Plánované legislativní změny v oblasti zaměstnanosti pro rok 2017

Kdo se nebude moci stát uchazečem o zaměstnání

1) Zákon č. 190/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona č. 131/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

V rámci jediné již přijaté novelizace bylo k 17. 6. 2016 přijato nové znění ust. § 25 odst. 1 písm. n) zákona o zaměstnanosti, kterým byl upraven okruh fyzických osob, jež se nemohou stát uchazečem o zaměstnání. Konkrétně se jedná o člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, předsedu Energetického regulačního úřadu, člena Rady Českého telekomunikačního úřadu a finančního arbitra nebo zástupce finančního arbitra.

K 1. 8. 2017 pak dojde opět k úpravě tohoto ustanovení, když předseda Energetického regulačního úřadu bude z textu zákona vypuštěn a nahrazen „členem Rady Energetického regulačního úřadu“.

2) Sněmovní tisk 413 – vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím právní úpravy rozpočtové odpovědnosti. V době koncipování tohoto článku zařazen na projednávání na 53. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, a to po vrácení zamítnutého návrhu ze Senátu PČR, u něhož je účinnost předpokládána k 1. 1. 2017.

Předmětný zákon pak má za cíl v zákoně o zaměstnanosti novelizovat totožné ustanovení jako zákon č. 190/2016 Sb., a to tak, že možnosti stát se uchazečem o zaměstnání bude zbaven i „člen Národní rozpočtové rady“.

3) Sněmovní tisk 790 – vládní návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o státním zastupitelství. V době koncipování tohoto článku zařazen do 1. čtení na projednávání na 53. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, s předpokládanou účinností k 1. 7. 2017.

Cílem této novely zákona o zaměstnanosti je rovněž upravení skupiny fyzických osob, které se nemohou stát uchazeči o zaměstnání, v tomto případě stanovených v ust. § 25 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, do něhož má být včleněna nová skupina, a to „státní zástupci“.

Whistleblowing

4) Sněmovní tisk 799 – návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele a o změně dalších souvisejících zákonů. V době koncipování tohoto článku zařazen na projednávání na 53. schůzi Poslanecké sněmovny PČR s předpokládanou účinností stanovenou na první den třetího kalendářního měsíce po dni jeho vyhlášení.

Jedná se o návrh ministra financí, Ing. Andreje Babiše, jehož jedním z cílů je ochrana zaměstnance, který podá trestní oznámení na svého zaměstnavatele, aby bylo zabráněno neoprávněnému postihu tohoto zaměstnance ze strany zaměstnavatele.

Z hlediska oblasti zaměstnanosti má význam z toho důvodu, že dává krajským pobočkám Úřadu práce ČR novou kompetenci, a to vyjadřovat souhlas či nesouhlas s právním jednáním zaměstnavatele mířeným vůči zaměstnanci, když typickým příkladem může být souhlas s jednostranným ukončením pracovního poměru předmětného zaměstnance ze strany zaměstnavatele.

Uchazeči o zaměstnání pod vlivem návykových látek

5) Sněmovní tisk 892 – jedná se o poslanecký návrh skupiny poslanců, kterým má být novelizován zákon o zaměstnanosti. V době koncipování tohoto článku zařazen do 1. čtení na projednávání na 53. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, s předpokládanou účinností k 1. 7. 2017, přičemž vláda s ním vyjádřila nesouhlas.

Projednávaná úprava předpokládá stanovení nové povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to povinnosti podrobit se zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Odmítnutí podrobit se této povinnosti pak je navrhováno jako nový důvod pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pro maření součinnosti s úřadem práce. V případě podrobení se předmětnému zjištění pak rovněž v situaci, kdy tento vliv alkoholu nebo jiných návykových látek zjištěn bude, je rovněž navrhováno, aby z tohoto důvodu mohl být uchazeč o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazen.

