Patří ergonomie do problematiky BOZP?

Začneme nejdříve trochu s osvětou. Slovo ergonomie pochází z řečtiny, a jde o složení slov ergon = práce a nomos = zákon, pravidlo. Ergonomii, jako nauku o zákonitostech lidské práce prvně definoval Wojciech Jastrzebowski již v roce 1857. Přesto do dnešních dní není jednoznačně přijatá definice ergonomie. Grandjean navrhl jednoduchou a krátkou definici, Ergonomie = přizpůsobení práce člověku, která vystihuje samotnou podstatu ergonomie a celého jejího snažení. Jestliže je cílem ergonomie nalézt soulad a rovnováhu mezi výkonovou kapacitou člověka, tj. energetickou, biomechanickou, senzorickou a mentální kapacitou a požadavky a podmínkami vykonávané práce v daném pracovním prostředí, je zřejmé, že ergonomie znamená přizpůsobení pracoviště člověku, nikoli člověka pracovišti.

Právní úprava ergonomie

Z výše uvedeného je zřejmé, že ergonomie patří do problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen BOZP). A že snažení vytvoření bezpečného pracovního prostředí pro pracovníky posouvá dále. Směrem k pracovníkovi. Aby každý pracovník na svém pracovišti dobře viděl na svoji práci, vnímal všechny potřebné vjemy včas a v náležité intenzitě, aby pohodlně a bez zvýšené námahy dosáhl na stanovená místa, aby bez nepřiměřeně zvýšené námahy mohl vykonat požadované úkony - ať již ovladači či nástroji, aby měl pro požadovaný a potřebný pohyb dostatek místa apod. Je nutné vnímat, že pracoviště máme mnohdy společná pro různé pracovníky v rámci směn a že malý i velký pracovník vykonávají tytéž úkony na jednom pracovišti. Co vyhovuje jednomu, nemusí být vhodné pro druhého.

Zákoník práce v § 102 odst. 5 písm. c) stanovuje zaměstnavatelům povinnost, vycházet při přijímání a provádění technických a organizačních a jiných opatření k prevenci rizik ze všeobecných zásad, kterými se rozumí přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví. Což je přesně v intencích výše zdůrazněného přizpůsobení pracoviště člověku. Zaměstnavatelé nejsou při plnění této povinnosti sami. Na jedné straně je jejich poradcem odborně způsobilá osoba v prevenci rizik - je jen otázka, nakolik je na tuto roli odborně připravena, na druhé straně je zde poskytovatel pracovnělékařských služeb. Ve smyslu vyhlášky č. 79/2013 Sb., § 2 písm. b), body 1. a 2., jsou jím poskytovány poradenské činnosti v problematice ergonomie včetně fyziologie práce, psychologie práce, režimu práce a odpočinku, stanovení výkonových norem; stejně tak i při projektování, výstavbě a rekonstrukci pracovišť a dalších zařízení zaměstnavatele. Samozřejmě s ergonomickým poradenstvím a dalšími službami v oblasti ergonomie pomohou akreditovaná a specializovaná pracoviště.

Jak je z právní úpravy patrno, ergonomie má blízko nejen k bezpečnosti práce - prevenci rizik, ale i k ochraně zdraví - viz obr. 1. Pro potřeby tohoto článku lze říci, že:

• bezpečnost práce (na obr. 1 jako BP) je nedílnou součástí každé činnosti a pracovního prostoru. Snižuje jeho obecnou nebezpečnost vůči lidem jejich oddělením od zdrojů nebezpečí, jejich ochranou před riziky prováděné činnosti;
  
