Evropská rada zaměstnanců

Hlavní úlohou evropské rady zaměstnanců (dále též „ERZ, Rada“), jakožto orgánu složeného ze zástupců zaměstnanců zaměstnavatele působícího napříč Evropou, je zabezpečit jedno z elementárních práv zaměstnanců v pracovněprávním vztahu, a to právo na informace a projednání. Právo na přístup zaměstnanců k nadnárodním informacím se pak konkrétně vztahuje na rozhodnutí, která se týkají zaměstnanců zaměstnavatelů působících ve více členských státech Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru (tzn. včetně Norska, Islandu a Lichtenštejnska) a která jsou přijímána v jiném členském státě, než ve kterém dotčení zaměstnanci vykonávají svou práci. Stěžejním impulsem pro přijetí Směrnice 94/45/ES byl zejména fakt, že v rámci vnitřního trhu Evropské unie dochází ke vzniku nadnárodních podniků a jejich skupin provozujících činnost ve více členských státech, pro jejichž správné fungování je nezbytné, aby podniky a skupiny podniků informovaly zástupce zaměstnanců a projednávaly se zástupci zaměstnanců rozhodnutí, která se zaměstnanců dotýkají. Tato směrnice byla následně v roce 2009 novelizována a označena číslem 2009/38/ES (dále též „Směrnice“).

Zaměstnavatel s působností na území více členských států

Za zaměstnavatele s působností na území více členských států se za účelem této právní úpravy považuje zaměstnavatel, který má alespoň 1 000 zaměstnanců napříč členskými státy a alespoň ve dvou členských státech po 150 zaměstnancích. Skupinou zaměstnavatelů působících na území členských států se pak rozumí skupina více zaměstnavatelů, kteří společně zaměstnávají alespoň 1 000 zaměstnanců v členských státech. Zároveň se musí jednat o nejméně dva zaměstnavatele se sídlem přinejmenším ve dvou odlišných členských státech, přičemž alespoň jeden z nich zaměstnává nejméně 150 zaměstnanců v jednom členském státě a jiný zaměstnavatel alespoň 150 zaměstnanců v jiném členském státě.

Aplikace zákoníku práce

Pro zástupce zaměstnanců působících u zaměstnavatele, jehož sídlo se nachází v České republice a který je součástí nadnárodního podniku, jehož ústředí sídlí v jiném členském státě Evropské unie, bude z úpravy zákoníku práce podstatné zejména ustanovení o volbě a jmenování členů vyjednávacího výboru a evropské rady zaměstnanců za Českou republiku. Na druhé straně zástupci zaměstnanců zaměstnavatelů, kteří působí na území jiného členského státu Evropské unie, jejichž ústředí sídlí v České republice, se musí řídit úpravou přístupu k nadnárodním informacím zákoníku práce v plném rozsahu.

Pod pojmem ústředí je přitom v tomto kontextu nutno rozumět sídlo zaměstnavatele nebo řídícího zaměstnavatele ve skupině zaměstnavatelů, který působí na území více členských států. Nemá-li ústředí sídlo nebo není-li umístěno v žádném z členských států, považuje se za ústředí reprezentant jmenovaný ústředím, a není-li tento jmenován, považuje se za ústředí zaměstnavatel s největším počtem zaměstnanců v členských státech.

Za řídícího zaměstnavatele se pak považuje ten zaměstnavatel ze skupiny, který může přímo nebo nepřímo řídit jiné zaměstnavatele skupiny, tedy který může fakticky jmenovat více než polovinu členů řídícího, dozorčího nebo správního orgánu jiného zaměstnavatele skupiny, disponuje většinou hlasovacích práv u tohoto zaměstnavatele nebo vlastní většinový podíl na jeho základním kapitálu.

Vyjednávací výbor

Naplnění charakteristik zaměstnavatele s působností na území více členských států neznamená automatické ustavení evropské rady zaměstnanců. K jednání s ústředím o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo o vytvoření jiného postupu informování zaměstnanců je totiž příslušný vyjednávací výbor. K ustavení výboru může dojít na základě písemné žádosti nejméně 100 zaměstnanců alespoň dvou různých zaměstnavatelů nebo organizačních složek z nejméně dvou členských států. Další možností je ustanovení výboru z iniciativy samotného ústředí, která se očekává v případě, že jsou naplněny zákonem stanovené podmínky pro plnění povinnosti poskytovat nadnárodní informace. Tedy v případě, že se jedná o zaměstnavatele a skupiny zaměstnavatelů s působností na území vícero členských států se sídlem nebo místem podnikání v České republice, o organizační složky zaměstnavatele s působností na území různých členských států umístěné v České republice, nebo o reprezentanty zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů s působností na území členských států, kteří zde mají sídlo nebo místo svého podnikání.

