Hodnocení sluchu a řeči při komunikaci v podmínkách pracovního prostředí

Úvod

Člověk se vyznačuje jako společenský a komunikativní typ, který je schopný, prostřednictvím řeči, její jazykové (fonetické) srozumitelnosti na určité úrovni výšky hlasitosti, navázat zvukový (hlasový) kontakt s dalšími lidmi. K řečové komunikaci však musí mít, pro vzájemné sdělování informací, v pořádku nejen hlasové ústrojí (mluvidla), ale také zdravé sluchové ústrojí.

Člověk, který je celý život spjatý s okolním prostředím, je ovlivňován výskytem různých zvuků (třeba i příjemných např. hudbou) a hlukem považovaný zpravidla za rušivý. Analýza, podmínek přijímání nebo poskytování informací různou formou (hlasem, zvukovým signálem), předpokládá zohlednění všech aspektů, které mají vliv na kvalitu komunikačních procesů v místě jejich účinnosti.

Základní pojmy

Zvuk je z fyzikálního hlediska mechanické vlnění hmotných částic, které se šíří v hmotném prostředí všemi směry. Z fyziologického hlediska je zvuk každý akustický podnět vyvolávající sluchový vjem. Ve vzduchoprázdnu (vakuu) se zvuk nešíří.

Hluk je každý zvuk, který vyvolává nepříjemný nebo rušivý vjem a má obecně škodlivý účinek na sluchové ústrojí.

Sluch je druhým nejdůležitějším smyslem člověka. Pro běžnou komunikaci mluvou a pro vývoj řeči má nezastupitelnou funkci.

Řeč je schopnost člověka vyjadřovat se a dorozumívat se (mateřským) jazykem (mluvou).

Proces vnímání zvuků můžeme z významového hlediska rozlišit podle tří funkcí: výstražné, orientační a dorozumívací.

Zvuky výstražné, popř. varovné, jsou zpravidla všeobecně všesměrové, a proto se mohou univerzálně použít v různých havarijních situacích (např. sirény, klaksony). Mezi orientační zvuky se řadí zvuky nejbližšího okolí, které si neuvědomujeme, pokud nás nějak nezaujmou, neboť jsou pro slyšící osoby zcela přirozené, a označují se jako tzv. zvukové pozadí. Zvukové pozadí však má pro člověka velký význam, kdy i při podvědomé orientaci v prostoru, zajišťují pocit bezpečí a jistoty. Zvuk ve funkci dorozumívací je důležitý pro rozvoj lidské komunikace a řeči vůbec. Ve všech těchto funkcí zde má nenahraditelný význam zdravotní stav sluchového ústrojí a projev kvality řeči pomocí hlasového ústrojí (mluvidel).

Hodnocení řečové komunikace

K hodnocení kvality řečové komunikace, například na pracovních místech, pro osoby s normálním sluchem v přímé komunikaci jsou využity poznatky z fyziologické akustiky a ergonomické normy ČSN EN ISO 9921. Kvalita řečové komunikace je obecně hodnocena podle srozumitelností řeči (jde o ocenění správně identifikovatelných verbálních projevů) a síly hlasu (při zohledňujícím rušení okolním šumem).

Standardní uspořádání způsobů přímé komunikace a související terminologie

Základní složky přímé komunikace a jejich charakteristika:

Řečník --->Přenosové prostředí ---> Posluchač 

1. Řečník
   • vlastnosti řečníka: pohlaví, věk, řečové vady;
   • znalost jazyka (mateřský jazyk, nerodilý mluvčí);
   • síla hlasu (včetně lombardního efektu a hlasitosti řeči);
   • směr řeči (tváří v tvář); nošení chráničů sluchu.
2. Přenosové prostředí
   • okolní šum (hladina rušení řeči);
   • přechodné zkreslení (dozvuky, ozvěny);
   • vzdálenost mezi řečníkem a posluchačem.
3. Posluchač
   • vlastnosti posluchače (pohlaví, věk, sluchové vady);
   • ochrana sluchu.

Termíny a definice:

Řečová komunikace – předávání nebo výměna informací prostřednictvím hlasu a sluchu; zahrnuje obzvláště slyšení a porozumění krátkých textů, vět, skupin slov.

Srozumitelnost řeči – míra účinnosti řečové komunikace; charakterizuje kvalitu komunikace a je obvykle kvantifikována jako procento správně pochopených sdělení.

