Ústředním motivem je popis měření a hodnocení lokálních svalových skupin při zátěži, jejich funkčních schopností a možných zdravotních rizik v podmínkách pracovního procesu.
Úvod
Název lokální svalová zátěž (dále jen LSZ) je synonymem pro dlouhodobou, nadměrnou a jednostrannou zátěž (DNJZ).
Lokální svalová zátěž (LSZ) je zátěž malých svalových skupin při výkonu práce končetinami, kdy dochází k zapojení prstů, dlaní, předloktí a loktů při výkonu dané práce.
Při hodnocení lokální svalové zátěže se zjišťují a posuzují vynakládané svalové síly, počty pohybů posuzovaných pohybových struktur a pracovní polohy v závislosti na rozsahu statické a dynamické složky práce.
Významná při posuzování fyzické zátěže horních končetin (HKK) je nejen celková fyzická zátěž, ale i stále stejných svalových skupin (LSZ), které vedou ke vzniku nejrůznějších onemocnění šlach, úponů, svalů, kloubů, nervů, kostí a tíhových váčků, z nichž některé jsou zahrnuty do seznamu nemocí z povolání. Všeobecně platí, že nemoci z přetěžování vznikají nejspíše, je-li při pracovní činnosti vyvíjena nadlimitní svalová síla ve spojení s jednostranností a dlouhodobostí svalové zátěže nebo když jsou konány mnohonásobně opakované pohyby zvláště v krajních nebo nezvyklých pracovních polohách. Zvláštním případem jsou v této souvislosti pracovní úrazy.
Kritériem pro hodnocení LSZ jsou hygienické limity. Důležitý je vliv i dalších přídatných faktorů např. expozice vibrací, nepříznivé mikroklimatické podmínky, špatné úchopové možnosti pracovních nástrojů, nevhodné osobní pracovní návyky, nedostatečný zácvik a řada dalších, souvisejících s dobou, po kterou síla působí, rozložením vynakládané síly v čase, trváním a rozložením přestávek, zotavné časy. V případě postavení ruky ta se týká polohy dlaně, prstů 2 až 5 a palce, popisující způsob úchopu pracovního nástroje, předmětu nebo části stroje.
Měření nebo hodnocení má probíhat za běžných provozních podmínek tak, aby byly proměřeny všechny pracovní úkony a operace, které pracovník v průměrné směně provádí. Následně je provedeno časové vážení svalových sil na průměrnou pracovní směnu.
Fyzická síla žen je o třetinu menší než fyzická síla mužů. Nejvyšší sílu mají muži kolem 25 let věku, pak dochází k postupnému úbytku síly v pětiletém období o 2,5% a to do 45 let, pak je úbytek rychlejší, kolem 5% v pětiletém období. Biologická tolerance pohybového aparátu s věkem klesá, nadměrné jednostranné přetěžování k hranici biologické tolerance může po určité době překročit toleranci tkáně.
Měření a hodnocení zátěže lokálních svalových skupin jsou specifikovány řadou právních ustanovení. Jedná se o zákony, nařízení vlády, vyhlášky, směrnice či normy. V této souvislosti je třeba upozornit, že řada pracovníků nedokáže na pracovišti lokální svalovou zátěž identifikovat a není si tedy jisto její přítomností. Ve většině případů na existenci LSZ poukáže až místně příslušná Krajská hygienická stanice (KHS) vyžadující následně její proměření jako podklad pro kategorizaci prací.
1. Měření a hodnocení lokální svalové zátěže
Základní pojmy
Maximální svalová síla (Fmax) - je síla, kterou je vyšetřovaná osoba schopna dosáhnout při maximálním volním úsilí, vynakládaná konkrétními svalovými skupinami. Vyjadřuje se ve fyzikálních jednotkách (N).
Procento maximální svalové síly (%Fmax) - udává poměr vynakládané svalové síly k hodnotě Fmax, přičemž Fmax odpovídá 100%.
