohou dle citovaného ustanovení být posudek nebo potvrzení, musí být zřejmé, že status platil ve sledovaném období, tedy v roce 2019. Na dokladech vydaných výše uvedenými orgány sociálního zabezpečení, z nichž prvním je posudek, by měl být vyznačen den vzniku invalidity a platnost. Platnost může být buď omezená (viz příklad č. 2.), anebo trvalá. Pokud z nějakého důvodu (např. GDPR) nechce zaměstnanec, který je osobou se zdravotním postižením, aby si zaměstnavatel kopii posudku ponechal v osobním spisu, je možné si poznamenat pouze číslo jednací posudku, den vzniku invalidity a platnost a posudek zaměstnanci vrátit. Pokud bude mít kontrolní orgán o údajích pochybnost, ověří si je u příslušného orgánu sociálního zabezpečení.

Důležité je zdůraznit, že za osobu se zdravotním postižením se osoby invalidní ve všech třech stupních považují ode dne vzniku invalidity, bez ohledu na to, zda mají či nemají nárok na invalidní důchod. V případě jakýchkoli pochyb o tom, zda jde o osobu invalidní, doporučuji požádat o potvrzení této skutečnosti příslušný orgán sociálního zabezpečení.

Třetí skupinou jsou podle ust. § 67 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti osoby zdravotně znevýhodněné. Svůj status prokazují tyto osoby buď platným rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení, anebo platným rozhodnutím úřadu práce. Pro úplnost uvádím, že na rozdíl od rozhodnutí úřadů práce, kde datum uznání osobou zdravotně znevýhodněnou bylo uvedeno ve výroku rozhodnutí, v případě rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení vzniká status osobě zdravotně znevýhodněné dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou. Přímo na rozhodnutí tedy datum, od kdy je osoba uznána osobou zdravotně znevýhodněnou, nenajdeme, datum nabytí právní moci je nutné dodatečně zjistit.

Poslední skupinou osob se zdravotním postižením (ust. § 67 odst. 6 zákona o zaměstnanosti), na kterou se v praxi často zapomíná, jsou osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již invalidní nejsou v žádném stupni, a to po dobu 12 měsíců ode dne zániku invalidity. Nejedná se tedy o případy poklesu či zvýšení stupně invalidity, ale jen o ty případy, kdy osoba invalidní v nějakém stupni byla orgánem sociálního zabezpečení posouzena, že již není invalidní v žádném stupni. Důležité je upozornit, že pokud zanikla invalidita osobě s těžším zdravotním postižením (osobě invalidní ve 3. stupni), je po dobu 12 měsíců ode dne zániku invalidity považována „jen“ za osobu se zdravotním postižením (viz příklad č. 8.). I v tomto případě se status prokazuje posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení.

V případě osoby, která je cizincem anebo občanem Evropské unie, platí totéž, co je uvedeno výše. I tato osoba, má-li být považována za osobu se zdravotním postižením, musí tuto skutečnost prokázat stejnými výše uvedenými doklady.

Pro účely povinného podílu jsou za osoby se zdravotním postižením považováni i poživatelé starobního důchodu, opět však pouze po dobu platnosti posudku o invaliditě anebo rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou.

Na které zaměstnavatele se povinný podíl vztahuje

Jak již bylo v úvodu článku zmíněno, povinnost plnit povinný podíl se nevztahuje na všechny zaměstnavatele. Dle ust. § 81 odst. 1 zákona o zaměstnanosti se povinnost plnit povinný podíl vztahuje pouze na ty zaměstnavatele, jejichž průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců v pracovním poměru je větší než 25,00. Tito zaměstnavatelé jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši 4% povinného podílu na celkovém počtu všech svých zaměstnanců.

Plnění povinného podílu se nevztahuje na zaměstnávání příslušníků a vojáků z povolání ve služebním poměru, občanských zaměstnanců ozbrojených sil ČR a zaměstnanců obce zařazených do obecní policie. Nevztahuje se také na Český báňský úřad a obvodní báňské úřady, pokud jde o zaměstnávání báňských inspektorů, a na členy výjezdových skupin u zaměstnavatelů, kteří jsou poskytovateli zdravotnické záchranné služby.

Pro úplnost zmiňuji i zvláštní úpravu pro agentury práce, které dočasně přidělují své zaměstnance k uživateli. Ty dle ust. § 81 odst. 1 zákona o zaměstnanosti do celkového počtu zaměstnanců v pracovním poměru nezapočítají zaměstnance ani osoby se zdravotním postižením, kteří jsou dočasně přiděleni k výkonu práce k uživateli.

