Problematika psychické zátěže, stresu a násilí na pracovišti

V současné době jsou v pracovních podmínkách na člověka kladeny čím dál větší požadavky, které téměř vždy vyvolávají zátěž (fyzickou a psychickou) či stres jednotlivce popř. skupin. Psychická zátěž představuje jeden z nejzávažnějších a nejrozsáhlejších problémů, které se snaží řešit nejen odborníci na psychologii práce, tak ergonomové, hygienici, personalisti, manažeři či odborníci na pracovní lékařství.

V každé pracovní činnosti jde o spojené tělesné a duševní komponenty s tím, že v některých pracovních činnostech dominuje více práce svalů a je spojená s výdejem tělesné energie, kdežto v případě činnosti duševní, ta je spojená s příjmem a zpracováním informací. U duševní práce se významně promítají psychické funkce.

Psychická zátěž, která je jednou ze složek pracovní zátěže, je legislativně ošetřena. Třeba je ještě nutno zdůraznit, že procesy při odhalování, hodnocení a řešení psychické zátěže (stresu) na pracovišti kladou na jejich řešitele vysoké nároky. Násilí (fyzické i psychické) navíc dokresluje negativní sociální vztahy na pracovišti.

1. Pracovní činnosti v projevech zátěže psychické a stresu

Každá pracovní činnost představuje pro organismus člověka určitou zátěž. Tato zátěž může mít povahu fyzickou nebo psychickou. Zda tato zátěž je přiměřená, tzn. zda má pozitivní nebo negativní důsledky pro člověka je možno odvodit ze vztahu mezi připraveností a způsobilostí jedince pro daný úkol a požadavky a podmínkami práce, za nichž jeho plnění probíhá. Rozlišuje se zátěž nadlimitní (přetížení), kdy požadavky přesahují výkonovou kapacitu člověka a zátěž sublimitní (nevytížení), kdy při plnění úkolu člověk nevyužívá svůj pracovní potenciál.

Připraveností a způsobilostí pracovníka se rozumí nejen zvládání pracovních úkolů, ale trvalé vykonávání profesionální či jiné činnosti a jsou determinovány biologickou vybaveností člověka, tj. jeho kapacitou fyzickou, senzorickou a mentální, včetně úrovně získaných schopností a dovedností.

Psychické funkce při zátěži se aktivují podle prožívání situace a vlastního stavu organismu daného jednotlivce. Základem prožívání zátěže je percepce, tj. vnímání, cítění a hodnocení situace, resp. požadavků z hlediska náročnosti pro jednotlivce. Je tedy zjevné, že působení stejných vnějších vlivů nevyvolává u každého člověka stejnou odezvu.

V rámci psychické zátěže (podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb.) rozlišujeme zátěž senzorickou, mentální a emociální. Senzorická zátěž vyplývá z požadavků na činnost periferních smyslových orgánů a odpovědných struktur centrálního nervového systému, mentální zátěž vyplývající z požadavků na zpracování informací, které kladou nároky na psychické funkce (např. pozornost, představivost, paměť, myšlení a rozhodování) a emocionální zátěž vyplývající z požadavků, které vyvolávají afektivní odpověď.

Psychická zátěž je nejčastěji vyvozována následujícími faktory:

• obavy z nezvládnutí nové technologie (nové zařízení, software, pracovní postup apod.),
• časový a úkolový tlak,
• konkurence,
• častá reorganizace výroby a administrace,
• časté prodlužování pracovní doby,
• nepravidelná pracovní doba,
• nerespektování ergonomických požadavků,
• vysoká úroveň odpovědnosti,
• kumulované pracovní činnosti,
• přetížení a nevytížení výkonnostního potenciálu apod.

K nejčastějším stížnostem pracovníků patří nutnost trvalého soustředění, monotónnost pracovního procesu, časový a výkonnostní tlak apod. Je proto nutné tyto faktory zmírňovat na co nejmenší úroveň. Proto bude žádoucí zařazovat častější krátké pracovní přestávky, omezovat přesčasové práce, dobře organizovat práci, vybírat pracovníky na exponovaná pracovní místa podle psychologických kritérií, dbát na dostatečný zácvik nových pracovníků atd.

Psychický stav člověka však není ovlivňován pouze pracovními faktory, ale i faktory vyskytujícími se v běžném životě. Lze k nim přiřadit například smrt partnera, rozvod, oddělení partnerů, vězení, smrt člena rodiny, osobní úraz nebo nemoc, ztráta práce.