Průměrná svalová síla celosměnová - vyjadřuje v relativních hodnotách průměrnou směnovou časově váženou hodnotu %Fmax v průměrné směně.
Za průměrnou směnu se pokládá osmihodinová směna, která probíhá za obvyklých pracovních podmínek, při níž doba výkonu práce jednotlivých pracovních operací odpovídá skutečné míře zátěže.
Svalová práce dynamická - je práce, při níž převažuje isotonická kontrakce zapojených svalových skupin, kdy vynakládaná síla je po době kratší než 3 sekundy vystřídána relaxací.
Svalová práce statická - je práce, při níž převažuje izometrická kontrakce zapojených svalových skupin, tj. kontrakce s délkou trvání delší než 3 sekundy.
Kritérium dlouhodobosti - za dlouhodobost lze považovat dobu poškozování, která vylučuje vznik postižení úrazovým dějem.
Kritéria jednostrannosti a nadměrnosti - jsou posuzována vždy ve vzájemné souvislosti. Vypovídají o poměru vynakládaných svalových sil k jejich časovému průběhu z hlediska zátěže stejných pohybových struktur.
1.1 Měření lokální zátěže
1.1.1 Měření lokální svalové zátěže - definuje:
- Měření tahů, tlaků pák, rukojetí a jiných ovladačů a hmotnosti břemen, pracovních pomůcek, držených nástrojů pomocí jednoduchých měřidel jako jsou mincíře, momentové klíče, dynamometry, váhy, jednoduché tenzometry bez kontinuálního časového záznamu. Metoda je použitelná pro jednoduché pracovní činnosti.
- Měření pomocí tenzometrické aparatury s kontinuálním časovým záznamem. Metoda je pro přesnější měření svalových sil.
- Metody pod body 1 a 2 vycházejí z měření absolutních hodnot vynakládané svalové síly a z následného přepočtu, při kterém jsou porovnávány hodnoty vynakládaných svalových sil s odečtenou (tabulkovou) nebo naměřenou maximální hodnotou svalové síly, korigovanou na věk a pohlaví (%Fmax).
- Metoda integrované elektromyografie, nejpřesnější, při které je u zaměstnance monitorována odezva funkce neurosvalového systému, resp. snímány elektrofyziologické potenciály vyšetřených svalových skupin.
- Pro posouzení lokální svalové zátěže je nutné posouzení více kritérií ve vzájemné souvislosti, a to zejména nadměrnosti, jednostrannosti a dlouhodobosti.
- Za dlouhodobost lze považovat dobu poškozování, která vylučuje úrazový mechanismus.
- Kritéria jednostrannosti a nadměrnosti jsou posuzována vždy ve vzájemné souvislosti a vypovídají o poměru vynakládaných sil k jejich časovému průběhu z hlediska zátěže stejných anatomických struktur.
- Nadměrnost a jednostrannost se posuzuje zejména podle:
- velikosti svalové síly,
- doby, po kterou daná síla působí v průběhu pracovního pohybu, úkonu, operace,
- pracovní polohy těla, polohy končetin a rozsahu pohybů při vynakládání svalové síly v určitém směru,
- střídání pracovních pohybů při pracovních úkonech, operací z hlediska zátěže stejných či různých svalových skupin,
- střídání pracovních operací v průběhu pracovní doby případně v jednotlivých měsících během roku,
- četnost opakování pracovních pohybů se zapojením stejných svalových skupin v průběhu časové jednotky, pracovní doby.
1.1.2 Způsoby měření lokální svalové zátěže jsou následující:
- Měření pomocí jednoduchých měřidel - měření pák, tlaku, tahu apod. pomůckami jako jsou dynamometry, momentové klíče, mincíře a jednoduché tenzometry bez kontinuálního časového záznamu. Metoda je použitelná pouze pro jednoduché stále se opakující pracovní činnosti.
