Teorie informace a kybernetika má své rozsáhlé použití, které lze aplikovat v nejrozmanitějších oborech lidské činnosti, aniž si to sám člověk plně uvědomuje. Využití teorie informace má široké uplatnění při posuzování a hodnocení informační výkonnosti člověka, zejména v senzorické způsobilosti, při přenosu množství, kvality a zpracování informací, ale také uplatnění při výpočtech v řešení úkolů informačního charakteru.
Úvod
Protože potřeba měření množství informace historicky vznikla ve sdělovací technice, vycházejí základní pojmy teorie informace převážně z terminologie této disciplíny. Teorie informace zkoumá zákonitosti vzniku, přenosu a zpracování informace. Lze ji považovat jako jednu z větví matematické teorie pravděpodobnosti (např. řešení náhodných dějů) a matematické statistiky (týká se práce se statistickými soubory), která se v aplikacích uplatňuje na problémy sdělování. Při jejím uplatňování byla zavedena logaritmická míra informace, vyjádřená v bitech. Přitom se využívá poznatků z kybernetiky, jako vědy o řízení ve strojích, živých organizmech a o přenosu signálů (zpráv) v nich. Signál zde představuje fyzikální pochod nesoucí informaci. V obecném pojetí je velikost informace dána uspořádaností (neurčitosti) předávané zprávy.
Pojem informace se užívá ve dvojím významu. V běžné řeči znamená informace totéž co zpráva. Zpráva může být ústní sdělení, telegram, dopis, přednáška, výsledek nějakého pokusu, měření, pozorování, může to být sdělení naší nervové soustavy o stavu kteréhokoli orgánu v našem těle apod. Druhý význam informace má kvantitativní ráz. Informací oceňujeme množstvím nových poznatků, které nám zpráva přinesla.
Zprávy, z hlediska teorie informace, obsahují rozlišitelné prvky, které se nazývají symboly. Symboly jsou v textu zprávy písmena abecedy, u číslicového počítače logické hodnoty 0 a 1. Úkolem sdělovací techniky je realizace účinného přenosu zpráv mezi vzdálenými místy, tedy od zdroje zpráv k příjemci těchto zpráv. Materiálním nositelem zprávy je signál (sdělovací signál). Signál je obecně časově proměnná fyzikální veličina (např. elektromagnetické vlny, akustické změny), která slouží k zobrazení zprávy a k vytvoření symbolů abecedy. Použití kódování lze chápat jako transformaci zprávy na signál.
Matematický aparát teorie informace při popisu výpočtových vztahů k určování míry informace je dále uváděn v rozsahu, aby pokryl reálnou potřebu uplatňovanou při řešení praktických úkolů. V závěrečné kapitole jsou řešeny praktické příklady.
Využití poznatků z teorie informace lze aplikovat na činnosti člověka. V ergonomickém pojetí informační výkonnost člověka zahrnuje rozsah a kvalitu vlastností člověka v oblasti senzorické způsobilosti (zrak, sluch, hmat,..), mentální způsobilosti (paměť, představivost, myšlení,..) a motorické způsobilosti (pohyby těla a jejich částí, jejich dosahy, síly svalů,..). Informační kapacita člověka je schopnost přijímat maximální množství přesně definovaného vjemového materiálu (např. slova v řeči, údaje na sdělovači) v určitém časovém intervalu za přesně definovaných podmínek.
1. Člověk jako přenosový článek informace
Člověk je o prostředí a o změnách okolí, k nímž neustále dochází, informován prostřednictvím svých smyslů. Smysly, jako je zrak, sluch, hmat, čich a další, jsou vstupní cestou do organismu člověka. Většinu změn, ke kterým dochází v pracovní činnosti (např. ve styku s pracovními prostředky - strojem), poznává člověk prostřednictvím zraku. Některé informace jsou zprostředkovány pomocí sluchu či hmatu. Příjem informací však bývá realizován různými senzorickými cestami. Rozhodnutí o tom, která senzorická cesta je pro příjem a zprostředkování informací nejvhodnější, je závislé na druhu i množství informací a na povaze změn, o kterých má být člověk informován. Zde však existují určitá senzorická omezení promítnutá na stavu informační kapacity člověka. V praxi je informační kapacita determinována povahou konkrétních činností.