  obr. 1 vztah ergonomie a BOZP
• ochranu zdraví (na obr. 1 jako OZ) při práci je možné, v intencích definice ochrany veřejného zdraví podle § 2 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., přiblížit jako nedílný požadavkem ochrany lidí při práci k zabránění ohrožení zdraví a vzniku nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví.
• hygiena práce (na obr. 1 jako HP) pak působí jako samostatná entita ochrany zdraví, s cílem zamezení vzniku profesionálních onemocnění vedoucími k poškození zdraví z práce. Definuje pro organismus dlouhodobě přijatelné limity působení nebezpečných faktorů, od provedení a charakteristiky podmínek pracovišť, až po charakteristiky používaných materiálů a způsobů manipulace s nimi, aby nevznikla žádná zdravotní rizika.
• ergonomie je nedílnou součástí každé činnosti i charakteristiky pracovního prostoru - přizpůsobuje podmínky práce, používaného nářadí, zařízení, technických zařízení, strojů, vybavení, dispozičního uspořádání konkrétnímu jedinci, jeho antropometrickým charakteristikám, fyzickým, psychickým schopnostem. Přitom jedno z možných členění ergonomie je specifikování:
• makroergonomie, navrhující vhodné podmínky a parametry z hlediska interakce organizace práce pro konkrétní výrobky, pracovní postupy, konkrétní jednice dané společnosti (jiné tělesné rozměry mají obyvatelé Japonska, Švédska, či České republiky) - tj. např. uspořádání pracoviště, charakter práce (např. z hlediska oční zátěže, ale i z pohledu vzájemné komunikace), kde významnou roli sehrávají různé skupiny pracovních systémů a zaměstnanců; a
• mikroergonomie, která je úzce spjata s charakteristikami pracovišť v podniku, tj. charakteristikami pracovního prostředí a rozhraní člověk-stroj, čili s designem jednotlivých pracovních míst - tj. např. způsob výkonu práce, používání nástrojů, nářadí, technických zařízení, kde významnou roli sehrává antropometrie, pohyb, technologie v centru pozornosti pracovníka, které se promítají do jeho zátěže nevhodnými ergonomickými faktory a tak do jeho celkového výkonu, produktivity a kvality odváděné práce.

Obsah ergonomie pracovních míst

Z výše uvedeného vyplývá, že je ergonomie na pracovištích zaměstnavatele svázána jak s charakteristikami prostředí, tak s používanými technickými zařízeními, jejich rozmístěním a s charakteristikou výkonu práce. Obr. č. 2 nastiňuje možný náhled na ergonomii pracovních míst.

obr. 2 Znázornění ergonomie pracovních míst

Mezi základními charakteristikami pracovního prostoru definujeme dostatečnost osvětlení, vhodné mikroklimatické podmínky - teplota, vlhkost, možnost výměny vzduchu a jeho proudění, jeho kvalitativní složení. K tomu přistupují i vnější a přenášené vlivy jako je hluk, expozice chemickým látkám, prachům, biologickým agens, ale i vibracím apod.

Součástí charakteristik pracovního prostoru je i dispoziční uspořádání, včetně jeho logičnosti a vhodného postavení jednotlivých pracovišť. Do této problematiky patří jak volnost a dostatečná šíře přístupových a jiných komunikací, samotné rozměry pracovišť (dostatečnost pracovní plochy, místa pro manipulaci a pohyb, dosah končetinami, apod.), tak i uspořádání úložných prostorů, orientace pracovního místa (vůči světlu, vůči prvkům havarijní signalizace atp.), a uspořádání pracovního místa s ohledem na vykonávanou práci k odstranění zbytečných a namáhavých či vysloveně nepřijatelných pracovních pohybů, pracovních postojů, nebo s ohledem na předcházející a navazující činnosti.

Ergonomické hodnocení podmínek práce znamená zhodnocení vhodnosti rozhraní pracoviště, ať jím je psací či dílenský stůl, nebo strojní zařízení či jeho část. K rozhraní patří i různé rukojeti a úchopové prvky nářadí, pomůcek, ovladačů, jakož i síly potřebné k jejich ovládání nebo ovládání různých přepínačů, pák či pedálů. Podmínky práce jsou dány pracovní polohou, v níž je práce vykonávána, a způsobem výkonu práce - režimem práce (přestávky, noční práce, monotónnost, kreativita, tvůrčí práce apod.). Významný vliv na podmínky práce mají faktory jako zrakové podmínky, práce ve zvýšeném či sníženém tlaku vzduchu, v podmínkách nadměrného působení tepla či za chladu, za podmínek existence hluku, vibrací, neionizujícího či ionizujícího záření, při expozici chemické zátěže, prachu či biologické zátěže. Výkon práce je z ergonomického hlediska spojen s hodnocením celkové fyzické zátěže, ale i ve spojení s lokální svalovou zátěží, s jednostranným přetěžováním drobných svalových skupin. Svoji významnou roli při tomto hodnocení hraje i samotná ruční manipulace s břemeny.