- Měření pomocí tenzometrické aparatury s kontinuálním časovým záznamem je určené pro přesnější měření svalových sil. Obě metody vycházejí z měření absolutních hodnot vynakládané svalové síly a z následného přepočtu, při kterém jsou porovnávány hodnoty vynakládaných svalových sil s odečtenou (tabulkovou) nebo naměřenou maximální hodnotou svalové síly, korigovanou na věk a pohlaví (% Fmax).
- Metoda pracovní integrované elektromyografie je metodou nejpřesnější, při níž je u zaměstnance monitorována odezva funkce neurosvalového systému, resp. snímány elektrofyziologické potenciály vyšetřovaných svalových skupin.
2. Hodnocení lokální svalové zátěže
2.1 Mezi hodnocení lokální zátěže se zahrnuje:
1. Analýza pracovních podmínek vymezující zejména:
- popis práce se sledováním časových faktorů práce,
- režim práce a odpočinku v průběhu pracovní doby, týdne nebo roku (zvláště u sezónních prací),
- rozbor režimu práce uvnitř pracovních operací, délku trvání úkonů, doby odpočinku,
- plnění výkonových norem, nárazové práce s velkou silovou zátěží,
- vyhodnocení podílu zátěže svalstva malých svalových skupin na celkové zátěži,
- vytipování nárazových prací s velkou silovou zátěží,
- zaujímání nefyziologických pracovních poloh.
2. Vyhodnocení prostorových podmínek při práci se zaměřením na:
- manipulační rovinu a pohybový prostor,
- umístění ovládacích prvků stroje nebo technického zařízení,
- používané pracovní nástroje a nářadí,
- manipulovaný materiál.
3. Hodnocení lokální svalové zátěže musí vždy zahrnovat údaje zda:
- v průběhu pracovní doby nepřesahují svalové síly krátkodobé limitní hodnoty (v % maximální svalové síly, % Fmax),
- hodnota celosměnového časově váženého průměru vynakládaných svalových sil nepřesahuje limitní hodnoty,
- celosměnová četnost pohybů v průměrné osmihodinové směně v závislosti na průměrné směnové časově vážené hodnotě vynakládaných svalových sil nepřekračuje dané limitní hodnoty.
3. Popis polohových, dosahových, pohybových a silových pracovních stavů horních končetin (HKK)
3.1 Polohové postavení horních končetin (ČSN EN 1005-4)
Při hodnocení polohového postavení horních končetin se vychází ze dvou bodů na horní končetině, tj. vnější části klíční kosti a loketního kloubu. Vzpažení horní končetiny je definována jako úhel, který svírá končetina v pracovní poloze vzhledem k neutrální poloze paže. Neutrální poloha je poloha končetiny volně visící podél těla.
Polohopisný údaj polohy lidského těla a jeho částí (např. končetin) se zpravidla určuje pomocí úhlů měřených mezi osami jednotlivých článků kosterního mechanismu dosažené vykonáním jednotlivých elementárních anatomických pohybů v jednotlivých kloubech [např. flexe (ohyb) - extenze (napřimování) - abdukce (rozpažování) - addukce (připažování) - cirkumdukce (kroužení končetiny) - rotace (otáčení kolem vztažné osy)].
Užití úhlových polohopisný údajů (viz obr. 1 až 3):
- úhel alfa: vyjadřuje polohu obsluhované (úchopové) části stroje nebo nástroje (bod A, na obr. 1), vzhledem ke středovému bodu ramenního kloubu (označení „R“) tj. k rovině proložené těmito body a rovině kolmé k sagitální rovině těla.
Mezní hodnoty úhlu alfa:
- při předpažení má hodnotu 0°
- při vzpažování nabývá kladných hodnot až do + 90°
- při klesání paže z předpažení směrem dolů nabývá hodnot záporných až do - 90°
- úhel beta: umožňuje určit polohu ovládané části stroje či polohu úchopu (bod B, na obr. 2) vzhledem k sagitální rovině, jež prochází středovým bodem ramenního kloubu (označení „R“).