Výpočet průměrného ročního přepočteného počtu všech zaměstnanců

Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se zjišťuje za celého zaměstnavatele, nikoliv za jednotlivé provozy nebo detašovaná pracoviště zaměstnavatele. Za zaměstnance se pro tento účel považují všichni, jejichž pracovní poměr je založen pracovní smlouvou (tedy nikoli ti, kteří pracují na základě dohody o pracovní činnosti anebo dohody o provedení práce) včetně zaměstnanců, jejichž pracovní poměr vznikl volbou nebo jmenováním, včetně všech zaměstnanců ve služebním poměru.

Při výpočtech postupuje zaměstnavatel podle ust. § 15 vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti (dále jen „vyhláška“). Všechny výpočty se provádějí na dvě platná desetinná místa, a to tak, že se vypustí všechny číslice za poslední platnou číslicí (např. 14,569 = 14,56). Povinný podíl zjistí zaměstnavatel tak, že z ročního průměrného přepočteného počtu všech svých zaměstnanců vypočítá 4 %.

Podle citovaného ustanovení se průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců zjišťuje jako podíl odpracovaných hodin všemi zaměstnanci zaměstnavatele v pracovním poměru za rok 2019 a celkové stanovené pracovní doby bez svátků připadající na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu. Pro každý pracovní režim přepočítává zaměstnavatel zvlášť (viz příklad č. 10).

Pro rok 2019 tedy budeme počítat s těmito čísly – 251 pracovních dnů; 8hodinový pracovní režim (2 008 hodin), 7,5hodinový režim (1 882,5 hodin) a 7,75hodinový režim (1 945,25 hodin).

odpracované hodiny všemi zaměstnanci zaměstnavatele za rok 2019

celková stanovená pracovní doba bez svátků připadající na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu

Pouze v případě, že zaměstnavatel provozuje svoji činnost jen po část sledovaného kalendářního roku, dle ust. § 15 odst. 3 vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti, použije při zjišťování průměrného přepočteného počtu zaměstnanců celkovou stanovenou pracovní dobu bez svátků připadající na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu v těch měsících, ve kterých zaměstnavatel činnost vykonával (viz příklad č. 11).

Za odpracované hodiny se pro účel výpočtu ročního průměrného přepočteného počtu všech zaměstnanců považují:

• skutečně odpracované hodiny (včetně hodin přesčasové práce),
• hodiny čerpané dovolené (nikoli hodiny nečerpané proplacené dovolené),
• hodiny za dobu, po kterou byl zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným a nebylo mu prvních 14 dnů poskytováno nemocenské, ale náhrada mzdy (včetně prvních 3 dnů pracovní neschopnosti, a to do 30. 6. 2019),
• hodiny dočasné pracovní neschopnosti, za kterou byly poskytovány dávky nemocenského pojištění (nemocenské),
• hodiny, za které náležely dávky nemocenského pojištění (ošetřovné) z důvodu ošetřování dítěte anebo člena rodiny (nikoliv dlouhodobé ošetřovné ani otcovská),
• hodiny překážek v práci na straně zaměstnavatele,
• hodiny překážek v práci na straně zaměstnance (ty, které jsou uvedeny v nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek), za které náleží náhrady mzdy nebo platu.

Způsoby plnění povinného podílu

Za rok 2019 lze povinný podíl splnit těmito třemi způsoby:

1. zaměstnáváním osob se zdravotním postižením v pracovním poměru
2. náhradním plněním – odebíráním výrobků, služeb nebo zadáváním zakázek zaměstnavatelům, se kterými úřad práce uzavřel dohodu o uznání zaměstnavatele za zaměstnavatele na chráněném trhu práce (dále jen „dodavatelé náhradního plnění“)
3. odvodem do státního rozpočtu

anebo kombinací všech uvedených způsobů.

1. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením

První možností, jak splnit povinný podíl, je dle ust. § 81 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti přímé zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Výpočet ročního přepočteného počtu osob se zdravotním postižením provádíme stejným způsobem jako výše uvedený výpočet průměrného ročního přepočteného počtu všech zaměstnanců zaměstnavatele.

odpracované hodiny osobami se zdravotním postižením za rok 2019

celková stanovená pracovní doba bez svátků připadající na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu

Zvlášť přitom „přepočítáme“ zaměstnance, kteří jsou osobami invalidními ve 3. stupni – osoby s těžším zdravotním postižením (viz příklad č. 14), a zvlášť ty, kteří jsou osobami se zdravotním postižením – osoby invalidní v 1. a 2. stupni, osoby zdravotně znevýhodněné a osoby, které byly posouzeny, že již invalidní nejsou (viz příklady č. 12 a 13). Důvodem je skutečnost, že dle ust. § 17 vyhlášky se pro účely výpočtů osoby s těžším zdravotním postižením (invalidní ve 3. stupni) započítávají třikrát.