Do ergonomických hodnocení pracovišť patří i psychosociální faktory, zvláště vztahové otázky ať již v samotném kolektivu, či vztahy s nadřízenými, a otázky vzájemné komunikace, hrdosti na práci, povolání, zaměstnavatele.

Jak bylo uvedeno v úvodu, ergonomie se snaží nalézt podmínky = rovnováhu, při které je možné efektivně využít výkonovou kapacitu pracovníka, aby svému zaměstnavateli přinesl co největší užitek.

Nevhodná ergonomická řešení

Problémem nevhodných ergonomických řešení je jejich nízká odhalitelnost. Ta je dána několika faktory:

• pracovníci jsou zvyklí přizpůsobovat se stavu pracovišť (pracovníci akceptují zúžené přístupy na pracoviště, akceptují nižší pracovní roviny, nemožnost zasunout kolena a dolní končetiny pod pracovní desku, linku apod. a k místu práce se tak přiklánět, natahovat, atd. - dochází ke zvýšení rizika mechanických úrazů, vynuceným pracovním polohám, zvyšuje se psychická zátěž s gradací k trvalé nechuti kvalitního a efektivního výkonu práce);
• pracovníci jsou zvyklí přizpůsobit svoji pracovní polohu požadovaným úkonům (je sice pravda, že některé druhy práce vyžadují dlouhodobé setrvání v nevhodné pracovní poloze - např. dlaždič, neznamená to však, že pracovníci musí při práci využívat časté hluboké předklony, pracovat s nataženými končetinami či vzpaženýma rukama apod. - dochází k rychlejší svalové únavě, vyčerpání, zvyšuje se pravděpodobnost úrazu či vzniku zdravotní obtíže);
• pracovníci si nevšímají varovných informací svého těla: ergonomie pracovního prostoru se odráží na podvědomé změně pracovního postoje (např. práci vykonáváme v mírném předklonu či předsunujeme hlavu - abychom lépe viděli, mhouříme oči - abychom si upravili množství dopadajícího světla); ergonomie pracovního prostoru se odráží na zdravotním stavu organismu (zpravidla máme otlačené končetiny - třeba od nějaké hrany, o kterou se trvale opíráme; brní nás v končetinách - máme utlačený nerv; pálí nás oči, bolí nás záda, za krkem apod.);
• pracovníci a jejich vedoucí netuší, jaké ergonomické požadavky mají na svém pracovišti vyhledávat (a nemohou na dané téma vést smysluplnou debatu, nemohou navrhovat alternativy řešení a provádět výběr oboustranně vhodného - přijatelného ergonomického řešení);
• pracovníci jsou zvyklí drobné zdravotní problémy řešit prostřednictvím léků, jak bez konzultace s lékaři tak hlavně bez konzultace s odpovědnými osobami na svém pracovišti (vedoucí pracovník, zástupce pro oblast BOZP, zástupci odborů, odborně způsobilá osoba v prevenci rizik, poskytovatel pracovnělékařských služeb) - navíc, reklamou jsou vybízeni k nákupu léků, nikoli k řešení problémů na pracovištích.

Pracovníci vystaveni nevhodným ergonomickým podmínkám na svých pracovištích tak mnohdy ani nevědí, co je špatně, ačkoli třeba podvědomě tuší, že není něco v pořádku. Sice ve svém kolektivu proberou, že jim svítí slunce do očí, nebo že se špatně vidí na display, ale sami neučiní nic pro nápravu takového stavu. A je smutným konstatováním, že když si postěžují svému vedoucímu, ani jej nenapadne vhodné řešení, protože nemá dostatek povědomí, o příčinách a možném řešení. A nikomu z managementu to nepřijde divné.