Při pozici končetiny, kdy předmět úchopu se nachází v rovině rovnoběžné s touto sagitální rovinou, je úhel beta = 0°.
- úhel gama: vyjadřuje pozici předloktí vzhledem k nadloktí, tedy stupeň flexe (ohybu) v loketním kloubu (bod L, na obr. 3).
Hodnoty úhlu gama jsou v rozsahu cca od 30° do 180°.
Alternativně lze úhel gama vyjádřit nepřímo jako poměrnou část z maxima dosahu horní končetiny.
Základní polohové postavení horních končetin je na obr. 1 až 3.
3.2 Hodnocení pracovní polohy nadloktí horní končetiny (ČSN EN 1005-4)
Hodnocení zdravotního rizika pracovní polohy se provádí na základě jejího zařazení mezi přijatelnou, podmíněně přijatelnou a nepřijatelnou pracovní polohu.
Při hodnocení pracovní polohy se používá dvoukrokový systém. První krok zahrnuje hodnocení poloh jednotlivých částí těla podle úhlů, druhý krok určuje podmínky práce, za kterých lze pracovní polohu označenou v prvním kroku za podmíněně přijatelnou zařadit mezi pracovní polohu přijatelnou nebo pracovní polohu nepřijatelnou mezi pracovní polohu podmíněně přijatelnou.
Na obrázku 4 a 5 jsou vymezovány možné pohyby (v úhlech) v ramenním kloubu.
TABULKA 1 Dvoukrokový systém hodnocení pracovní polohy HKK
| KROK 1: | |
|---|---|
| A) Nepřijatelná poloha | |
| 1 A Statická poloha |
Nevhodná poloha paže (zpětné ohnutí paže, krajní zevní rotace paže, zvednuté rameno). Vzpažení paže větší než 60°. Extrémní polohy kloubů horních končetin, jejichž rozsah se blíží maximálnímu rozpětí. |
| 2 A Dynamická poloha |
Vzpažení paže větší než 60° při frekvenci pohybu větší nebo rovné 2/min. Zapažení při frekvenci pohybu větší nebo rovné 2/min. Polohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálním rozpětím s frekvencí pohybů větší nebo rovné 2/min. |
| B) Podmíněně přijatelná poloha | |
| 1 B Statická poloha |
Vzpažení paže 40 až 60°, jestliže paže není podepřena (KROK 2 A). |
| 2 B Dynamická poloha |
Vzpažení paže 40 až 60° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min (KROK 2A). Zapažení při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 B). Polohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálním rozpětím s frekvencí pohybů menší než 2/min. |
| KROK 2: | A) Musí být dodržen maximálně přijatelný čas držení. B) Nepřijatelné, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny. |
V tabulce 1 jsou uvedeny hodnotící kroky charakterizující polohy a pohyby paže.
Hygienické limity pro pracovní polohy
- Průměrný hygienický limit pro dobu práce v jednotlivých nepřijatelných pracovních polohách v průměrné osmihodinové směně je 30 minut. Doba trvání jednotlivých nepřijatelných pracovních poloh nesmí být delší než 1 až 8 minut v závislosti na typu pracovní polohy.
- Průměrný hygienický limit pro dobu práce v jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních polohách v průměrné osmihodinové směně je 160 minut. Doba trvání jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních poloh pak nesmí být delší než 1 až 8 minut v závislosti na typu pracovní polohy.
- Jde-li o práci ve směně delší než osmihodinové, odpovídá hodnota navýšení průměrného hygienického limitu v procentech skutečné době výkonu práce; u směny dvanáctihodinové nesmí být průměrný hygienický limit práce v podmíněně přijatelné a nepřijatelné pracovní poloze navýšen o více než 20%. Procentuální navýšení průměrného hygienického limitu je posuzováno vždy v závislosti na konkrétní délce směny a činí 5% za každou hodinu nad osmihodinovou směnu.
