Budoucnost BOZP v době čtvrté průmyslové revoluce

Když v 18. století započala 1. průmyslová revoluce, vzbudila ve společnosti velký rozruch a současně též velké obavy ze zavádění novot.¹⁾ Ty byly však poměrně rychle překonány úspěšnou industrializací a přerodem většiny hospodářských odvětví. Ani následné průmyslové revoluce vedoucí k elektrifikaci, zavádění montážních linek, automatizací až po prudký rozvoj informačních technologií nezbrzdila přirozená lidská obava z novot na příliš dlouhou dobu. Nyní prožíváme naplno tzv. 4. průmyslovou revoluci a i z ní mají mnozí obavy, jak bude společností přijata, co bude znamenat pro jednotlivce a jaké dopady nás čekají v naší každodennosti. Doba internetová, jak ji lze odlehčeně nazývat lidstvu již nyní tak zásadně proměnila životy, že bude-li rozvoj v tomto směru pokračovat, lze v brzké době předpokládat mnoho převratných společenských i hospodářských změn. „Pojem „Internet“ vznikl v roce 1987 a k jeho komercionalizaci došlo v roce 1994. Od konce 90. let pak sledujeme extrémní nárůst uživatelů internetu, který v dnešní době již dosahuje řádu miliard. Tím to ale nekončí. K síti se připojují kromě lidí také stroje a věci obecně. Reálné a virtuální světy se začínají prolínat a do hry vstupují tzv. kyberfyzické systémy.“²⁾ Uvedené propojování světa na virtuální úrovni neopomíjí ani Českou republiku a musíme se v daném prostředí rozvíjet, abychom zachovali svou konkurenceschopnost a mohli garantovat dalším generacím prosperitu a dobré podmínky pro život. Zmiňuji-li životní podmínky a každodennost, mám zejména na mysli podmínky pracovní, protože ta je s každodenními povinnostmi většinové společnosti pevně spjata. Již nyní lze konstatovat, že každá předchozí průmyslová revoluce vedla ke zlepšení životního standardu jednotlivce, zvýšení efektivity a produktivity jeho činnosti a snížení pracovní zátěže, kterou nesl na svých bedrech. Proč by tomu mělo být nyní jinak. Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci lze předpokládat změnu rizik a možná též i způsobu jejich vyhodnocování, nemluvě o opatřeních, která budou přijímána. Ta se mohou lišit zcela zásadně, zohledníme-li skutečnost, že rozvoj robotizace, technologií a umělé inteligence, může dnes některá známá závažná rizika zcela odstranit. Přijímání nového může přinést prodloužení expozičních dob, vymýcení některých nemocí z povolání, snížení pracovní úrazovosti, snížení nákladovosti na pracovní úrazy a nepřítomnost zaměstnanců pro zdravotní indispozici a zlepšení kvality pracovních podmínek. Je však nezbytné pamatovat na skutečnost, že i tato mince má dvě strany. Rozvoj v daných oblastech může mít dopady na zaměstnatelnost některých rizikových skupin zaměstnanců, vytvářet rizika zcela nová a dokonce vracet do hry rizika, která již byla historicky, například dosavadním způsobem organizace práce nebo používáním určitých technologií, zcela odstraněna.

Česká republika má hned několik koncepčních materiálů, které budou mít na podobu pracovních podmínek vliv. Jedná se zejména o Národní strategii umělé inteligence v České republice, Národní iniciativa Průmysl 4.0, Vzdělávání 4.0 a též Práce 4.0. Již z názvů jednoznačně plyne jejich souvztažnost, nicméně jejich souvislost lze vyčíst i z cílů a předpokládaných opatření, které na sebe v mnohém navazují.