Dopady ergonomických řešení na zdravotní stav

Dopady BOZP na zdravotní stav zaměstnanců je obtížné znázornit. Na jedné straně jsou dopady nevhodných podmínek práce vymezeny v právních předpisech úrazy, na druhé straně nemocemi z povolání (dále jen NzP). Nicméně, toto vymezení nepostihuje zdravotní obtíže z působení ergonomických faktorů - viz obr. č. 3, grafy a) až d).

obr. 3 Dopady BOZP na zdravotní stav

Ve smyslu zákoníku práce, § 271k odst. 1 je za pracovní úraz považováno poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Což znamená, že v krátkém čase dochází k náhlému a dostatečně velkému působení vnějších faktorů. Některé úrazy bývají definovány i jako následek předchozího úrazu či děje, což znamená, že úraz může vzniknout i působením menšího projevu vnějších faktorů v delším časovém úseku. Tomu odpovídá předpokládaný průběh křivky „úraz“ na grafech obr. 3.

Obdobně byl odhadnut průběh křivky „NzP“, vycházející z definice § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kdy za nemoc z povolání jsou označeny nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání, přičemž za nemoc z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.

Bod „A“ na grafu a) obr. 3 je znázorněním právě takové situace, kdy pracovní úraz může být hodnocen i jako nemoc z povolání. Křivky „úraz“ a „NzP“ pak vymezují prostor ergonomické zdravotní komplikace, představené zvláště subjektivními zdravotními obtížemi pracovníka. Jde o prostor, kdy člověk pociťuje nějaké zdravotní problémy, které i mohou přerůst do závažnějších situací a příznaků konkrétních onemocnění na které může být člověk i léčen. Avšak takovéto stavy se označují pojmem „obecné onemocnění“ a nejsou považovány za nemoc z povolání, ani za pracovní úraz. Ale mohly by být; a u některých z nich i s přihlédnutím k § 347 odst. 1 zákoníku práce o ohrožení nemocí z povolání (takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání).

Na grafu c) obr. 3 je znázorněna situace, kdy zaměstnavatel přijímá opatření ochrany zdraví - akceptuje v potřebné míře hygienické limity. Ty mohou být z logiky věci různé, podle výskytu daného rizikového faktoru, čemuž odpovídá i nastavená úroveň ochrany zdraví jako OZi až OZiii. Předpokládaný vliv zavedené úrovně ochrany zdraví na průběh křivek „úraz“ a „NzP“ je znázorněn na grafu d) obr. 3. Lze předpokládat, že dojde k posunu průběhu křivky úraz zvláště s ohledem na faktor času, kdy zvýšením úrovně ochrany zdraví dojde k výraznému snížení situací charakterizovaných krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Obdobně bude ovlivněn i průběh křivky „NzP“, jejíž počátek bude ležet nad hranicí zavedené úrovně ochrany zdraví - měla by se eliminovat možnost průsečíku s křivkou „úraz“, a její průběh bude plošší a z hlediska času naznačuje další zpoždění vzniku takové nemoci.

Z hlediska přirozeného stárnutí a degradace lidského organismu tak lze říci, že ergonomie významně ovlivňuje, kdy a zda vůbec pracovník ztratí schopnost plného výkonu a své využitelnosti. Pracovník je tím nejcennějším, co zaměstnavatel má. Je nositelem know-how pracovních postupů a činností, teoretických znalostí a praktických dovedností, které je schopen uplatnit nejen při samotné práci, ale i při předávání zkušeností, zaučování nových pracovníků, řešení problematických situací či nových přístupů. Progresivní zaměstnavatelé si toto uvědomují, a proto se neztotožňují s názorem, že lze ztrátu zkušeného pracovníka nahradit „...množstvím jiných za branou“. A to platí jak při ztrátě pracovníka v důsledku drobného úrazu, tak při ztrátě z důvodu nemoci z povolání.

Při studiu statistik úrazovosti nelze přehlédnout, že se již od roku 2008 drží průměrná doba léčení úrazu s pracovní neschopností v časovém horizontu 8 kalendářních týdnů - v roce 2015 činila 55,4 kalendářního dne (jde průměrnou hodnotu, konkrétní doba se výrazně liší mezi jednotlivými obory a je odvislá od úrazového děje). Budeme-li se držet statistických průměrných relací, připadl v roce 2014 jeden úraz na každého stého zaměstnance a ekonomická ztráta se pohybovala v rozmezí 443 872 až 665 809 Kč na takovýto úraz. Dodejme, že za nejčastější příčinu úrazů v roce 2015 byla zaměstnavateli uvedena varianta „špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko“. K této statistice již chybí jen přidat 132 smrtelných pracovních úrazů, z nichž bylo 35 v důsledku dopravních nehod. Zemřelo tak 120 mužů a 12 žen. Mladiství v této statistice naštěstí chybí - nebyli postiženi úmrtím a to již od roku 1998.