Síla hlasu – úsilí řečníka, kvantifikované jako hladina akustického tlaku A řeči ve vzdálenosti 1 m čelně od úst a subjektivně hodnocené popisem.

Hladina rušení řeči – rozdíl mezi hladinou akustického tlaku A řeči a aritmetickým průměrem hladiny akustického tlaku okolního šumu ve čtyřech oktávových pásmech se středními kmitočty 500 Hz, 1 000 Hz, 2 000 Hz a 4 000 Hz.

Lombardní efekt – spontánní růst hlasitosti vyvolaný zvýšením hladiny okolního šumu u ucha řečníka.

Značky a jejich význam:

L_S,A,1m – Ekvivalentní hladina akustického tlaku A řeči ve vzdálenosti 1 m od úst řečníka.

L_S,A,L – Ekvivalentní hladina akustického tlaku A řeči u ucha posluchače.

L_N,oct,i – Hladina akustického tlaku okolního šumu u ucha posluchače v oktávovém pásmu „i“.

L_SIL – Hladina rušení řeči šumem u ucha posluchače

Charakteristika přímé řečové komunikace

1. Síla hlasu (řečníka)

Síla hlasu se popisuje ekvivalentní hladinou akustického tlaku A řeči (L_s,A,1m) měřeného ve vzdálenosti 1 m od úst řečníka.

Vztah mezi silou hlasu a odpovídající hladinou akustického tlaku A řeči (dB při 20 mikroPa pro mužského řečníka při vzdálenosti 1 m od úst je uveden v tabulce 1.

Pro hodnocení kvality řečové komunikace se bere v úvahu jak síla hlasu řečníka, tak i srozumitelnost řeči u posluchače.

TABULKA 1 Síla hlasu řečníka a její hodnocení na srozumitelnost u posluchače

2. Vliv okolního šumu na sílu hlasu (hlasitost)

Okolní šum nad jistou úrovní ovlivňuje sílu hlasu (to je známo jako lombardní efekt). Na grafu 1 je uveden vztah mezi rozsahem hlasitosti ekvivalentní hladiny akustického tlaku řeči L_S,A,1m a hladinou okolního šumu L_N,A,S v místě řečníka. Šrafovaná část označuje proměnlivost lombardního efektu v závislosti na řečnících.

3. Snížení kvality řeči vlivem její hlasitosti

Kvalita hlasité řeči nad úrovní L_s,A,1m = 75 dB je podstatně snížena a porozumění je v porovnání s řečí při nižší síle hlasu daleko složitější. To je řešeno snížením úrovně hlasitosti ve vzorcích: (L_s,A,1m) se musí snížit o delta1L = 0,4 (L_s,A,1m – 75) dB pro L_s,A,1m > 75 dB.

4. Vliv ochrany sluchu na sílu hlasu

Mluvící osoba s chrániči sluchu sníží svoji hlasitost asi o 3 dB ve srovnání se stavem bez chráničů tehdy, když hladina okolního hluku L_N,A,S překročí 75 dB. Pokud hladina hluku nepřekročí 75 dB, vliv chráničů hluku se zanedbává.

5. Vliv vzdálenosti mezi řečníkem a posluchačem

Síla hlasu v místě posluchače (L_s,A,L) může být odvozena od síly hlasu v místě řečníka (Ls,A,1m) použitím následující rovnice:

L_S,A,L = L_S,A,1m – 20 log (r/r_o),

kde r – vzdálenost v metrech mezi řečníkem a posluchačem;

r_o = 1 m

Zde se předpokládá, že se zdvojnásobením vzdálenosti poklesne hladina akustického tlaku řeči o 6 dB. Tento vztah platí pouze uvnitř místnosti a ve vnějším prostředí do vzdálenosti dvou metrů. Pro podmínky s dobou dozvuků kratší než 2 s při 500 Hz platí maximální vzdálenost 8 m.

6. Vztah mezi hladinou rušení řeči a komunikační vzdáleností pro uspokojivou srozumitelnost řeči (podle SIL – speech interference level)

Hladina rušení řeči se vyšetřuje metodou k předvídání nebo vyhodnocení srozumitelnosti řeči v případech přímé komunikace v hlučném prostředí. Bere v úvahu jednoduchý průměr spektra šumu (bez příspěvku závislém na kmitočtu), sílu hlasu řečníka a vzdálenost mezi řečníkem a posluchačem. Za normálních podmínek musí být určen ekvivalent hladiny tlaku zvuku, a to v maximální hodnotě, zvukoměrným přístrojem.