Dále bude věnována předmětným materiálům pozornost vždy s přihlédnutím k problematice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Národní strategie umělé inteligence v České republice

V květnu letošního roku vláda schválila koncepční materiál, který by prostřednictvím na něj navazujících opatření měl vytvořit prostředí konkurenceschopné západním zemím, které se problematice umělé inteligence a digitalizaci vůbec věnují mnohem usilovněji, než dosud činila Česká republika. „Nová strategie je především vstupenkou ČR pro zapojení do aktivit na úrovni EU, jež si vytkla za cíl dohnat náskok, který mají dnes především Spojené státy a Čína. „Klíčový první krok je snaha vybudovat v Praze Evropské centrum excelence v AI, tedy sídlo jedné z chystaných čtyř evropských výzkumných sítí.“³⁾ Stejně jako v jiných oblastech procházejících v současnosti přerodem i v této se cílí na propojení veřejného a soukromého sektoru včetně akademické sféry. Vláda se prostřednictvím této strategie stanovila závazek, že by se Česká republika měla do dvanácti let řadit mezi ty země Evropy, které stojí za hlavními inovacemi a staneme se „zemí technologické budoucnosti“⁴⁾.

Jako jedno z opatření této strategie je vyhodnocení přínosů a záporů institutu práce na dálku, a to i ve vztahu k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dále pak vypracování doporučení pro podporu psychického a fyzického zdraví v kontextu charakteru práce. Iniciativa Práce 4.0, kterou v roce 2016 v souvislosti s přijetím Iniciativy Průmysl 4.0 zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí se již konkrétně zabývá očekávanými dopady digitalizace (informatizace a kybernetizace) na oblast trhu práce a na vybrané sociální aspekty. S výše zmíněnými opatřeními pracuje a ještě je konkretizuje, když zároveň požaduje vymezení odpovědnosti za pracovní úraz při práci na dálku a sledování dopadů změn v charakteru práce a fyzické a psychické zdraví zaměstnanců a na sociální aspekty života pracujících.

Zaměřím-li se na klíčové pojmy daných opatření, tedy práce na dálku, psychosociální a fyzická zátěž ve vztahu k pojmu digitalizace, mohla bych konstatovat, že digitalizace povede k plošnému zlepšení podmínek vykonávané práce. Bylo by to však velmi ukvapené konstatování ve světle skutečnosti, že zrovna tyto pojmy, a jejich praktické dopady do praxe způsobují mnoho nesnází výkladových i faktických.

Práce na dálku

Vzpomenu-li předešlé pokusy rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí o precizaci institutu práce na dálku (tj. v roce 2016, novela však nikdy nedokončila legislativní proces), které měly ve své podstatě pouze deklarovat již dnes zamýšlený účel ustanovení § 317 zákona č. 262/2006Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) s drobnými osvětovými vylepšeními jako je právo na odpojení a právo na socializaci zaměstnanců, vzbudily kritiku veřejnosti a dokonce mnozí tvrdili, že by zamýšlená precizace zdůrazňující skutečnost, že práce má být vykonávána na vrub a na náklady zaměstnavatele, a že za bezpečnost a ochranu zdraví při práci stále odpovídá zaměstnavatel, tento institut natolik poškodila, že by jej firmy přestaly používat. Jedná se tedy o určitou sondu do praxe, jak je institut dnes používán a že si zaměstnavatelé ani dnes neuvědomují své povinností a některá svá práva ve vztahu k takto dohodnutému výkonu práce zaměstnancem. Již v roce 2017 byla zpřístupněna na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí certifikovaná metodika s názvem „Metodika řízení práce prováděné formou homeoffice“, která byla zpracována Výzkumným ústavem bezpečnosti práce, v.v.i., a ani tato metodika radikálně do praxe nezasáhla a nezměnila ji. Je tedy třeba formou osvěty a prevence pracovních úrazů nadále s praxí pracovat a explicitně uvádět, že zaměstnavatel má dle zákoníku práce v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců odpovědnosti obdobné, jako kdyby pracoval na jeho pracovišti, i když je jeho úloha značně snížena tím, že sjednané místo výkonu práce je mimo jeho sféru vlivu.