Preventivním opatřením k odstranění psychické zátěže či stresu je především zajistit duševní pohodu pracovníka. To lze provést:

• řešením problému – zhodnocení zátěžové situace a realizace specifických kroků na odstranění zdrojů zátěže (stresu),
• strukturováním – naaranžování situace anebo její zmanipulování tak, aby se nevyskytly ohrožující jevy,
• sebekontrolou – chováním, které je pod kontrolou anebo je vědomě ovládané (pokud má zabránit panice anebo škodlivým či neproduktivním aktivitám v zátěžové situaci),
• supresí – vědomé volné zatlačení původní myšlenky či pocitu (takováto reakce sice dočasně uvolňuje zátěž, ale problém nevyřeší),
• motivací – ústní pochvala, peněžitá odměna (ne na úkor porušování zásad bezpečné práce!), materiální odměna, navýšení dnů dovolené a jiné benefity.

K ostatním faktorům, které ovlivňují psychickou zátěž, řadíme nejen ty, které jsou uvedeny v nařízení vlády, ale i další tzv. novodobé zátěže, jako je psychické násilí, kterému jsou vystaveni zaměstnanci téměř všech profesí a který může významnou měrou ovlivňovat výkon zaměstnance. Proto se tak velmi často hovoří o různých způsobech a metodách, jak předcházet psychické zátěži či stresu a jak poskytovat zaměstnancům vzděláváni v této oblasti, včetně pomoci sociálních pracovníků.

Reakcí na extrémní psychickou zátěž je stres. Stresu můžeme přisoudit jak pozitivní tak i negativní stránky. Negativních stránek stresu je více. Ať již stres vzniká z důvodu náročnosti práce, obav ze ztráty zaměstnání, vysokého stupně odpovědnosti, psychického násilí (šikany, mobbingu, bossingu) a dalších faktorů, výsledkem vždy je, že stresovaný pracovník je náchylný k chybování, dělá ukvapené závěry nebo naopak není schopen přijmout jednoznačné rozhodnutí o postupu prací apod. Stres může způsobovat nejen duševní choroby, ale také onemocnění kardiovaskulárního systému, nervového systému, trávicího systému či poruchy spánku nebo syndrom trvalé únavy. K pozitivním stránkám stresu lze přiřadit tu skutečnost, že stres nám napomáhá k tomu, abychom dosáhli nejvyššího mentálního i fyzického výkonu.

Kategorizace prací je souhrnným hodnocením úrovně psychické zátěže faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek, které jsou charakteristické pro danou práci na konkrétním pracovišti, a úrovně zabezpečení ochrany zdraví zaměstnanců.

Kategorizace psychické zátěže (podle vyhlášky č. 432/2003 Sb.)

Kategorie druhá

Do druhé kategorie se zařazuje práce vykonávaná po dobu delší než 4 hodiny za směnu

1. ve vnuceném pracovním tempu,
2. spojená s monotonií, nebo
3. vykonávaná v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu.

Kategorie třetí

Do třetí kategorie se zařazuje práce vykonávaná po dobu delší než 4 hodiny za směnu,

1. při níž je osoba zároveň souběžně exponována všem faktorům uvedeným v písmenech a) až c) pro druhou kategorii, nebo
2. pouze v noční době.

I když předmětem kategorizace prací z hlediska psychické zátěže nejsou důsledky působení na zdraví takovými jevy, jako je stres, šikana, mobbing, či jiné podobné nežádoucí jednání působící na zaměstnance, mohou však být ukazatelem vlivu psychické zátěže. Takové vlivy vyvolávají u mnohých jedinců i vážné zdravotní problémy. Těmto aspektům je pak nutné věnovat pozornost, i když ne v takové souvislosti, jako je zařazování prací do kategorií, ale v rámci dalších možností, které přispívají k zdravému pracovnímu prostředí zaměstnance.

2. Psychické funkce člověka

Pro pracovní činnost, vedle tělesné zdatnosti, jsou důležité psychické funkce člověka.

Základní kategorie psychických funkcí zahrnují:

1. Psychické procesy
2. Psychické stavy
3. Psychické vlastnosti

Psychické procesy, stavy a vlastnosti ve svém souhrnu vytvářejí psychiku jednotlivce.

ad 1) Psychické procesy rozdělujeme na poznávací, citové a volní

Prostřednictvím poznávacích procesů člověk odráží ve své psychice (ve svém vědomí) vnější a vnitřní svět.