Navrhovaná novela je značně problematická, když podle důvodové zprávy by mělo docházet ke kontrole uchazečů o zaměstnání zejména na výběrových řízeních pořádaných úřadem práce, jelikož dle názoru navrhovatelů novely uchazeči, kteří nechtějí být zaměstnáni, chodí na tato výběrová řízení pod vlivem alkoholu, čímž zaměstnavatele od jejich zaměstnání odradí.

Vedle toho, že předmětná úprava vůbec neřeší, a to ani v rámci důvodové zprávy, jakým způsobem by k předmětným kontrolám mělo docházet, je dle názoru autorů nadbytečná, neboť v případě výběrového řízení vede chování uchazeče o zaměstnání směřující k nepřijetí do zaměstnání k jeho vyřazení již za stávající právní úpravy, pokud svým vystupováním před zaměstnavatelem maří součinnost s úřadem práce. Pod tento důvod pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání lze zcela jistě zařadit i situaci, kdy uchazeč na výběrovém řízení nevyvíjí dostatečnou snahu o získání zaměstnání a nadto působí jako pod vlivem alkoholu. Ostatně i praxe úřadu práce z minulosti zná příklady, kdy k měření, zda účastníci akce pořádané úřadem práce nejsou pod vlivem alkoholu, bylo ze strany obecní policie provedeno a všichni podnapilí účastníci byli z evidence vyřazeni.

Problematické pak je i to, že stav „pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky“, tedy co se pod tímto stavem rozumí, má úřad práce podle důvodové zprávy stanovovat vlastní metodikou, čili interním aktem řízení, který však může působit pouze vůči zaměstnancům úřadu práce, nikoli vůči ostatním adresátům práva.

Dopady koncepční novely zákoníku práce do oblasti zaměstnanosti

6) Sněmovní tisk 903 – vládní návrh zákona, kterým se mění zákoník práce a další související zákony. Jedná se o tzv. koncepční novelu zákoníku práce, která v době koncipování tohoto článku byla projednávána ve 2. čtení na 53. schůzi Poslanecké sněmovny PČR s navrhovanou účinností k 1. 7. 2017.

Z hlediska zákona o zaměstnanosti dochází pouze k úpravě definice nelegální práce v ust. § 5 písm. e) bod 2, a to v souvislosti se změnou koncepce „převedení na jinou práci“ v zákoníku práce. Převedení na jinou práci je dle návrhu novely zákoníku práce transformováno, neboť zákonodárce se domnívá, že není možné dvoustranný právní vztah ze strany zaměstnavatele jednostranně měnit, a tedy je převedení na jinou práci de facto odstraňováno, v důsledku čehož musí dojít i ke změně definice nelegální práce tak, že se jedná o výkon jiné práce, než která je cizinci povolena povolením k zaměstnání, zaměstnaneckou kartou nebo modrou kartou.

Návrh změny zákoníku práce v oblasti převedení na jinou práci pak má za důsledek zrušení povinnosti vést takové jednání v rámci evidence zaměstnanců ze zahraničí ve smyslu ust. § 100 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.

Změna zákona o inspekci práce se pak týká zejména značného přeformulování skutkových podstat přestupků na úseku odměňování a pracovní doby včetně výše pokuty, kterou je možno za takové jednání uložit. V tomto případě považují autoři za vhodné návrh úpravy citovat:

㤠26

Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob na úseku odměňování zaměstnanců