Člověk představuje v pracovním systému významný spojovací článek, který má tyto funkce:
- „příjemce“ informací, které dostává prostřednictvím smyslových kanálů (zrak, sluch, dotyk,..);
- „hodnotitele“, která vyplývá z nutnosti srovnávat a hodnotit přijaté informace na pozadí předem určených parametrů, provádět rozhodnutí na základě modelů o účelném chování systému.
- „řídicí“, která spočívá v provedení příslušné akce.
Pokud jde o člověka ve funkci příjemce informací, pak lze aplikovat poznatky z teorie informace. Teorie informace umožnila vyjádření kapacity jednotlivých senzorických cest (kanálů) pomocí kvantifikovaných jednotek a stanovit tak obecně množství přenesené informace za jednotku času. Pokud jde o hodnotící funkce, jde o funkce značně složité, které souvisejí s největšími psychickými procesy, jako je paměť, myšlení, představivost, procesy učení atd., a jež jsou navíc ovlivňovány motivací. Pro rozhodovací procesy, i když je literatura poněkud bohatší, není možno zatím určit kapacitní hranice. Praktický význam má zjištění Hickovo (1962), že čas nutný pro rozhodování při standardní motorické reakci vzrůstá logaritmicky s počtem alternativ možných řešení. Řídicí funkce člověka je limitována lidským pohybovým ústrojím, kde jde o čtyři vzájemně na sobě závislé aspekty: rozsah pohybů, rychlost pohybů, přesnost pohybů a vynaložená síla (energie).
Při rozlišování smyslových podnětů je možno výkonovou kapacitu člověka zkoumat buď z hlediska absolutního, nebo relativního. Při absolutním rozlišování (diskriminaci) jde o určení kvality podnětu, aniž je možné porovnání s podněty stejné modality (např. určení tónu, barvy apod.). Úroveň absolutního hodnocení podnětu je dána počtem hladin, které může člověk určit (např. hlasitost: nízká, střední, vysoká). Počet absolutních hladin je velmi významně nižší než při diskriminaci relativní. Při porovnání barev (tónů, světlosti a sytosti) rozliší člověk asi 100 000 až 300 000 druhů barev; při absolutní diskriminaci jen 9 až 10.
Kapacita jednotlivých senzorických cest tedy z hlediska jednotlivých diskriminačních faktorů kolísá zhruba mezi 4 až 10 stupni absolutní hladiny, vyjádřeno v binárních jednotkách od 2,0 do 3,3 bitů. Miller (1956) charakterizuje senzorickou kapacitu (počet hladin, které může člověk rozlišit) „magickým číslem“ 7 +- 2, kde 7 hladin odpovídá 2,8 bitům.
V odborné literatuře uváděné hodnoty kapacity senzorických kanálů jsou získávány zejména v laboratorních podmínkách. Lze předpokládat, že zde šlo o získání maximálních hodnot, tj. určení hranice, kdy člověk se standardním výkonem při dalším zvyšování náročnosti úlohy již selhává.
2. Přehled výpočtových vztahů míry informace
K základním mírám informace patří Hartleyova míra a Shannonova míra, Množství informace (I) je za jistých podmínek vyjádřena jako entropie (H). Je-li entropie (neurčitost) události vyjádřena entropií H a po přijetí zprávy se tato neurčitost úplně odstraní, množství přijaté informace I je pak rovna H. Přijetím zprávy se nemusí odstranit neurčitost H úplně, ale jen částečně, takže nadále ještě zůstane nějaká neurčitost H1. Množství informace ve zprávě potom bude: I = H - Hi.