- Práce spojená se zaujímáním podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních poloh po dobu překračující stanovené hygienické limity musí být přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.
3.3 Dosahy horních končetin (nařízení vlády č. 361/2007 Sb.)
3.3.1 Vymezování dosahů horních končetin ve svislé rovině vsedě (obrázek 5)
Pohybová oblast na obrázku 5 (pro 5. percentil) je vymezena lichoběžníkem.
V praxi se dosahy horních končetin odvozují od výšky lokte.
TABULKA 2 Dosahy horní končetiny ve svislé rovině
| Rozsahy dosahů horních končetin v sedě podle obrázku 5 pro: | |
|---|---|
|
|
|
Doplňující údaje:
|
|
POZNÁMKA:
Výška pracovní roviny pro základní pracovní polohy by měla vždy odpovídat výšce lokte pracovníka při vodorovné poloze předloktí.
3.3.2 Vymezování dosahů horních končetin v horizontální rovině vsedě
V pohybové zóně horizontální roviny (dle obr. 7) jsou pro horní končetiny, z hlediska ekonomie pohybů (tj. jejich drah, frekvence a přesností), vymezovány tři oblasti.
TABULKA 3 Dosahy horní končetiny v horizontální rovině vsedě
| Dosahové oblasti horních končetin v horizontální rovině vsedě (dle obr. 6) | |
|---|---|
| Oblast A | Časté a přesné pohyby, uchopování drobných předmětů prsty obou rukou. |
| Oblast B | Pohyby obou předloktí a při manipulaci s předměty a nástroji bez nutnosti změny základní pracovní polohy - mírní předklánění, pohyb do stran. |
| Oblast C | Maximální dosah - méně časté pomalejší pohyby, nutnost otáčení trupu. |
Vysvětlivky k obrázku 7:
Horizontální plocha pracovní roviny má souřadnicové síťové dělení s číselnými rozměrovými údaji v (cm), jejichž osy (řezy) představují svislé roviny podélné (rovnoběžné s rovinou sagitální) a příčné (rovnoběžné s rovinou frontální).
Vztažné osy mají označení:
h - (příčná rovina), která rozděluje plochu rozměrově na přední část v rozmezí do 50 cm, a zadní část v rozmezí do 30 cm.
0 - (podélná rovina), která rozděluje plochu rozměrově na levou a pravou polovinu v rozmezí do 80 cm.
3.4 Hygienické limity pro sílu v %Fmax a v počtech pohybů HK (nařízení vlády č. 361/2007 Sb.)
3.4.1 Přípustné hygienické limity pro průměrnou směnovou časově váženou hodnotu v % Fmax
TABULKA č. 4 Přípustné hygienické limity celosměnové průměrné pro sílu v %Fmax
| Přípustné hodnoty v % Fmax pro muže a ženy při práci s převahou: | |
|---|---|
| Převážně dynamické složky | Převážně statické složky |
| Celosměnově průměrné | Celosměnově průměrné |
| 30 | 10 |
Vysvětlivky k tabulce č. 4:
- Fmax (maximální svalová síla) je síla (vyjádřena ve fyzikální jednotce v N), kterou je schopen zaměstnanec (osoba) dosáhnout při maximálním volním úsilí vynakládaném konkrétními svalovými skupinami v definované pracovní poloze.
- % Fmax (procento maximální svalové síly) udává poměr vynaložené svalové síly k Fmax, přičemž Fmax odpovídá 100%.
- Statickou složkou se rozumí zátěž bez pohybu při svalovém stahu v délce trvání 3 sekund a více nebo jako zátěž spojená s pohybem svalových struktur bez odpočinkových časů.
- Převaha statické práce znamená, že statické úkony jsou prováděny v průměrné osmihodinové směně po dobu delší než 4 hodiny.
- Celosměnově průměrná Fmax je časově vážený průměr svalových sil vynakládaných zatěžovanou svalovou skupinou.