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

1. nesplní některou z povinností při sjednání, stanovení nebo určení mzdy podle § 113 zákoníku práce, platu podle § 122 zákoníku práce, nebo odměny z dohody podle § 138 zákoníku práce nebo při jejich poskytování,
2. neposkytne zaměstnanci mzdu nebo plat, nebo odměnu z dohody, nebo jejich část, na které mu vzniklo právo, ve lhůtě, ve které jsou splatné podle § 141 až 144 zákoníku práce,
3. nesplní některou z povinností při provádění srážek z příjmu z pracovněprávního vztahu podle části šesté hlavy VIII zákoníku práce, nebo při započtení pohledávky proti mzdě, platu, nebo odměně z dohody,
4. nesplní některou z povinností při poskytování odměny za pracovní pohotovost podle § 140 zákoníku práce,
5. nesplní některou z povinností při určení množství požadované práce a pracovního tempa podle § 300 zákoníku práce nebo
6. uplatní způsob odměňování v rozporu s § 103 odst. 1 písm. k) zákoníku práce.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do

1. 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písm. a), c), d) nebo e),
2. 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písm. b) nebo f).“

㤠28

Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob na úseku pracovní doby

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

1. nerozvrhne zaměstnanci pracovní dobu v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší pracovní doby podle § 34b odst. 1 zákoníku práce,
2. neurčí zaměstnanci začátek a konec směn, nevypracuje písemný rozvrh týdenní pracovní doby nebo neseznámí zaměstnance s tímto rozvrhem předem ve stanovené době,
3. při rozvržení pracovní doby překročí nejvýše přípustnou délku vyrovnávacího období nebo průměrná týdenní pracovní doba zaměstnance ve vyrovnávacím období překročí stanovenou týdenní pracovní dobu nebo kratší pracovní dobu,
4. nepřihlédne při zařazení zaměstnanců do směn k potřebám zaměstnanců pečujících o děti,
5. při rozvrhování týdenní pracovní doby překročí nejvýše přípustnou délku směny,
6. nařídí zaměstnanci nebo po zaměstnanci požaduje práci přesčas v rozporu s § 93 a § 241 odst. 3 věta druhá zákoníku práce,
7. poruší zákaz zaměstnávat těhotné zaměstnankyně a mladistvé zaměstnance3) prací přesčas,
8. nevede účet pracovní doby zaměstnance při uplatnění konta pracovní doby, neposoudí rozdíl mezi stanovenou týdenní pracovní dobou, popřípadě kratší pracovní dobou a odpracovanou pracovní dobou po ukončení období kratšího, než je uvedeno v § 86 odst. 3 zákoníku práce,
9. nařídí zaměstnanci nebo po zaměstnanci požaduje výkon práce mimo rozvrh směn v kontu pracovní doby v rozporu s § 86 odst. 4 zákoníku práce,
10. nařídí zaměstnanci výkon práce ve dnech pracovního klidu v jiných než stanovených případech,
11. nezapočte dobu, která se považuje za výkon práce, do pracovní doby,
12. neposkytne nepřetržitý denní odpočinek nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu ve stanoveném minimálním rozsahu,
13. neposkytne zaměstnancům přestávku v práci na jídlo a oddech nebo bezpečnostní přestávku,
14. nezapočte zaměstnanci přiměřenou dobu na oddech a jídlo u prací, které nemohou být přerušeny nebo bezpečnostní přestávku, do pracovní doby,
15. nezapočte zaměstnanci dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, na kterou připadla bezpečnostní přestávka, do pracovní doby,
16. nařídí zaměstnanci nebo po zaměstnanci požaduje pracovní pohotovost v rozporu s § 78 odst. 1 písm. h) nebo § 95 zákoníku práce,
17. zaměstná mladistvé zaměstnance prací v noci, nejde-li o jejich přípravu na povolání,
18. nezajistí, aby zaměstnanec pracující v noci byl ve stanovených případech vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb podle § 94 odst. 2 zákoníku práce,
19. nevybaví pracoviště, na kterém se pracuje v noci, prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc,
20. zaměstná mladistvého zaměstnance nebo člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu tak, že celková délka jejich týdenní pracovní doby ve všech základních pracovněprávních vztazích, které tito zaměstnanci sjednali, ve svém souhrnu překročí nejvýše přípustný rozsah hodin výkonu práce,
21. nevede nebo vede neúplně evidenci odpracované doby a pracovní pohotovosti,
22. neumožní zaměstnanci na jeho žádost nahlédnout do jeho evidence pracovní doby a pořizovat si z ní výpisy nebo stejnopisy na náklady zaměstnavatele nebo
23. neuchovává evidenci pracovní doby po stanovenou dobu.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do