Je pak kladen mnohem větší důraz na kvalitní dohodu o takto vykonávanou práci i na vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Jak uvádí zmíněná metodika „V souvislosti s BOZP je třeba brát v potaz, že zaměstnanci pracující z domova jsou ohroženi stejnými riziky, jako zaměstnanci pracující na pracovišti zaměstnavatele. Zcela přirozeně se tak na zaměstnavatele zaměstnance pracujícího z domova vztahují stejné požadavky jako na zaměstnavatele zaměstnance pracujícího na pracovišti zaměstnavatele. Zaměstnavatel je však ve ztížené pozici. Zaměstnavatel totiž nemá stejné možnosti, jak ovlivnit úroveň BOZP u zaměstnance doma.“⁵⁾ Jde vždy o provedení dostatečné individualizace tohoto pracovněprávního vztahu a stanovení konkrétních podmínek vykonávané práce. Analýza současného stavu tedy byla provedena proto, aby mohla být vytvořena efektivní spolupráce s dostatečnou produktivitou práce s minimalizací odpovědnostních rizik ve chvíli střetových situací. Výsledkem je právě uvedená metodika, která má zaměstnavatelům i zaměstnancům usnadnit užívání tohoto institutu průřezově, nejen v soukromé sféře, ale též ve státní službě a při výkonu profesí dle jiných zákonů. Listinné právo na ochranu soukromí obydlí totiž komplikuje jak problematiku vyhodnocování rizik a přijímání vhodných opatření, šetření pracovních úrazů, tak orgánu inspekce práce, který by chtěl provádět v obydlí, kde není vykonávána podnikatelská činnost, úkony dle své zákonem stanovené působnosti. Co se týče výzev, které vyvolává digitalizace, lze odhadovat, že by digitalizace procesů a užší propojení organizace práce s nově vyvíjenými softwary, mohla pozitivně ovlivnit kontrolovatelnost vykonávané práce, socializaci takových zaměstnanců (např. formou videohovorů, online interaktivních seminářů s možností zasahovat do diskuse a pokládat dotazy, videokonferencí atd.).

Mnoho pracovních pozic může být v budoucnosti natolik automatizováno, že by potenciálně mohl vše zaměstnanec řídit z domova za pomoci vzdáleného přístupu k řízení daného zařízení. Důsledkem by mohla být snížení nákladovosti práce, zvýšení produktivity práce a lepší sladění osobního (rodinného) a pracovního života. Nelze vyloučit řízení těchto zařízení třeba též vyvinutými aplikacemi přes mobilní telefon. Na druhé straně práce na dálku může mít vliv na zvýšení psychosociálního tlaku na zaměstnance, když jinak než prostřednictví vzdáleného přístupu nemůže chod a procesy na pracovišti ovlivnit, když bude muset přizpůsobit své denní rituály pracovním povinnostem a jen zřídka bude mít pocit, že tzv. nechal práci za sebou. Proto se již nyní hovoří o právu na nedostupnost popř. právu na odpojení, aby zásah do soukromí zaměstnance nebyl nepřiměřený. Těžko předpokládat dopady na jednotlivé individualizované vztahy při vykonávání práce na dálku, protože individualizace je vždy natolik konkrétní, že dopady digitalizace by se mohly značně odlišovat.

Psychosociální a fyzická zátěž

Problematika zatěžujících vlivů ovlivňujících pracovní podmínky zaměstnance je zkoumána z mnoha úhlů pohledu. Již dnes existují kvalifikované metody, jak kvantifikovat míru zátěže jednotlivých stresorů. Stejně tak lze při vyhodnocování rizik jednotlivých činností využívat například nástroje prevence muskuloskeletálních onemocnění v souvislosti s výkonem pracovních činností. V rámci činnosti Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v. v. i. jsou dokonce provozovány internetové stránky⁶⁾, které mohou zaměstnavatelům i zaměstnancům identifikovat a případně též vyhodnocovat míru jednotlivých zatěžujících vlivů. Ergonomie má v této oblasti zcela nezastupitelnou úlohu.

„Ergonomie se mimo jiné snaží o odstranění úrazů vznikajících z opakovaného zatížení (CTD – Cumulative Trauma Disorders) tím, že se zaměřuje na pracovní podmínky (opakování úkonů, vyvinutí potřebné, ale nadměrné síly, práce s extrémními pohyby v kloubech, výskyt statických poloh, atd.), na organizaci práce (s důrazem na odpočinek), dále na individuální rizikové faktory a psychologické a sociální faktory.“⁷⁾

Vrátím-li se tedy k opatření, které akcentuje potřebu sledování dopadů změn v charakteru práce a fyzické a psychické zdraví zaměstnanců a na sociální aspekty života pracujících. Jedná se fakticky o sledování vývoje nebo změn v oblasti ergonomických stresorů a faktorů jednotlivých pracovních činností, které budou mít vliv na zátěžové vlivy, které by mohly vstupovat do činností v rámci sjednaného druhu práce.