Modelové situace, které při těchto výpočtech mohou nastat, jsou uvedeny v následujících příkladech.

2. Náhradní plnění

Druhou možností, jak naplnit povinný podíl, je tzv. náhradní plnění. Dle ust. § 81 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti spočívá náhradní plnění v odebírání výrobků anebo služeb od tzv. dodavatelů náhradního plnění anebo zadávání zakázek těmto subjektům.

Za dodavatele náhradního plnění se pro účely povinného podílu za rok 2019 považují zaměstnavatelé – právnické anebo podnikající fyzické osoby, které splnily zákonem o zaměstnanosti požadované podmínky, a úřad práce s nimi uzavřel dohodu o uznání zaměstnavatele za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Dodavatelem náhradního plnění může být i podnikatel – podnikající fyzická osoba nezaměstnávající žádného zaměstnance, který je sám osobou se zdravotním postižením.

Dodavatelé náhradního plnění jsou vedeni v evidenci náhradního plnění (ENP), kterou v elektronické podobě vede MPSV na www.mpsv.cz/web/cz/-/evidence-nahradniho-plneni. Evidence náhradního plnění (ust. § 84 zákona o zaměstnanosti) obsahuje:

• identifikační údaje dodavatelů a odběratelů náhradního plnění,
• cenu dodaného náhradního plnění (výrobků, služeb anebo zadaných zakázek) bez DPH, kterou si odběratelé mohou započítat do povinného podílu,
• datum dodání náhradního plnění,
• číslo dokladu, jímž bylo náhradní plnění vyúčtováno,
• datum zaplacení odebraného náhradního plnění,
• údaj o čtvrtletním přepočteném počtu osob se zdravotním postižením dodavatele náhradního plnění pro účely správného zápočtu do povinného podílu a
• údaj o limitu náhradního plněnídodavatele náhradního plnění, který je veřejně přístupný a který se snižuje s každou dodávkou náhradního plnění.

Všechny výše uvedené údaje do evidence náhradního plnění vkládá dodavatel náhradního plnění, včetně údaje o výši „svého“ limitu. Dodavatelé náhradního plnění mohou dle ust. § 81 odst. 3 zákona o zaměstnanosti poskytnout svým odběratelům náhradní plnění v maximálním limitu odpovídající 28násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2018 za přepočtené zaměstnané osoby se zdravotním postižením v roce 2018. Limit náhradního plnění pro rok 2019 dodavatelé počítají podle vzorce 28 x 31 225 Kč x roční přepočtený počet zaměstnaných osob se zdravotním postižením v roce 2018 (viz příklad č. 16). Dodavatel je také tím, kdo ručí za správnost všech údajů uvedených v ENP.

Zcela zásadní je v rámci náhradního plnění povinnost dodavatele vložit do 30 dnů ode dne zaplacení údaje o náhradním plnění do evidence náhradního plnění. Pokud tak totiž dodavatel neučiní, nelze si náhradní plnění započítat do povinného podílu.

Počet osob se zdravotním postižením, které si odběratel může započítat do povinného podílu v rámci náhradního plnění, zjistí tak, že celkový objem odebraného náhradního plnění od jednotlivých dodavatelů náhradního plnění bez DPH vydělí 7násobkem průměrné mzdy v národním hospodářství za I. – III. čtvrtletí roku 2019 (dále jen „průměrná mzda“). Pro účely povinného podílu za rok 2019 vycházíme z částky 33 429 Kč (7násobek = 234 003 Kč).

Při výpočtu, resp. přepočtu náhradního plnění na osoby se zdravotním postižením stále platí omezení upravené v ust. § 18 odst. 2 vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti. V případě, že počet osob se zdravotním postižením, které si odběratel může započítat do svého povinného podílu, je větší než průměrný přepočtený počet osob se zdravotním postižením dodavatele potvrzený za kalendářní čtvrtletí, může si odběratel do povinného podílu započítat osoby se zdravotním postižením jen v počtu, který byl v jednotlivých kalendářních čtvrtletích potvrzen jako nejvyšší (viz příklad č. 17). Kalendářním čtvrtletím se rozumí kalendářní čtvrtletí předcházející zdanitelnému plnění za dodání náhradního plnění. Stejné omezení platí i v případě, že dodavatelem náhradního plnění je osoba samostatně výdělečně činná, která je osobou se zdravotním postižením a nezaměstnává žádného zaměstnance. V tomto případě si může odběratel formou náhradního plnění do povinného podílu započítat nejvýše 1,00 osoby se zdravotním postižením (viz příklad č. 18).