1. 300 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene d),
2. 400 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene p), u), v) nebo w),
3. 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene g), j), k), l), m), q) nebo r),
4. 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene a), b), c), e), f), h), i), n), o), s) nebo t).“

Dále pak tato novelizace reaguje na zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který nabude účinnosti 1. 7. 2017, když terminologicky sjednocuje pojmy používané v zákoně o inspekci práce se zmiňovaným zákonem a rovněž postupy aplikované ve správních řízeních o přestupcích a jiných správních deliktech. V obecné rovině můžeme konstatovat, že zatímco u ustanovení § 26 zákona o inspekci práce dochází k formálnímu (nikoliv obsahovému) zúžení skutkových podstat v této oblasti, u ust. § 28 zákona o inspekci práce zůstává počet skutkových podstat zachován, když došlo k částečnému zpřesnění a zakotvení několika nových [např. v oblasti evidence pracovní doby – viz výše písm. v, w)] při současném sloučení již existujících skutkových podstat.

Vládní novela zákona o zaměstnanosti

7) Sněmovní tisk 911 – vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o zaměstnanosti a další související předpisy. V době koncipování tohoto článku zařazen do 1. čtení na projednávání na 53. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, s předpokládanou účinností „patnáctým dnem po jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení části první čl. I bodů 16 až 21, která nabývají účinnosti prvním dnem kalendářního čtvrtletí následujícího po jeho vyhlášení, a s výjimkou ustanovení části první čl. I bodu 35 a části třetí čl. IV bodů 4 až 6, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2017“.

Tato novela primárně zákona o zaměstnanosti míří do více oblastí, když nejprve je možno zmínit, že po nabytí účinnosti této novely již nebude možné, aby uchazeč o zaměstnání v souběhu s vedením v evidenci vykonával tzv. nekolidující zaměstnání na základě dohody o provedení práce, když hlavními argumenty jsou nedostatečné právní zabezpečení zaměstnance, který obvykle nedosáhne na důchodové pojištění, zneužívání tohoto institutu a rovněž skutečnost, že výkon činnosti na základě dohody o provedení práce žádným způsobem komplexně nezaměstnanost uchazeče o zaměstnání neřeší.

Kauce pro agentury práce

Zásadní dopad pak má tento návrh novely na činnost agentur práce, když určitým způsobem zpřísňuje podmínky pro možnost získání povolení ke zprostředkování zaměstnání, a rovněž pro samotný výkon zprostředkovatelské činnosti. Zřejmě nejvýraznější změnou, která je navrhována, je zakotvení tzv. kauce do nově vznikajícího ust. § 60b zákona o zaměstnanosti, které zní následovně:

1. Právnická nebo fyzická osoba žádající o povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) je povinna poskytnout kauci ve výši 500 000 Kč.
2. Kauce se poskytuje na výzvu generálního ředitelství Úřadu práce složením částky na zvláštní účet generálního ředitelství Úřadu práce po splnění všech stanovených podmínek pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání žádající právnickou nebo fyzickou osobou.
3. Dojde-li k zániku povolení ke zprostředkování zaměstnání, stává se složená částka přeplatkem právnické nebo fyzické osoby, které povolení zaniklo. Je-li takto vzniklý přeplatek vratitelným přeplatkem, vrátí jej generální ředitelství Úřadu práce do 60 dnů ode dne zániku tohoto povolení.