Dle citované Směrnice by měl vyjednávací výbor vyváženě zastupovat zaměstnance z jednotlivých členských států, kteří by měli být schopni spolupracovat na tvorbě postojů k jednáním s ústředním vedením. Složení a počet členů zvláštního vyjednávacího výboru se řídí zásadou proporcionální teritoriální reprezentativnosti. Konkrétně se počet členů vyjednávacího výboru stanoví jako poměr k počtu zaměstnanců v každém členském státě tak, že se každému členskému státu přidělí jedno křeslo na podíl zaměstnanců v tomto členském státě, který se rovná 10 % počtu zaměstnanců daného zaměstnavatele ve všech členských státech dohromady. Členy vyjednávacího výboru lze volit pouze z řad zaměstnanců.

Ke jmenování členů vyjednávacího výboru jsou v první řadě oprávněni zástupci zaměstnanců, kterými jsou ve smyslu zákoníku práce odborová organizace, rada zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP, kteří jmenují na společném zasedání členy vyjednávacího výboru. Nepůsobí-li u zaměstnavatele žádná z těchto entit, je třeba, aby si zaměstnanci zvolili svého zástupce, který se za ně zúčastní společného zasedání. Podmínky voleb takového zástupce, by měl zaměstnavatel upravit vnitřním předpisem.

Zvolení zástupci zaměstnanců pak mohou na společném zasedání členů evropské rady zaměstnanců jmenovat kteréhokoliv ze zaměstnanců, čímž se poměrně snižuje reprezentativní funkce tohoto orgánu. Příslušný zaměstnavatel je odpovědný za organizaci a průběh volby, a za tímto účelem je povinen vydat příslušný volební řád i organizačně a technicky zajistit průběh volby. Obdobným způsobem bude postupováno i v případě, že na území České republiky bude umístěna pouze organizační složka zaměstnavatele s působností na území více členských států.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) stanoví povinnost vyjednávacího výboru neprodleně doručit zaměstnavateli a ústředí zprávu o složení nově zvoleného výboru, který tuto informaci předá příslušným uznaným evropským organizacím zaměstnanců a zaměstnavatelů, se kterými Evropská komise projednává pracovněprávní záležitosti podle Smlouvy o fungování Evropské unie.

Ústředními stranami vyjednávání o stanovení postupu pro nadnárodní informace a projednání jsou tedy na jedné straně ústředí, a na straně druhé ustanovený vyjednávací výbor. Jejich hlavním úkolem je stanovit písemnou dohodou oblast činnosti, složení, pravomoci a funkční období evropské rady zaměstnanců nebo evropských rad zaměstnanců nebo způsoby vytvoření postupu informování zaměstnanců a projednání s nimi (viz též Směrnice). Ačkoliv zákoník práce výslovně nestanoví, co se stane s vyjednávacím výborem poté, co naplní svůj účel, tedy poté, co je ustavena evropská rada zaměstnanců či je sjednán jiný postup pro nadnárodní informace a projednání, obecně se má za to, že vyjednávací výbor po naplnění svého účelu zanikne.

Zákoník práce neupravuje institut náhradníků člena vyjednávacího výboru, což může být v praxi poměrně problematické, a to zejména tehdy, pokud vyjednávání s ústředím trvá delší dobu.

Shrnutí procesu výběru postupu pro nadnárodní informace a projednání

• Určení, zda se na zaměstnavatele vztahuje povinnost poskytovat nadnárodní informace,
• identifikace rozsahu aplikace zákoníku práce,
• stanovení „ústředí“,
• určení počtu členů vyjednávacího výboru a jejich volba či jmenování,
• vyjednávání mezi ústředím a vyjednávacím výborem o stanovení postupu pro nadnárodní informace a projednání,
• stanovení postupu pro nadnárodní informace a projednání:
  1. ujednání o ustavení evropské rady zaměstnanců, nebo
  2. jiný postup pro nadnárodní informace a projednání.