Postup pro výpočet časově váženého průměru svalové síly (F-) ve směně.
Pracovní směna je členěna na tři časové úseky, kde:
1. úsek: vynaložená síla F1 /N/, t1 /min); 2. úsek: F2 /N/, t2 /min/; 3. úsek: F3 /N/, t3 /min/.
F = [(F1 x t1) + (F2 x t2) + (F3 x t3)] / (t1 + t2 + t3) /N/
- Četnost pohybů drobných svalů prstů a ruky nesmí překročit při vynakládaných svalových silách 3 až 6% Fmax hodnoty 110 a 90 za minutu.
- Pracovní úkony s použitou silou nad 70% Fmax u práce převážně dynamické jako pravidelná součást hlavní pracovní operace jsou nepřípustné.
- Pracovní úkony s použitou silou nad 60% Fmax u práce převážně dynamické jsou přípustné maximálně 600 x za směnu.
- Pracovní úkony u práce převážně statické s použitou silou vyšší než 45% Fmax jsou nepřípustné.
3.4.2 Průměrné hygienické limity pro směnové a minutové počty pohybů ruky a předloktí za průměrnou osmihodinovou směnu (zkrácený tabulkový výběr)
TABULKA 5 Průměrné hygienické limity pro směnové a minutové počty pohybů HKK
| % Fmax | Průměrný počet pohybů za průměrnou osmihodinovou směnu | Průměrný minutový počet pohybů za průměrnou osmihodinovou směnu |
|---|---|---|
| 7 | 27 600 | 58 |
| 8 | 24 300 | 51 |
| 9 | 21 800 | 44 |
| 10 | 19 800 | 41 |
| 15 | 13 500 | 29 |
| 20 | 10 400 | 22 |
| 25 | 8 700 | 18 |
| 30 | 7 200 | 15 |
| 35 | 5 800 | 12 |
| 40 | 4 800 | 10 |
| 45 | 3 800 | 8 |
| 50 | 2 700 | 7 |
POZNÁMKA:
1. Četnost pohybů nesmí za směnu ani krátkodobě za minutu překročit při dané svalové síle limity dle tabulek.
- Jednoduchým pravidlem je, že čím vyšší % Fmax, tím méně pohybů může být vykonáno.
- Celkový počet pohybů, vykonaných během standardní osmihodinové směny, nesmí přesáhnout 27 600.
Z tabulky můžeme například zjistit:
- Pro 19 800 pohybů za směnu odpovídá 41 pohybům za minutu.
Výpočet: 19 800: 480 = 41,25 (zaokrouhleno na 41)
- Při svalové zátěži 10% Fmax může být vykonáno 19 800 pohybů.
4. Profesionální onemocnění horních končetin (HKK) z přetížení
Onemocnění horních končetin z přetížení jsou charakterizována jako profesionálně podmíněná a jsou předmětem řady zájmu různých lékařských specializací. Je to dáno tím, že jejich etiologie má multifaktoriální charakter. Pracovní činnost a pracovní podmínky mohou mít v rozvoji těchto onemocnění podstatný význam, a proto je třeba respektovat řadu neprofesionálních faktorů, např. individuálních, psychosomatických apod. Z hlediska profesionální zátěže bývá pro tyto činnosti společná zejména vysoká opakovatelnost pohybů či intenzivní práce rukama s vynakládáním nadměrných sil.