Pro správu placení kauce se použijí přiměřeně ustanovení daňového řádu.“

Jedním z mnoha důvodů pro zavedení kauce je prokázání finanční způsobilosti agentury práce formou tohoto finančního plnění, což je vnímáno jako důležitý předpoklad reálného výkonu zprostředkovatelské činnosti a zajištění požadavků na kvalitu zprostředkování zaměstnání. Cílem navrhovaného opatření je zajištění záruky úspěšné existence agentury práce. Dalším z důvodů může být eliminace vzniku účelově založených agentur práce, neboť založení více agentur práce bude z finančního hlediska pro jediného podnikatele zásadním problémem, čímž dojde k potírání nežádoucího jevu spočívajícího v přidělování jednoho a téhož zaměstnance k témuž uživateli několika personálně propojenými agenturami. Toto přidělování v daném měsíci nepřesahuje rozsah takzvaného zaměstnání malého rozsahu, což je zaměstnání, ve kterém započitatelný příjem zaměstnance za kalendářní měsíc je sjednaný v částce nižší než 2 500 Kč (pokud je příjem ze zaměstnání nižší než uvedená hranice, nevzniká zaměstnavateli povinnost za tohoto zaměstnance odvádět zdravotní a sociální pojištění a závažné dopady může mít tato situace i pro přidělovaného zaměstnance v podobě toho, že mu nevznikne nárok např. na nemocenské, případně na podporu v nezaměstnanosti a v budoucnu i na starobní důchod).

Uvedené opatření se bude týkat i již existujících agentur práce, které budou muset kauci uhradit do 3 měsíců od nabytí účinnosti předmětné novely.

Dále je změnou dosavadní právní úpravy generálnímu řediteli Úřadu práce České republiky uloženo zřídit jako poradní orgán komisi složenou ze státních zaměstnanců Úřadu práce České republiky, Ministerstva práce a sociálních věcí a dalších fyzických osob, která bude doporučovat jednotlivým subjektům v rámci správního řízení o povolení ke zprostředkování zaměstnání udělit předmětné povolení ke zprostředkování zaměstnání.

Doba trvání a odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání

Zmírňujícím návrhem v této oblasti je změna v době, na kterou se uděluje povolení ke zprostředkování zaměstnání spočívající v zaměstnávání zaměstnanců za účelem jejich vyslání k výkonu práce k uživateli, když první povolení by mělo být nadále vydáváno na dobu 3 let, nicméně při žádosti o prodloužení povolení již bude možné toto povolení prodloužit na dobu neurčitou.

Oproti tomu jsou pak navrhovány některé nové důvody pro odejmutí povolení, jako například nečinnost agentury práce – když po dobu 2 let žádného zaměstnance k uživateli nepřidělí. Stejně tak vzniká nová skutková podstata přestupku a jiného správního deliktu pro případ, že agentura práce do 2 měsíců ode dne vzniku povolení ke zprostředkování nedoloží doklad o sjednání pojištění pro případ úpadku.

Opatření, kdy bude moci být více uplatněno správní uvážení správního orgánu rozhodujícího o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání, představuje navrhované ust. § 63 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Zde se nově uvádí, že pokud právnická osoba nebo fyzická osoba poruší povinnost, která se agenturám práce ukládá v § 307b, § 308 nebo § 309 odst. 2, 3, 5 a 6 zákoníku práce, může generální ředitelství Úřadu práce České republiky v rámci možnosti odejmout povolení ke zprostředkování zaměstnání v rámci správního uvážení zohlednit, jakým způsobem a jak intenzivně agentura práce uvedená ustanovení porušila a zda pokuta uložená orgány inspekce práce v určité výši je postačujícím trestem. Stávající úprava říká, že uvedený správní orgán při porušení povinností povolení ke zprostředkování zaměstnání odejmout musí.