Jiný postup pro nadnárodní informace a projednání

Za situace, že se ústředí a vyjednávací výbor dohodnou na tom, že evropská rada zaměstnanců nebude ustavena, mohou si ujednat odlišný postup (či více postupů) pro nadnárodní informování a projednání. Tento postup musí být sjednán v písemné formě a je třeba, aby obsahoval zákonem stanovené náležitosti, jako je předmět informací a projednání nadnárodního charakteru, způsob a zajištění možnosti zástupců zaměstnanců společně projednat informace, které jim ústředí poskytne, a především způsob a zajištění projednávání s ústředím nebo s jiným příslušným stupněm řízení.

Ustavení evropské rady zaměstnanců

V případě, že výsledkem vyjednávání mezi ústředím a vyjednávacím výborem je ujednání o ustavení evropské rady zaměstnanců, musí být toto ujednání provedeno písemně a je nutné, aby obsahovalo náležitosti stanovené § 294 zákoníku práce. Dohoda musí obsahovat především určení všech zaměstnavatelů, na které se ujednání vztahuje, způsob ustavení, složení, počet členů a délku funkčního období evropské rady zaměstnanců, místo, četnost a trvání jednání evropské rady zaměstnanců, úkoly, oprávnění a povinnosti rady, ústředí a zaměstnavatelů při výkonu práva zaměstnanců na informace a projednání, způsob financování nákladů na činnost evropské rady zaměstnanců i dobu účinnosti ujednání o evropské radě zaměstnanců a ustanovení o možnosti výpovědi.

Zákoník práce a Směrnice předjímají i situaci, kdy z vyjednávání mezi ústředím a vyjednávacím výborem nedojde ani k ustavení evropské rady zaměstnanců, ani ke stanovení jiného postupu pro nadnárodní informace a projednání, a evropská rada zaměstnanců vznikne ze zákona.

Zákoník práce výslovně řeší dvě situace, kdy se evropská rada zaměstnanců ustanoví ze zákona. Prvním je případ, kdy ústředí odmítá zahájit jednání po dobu 6 měsíců od podání žádosti zaměstnanců o ustavení vyjednávacího výboru, potažmo evropské rady zaměstnanců nebo jiného postupu pro nadnárodní informace a projednání. Ve druhém případě sice jednání zahájeno bylo, ale do 3 let od podání této žádosti ústředí a vyjednávací výbor nedosáhly ujednání o postupu a vyjednávací výbor se zároveň neusnesl na skončení vyjednávání.

Jmenování a složení členů evropské rady zaměstnanců

Ačkoliv zákoník práce upravuje způsob jmenování členů evropské rady zaměstnanců ve dvou různých ustanoveních, a to jak v § 296 odst. 2, tak v § 297 odst. 1, jde o jeden a ten samý způsob jmenování, což lze vyvodit z obsahu Směrnice. Tento právní předpis stanoví, že „evropská rada zaměstnanců se skládá ze zaměstnanců podniku nebo skupiny podniků působících na úrovni Společenství, které ze svého středu volí nebo jmenují zástupci zaměstnanců, a nejsou-li určeni, všichni zaměstnanci. Členové evropské rady zaměstnanců jsou voleni nebo jmenováni podle vnitrostátních předpisů nebo zvyklostí.“¹⁾ V České republice tedy členy evropské rady zaměstnanců jmenují ze zaměstnanců jejich zástupci (tzn. odborová organizace, rada zaměstnanců a zástupce zaměstnanců pro BOZP) na společném zasedání a nepůsobí-li u daného zaměstnavatele tito zástupci zaměstnanců, volí si zaměstnanci zástupce, který se za ně společného zasedání účastní. Rozdělení hlasů na společném zasedání, na kterém zástupci zaměstnanců nebo zvolený zástupce jmenují ze zaměstnanců evropskou radu zaměstnanců, se určí poměrně podle počtu zastupovaných zaměstnanců.

V zájmu zajištění koordinace činností evropská legislativa předjímá vznik užšího výboru evropské rady zaměstnanců, tvořeného nejvýše pěti členy volenými z jejího středu. Zákoník práce pak složení tohoto výboru specifikuje tak, že by měl být složen z předsedy zvoleného radou na ustavující schůzi spolu se svým zástupcem a dalších členů, přičemž tito musí pocházet alespoň ze 2 různých členských států.