Vyjádřené množství informace má tedy jistý vztah k entropii. Entropie (neurčitost, neuspořádanost), jež je jedním ze základních pojmů v teorii informace, znamená míru neurčitosti ve zprávě. V případě zvyšující se informace klesá entropie a naopak. Výchozí hodnotou pro matematické vyjádření množství informace, kterou nese nějaká událost, je pravděpodobnost jejího objevení.
Základem pro určení číselné míry informace je pravděpodobnost výskytu jevu. Získávání informací je ve své podstatě výběrem jistého množství alternativ (podnětů, signálů). Čím větší je počet alternativ, tím více informací je třeba k tomu, aby se mohl uskutečnit očekávaný výběr.
Jednotkou množství informací je jeden bit, což odpovídá výběru mezi dvěma stejně pravděpodobnými alternativami, V případě, že vybíráme jeden ze dvou možných alternativ daného jevu (např. rozsvícení červené nebo zelené žárovky), dostaneme informaci, která se rovná dvojkové jednotce (jeden bit). Jeden bit nese informaci odpovědi na otázku ANO - NE, máme tedy dvě možnosti, z nichž jedna výběrem jistě nastane. Počet bitů tedy určuje, kolikrát muselo dojít k rozhodnutí, aby se dospělo k očekávanému výsledku.
Mírou neurčitosti výběru je zřejmě zároveň mírou množství informací pro jeden výběr, přičemž platí, že v okamžiku výběru se odstraňuje neurčitost. Pro míru pro neurčitost i-tého výsledku označena Hi, nazývána jako entropie i-tého výsledku, se předpokládá, že je funkcí jenom pravděpodobnosti pi. Dále bude používána míra informace se shodným označením také pro entropii.
Matematicky vyjádřená míra informace pro jednotlivý výsledek je daná vztahem
Hi = - log2 pi (2/1)
Třeba si uvědomit, že pravděpodobnost pi je nejvýše rovna jedné, log2 pi není nikdy kladné číslo a hodnota Hi je vždy kladná nebo v krajním případě rovna nule (pro jistý výsledek).
V situaci, ve které se vyskytne jedna ze dvou stejně pravděpodobných alternativ (nechť pravděpodobnost každé z nich je 1/2), informace získaná tímto poskytnutím je jedna dvojková jednotka, tj. jeden bit.
Hi = - log2 1/2 = 1 (bit) (2.2)
Hod mincí - představuje možné dvě alternativy stejně pravděpodobné.
(jde o případ maximální možné informace)
Informace svázána s náhodným objevením nějaké události je individuální informace. Je o to větší, o co je menší pravděpodobnost objevení události (událost může představovat například určitý signál nebo vyvolaný podnět u člověka). Pro výpočet míry informace, kterou přináší určitý proces skládající se z několika prvků, z nichž každý má jistou pravděpodobnost výskytu, vypočítáme průměrnou informaci dle vztahu:
H - je průměrná informace;
pi - je pravděpodobnost výskytu každého z prvků s, z nichž se skládá složitý proces.
Uvedený vzorec dává možnost matematicky vyjádřit množství informací, které člověk přijímá z určitých zdrojů. Takovými zdroji jsou např. stupnice, diagramy, žárovky, číselníky, ale i pohyb stroje nebo jeho součástí, kvalita materiálu, rozsah zpracování výrobku apod.
Pro pokus, který má r = 6 možných výsledků o pravděpodobnostech p1, p2 ...pr , je mírou informace - H (podle vzorce 2/3).
Pro známé hodnoty:
Výsledek ve srovnání s hodem mincí má mnohem menší neurčitost.
Největší neurčitost má tedy pokus, jehož všecky výsledky jsou stejně pravděpodobné; neurčitost pak roste s počtem výsledků.
V případě, že všech možných událostí je N a všechny se mohou uskutečnit se stejnou pravděpodobností p, pak podle vztahu (2/3) platí také vztah:
Informace (entropie) o pokusu hodu hrací kostkou se šesti čísly:
nebo také
Po hodu kostkou nechť padlo číslo „4“ (úplně se odstraňuje neurčitost), pak je množství informace I = H = log26 = 2,585 (bit).