Onemocnění, která souvisejí s přetěžováním končetin, jsou zahrnuta v následujících položkách:
- nemoci šlach, šlachových pochev, úponů, svalů, kloubů končetin z dlouhodobého, nadměrného, jednostranného přetěžování - jde o chronické, vleklé formy onemocnění vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti. Patří sem např. tendinitidy a tendosynovitidy, vyskytující častěji u žen při pracích ve vnucených polohách horních končetin spojených s nadměrným opakováním rychlých a nezvyklých pohybů prstů a zápěstí bez dostatečných oddechových přestávek, radiální epikondylitida (tzv. tenisový loket) vzniká při přetěžování svalů na předloktí provádějící extenzi prstů, zápěstí a ruky, ulnární epikondilitida (tzv. oštěpařský nebo golfový loket) postiženy jsou flexorové skupiny svalů předloktí a zápěstí, tenzopatie rotátorové manžety ramenního kloubu je způsobena dystrofickými změnami v oblasti šlachy svalu supraspinatus a jiných svalů, které vznikají při dlouhodobém přetěžování ramenního kloubu, artrózy kloubů končetin z přetěžování vznikají zpravidla až po několikaleté práci nejčastěji ve stavebnictví.
- nemoci tíhových váčků z tlaku - tíhové váčky (burzy) vznikají v důsledku dlouhodobého tlaku na postiženou oblast.
- nemoci periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu z jednostranného, nadměrného a dlouhodobého zatěžování nebo z tlaku, tlaku nebo torze - jde o nemoci s klinickými iritačními a zánikovými příznaky a s patologickým nálezem v EMG vyšetření, které odpovídají nejméně středně těžké poruše (neuropatii). Patří sem syndrom karpálního tunelu a syndrom kubitálního tunelu.
5. Prevence u profesionálních onemocnění horních končetin z přetěžování
Cílem preventivních opatření je zabránit přetěžování jednotlivých částí pohybového aparátu. Nejúčinnější jsou opatření technická a technologická.
Automatizace výroby, zavádění nových strojů a technologií odstraní nebo alespoň omezí podíl fyzické práce, zejména statické.
Opatření ergonomická spočívají v úpravě pracovního místa, kdy např. správný výběr sedadel zabrání vynuceným polohám a nadměrným rozsahům pohybů.
Pomocí organizačních opatření (úprava režimu práce a odpočinku, střídání pracovníků) lze snížit intenzitu práce a odstranit jednostrannost pohybů.
Ze zdravotnických opatření mají největší význam vstupní a periodické preventivní prohlídky.
6. Kategorizace prací (vyhláška č. 432/2003 Sb., ve znění pozdějších změn)
Kategorizace prací je základním nástrojem pro hodnocení vlivu práce na zdraví. Povinnost kategorizovat je dána zákonem a legislativně jsou dány i základní podmínky pro kategorizaci. Důležitou roli při kategorizaci mají orgány ochrany veřejného zdraví a zdravotní ústavy. „Účelem kategorizace je získat objektivní a srovnatelné podklady především pro určení rizikových prací, optimalizaci pracovních podmínek a pro racionální opatření k odstraňování nedostatků v zabezpečení ochrany zdraví při práci.“
Podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, jsou zařazovány do kategorií. Ve vyhlášce č. 432/2003 Sb. ve znění pozdějších změn, jsou zařazované čtyři kategorie:
Kategorie první - práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví.
Kategorie druhá - práce, při nichž lze podle současné úrovně poznání výjimečně očekávat u vnímavých jedinců nepříznivý vliv na zdraví, hygienické limity nejsou překračovány.
Kategorie třetí - hygienické limity jsou překračovány, opakovaně se vyskytují nemoci z povolání kategorie čtvrtá - vysoké riziko ohrožení zdraví, které není možno vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.
Kategorie čtvrtá - považuje práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.