Participace osob

Jak již bylo uvedeno, pracovník, vedoucí pracovník, zákazník, je tou osobou, která by měla umět rozpoznat vhodné ergonomické faktory, které jsou pro její uvažovanou práci rozhodné a podle toho provádět pořízení věcí, zajištění požadavků pracovišť, přizpůsobit svůj výkon práce. To zcela jistě nejde bez informací, bez znalostí a bez dovedností. A bez „učitelů“ - lidí, kteří budou provádět přiměřenou a potřebnou osvětu. Z předchozího vyplývá, že na úseku ergonomie působí určité množství odborných organizací, z nichž některé do své odborné činnosti zahrnují i provádění osvěty, komunikace s pracovníky pracovišť, kde vykonávají zaměstnavatelem objednanou činnost. Je potěšitelné, že zaměstnavatelů myslících na ergonomické požadavky je čím dál více, a že tito zaměstnavatelé nechtějí jen polepšení pracovních podmínek, ale i ony informace. A že si uvědomují základní nedostatek - chybějící specialisty na úseku ergonomie. Velké nadnárodní společnosti mají v tomto směru jistou výhodu. Zde ergonomové existují, mnohdy celé týmy ergonomů, kteří přebírají metody a zkušenosti od svých „matek“. Pro malé a střední podniky, zvláště bez zahraničního kapitálu, je to však nedostižný ideál. Uvědomíme-li si, že u takovýchto podnikatelů je více jak 90 % všech zaměstnanců, je činností ergonomů pokryt jen nepatrný zlomek pracovníků.

Jistým východiskem z nouze by mohla být zvýšená činnost odborně způsobilých osob v prevenci rizik. Ačkoli tyto osoby znají mnohé normy z hygieny práce, a jsou schopny ovlivnit úroveň ochrany zdraví na pracovištích zaměstnavatelů, přeci jen jim chybí cílené odborné školení k oblasti ergonomie. Nejsou tak cíleně připraveni na rozpoznávání určitých konkrétních ergonomických nedostatků. Mohou tak sice působit jako znalí pracovníci, nicméně jen na úrovni znalých laiků. Avšak, oproti některým technologům, návrhářům a konstruktérům, obecně vedoucím pracovníkům, mají jisté znalosti, mají vědomostní a dovednostní náskok, jehož potenciál by bylo škoda nevyužít.

Což ovšem neznamená, že by neměly v blízké budoucnosti vzniknout pracovní pozice ergonomů podniku, jako cíleně školených pracovníků - a podniková praxe takové specialisty čím dále více vyhledává. Např. ve Francii jsou takoví odborníci již od 60. let minulého století.

Další osobou, která je ve smyslu právních předpisů připravena plnit úkoly na úseku ergonomie je již zmíněná osoba poskytovatele pracovnělékařských služeb. Znalosti lékaře o dopadech neergonomických poměrů pracovišť na zdravotní stav zaměstnanců je nenahraditelný, jeho schopnosti odhalovat a definovat neergonomická řešení by měla být nejen podporována, ale hlavně prakticky využívána. Poskytovatel pracovnělékařských služeb sedící ve své ordinaci není to, co by aplikační sféra potřebovala.