V případě, že „padlo sudé číslo“ neodstraňuje se úplně neurčitost události. Stále ještě může být jedna ze tří možností se stejnou pravděpodobností, proto po přijetí zprávy ještě zůstává neurčitost Hi.
Množství informace obsahuje v této zprávě
Informační výkon je počet informačních jednotek (bitů) správně přenesených s určenou pravděpodobností za jednotku času. Informační výkon je dán vztahem:
N je počet působících podnětů;
n je počet ztracených podnětů;
H je informační obsah jednoho podnětu (bit);
t je čas potřebný k přenosu informace (s).
3. Zobecněné poznatky v přenosu informací
Při analýze přenosu informací se vyhodnocují zejména:
- Vstupní informační tok (J) - vyjádřený množstvím informací (I = H) podaných za daný čas.
- Informační výkon (P) - představuje množství informací převedených za sekundu.
- Kapacita informačního výkonu (C) - udává horní hranice možností informačního přenosu v dané situaci.
Čím větší je množství předávaných informací, tím větší je pracovní zátěž člověka, který tyto informace přijímá, zpracovává a podle nich se rozhoduje. Informační výkon je úměrný pracovnímu zatížení člověka. Kapacita přenosu informací člověkem vyjadřuje maximálně dosažitelný informační výkon za daných podmínek. Je hodnotou poměrně stálou pro danou činnost a osobu a pohybuje se v rozmezí jednotek bitů za sekundu. Je závislá na formě vstupu i výstupu a na pracovních podmínkách. Prostředkem ke stanovení přenosové cesty je měření pracovního výkonu při jistých modelových činnostech.
Jestliže se podaří motivovat pracovní výkon tak, aby člověk pracoval v daných podmínkách na hranici svých možností, tj. co nejrychleji a co nejpřesněji, bude průměrná hodnota tohoto maximálního počtu správně provedených informací za jednotku času určovat právě jednotku kapacity přenosové cesty. Nejožehavějším problémem zůstává zde motivace.
Hodnocení informační kapacity a přenosové cesty u člověka v pracovním procesu není možno provést pouze podle pravděpodobnosti výskytu podnětu (nějakého signálu), protože člověk při své práci využívá i neformálních informací (člověk si mimovolně uvědomuje a vybírá potřebnou a užitečnou informaci). Výběr informací závisí na jeho zkušenostech, na pracovním prostředí apod. Množství přenášených informací se musí definovat vzhledem k subjektivní pravděpodobnosti výskytu podnětů (signálů) u člověka. Přenosové charakteristiky lidského přenosového kanálu na rozdíl od technického nejsou pevné, mění se zácvikem, únavou apod.
Pokud rychlost informací (signálů) postupujících od zdrojů informací (např. strojů) převýší schopnost senzorického vstupu člověka, nastává:
- opožděná reakce;
- zkreslení nebo chybná reakce;
- nepostřehnutí signálu nebo vynechání odpovědi.
V praxi to může způsobit nesprávně provedený výkon práce nebo havarijní situaci, tzn. jevy, jež jsou společensky nebo ekonomicky nežádoucí a jsou v rozporu s prevencí rizik a následného zdravotního poškození člověka.
Ke zvýšení efektivnosti pracovní činnosti slouží jako vodítko tato pravidla:
- Je potřeba poskytovat jen základní informace; informace, která není využita, odvádí pozornost.
- Informace má být poskytována vždy nejvhodnější senzorickou cestou;
- Informace má být postupována tehdy a tam, kdy a kde je jí nejvíce zapotřebí;
- Informace má být poskytována s maximální jasností;
- Množství a frekvence přicházejících informací je nutné přizpůsobit výkonnostní kapacitě člověka.