Pro správný „zápočet“ osob se zdravotním postižením dle výše uvedeného omezení lze doporučit tento postup:

1. odběratel si z evidence náhradního plnění vyexportuje data o náhradním plnění za rok 2019
2. setřídí si náhradní plnění od každého dodavatele zvlášť – přepočte odebrané náhradní plnění na osoby se zdravotním postižením od jednotlivých dodavatelů, a to tak, že objem odebraného náhradního plnění bez DPH vydělí 7násobkem průměrné mzdy za rok 2019
3. u každého jednotlivého dodavatele náhradního plnění pak porovná dle údajů o čtvrtletním počtu OZP dodavatele z evidence, neboť dle výše uvedeného si může započítat jen nejvyšší počet osob se zdravotním postižením, které má jeho dodavatel náhradního plnění zjištěný v předcházejících 4 kalendářních čtvrtletích před posledním zdanitelným plněním (viz příklady č. 17 a 18).

3. Odvod do státního rozpočtu

Zaměstnavatel, který povinný podíl nenaplní ani přímým zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, ani náhradním plněním, je povinen provést odvod do státního rozpočtu. Pro povinný podíl za rok 2019 platí, že za každou „nesplněnou“ osobu se zdravotním postižením činí výše odvodu do státního rozpočtu 2,5násobek průměrné mzdy.

Pro účely plnění povinného podílu za rok 2019 je to částka 33 429 Kč (2,5násobek = 83 572,50 Kč). Výsledná částka odvodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Odvod do státního rozpočtu mohou provádět všichni zaměstnavatelé bez rozdílu.

Oznámení o povinném podílu za rok 2019

Způsob plnění povinného podílu za rok 2019 je zaměstnavatel povinen oznámit příslušné krajské pobočce Úřadu práce ČR nejpozději do 15. 2. 2020. Místní příslušnost je v tomto případě dána sídlem zaměstnavatele, který je právnickou osobou, a bydlištěm zaměstnavatele, který je podnikající fyzickou osobou. Adresy, kontakty, čísla účtů krajských poboček Úřadu práce ČR a zejména formulář Oznámení o povinném podílu za rok 2019 se stručným poučením (na zadní straně) bude v průběhu ledna 2020 k dispozici na www.portal.mpsv.cz v sekci Zaměstnanost – Informace pro zaměstnavatele – Zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

V Oznámení o povinném podílu za rok 2019 jsou zaměstnavatelé povinni uvést:

• průměrný roční přepočtený počet všech zaměstnanců zaměstnavatele
• povinný podíl osob se zdravotním postižením
• průměrný roční přepočtený počet zaměstnaných osob se zdravotním postižením
• počet osob se zdravotním postižením započtených náhradním plněním
• výši a datum provedení odvodu

Údaje o náhradním plnění jsou uvedeny v evidenci náhradního plnění a nepřikládají se k Oznámení o povinném podílu. Nepřikládají se tedy ani žádné faktury a ani doklad o provedení odvodu.

Ve stejné lhůtě jako Oznámení o povinném podílu, tedy nejpozději do 15. 2. 2020, je zaměstnavatel, který svůj povinný podíl nesplnil ani zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, ani náhradním plněním, provést odvod do státního rozpočtu prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce ČR. Číslo účtu, na který se odvod provádí, lze nalézt na www.portal.mpsv.cz anebo ho na vyžádání sdělí příslušná krajská pobočka Úřadu práce ČR.

Nesplní-li zaměstnavatel povinnost provést odvod do státního rozpočtu, stanoví mu příslušná krajská pobočka Úřadu práce ČR povinnost poukázat odvod do státního rozpočtu rozhodnutím podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Vymáháním odvodu jsou pověřeny příslušné celní úřady podle sídla zaměstnavatele.

Kontrola povinného podílu

Kontrolou dodržování povinností vyplývajících ze zákona o zaměstnanosti včetně kontroly povinného podílu je pověřen Státní úřad inspekce práce prostřednictvím příslušných oblastních inspektorátů práce. Více informací, kontakty a další lze nalézt na www.suip.cz.

Nesplněním výše popsaných povinností může zaměstnavatel spáchat přestupek, a to buď tím, že nesplní povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu, anebo nesplní oznamovací povinnost. Za nesplnění povinnosti zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu může být uložena sankce až do výše 1 000 000 Kč. Sankce za nesplnění oznamovací povinnosti může dosáhnout výše až 100 000 Kč.