Současně je třeba při hodnocení dopadu jednotlivých stresorů a vývoj dopadů jejich změn přihlížet k celoevropskému stavu populace, tedy jejímu stárnutí a posouvání věku odchodu do důchodu. Míra vlivu jednotlivých stresorů na organismus jednotlivce, ať se již jedná o zátěž psychosociální či fyzickou, se samozřejmě odlišuje u různých věkových skupin. Analytický sběr dat a projektová činnost v oblasti ochrany bezpečnosti a zdraví zaměstnanců v oblasti psychosociální a fyzické zátěže je velmi aktuální téma.

„Podle výzkumu v členských státech Evropské unie trpí příznaky stresu každý třetí pracovník. Dělení stresorů je různé. Lze je definovat jako pracovní a mimopracovní, ale lze je seskupit na fyzické – působí přímo na tělo, či mentální – působí na duševní stav.“⁸⁾ I z hlediska statistik pracovní úrazovosti je patrné, že tlak na výkon může negativně ovlivňovat nejen pracovní podmínky, ale též pozornost a kázeň zaměstnanců, potažmo vedoucích zaměstnanců, v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

Co se týče fyzické zátěže působící na jednotlivé zaměstnance, dochází k důslednějšímu hodnocení i s ohledem a zvyšující se požadavky zaměstnanců na kvalitu pracovních podmínek a postupným snahám zaměstnavatelů o modernizaci provozů. Význam této oblasti je patrný i z rozhodnutí Evropské agentury bezpečnosti práce věnovat další celoevropskou osvětovou kampaň právě muskuloskeletálním onemocněním a práci s břemeny obecně. Proměna podnikatelského prostředí díky digitalizaci a robotizaci by mohla vést právě ke snížení míry zátěže v oblasti břemen.

Změna zátěžových vlivů s ohledem na robotizaci a digitalizaci bude patrná až v průběhu času, existují však již signály vyplývající z výzkumu Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, že akcent na klimatické změny a přizpůsobení pracovních podmínek tzv. zelené ekonomice, může vést k vytvoření velmi rizikových pracovišť a to například při procesech recyklace baterií, popřípadě v budoucnu fotovoltaických panelů. V takových případech totiž dochází k uvolňování těžkých kovů a dalších toxických a nebezpečných látek. Vracejí se tam potenciálně již téměř „vymýcené“ nemoci z povolání a zvyšuje se riziko různých druhů rakovin.

K těmto poměrně novým rizikům, případně rizikům očekávaným bude třeba přistoupit kreativně, tedy využít nových technologií a digitalizace k minimalizaci, ne-li k úplné eliminaci daných rizik.

Nový evropský strategický rámec pro oblast BOZP

V současné době dochází jednáními mezi zástupci členských států k vytvoření nové koncepce a směřování oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Strategický rámec EU pro BOZP pro období 2014 až 2020. Obsahuje tři hlavní výzvy, které rezonují i v novém návrhu, nadále je kladen důraz na dodržování předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dále se zabývat problematikou onemocnění souvisejících s prací řešením stávajících, nových a vznikajících rizik v dané oblasti a samozřejmě vyrovnání se s demografickými změnami, zejména se stárnutím pracovní síly.

Podle návrhu závěrů Rady k novému strategickému rámci EU pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci je nejen předpokládáno navázání na stávající priority v podrobnostech jako je boj proti nemocem z povolání (například ve vztahu ke karcinogenům a mutagenům), expoziční limity, redukce nákladů na důsledky pracovních úrazů, prevence vedoucí ke snížení počtu pracovních úrazů nebo třeba již uváděná problematika břemen, ale též témata zdůraznění témat aktuálních, kam lze počítat psychosociální rizika, problematiku obtěžování na pracovišti, nové metody práce a vyhodnocení dopadů nových technologií a celkový důraz a podpora malých a mikropodniků. Tyto koncepce na nosné myšlenky budou po odsouhlasení finální verze materiálu na evropské úrovni vtěleny do Národní politiky BOZP a Národního akčního programu BOZP pro další období.