Odpovědný zástupce

Podstatnou změnu z pohledu vztahu agentury práce a odpovědného zástupce představuje navrhovaná úprava zakotvující užší svázání agentury práce, která je právnickou osobou, s jejím odpovědným zástupcem prostřednictvím pracovního poměru s pracovní dobou sjednanou v rozsahu nejméně 20 hodin týdně, což poskytuje vyšší záruku služeb poskytovaných agenturami práce. V praxi se objevovaly situace, kdy mnohdy ani samotní odpovědní zástupci nevěděli, zda odpovědnými zástupci skutečně jsou, případně ve vztahu k jaké agentuře práce tuto činnost vykonávají. Současně byla zohledněna skutečnost, že obchodní vedení nelze vykonávat v rámci pracovního poměru a uvedená podmínka se tak nevztahuje na odpovědné zástupce, kteří jsou současně statutárními orgány agentury práce.

Zákaz řetězení

S agenturním zaměstnáváním pak úzce souvisí i návrh změny zákoníku práce prostřednictvím nově ukotveného § 307b, který spočívá v zákazu, aby jedna fyzická osoba vykonávala pracovní činnost pro jeden subjekt jak jako kmenový zaměstnanec, tak jako zaměstnanec přidělený agenturou práce, resp. fyzická osoba nemůže být dočasně přidělena k uživateli, pokud u něj konala anebo koná v témže kalendářním měsíci práci na základě dočasného přidělení jinou agenturou práce.

Evidence povinného podílu

Další novelizovanou oblastí je plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je nově navrhována elektronická evidence vedená Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to pro kontrolu plnění povinného podílu odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců na zřízených nebo vymezených chráněných pracovních místech, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám. Tyto výrobky či služby budou moci být do plnění povinného podílu zahrnuty pouze v případě, že poskytovatel nejpozději do 30 kalendářních dnů od zaplacení poskytnutého plnění údaje o poskytnutém plnění vloží do zmíněné evidence. Obecně je pak upřesňováno, že povinnost plnění povinného podílu se vztahuje i na služební úřady, přičemž následně jsou vyjmenovány subjekty, které povinný podíl plnit nemusí, jako např. obecní policie.

Přestupky a správní delikty v agenturním zaměstnávání

Z pohledu zákona o inspekci práce pak dochází k úpravě skutkových podstat přestupků a správních deliktů na úseku agenturního zaměstnávání a rovněž k zakotvení nových skutkových podstat vztahujících se k ochraně soukromí zaměstnance na pracovišti. Uvedená nová koncepce, vycházející mimo jiné z kontrolních zjištění orgánů inspekce práce, má přispět k zajištění správného dodržování povinností vyplývajících z ust. § 316 zákoníku práce prostřednictvím orgánů inspekce práce, neboť doposud byla zjištěná porušení v této oblasti pouze předávána Úřadu pro ochranu osobních údajů, když orgány inspekce práce kompetence pro postih nastíněných porušení neměly.

㤠24a

Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zaměstnavatel dopustí správního deliktu tím, že

1. naruší soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele některým ze způsobů uvedených v § 316 odst. 2 zákoníku práce,
2. neinformuje zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění podle § 316 odst. 3 zákoníku práce, nebo
3. v rozporu s § 316 odst. 4 zákoníku práce vyžaduje od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem.

(2) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do

1. 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle písm. a) nebo c),
2. 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle písm. b).

§ 33a

Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob na úseku agenturního zaměstnávání

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že

1. nesplní povinnost podle § 307b zákoníku práce,
2. nezajistí, aby dohoda o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce
   1. obsahovala údaje stanovené v § 308 odst. 1 písm. a) až e), g) a h) zákoníku práce, nebo
   2. byla uzavřena písemně podle § 308 odst. 2 zákoníku práce,
3. nesplní některou povinnost podle § 309 zákoníku práce, nebo
4. jako uživatel 77) nezajistí, aby dohoda o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce obsahovala údaje stanovené v § 308 odst. 1 písm. f) nebo tyto údaje uvede nepravdivě.