Zařazovaná kategorie:
Fyzická zátěž malých svalových skupin a pracovní polohy HKK
TABULKA 6 Práce vykonávané malými svalovými skupinami s převahou dynamické a statické složky
| Kategorie | Celosměnová vynakládaná svalová síla (průměrná) (% Fmax) |
Počet pohybů za směnu | Celosměnová svalová síla při převaze statické složky (průměrná) (% Fmax) |
|---|---|---|---|
| 2 | od 15 | max. 13 5001) | od 6 do 10 |
| do 30 | max. 7 2001) | občasné úkony 45 | |
| krátkodobě: od 55 do 70 % Fmax s pracovními úkony minimálně 600x za osmihodinovou směnu, přičemž horní hranice není ani občasně překročena |
|||
| % Fmax | Četnost pohybů ruky a prstů (min-1) | ||
| pro 3 | 40 0002) | ||
| pro 6 | 32 0002) | ||
| 3 | (práce s klávesnicí) | 110 | |
| 6 | 90 | ||
| 3 | Práce, při nichž jsou překračovány hodnoty uvedené pro kategorii 2. | ||
POZNÁMKA:
- Fmax (maximální svalová síla) je síla, kterou je schopna vyšetřovaná osoba dosáhnout při maximálním volním úsilí vynakládaném konkrétními svalovými skupinami v definované pracovní poloze. Fyzikální jednotka síly je N (newton).
- % Fmax (procento maximální svalové síly) udává poměr vynaložené svalové síly k Fmax, přičemž Fmax odpovídá 100%.
- Pro označení 1) maximální počty pohybů v závislosti na vynakládaných svalových silách nepřekračují nejvyšší přípustné hodnoty počtů pohybů stanovené podle tabulky 6 (právním předpisem, nařízení vlády č. 361/2007 Sb.), ale jsou vyšší, než jejich dvoutřetinové hodnoty.
- Pro označení 2) nepřekročí počty pohybů tyto hodnoty.
TABULKA 7 Pracovní poloha HKK
| Kategorie | |
|---|---|
| 2 | Práce vykonávaná převážně v základní pracovní poloze vstoje, vsedě nebo při střídaní těchto poloh, kdy v průběhu práce se vyskytují i podmíněně přijatelné a nepřijatelné pracovní polohy. Přitom součet doby práce vykonávané v jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních polohách je delší než 100 minut za průměrnou směnu, ale nepřesáhne 160 minut a doba trvání jednotlivé podmíněně přijatelné pracovní polohy nepřekračuje hygienický limit stanovený právním předpisem upravujícím podmínky ochrany zdraví při práci (nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Celková doba práce v jednotlivé nepřijatelné pracovní poloze je vyšší než 20 minut, ale nepřekračuje 30 minut za průměrnou směnu. |
| 3 | Práce vykonávaná za podmínek, kdy jsou překračovány limity stanovené pro kategorii druhou. |
Závěr
Nelze nepřehlédnout, že lokální svalstvo horní končetiny (HKK) svou funkcí jsou nepostradatelnou potřebou člověka v životě. V článku bylo ukázáno, jakou specifickou úlohu mají HKK v pracovním procesu, a jakými přístupy se hodnotí a analyzují z různých hledisek, zejména fyziologických a zdravotních. Tyto hlediska se promítají v právních předpisech a norem jako limitující mezní hodnoty pro polohy, pohyby a síly malých svalových skupin HKK. Jelikož se uvažují zátěžové situace, lze očekávat, že budou spojené především se zdravotními riziky. Tento poznatek je důvodem proč věnovat pozornost nedostatkům vyskytujících se v pracovní činnosti při zapojování malých svalových skupin HKK a hledání řešení v prevenci nápravných opatření s cílem zachování zdraví.
POUŽITÁ LITERATURA:
- Král, M. Metody a techniky užité v ergonomii. 1. vyd. Výzkumný ústav bezpečnosti práce, NIVOS-BP Praha, 2001, 154 s.
- Malý, S., Král, M., Hanáková, E. ABC Ergonomie. 1. vyd. PROFESSIONAL PUBLISHING, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., Praha, 2010, 386 s.
- ČSN EN 614-1+A1 (63 3501), 2009, Bezpečnost strojních zařízení.
- Ergonomické zásady navrhování.
- Terminologie a všeobecné zásady.
- ČSN EN 1005-4+A1 (EN 1005-4+A1:2009) - Bezpečnost strojních zařízení.
- Fyzická výkonnost člověka.
- Část 4: Hodnocení pracovních poloh a pohybů ve vztahu ke strojnímu zařízení.