Hladina rušení řeči šumem (L_SIL) je vypočítaná jako aritmetický průměr hladin akustického tlaku okolního šumu ve čtyřech oktávových pásmech se středovými kmitočty 500 Hz, 1000 Hz, 2000 Hz a 4000 Hz.

Rovnice definující hladinu rušení řeči šumem u ucha posluchače:

L_SIL = 1/4 suma L_N,oct,i

kde L_N,oct,i – hladina akustického tlaku okolního šumu u ucha posluchače v oktávovém pásmu „i“

Parametry definující srozumitelnost v místě posluchače:

Parametr určující srozumitelnost řeči SIL (dB) je dán rozdílem mezi hladinou akustického tlaku řeči L_S,A,L a hladinou rušení řeči šumem L_SIL, obojí měřeno v místě posluchače.

Závěr

V článku jsou shrnuty všeobecné poznatky o sluchu a řeči, uplatňované v rámci komunikativních procesů, jež se opírají o znalosti z akustiky (fyzikální a fyziologické) a obory lékařské (otorhinolaryngologie, fonometrie a logopedie), včetně užití akustických a ergonomických norem s praktickým zaměřením.

Kvalita přímé komunikace mezi osobami při sdělování a přijímání zpráv je především závislá na zdravotním stavu sluchového a řečového ústrojí člověka. Přitom je zde ještě celá řada faktorů, jako je například věk, vada sluchu, porucha výslovnosti v řečovém podání, okolní šumy, odrazy apod., které je třeba brát v úvahu. Správnost rozpoznání každého projevu sluchem je pro porozumění mluveným sdělením nezbytné, což se týká zejména ústního předávání pokynů nebo zadávání pracovních úkolů. V této souvislosti je možno konstatovat, že výskyt řady vážných nehod či úrazů jde mnohdy na vrub v komunikativnosti řeči a nedoslýchavosti.

Jelikož se běžně v praxi s touto problematikou zvlášť nezabýváme a ani si ji nikterak neuvědomujeme, proto byla snaha na tento faktický nedostatek upozornit a připomenout, že věci zdánlivě obyčejné a také mnohdy podceňované, mohou mít nedozírné následky v lidském konání. Předcházet nežádoucím událostem, s odhalováním potenciálních rizikových situací, vyplývajících z nesrozumitelnosti řeči a také z nedoslýchavosti, jistě přispěje k lepším podmínkám bezpečnosti práce a ve vztazích mezi zaměstnanci.

Osobám (zaměstnancům), u nichž se projevují sluchové nebo řečové problémy, lze doporučit příslušné odborné vyšetření. Nápravy vady sluchu nebo řeči jsou dnes úspěšně řešeny ambulantně péčí příslušných odborných lékařů ORL /Otorhinolaryngologie/ (nosní, ústní, krční), foniatrie (vyšetřování sdělovacích funkcí – hlasu, řeči, sluchu) a logopedie (vyšetřování narušení a náprava komunikativní schopnosti).

DOPORUČENÁ LITERATURA A NORMY

Malý, S., Král, M., Hanáková, E. ABC Ergonomie. PROFESSIONAL PUBLISHING, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., 1. vyd. Praha: 2010, 386 s.

Král, M. Ergonomie a její využití v technické praxi. IVBP – VAVA, Ostrava: 1994, 109 s.

Syka, J. a kol. Fyziologie a patofyziologie zraku a sluchu. AVICENUM, Praha: 1981, 322 s.

Fleischmann, J. Anatomie člověka. SPN, Praha: 1964.

Manuál prevence v lékařské praxi. V. Prevence nepříznivého působení faktorů pracovního prostředí a pracovních procesů; SZÚ Praha, 1997.

ČSN EN ISO 9921 (83 3530): /08/2004/ Ergonomie – Hodnocení řečové komunikace.

ČSN ISO 1996 -1 (01 1621): /02/2017/ Akustika – Popis, měření a hodnocení hluku prostředí.

Část 1: Základní veličiny a postupy pro hodnocení.

ČSN ISO 226 (01 1687): /04/2005/ Akustika – Normované křivky stejné hlasitosti.

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví, ve znění změn v nařízení vlády č. 68/2010 Sb. a č. 115/2012 Sb.).