K poznávacím psychickým procesům patří:

1. vnímání;
2. představivost (představy a fantazie);
3. paměť, myšlení, pozornost a řeč.

V citových procesech člověk prožívá svůj vztah k vnějšímu a vnitřnímu světu.

Prostřednictvím volních procesů projevuje svou snahu působit na vnější svět nebo na sebe samého, dosahuje vytyčených cílů a překonává překážky při jejich dosahování.

ad 2) Psychické stavy

Patří sem činitelé, kteří ovlivňují výkonnost člověka během dne, jako např. okamžitá funkční zdatnost nervové soustavy, soustředěnost, rozptýlenost pozornosti nebo citové rozpoložení (nálada).

Momentální úroveň psychické činnosti, která se projevuje zvýšenou nebo sníženou aktivitou (výkonností), nazýváme psychickým stavem. Bývá to např. stav roztržitosti, napětí, očekávání, únavy, neklidu, rozladění, podrážděnosti, nadšení, trémy apod.

ad 3) Psychické vlastnosti

Člověk neprožívá a neuvědomuje si pouze své vnitřní zážitky, ale též odraz svého vnějšího jednání. V těchto zážitcích se projevují určité rysy osobnosti, které nazýváme psychickými vlastnostmi. Psychické vlastnosti jsou relativně stálé rysy, které ovlivňují lidské chování. Mezi psychické vlastnosti osobnosti se řadí rysy:

1. Aktivačně motivační - které charakterizují, co pohání člověka k činnosti, o co usiluje, k čemu směřuje (pudy, potřeby, zájmy, záliby, návyky, ideály a životní plány);
2. Vztahově postojové - které charakterizují systém hodnot, jimiž se člověk při svém jednání a chování řídí (postoje, citové vztahy, charakter, světový názor);
3. Výkonové - které jsou měřítkem výkonnosti člověka, úspěšnosti v činnosti (instinkty, vědomosti, dovednosti, návyky a schopnosti);
4. Autoregulační - které charakterizují stupeň sebeovládání, sebeřízení člověka (volní vlastnosti, sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekritika a svědomí);
5. Dynamické - které charakterizují intenzitu a tempo prožívání a chování člověka (vlastnosti temperamentu).

V prožívání si však neuvědomujeme všechny vlastnosti osobnosti. U většiny osobních rysů jedinců nabýváme určitého názoru pouze na základě rozboru jejich chování.

Jednotlivé psychické procesy, stavy a vlastnosti se rozlišují pouze pomocí abstrakce. Ve skutečnosti samostatně neexistují, jsou navzájem spojené, probíhají současně. Dochází zde tak k současnému vzájemnému prolínání psychických procesů, stavů a vlastností.

3. Všeobecná charakteristika projevů psychické zátěže a stresu

3.1 Posuzování míry a přiměřenosti psychické zátěže

Veškeré podněty působící na člověka se dají obecně považovat za zátěž. Vše, co má na lidský organismus vliv, totiž vyvolává jeho reakci, ať už různé kvality, intenzity či různého způsobu. Jedná se v podstatě o proces adaptace člověka na prostředí. Míra, do které musí být mobilizovány energetické rezervy člověka, je odstupňována na zátěž mírnou (rezervy nemusí být mobilizovány), zátěž zvýšenou (částečná mobilizace), zátěž hraniční (úplná mobilizace) a zátěž extrémní (požadavky zátěže převyšují kapacitu konkrétního člověka). Soubor vnějších i vnitřních podnětů, které působí na lidskou psychiku, je nazýván zátěží psychickou. Psychickou zátěž, jak bylo již definováno, rozumíme jako „proces psychického zpracovávání a vyrovnávání se s požadavky a vlivy životního a pracovního prostředí.“ Přičemž za prostředí se považuje vše, co člověka obklopuje, včetně událostí, společenských vazeb a požadavků na chování.

O přiměřené psychické zátěži lze hovořit tam, kde výkonová kapacita jedince, požadavky a podmínky, v nichž pracovní činnost probíhá, jsou v rovnováze a jedinec je v dobré psychofyzické kondici. Nepřiměřená zátěž tuto rovnováhu narušuje. Nepřiměřená zátěž se dělí na nedostatečnou (podtížení, jednostranná zátěž) či nadměrnou (přetížení). Přetížení vyplývající z pracovní činnosti může být kvantitativní (množství úkolů, činnosti, podnětů, informací) či kvalitativní, způsobené vysokou náročností či obtížností pracovního úkolu.

3.2 Základní formy psychické zátěže

V návaznosti na nařízení vlády č. 361/2007 Sb. se u psychické zátěže rozlišují tři základní formy:

1. Senzorická zátěž – ta vyplývá z požadavků na periferní smyslové orgány a odpovídající struktury CNS; V praxi je velmi náročné oddělit psychickou zátěž od té „nepsychické“, neboť prakticky všechny okolní podněty mají alespoň do určité míry vliv i na psychickou složku člověka.
2. mentální zátěž – založenou na zpracovávání informací vyššími psychickými procesy, především pozorností, pamětí, představivostí, myšlením a rozhodováním;
3. emoční zátěž – závislou na požadavcích vyvolávajících afektivní odezvu, ta je někdy též nazývána jako „psychosociální stres“.

Zpravidla se obecný termín „zátěž“ užívá v trojím smyslu jako prožitek, reakce a podnět, což pro úplné poznání tohoto fenoménu musí být respektovány všechny tyto aspekty.

3.3 Psychické faktory zátěže v pracovním prostředí

Mezi nejvýznamnější faktory psychické zátěže v pracovním prostředí se řadí:

• vnucené tempo práce,
• monotonie práce,
• práce ve směnném provozu, práce na noční směny,
• práce v časovém tlaku,
• sociální interakce interpersonální aktivity, sociální klima na pracovišti,
• riziko ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob.

Přestože pracovní zátěž a její psychická součást je v odborné literatuře definována různými způsoby, ještě problematičtější je její odlišení od pojmu „stres“. Ten je chápán v mnoha oblastech lidského poznání různými způsoby.

3.4 Pojem stres ve vztahu k pracovní zátěži

Druhy stresu

• Eustres „dobrý stres“ - pozitivní zátěž, kdy stres nemusí být vždy pro náš organismus negativní. Může u člověka vyvolat motivaci a dosáhnout lepšího pracovního výkonu. Stres zlepšuje soustředění a pomáhá nám vyrovnat se s nároky kladenými na člověka.
• Distres „špatný stres“ - nadměrná zátěž, jejichž důsledkem je snížení výkonu a neschopnost vykonávat pracovní činnost. Při dlouhodobém působení na lidský organismu může v jedincovi vyvolat onemocnění a v horším případě i smrt.

Související pojmy:

• Flustrace - je nepříznivý stav organismu. Je daná zklamáním, neuspokojení důležité potřeby či touhy. Pokud se nám něco nepovede a není šance to napravit.
• Deprivace neboli citové strádání - je nedostatečné uspokojení psychické a fyzické stránky jedince.

Reakce na stres

• Fyzické efekty - poruchami spánku, bolestmi hlavy, zvýšení krevního tlaku a bušení srdce.
• Psychické efekty -deprese, vyčerpanost, úzkost.
• Efekty z hlediska chování - zvýšeným kouřením, podrážděností, sníženým pracovním výkonem.

Logicky je tedy nutno tento fenomén stresu pro jeho pochopení rozebrat z hlediska psychologického, sociologického či fyziologického. Pro začátek je zajímavé vypátrat pojem stresu, odkud tento pro češtinu cizí výraz pochází, poznat ho tedy z hlediska etymologického.

Původ slova „stres“ pochází z anglického pojmu „stress“, které je odvozeno od latinských pojmů „stringo, stringere, strictum“, což v překladu znamená „utahovati, stahovati, zadrhovati“, myšleno například ve smyslu utahovati smyčku provazu kolem krku odsouzence na šibenici. Nemá však z technického hlediska daleko ani k „presu“, tedy lisu či zdroji tlaku. V oblasti věd o člověku tedy můžeme chápat slovní spojení „býti ve stresu“ jako „býti vystaven tlaku, býti v tísni“.

Toto tvrzení však může být zavádějící, neboť někdy má stres povahu úplně opačnou, kde zdrojem může být nuda, osamění, odloučení, sebepodceňování či činnostní monotonie. Zároveň je však nutno přihlédnout k postulátům světových psychologů či endokrinologů, kteří upozorňují na nutnost chápání tohoto pojmu abstraktněji a zároveň komplexněji, neboť u stresu se jedná o „určitý stav těla i mysli, který na ně má určitý dopad“ nebo o „reakci organismu na interní a externí procesy, které dosahují takových hodnot, že přetěžují fyziologické kapacity organismu“.

Za mezník oddělující zátěž a stres je v některých zdrojích považován tzv. práh adaptability, čímž je myšlena hraniční úroveň organismu tolerovat působící podnět (tlak). Zátěž je tak brána jako obecné označení pro působení podnětů, které mají na jedince vliv, zatímco stresem se nazývá její intenzivnější působení, tedy zátěž nad prahem adaptability. Jinde je k této rovině připojena i rovina kvalitativní, tedy že za stres je považována zátěž svojí intenzitou vyšší a zároveň svým působením na organismus kvalitativně negativní (distres). Naopak jinde jsou považovány pojmy zátěž a stres za synonyma či je jednoduše termín „zátěž“ brán jako překlad pojmu „stres“ z angličtiny. Přesné vymezení obou těchto stěžejních pojmů je velmi diskutabilní či skoro nemožné hlavně z důvodu komplexity problematiky. Pro pochopení a vysvětlení chování jednotlivce v prostředí, a tudíž i ke studiu stresu a zátěže na něho doléhající, nutno brát do úvahy následující principy:

1. Za základ výkladu zátěže a stresu je nutno je diferencovat a považovat tak vše, co člověka obklopuje. Nelze brát v potaz pouze pracovní zátěž či selektovat pouze některé podněty z jeho okolí, pro důkladné studium v této oblasti nestačí pouze jednoduché modely zátěže či stresu, které nerespektují komplexitu celé studované problematiky.
2. Člověk je sám o sobě celistvý organismus, který ve své celistvosti funguje jako celek, stejně jako jeho dílčí subsystémy. „Celý bio-psycho-sociální systém (chápání člověka) představuje integrální jednotku, která je něčím více než souhrnem jednotlivých komponent.“
3. V tomto celku probíhá velké množství zpětných vazeb, nelze tedy jednotlivé působení faktorů chápat jednosměrně, nýbrž recipročně. Percepce okolí či sebe samého zpětně ovlivňuje jedince do stejné míry, jako jeho okolí i jeho vnitřní stav ovlivňují percepci samotnou, celý systém je tedy nutno pojímat holisticky.
4. K vlastnímu přežití musí každý organismus disponovat určitými vlastnostmi. Jde tedy o interakci mezi požadavky kladenými prostředím a vlastnostmi, jimiž je jedinec vybaven. Od počátku vědeckého bádání v této oblasti vzniklo nepřehledné množství definic a klasifikací zátěže a stresu. V nejširším smyslu zátěže může jít o jakýkoliv energetický nárok na organismus, neboť jakákoliv energetickou změnu lze považovat za zátěž.

3.5 Psychické násilí na pracovišti

Pojem násilí na pracovišti zahrnuje psychickou a fyzickou agresi projevovanou vůči jedinci (jedincům) v takové míře, že to ohrožuje jeho (jejich) zdraví, bezpečnost nebo tělesnou i duševní pohodu.

Fyzické násilí zahrnuje skutečné napadení agresorem. Projevuje se jako strkání, štípání, kopání, fackování, bodání, střílení. Toto násilí je poměrně snadno prokazatelné, protože na těle oběti často zanechávají znatelné stopy.

Psychické násilí představuje skrytou agresi (např. urážky, hrozby), kdy jde o záměrné zneužití moci (v pracovním zařazení, pozici v kolektivu apod.). Jde o verbální ponižování - šikanu, jež může mít formu jako je mobiding (šikana mezi spolupracovníky), bossing (nadřízený šikanuje své podřízené), staffing (zaměstnanci šikanují svého nadřízeného), lze sem zařadit i sexuální obtěžování.

3.6 Hodnocení psychické zátěže

Při hodnocení zdravotního rizika psychické zátěže se zjišťuje zdroj jejího vzniku, projevy na člověka a hodnotí se ostatní okolnosti a vlivy, které vedou k jejímu vzniku (viz nařízení vlády č. 361/2007 Sb., § 32). Při posuzování psychické náročnosti pracovních úkolů je nutno si všímat zejména:

• typu a počtu prováděných úkolů,
• možnosti variability polohy těla,
• řazení a variabilita mentálních úkolů,
• volnosti vlastního rozhodování při práci,
• vazby na další osoby,
• motivace pracovníka v práci,
• důležitost rychlého a správného rozhodnutí,
• vazba na tempo stroje,
• interpersonální vztahy.

K hodnocení psychické zátěže při práci se používají dotazníkové metody. Výsledky testů se pak hodnotí srovnáváním se stanovenými kritickými hodnotami pro daný typ dotazníku. Tuto práci realizuje osoba odborně způsobilá, která má osvědčení o autorizaci, posléze provádí podle příslušného legislativního ustanovení zařazení prací do kategorií.

Metodický postup pro hodnocení psychické zátěže uvádí následující příklad. Sestavený dotazník lze akceptovat na každém pracovišti, jsou-li dobře stanoveny kritéria psychické zátěže pro konkrétní pracovní úkoly. S dosaženými výsledky, které jsou povahou subjektivní, je třeba pracovat uvážlivě. Odhalené nedostatky budou jistě přínosem pro navození nápravných opatření.

4. Příklad – Hodnotící formulář – vyhodnocení psychické zátěže na pracovišti

Pracoviště: Expedice výrobků

Činnost: kontrola označení výrobků, jejich množství a balení.

Počet zaměstnanců: 15

Tabulka: Statistický přehled psychické zátěže při práci na pracovišti

Vysvětlivky k tabulce:

1. Ve sloupci pod nadpisem „Při práci“ se uvádí seznam případů psychické zátěže.
2. Ve sloupci pod nadpisem „Počet hodnocení“ se uvádí počet získaných hodnocení z celkového počtu pracovníků.
3. Ve sloupci „%“ se uvádí procentní podíl hodnocení z celkového počtu pracovníků.

Závěr z tabulky

Každý z pracovníků měl možnost vyjádřit se k zadaným otázkám, jak pociťuje psychickou zátěž při vykonávané činnosti. Je zřejmé, že za největší zátěž považují uvedenou pod pořadovým číslem 1, 2, 3, což koresponduje s nároky na pozornost (poř. č. 4), váznoucí spolupráci (poř. č. 8) a obavou nesplnění úkolu včas (poř. č. 12), ale také je třeba si všimnout stavu pracovního prostředí (poř. č. 10).

Vyhodnocení dotazníku, který je anonymní, je závislý na odpovědném přístupu každého jednotlivce při hodnocení zadaných otázek. Získané poznatky třeba považovat za podklad pro k odhalování zdrojů psychické zátěže a následného přijímání nápravných opatření.

Závěr

Se zaměřením na psychosociální rizika jako jsou psychická zátěž, stres, šikana a její modifikace, včetně obtěžování, tedy na faktory, o nichž se často hovoří, jsou ale v mnoha podnicích jako rizika stále přehlíženy. Stále se zvyšující psychický tlak na některé jedince úzce pak souvisí s jejich psychikou, vnitřní rovnováhou i zdravým sebevědomím. Třeba si uvědomit, že psychosociální rizika jsou dnes nedílnou součástí moderního životního stylu a běžně s nimi přicházíme do kontaktu, aniž si to mnohdy vůbec uvědomujeme.

Důležitým faktorem z hlediska prevence při odhalování psychosociálních rizik je zejména přístup vedoucích pracovníků a jejich kvalitní péče o zaměstnance. V podstatě jde o vnitropodnikový zájem o zachování bezkonfliktního pracovního procesu a jeho bezpečnost. Řešit psychosociální rizika v podniku předpokládá poznat problémy (příčiny zdrojů), umět předvídat rizika (znalost o chodu v podniku) a včas činit opatření. V tomto smyslu je třeba chápat příspěvek tohoto článku.

Použitá literatura:

• Malý, S., Král, M., Hanáková, E. ABC Ergonomie. 1.vyd., Professional Publishing, Praha, 2010, 386 s. ISBN 9788 -7431- 027 – 0.
• Král, M. Metody a techniky užité v ergonomii. 1. vydání, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, Praha, Redakce NIVOS-BP, 2002, 154 s.
• ČSN ISO 10075 (83 3575) Ergonomické zásady ve vztahu k mentální pracovní zátěži. Všeobecné termíny a definice.