(2) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta až do výše 1 000 000 Kč.“

8) Sněmovní tisk 929 – vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. V době koncipování tohoto článku byl projednáván ve 2. čtení na 53. schůzi Poslanecké sněmovny PČR s navrhovanou účinností k 1. 7. 2017.

Jedná se o totožnou technickou úpravu, jako je popsána v závěru bodu 6., pouze ve vztahu k zákonu o zaměstnanosti.

Vysílání zaměstnanců

9) Sněmovní tisk 964 – vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o zaměstnanosti, zákon o inspekci práce a zákoník práce. V době koncipování tohoto článku byl projednáván ve 2. čtení na 53. schůzi Poslanecké sněmovny PČR s navrhovanou účinností „prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení části třetí čl. III bodu 3, které nabývá účinnosti dnem 1. července 2017“.

Jedná se o transpozici tzv. prosazovací směrnice, jejímž cílem je zajistit prosazování směrnice o vysílání pracovníků.

Z pohledu zákona o zaměstnanosti jsou navrhovány následující úpravy:

V ust. § 102 odst. 2 větě třetí se slova „Evidence obsahuje“ nahrazují slovy „Zaměstnavatel uvedený ve větě první vede evidenci obsahující“ a na konci odstavce se doplňuje věta „V případě, že právnická nebo fyzická osoba uvedená ve větě druhé uzavřela smlouvu se zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie, na jejímž základě byly fyzické osoby uvedené v § 87 odst. 1 vyslány na území České republiky k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy pro tuto právnickou nebo fyzickou osobu, má tato právnická nebo fyzická osoba povinnost vést evidenci obsahující údaje uvedené v § 91 odst. 1 písm. a), b), c) a e), dále pohlaví těchto fyzických osob, den nástupu a den skončení zaměstnání nebo vyslání zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie.“

V ust. § 136 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Povinnost podle odstavce 1 věty první má na území České republiky i zaměstnavatel usazený v jiném členském státu Evropské unie, který v rámci nadnárodního poskytování služeb vyslal svého zaměstnance k dočasnému výkonu práce do České republiky, přičemž doklady, jimiž je plněna tato povinnost, musejí být přeloženy do českého jazyka.“

Nesplnění nové povinnosti dle ust. § 136 zákona o zaměstnanosti je rovněž zakotvováno jako nový přestupek a jiný správní delikt (od 1. 7. 2017 již pouze přestupek) s maximální výší pokuty 500 000 Kč.

Z pohledu zákona o inspekci práce dostávají orgány inspekce práce zcela nové kompetence pro kontrolní činnost v úseku vysílání zaměstnanců. Za tímto účelem jsou nově formulovány některé instituty spolupráce se zahraničními správními orgány a rovněž některá procesní pravidla pro sankcionování zahraničních subjektů porušujících směrnici o vysílání zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že se jedná primárně o procesní ustanovení, nepovažují autoři za potřebné za současného stavu věci předmětná novelizační ustanovení citovat. Je však třeba připomenout, že tzv. prosazovací směrnice se má dotknout i úpravy v zákoníku práce, když zavádí určitou formu ručení obdobnou ust. § 141a a § 141b zákona o zaměstnanosti.

Závěr

Závěrem je možno poznamenat, že legislativní činnost v oblasti zaměstnanosti není vyčerpána pouze výčtem právních předpisů, které již jsou projednávány v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, ale že existuje celá řada dalších novelizačních návrhů, které jsou v době koncipování tohoto článku projednávány na úrovni vnějších připomínkových řízení, případně Vládou ČR, nicméně s ohledem na skutečnost, že u těchto návrhů je vzhledem k fázi projednávání značně nejistá finální verze, nepovažují autoři za přínosné se jimi detailněji zabývat. Lze pouze zmínit některé oblasti, jichž se další navrhované novelizace budou týkat, jako je zaměstnávání osob se zdravotním postižením a podrobněji i některé povinnosti vyplývající z vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání.