Právní úprava pracovní doby je v nyní platném zákoníku práce č. 262/2006 Sb. obsažena v části čtvrté, tj. v 78 až 100 ZP . Je třeba podotknout, že tato právní úprava bezprostředně navazuje na právní úpravu obsaženou ještě ve starém zákoníku práce č. 65/1965 Sb. , která prošla v roce 2000 podstatnou změnou v souvislosti s harmonizací našeho práva s právem zemí Evropských společenství, neboť tzv. první euronovela v roce 2000 transponovala do našeho pracovního práva směrnici ES č. 93/104 /ES, o určitých aspektech stanovení pracovní doby, která je dá se říci základním předpisem evropského práva o pracovní době a dále i Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 1, která upravuje omezení pracovní doby v průmyslu. Směrnice ES č. 93/104 /ES byla v průběhu let několikrát novelizována a posléze byla v roce 2003 vydána jako směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „směrnice o pracovní době“), která je také základem naší současné právní úpravy.
Harmonogram směn z pohledu BOZP
Vydáno:
21 minut čtení
Harmonogram směn z pohledu BOZP
JUDr.
Eva
Dandová
Úvodem je však třeba zdůraznit, že obě citované evropské směrnice o pracovní době se hned v preambuli odvolávají na směrnici Rady č. 83/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění směrnice Rady č. 91/383/EEC (tzv. rámcovou směrnici o BOZP), neboť evropské právo vidí ve zkracování pracovní doby a prodlužování délky odpočinku zaměstnance včetně prodlužování délky dovolené základní preventivní opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která výrazným způsobem ovlivňují prevenci rizik jako takovou a předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání. Z tohoto úhlu pohledu je významná právě noční práce a práce přesčas, neboť obě v sobě nesou značný prvek rizikovosti z hlediska zdraví zaměstnanců.
Abychom si udělali obrázek toho, jak evropské právo upřednostňuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci před stanovením pracovní doby, resp. harmonogramu směn, uveďme si několik zásad vyplývajících ze směrnice o pracovní době:
•
všichni pracovníci musí mít dostatečnou dobu odpočinku,
•
výzkum prokázal, že lidský organismus je v noci citlivější na rušivé vnější vlivy a také na určité ztížené způsoby organizace práce a že dlouhá doba noční práce může škodit zdraví pracovníků a může ohrozit bezpečnost na pracovišti,
•
je nutné omezit délku noční práce, včetně přesčasové práce,
•
je důležité, aby noční pracovníci měli před svým zařazením na noční práci nárok na bezplatné posouzení svého zdravotního stavu a následné pravidelné lékařské prohlídky a aby mohli být, kdykoli je to možné, převedeni na práci ve dne, která je pro ně vhodná, pokud trpí zdravotními potížemi,
•
situace nočních pracovníků a pracovníků na směny vyžaduje, aby úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byla přizpůsobena povaze jejich práce,
•
zvláštní pracovní podmínky mohou mít škodlivé účinky na bezpečnost a zdraví pracovníků,
•
organizace práce podle určitého rozvrhu musí přihlížet k obecné zásadě, že práce musí být přizpůsobena člověku.
Z těch všech důvodů země Evropských společenství považují za jediné řešení, jak snížit rizikovost práce a pracovních úrazů v prodlužování délky odpočinku zaměstnanců všemi možnými způsoby – nejen zkracováním stanovené týdenní pracovní doby, ale hlavně omezováním práce přesčas a práce v noci.