Zasedání evropské rady zaměstnanců

Na základě dohody s ústředím se ve stanovené datum a čas konají neveřejná zasedání evropské rady zaměstnanců, ke kterým může být přizván vedoucí zaměstnanec k podání potřebných informací či vysvětlení. Kvorum pro platnost hlasování Rady činí nadpoloviční většinu jejich členů, rozhodnutí jsou přijímaná nadpoloviční většinou členů přítomných na jednání. Naopak jednací řád, který je třeba vyhotovit v písemné formě, musí být přijat nadpoloviční většinou všech členů rady.

Stejně jako u vyjednávacího výboru je zastoupení zaměstnanců jednotlivých zaměstnavatelů v Radě založeno na proporcionalitě tak, že zaměstnanci zaměstnavatele z území každého členského státu, v němž má zaměstnavatel nebo skupina zaměstnavatelů s působností na území členských států sídlo nebo umístěnou organizační složku, jsou zastoupeni jedním členem za každých započatých 10 % zaměstnanců z celkového počtu zaměstnanců ve všech členských státech dohromady (viz § 296 odst. 3 ZP).

Zákoník práce stanoví povinnost ústředí nejméně jednou za kalendářní rok podat evropské radě zaměstnanců informace o organizačním uspořádání zaměstnavatele a jeho ekonomické a finanční situaci, pravděpodobném vývoji činnosti, výroby a prodeje. Dále ústředí podává informace o záležitostech, které je povinno s evropskou radou zaměstnanců projednat a prodiskutovat s ní pravděpodobný vývoj zaměstnanosti, investice a podstatné změny organizace práce a technologie, zrušení nebo zánik zaměstnavatele, převod zaměstnavatele nebo části jeho činnosti či hromadné propouštění (§ 297 odst. 5 ZP). Ústředí tyto informace předává evropské radě zaměstnanců prostřednictvím písemné zprávy, kterou zároveň zašle i zaměstnavateli.

Funkční období evropské rady zaměstnanců trvá 4 roky. Po uplynutí tohoto období si evropská rada zaměstnanců musí zvolit, zda bude s ústředím dále vyjednávat prostřednictvím vyjednávacího výboru, nebo zda bude znovu ustavena evropská rada zaměstnanců.

Podmínky výkonu členů evropské rady zaměstnanců

Za předpokladu, že úprava členského státu, v němž má ústředí sídlo, nebo ujednání o evropské radě zaměstnanců nebo o jiném postupu pro nadnárodní informace a projednání nestanoví podmínky pro zaměstnance výhodnější, použijí se pro účely kolektivního zastupování zaměstnanců obecná ustanovení zákoníku práce o podmínkách při informování a projednání.

Tato ustanovení jsou závazná jak pro členy vyjednávacího výboru, evropské rady zaměstnanců a zástupce zaměstnanců podle jiného ujednaného postupu, tak i pro zaměstnavatele. Ten musí plnit své povinnosti v této oblasti stejnou měrou vůči všem zástupcům zaměstnanců, není-li mezi nimi dohodnut jiný způsob spolupráce.

Hlavní podmínkou je, že zástupci zaměstnanců nesmějí být pro výkon své funkce diskriminováni, znevýhodňováni na svých právech, ale ani jim nesmí být z tohoto důvodu v rámci pracovního poměru uděleny nepoměrné výhody. Zástupci zaměstnanců jsou dále v rámci výkonu svých funkcí povinni zachovávat mlčenlivost o informacích, které jim byly výslovně poskytnuty jako důvěrné, tedy takové informace, jejichž poskytnutí by mohlo ohrozit nebo poškodit činnost zaměstnavatele nebo porušit oprávněné zájmy zaměstnavatele nebo zaměstnanců, a to i po skončení tohoto výkonu.

Co se týče samotného výkonu zastupování zaměstnanců, musí zaměstnavatel dát příležitost ke konání voleb zástupců zaměstnanců, a to během pracovní doby a pokud možno na pracovišti, za účelem umožnit zaměstnancům co nejjednodušší postup při ustavení jejich zástupců. Činnost zástupce zaměstnanců v Radě a činnost volební komise ustavené pro volbu evropské rady zaměstnanců je pak obecně řazena mezi jiné úkony v obecném zájmu, a je tedy považována za překážky v práci na straně zaměstnance, a příslušnému zaměstnanci za ní podle zákoníku práce náleží pracovní volno s náhradou průměrné mzdy nebo platu. V případě výkonu jiného druhu odborové činnosti (účasti na konferencích, schůzích nebo sjezdech) zaměstnanci sice přísluší pracovní volno, ale to je již poskytováno bez náhrady mzdy. Obecně je ovšem zákoníkem práce preferován výkon těchto činností mimo pracovní dobu.