Podstata evropského rámce je tedy taková, že vytyčí směr a hlavní cíle, kterých má být za předmětné období dosaženo prostřednictvím snah na unijní úrovni i v jednotlivých členských státech. Již nyní lze pozorovat, že v České republice nyní bude v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci kladen největší důraz na prevenci v oblasti pracovních úrazů (viz novela zákoníku práce, která je v legislativním procesu na úrovni projednání Legislativní radou vlády), činnosti týkající se bezpečnosti technické (viz sněmovní tisk 535 mající za cíl rekodifikovat problematiku vyhrazených technických zařízení), a osvětové, aby jednotlivé problematiky dostaly prostor na poli odborné diskuse, kdy dojde k ustálení postojů k dílčím institutům.

I s ohledem na evropské teze vtělené do strategického rámce lze mít za to, že velký prostor bude věnován též problematice psychosociálních rizik.

Závěrem

Čtvrtá průmyslová revoluce přinese určitě mnoho nového. Lze však vnímat jako evoluci v rámci současného systému, protože na něj bude muset navazovat a mnoho oblastí se bude vyvíjet velmi synergicky, aby měla revoluce zamýšlené dopady a efekt. Promění se nejen technologie a organizace práce, ale i způsob, jak o pracovních činnostech jednotlivec uvažuje. „Národní iniciativa 4.0 je především o podpoře odpovědné změny způsobu myšlení společnosti, než o konkrétních technologiích.“⁹⁾

Oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má bezprostřední dopady na každodenní život jednotlivce a bude třeba ji plynule přizpůsobovat novým trendům. Prvním krokem je rekodifikace oblasti vyhrazených technických zařízení, jiné kroky povedou k úpravě pracovních postupů, smýšlení zaměstnanců o jednotlivých činnostech prostřednictvím školení zaměstnavatelů a konečně bude problematika natolik medializována na různých platformách, aby se nepodceňoval dopad osvěty na faktický výkon práce.

POUŽITÁ LITERATURA:

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí. Certifikovaná metodika: Řízení práce prováděné formou home office. Dostupné na: https://www.mpsv.cz/documents/20142/650267/Rizeni_prace_provadene_formou_home_office.pdf/8c4f4d1f-716e-cd8b-96fa-cf06f63659d1.
• Ministerstvo průmyslu a obchodu. Česko míří mezi elitu a představuje strategii umělé inteligence. Publikováno: 6. května 2019. Dostupné na https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/pro-media/tiskove-zpravy/cesko-miri-mezi-elitu-a-predstavuje-strategii-umele-inteligence--245980/.
• Ministerstvo průmyslu a obchodu. Národní strategie umělé inteligence v České republice. Dostupné na: https://www.mpo.cz/assets/cz/rozcestnik/pro-media/tiskove-zpravy/2019/5/NAIS.pdf.
• Ministerstvo průmyslu a obchodu. Iniciativa Průmysl 4.0. Dostupné na: https://www.mpo.cz/assets/dokumenty/53723/64358/658713/priloha001.pdf.
• Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. Ergonomické stresory. Interaktivní kniha. Dostupné na: http://ergonomie.vubp.cz/book.
• Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. Ergonomické stresory. Proč ergonomie? Dostupné na: http://ergonomie.vubp.cz/book?ch=proc-ergonomie.
• Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. Ergonomické stresory. Stres – psychosociální zátěž. Dostupné na: http://ergonomie.vubp.cz/book?ch=stres-zatez.
• Technický týdeník. Cejnarová, Andrea. Od 1. průmyslové revoluce ke 4. Vydáno: 4. červen 2015. Dostupné na: https://www.technickytydenik.cz/rubriky/ekonomika-byznys/od-1-prumyslove-revoluce-ke-4_31001.html.