Když už jsme u aplikační sféry, je nutné zdůraznit, že některé normy ochrany zdraví jsou aplikační sférou neuchopitelné. Zaměstnavatelé neumí např. pracovat s procentním vyjádřením hodnot Fmax, zaměstnanci tomu vůbec nerozumí, pomoci jim neumí ani jejich zástupci pro BOZP a ani odbory. Všichni jsou odkázáni na měření akreditovaných subjektů. To sice samo o sobě není špatně. Ale z pohledu řízení bezpečnosti práce, z pohledu preventivního působení, z pohledu přijímání účinných opatření při výskytu prvních signálů možných nevhodných dopadů to špatně je. BOZP je o prevenci rizik, ne o reakčních změnách. To už je pozdě. A tím spíše to platí v ergonomii. Jejím cílem je prodloužit pracovní život jedince, plně využít jeho schopností v čase (ne že ve svých 25-30 letech něco zmůže, ale že to zmůže i za dalších 25-30 let), zpomalit přirozené degenerativní změny. Zvlášť v době, kdy se pracovní věk - odchod do důchodu, neustále prodlužuje. Blíží se doba, kdy se do důchodu bude odcházet ve věku, kterého se naši dědové ani nedožívali. Ale tomu musí odpovídat i fyzická kondice těchto důchodců. Z tohoto úhlu pohledu by bylo vhodné nahradit pro aplikační sféru individuální a imaginární hodnoty typu Fmax hodnotami běžné SI soustavy (ačkoli ani MJ nejsou bez odpovídajícího přístrojového vybavení uchopitelné), či nějakými indexovými metodami, které by byly jednoduše změřitelné, zjistitelné, dopočitatelné. I za cenu jen jejich pouhé orientační výpovědní hodnoty. Něco ve smyslu: nachází-li se zjištěná hodnota v daném rozmezí, musí být provedeno hodnocení akreditovaným subjektem (předpokládají se limitní hodnoty či jejich překročení), nachází-li se zjištěné hodnoty v jiném rozmezí hodnot, je nutné provést změny bez vysloveně nutného měření akreditovaným subjektem (předpokládá se poměrně vysoká zátěž pracovníků, překračující běžnou - zdravotně akceptovatelnou úroveň či náhodnou úroveň zátěže, ale ne nabývání limitních hodnot).

Závěr

Tento velice stručný článek nemohl nijak do hloubky probrat všechny aspekty spojené s tématem propojení ergonomie a BOZP. Snažil se alespoň přiblížit z různých úhlů pohledu význam bezpečnosti práce, ergonomie, ochrany zdraví a podpořit všechny zainteresované strany v jejich úsilí, zdůraznit vhodnost péče o ergonomická řešení a o návratnosti vložené péče a investic. Snažil se zdůraznit, že ergonomické požadavky nejsou o vytváření pohodlí pro pracovníky, ale o vytváření podmínek k plnohodnotnému využití jejich kapacit. Protože hodnoty tvoří lidé svojí prací. Protože pracovníci jsou nositeli dovedností a zkušeností. Protože jsou zaměstnanci tím nejcennějším, co zaměstnavatel má. A to nejcennější si přeci chráníme.

LITERATURA A PRÁVNÍ PŘEDPISY:

• GILBERTOVÁ, Sylva; MATOUŠEK, Oldřich. Ergonomie, optimalizace lidské činnosti. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. 239 s. ISBN 80-247-0226-6
• MALÝ, Stanislav; KRÁL, Miroslav, HANÁKOVÁ Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.
• MALÝ, Stanislav, SVOBODOVÁ, Lenka; TILHON, Jiří; MLEZIVOVÁ, Iveta. Ergonomiocké stresory pod kontrolou aneb Ergonomie - jak na to. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2016. 128 s. ISBN 978-80-87676-26-4.
• MRKVIČKA, Petr. Pracovní úrazovost v České republice v roce 2015. BOZP info, 31. 5. 2016. Dostupné na www: http://www.bozpinfo.cz/pracovni-urazovost-v-ceskerepublicev-roc e-2015
• TEICHLER, Nicole; WALTER, Ulla. Theoretische Grundlagen und Bedeutung der präventiven Ansätze. In: Beweglich? MuskelSkelett-Erkrankungen-Ursachen, Risikofaktoren und präventive Ansätze. Heidelberg: Springer Medizin Verlag, 2008. 258 s. ISBN 978-3-540-77273-6
• Pracovní úrazovost v České republice v letech 2007 až 2014. Interní materiály VÚBP, v. v. i.
• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů [49 akt. znění zákonem č. 298/2016]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2000.
• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce [33 akt. znění zákonem č. 93/2017]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2006.
• Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání [3 akt. znění nařízením vlády č. 168/2014]. Praha: Ministerstvo vnitra, 1995.
• Vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče). Praha: Ministerstvo vnitra, 2013.