Změny ve struktuře zaměstnavatele

Zákoník práce pamatuje i na situace, kdy dochází k významným změnám ve struktuře zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů, například v důsledku akvizice, sloučení nebo rozdělení. Podoba evropské rady zaměstnanců pak musí být v těchto případech přizpůsobena stávající situaci. Bylo-li uzavřeno ujednání o zřízení evropské rady zaměstnanců, mělo by k přizpůsobení struktury Rady dojít dle pravidel sjednaných v jeho rámci. V případě, že takové ujednání neexistuje nebo neobsahuje-li příslušná pravidla, musí ústředí znovu zahájit jednání o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo o vytvoření postupu informování a projednání. Jednání jsou zahájena buď z vlastního podnětu ústředí, nebo na písemnou žádost nejméně 100 zaměstnanců nebo jejich zástupců v alespoň dvou podnicích nacházejících se alespoň ve dvou členských státech.

Tento postup tedy povede ke jmenování nového vyjednávacího výboru s modifikovaným počtem členů, se kterým budou znovu vedena příslušná jednání. Členy vyjednávacího výboru se stane stanovený počet stávajících členů evropské rady zaměstnanců a dále stanovený počet nově zvolených členů vyjednávacího výboru podle výše zmíněného klíče. Až do sjednání nové dohody by měla být zajištěna kontinuita fungování stávající evropské rady zaměstnanců za účelem sdělování informací zaměstnancům o otázkách, o kterých by měli být v průběhu restrukturalizace zaměstnavatele zaměstnanci vyrozumíváni.

Sankce

Vzhledem k tomu, že evropská rada zaměstnanců ani vyjednávací výbor nemají právní osobnost²⁾ (nejsou právnickými osobami, a nemohou tedy pro sebe vlastním právním jednáním nabývat práva a zavazovat se k povinnostem), nebudou mít jimi uzavřená ujednání povahu smlouvy a závazky z nich tedy nebude možné uplatňovat před soudem. Dle zákoníku práce má ovšem zaměstnavatel povinnost informovat zaměstnance za účelem naplnění jejich práva na informace a projednání na nadnárodní úrovni a porušením této povinnosti by tedy mohlo ze strany zaměstnavatele dojít ke spáchání správního deliktu na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance, za který může inspekce práce uložit pokutu až do výše 200 000 Kč. ³⁾

Evropská rada zaměstnanců na území České republiky

Jednou z prvních společností, která v České republice za účelem zajištění přístupu svých zaměstnanců k nadnárodním informacím a možnosti jejich projednání evropskou radu zaměstnanců zřídila, byla skupina ČEZ. Stalo se tak až tři roky po implementaci příslušné Směrnice Evropské Unie do českého právního řádu, tedy v dubnu roku 2007, kdy získala podíly v polských elektrárnách Elcho a Skawina. Tím rozšířila svoje působení v Rumunsku (Electrica Oltenia) a Bulharsku o další dva členské státy. V roce 2018 měli zaměstnanci z České republiky v rámci Unie obsazeno 249 křesel v evropských radách zaměstnanců, což je druhý největší počet ze zemí střední a východní Evropy (na nejvyšší příčce se umístilo Polsko s 322 zaměstnanci).⁴⁾

Závěr

Hlavním záměrem původní i nově přijaté Směrnice o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích a skupinách podniků působících na úrovni Společenství (2009/38/ES) je modernizovat právní předpisy na úrovni Unie v oblasti informování zaměstnanců na nadnárodní úrovni s cílem zajistit účinnost práv zaměstnanců, zvýšit počet zřízených evropských rad zaměstnanců a upřesnit postupy informování a projednání se zaměstnanci. Nicméně vnitrostátní předpisy a zvyklosti členských států často nejsou adekvátně přizpůsobeny nadnárodní struktuře subjektu, který rozhodnutí týkající se zaměstnanců přijímá. Tento stav pak může vést k nerovnému zacházení se zaměstnanci napříč členskými státy, kterých se rozhodování v rámci stejného podniku nebo skupiny podniků týká. Informací o zřizování evropských rad zaměstnanců je v České republice přístupných velmi málo, a je proto nezbytné přijmout podrobnější legislativní opatření za účelem ulehčení procesu informování a projednávání na nadnárodní úrovni, která by především usnadňovala zaměstnavatelům zřizování a realizaci předmětných projednávacích institutů.