4. Informační možnosti lidské percepce
Úloha člověk v interakci s technickým systémem závisí na tom, co se od něho vyžaduje, ale i do jaké míry může tyto požadavky a úkoly splnit. Možnosti člověka se týkají hranic možností a podmínek, za nichž je možno dosáhnout určitých výkonů, spolehlivosti, variability a variance.
O které možnosti člověka jde? Především o možnosti přijímat informace, o vstupní cesty, o receptory a jejich možnosti, o druhy energie, které je člověk schopen přijmout, o toleranci intenzit, frekvence a dob trvání podnětu. Jedině tehdy, bude-li výstupní signál systému, na který člověk má reagovat, odpovídat těmto schopnostem lidského organizmu, je naděje, že bude správně přijat. Není to však jen otázka energie či intenzity podnětu, ale zejména otázky informace samé. Přijetí téhož druhu signálu se liší podle toho, přichází-li velmi zřídka, nebo naopak příliš často. Příjem informací může být jak jednorázový (diskrétní) tak průběžný (spojitý). Třeba si ještě uvědomit, že člověk informace nejen přijímá a uchovává v paměti, ale rovněž je zpracovává. Rozsah krátkodobé paměti člověka je omezen na sedm informací - slov nebo čísel. Přesněji je to mezi pěti a devíti při jednom vjemu. V případě zvyšování počtu slov (čísel) nad devět člověk si je nezapamatuje, začíná chybovat.
Teoretická kapacita smyslových orgánů se určuje podle počtu rozlišitelných parametrů jednotlivých podnětů. Zjištěná kapacita informačního přenosu lidského oka (podle Jakobsona, 1951) má hodnotu 4,3. 106 bitů za sekundu, což by odpovídalo střední hodnotě kapacity 5 bitů/s pro každé vlákno optického nervu. Zjištěná kapacita lidského ucha má hodnotu 8.103 bitů za sekundu, což odpovídá průměrné kapacitě jednoho vlákna cochleárního nervu asi 0,3 bitů/s. Co do kapacity senzorického systému, pokud jde o informace přijímané zrakem, je zrak nejvýkonnějším ze všech smyslových orgánů. Za ním na druhém místě následuje hmat a na třetím teprve sluch. Přenosové parametry smyslových orgánů jsou však prakticky mnohem menší. Ke ztrátám této smyslové kapacity dochází v celém průběhu přenosu informací.
Informace předávané smyslovou činností
Informace o působení vnějšího okolí a stavu organismu přicházejí do centrální nervové soustavy prostřednictvím smyslových orgánů.
Způsoby předávání informací:
- Informace o vnějším okolí: Zajišťují orgány zrakové, sluchové, čichové, hmatové, chuťové.
- Informace o stavu organismu poskytované o: Poloze těla, vnitřních orgánech, svalovém úsilí, bolesti aj.
| Druh podnětu | Příslušný receptor | Kvalita podnětu |
|---|---|---|
| Zrak | V oku | Elektromagnetické vlnění |
| Sluchový | V uchu | Amplituda a frekvenční změny akustického tlaku |
| Čichový | V nosní dutině | Plynné chemické látky |
| Chuťový | Jazyk | Chemické rozpuštění v slinách |
| Bolestivý | V zakončení nervových vláken | Tlak, chemické látky, chlad, deformace kůže |
| Tlakový | V kůži, v podkožním tkanivu | Deformace povrchu kůže a podkoží |
| Hmatový | V kůži | Deformace povrchu kůže |
| Polohový, pohybový | Ve svalech, šlachách, kloubech | Změny napětí a zkracování svalů a šlach |
| Otáčení | Ve vestibulárním ústrojí | Změny tlaku tekutiny ve vnitřním uchu |
Přehled informačního výkonu při různých druzích krátkodobé činnosti:
| Krátkodobá činnost | Informační výkon (bit . s-1) |
|---|---|
| Jednoduché smyslové podněty | do 3 |
| Jednoduchá pracovní činnost | do 3 až 5 |
| Kontrolní zrakově náročná činnost | do 6 až 10 |
| Psaní na stroji | do 10 až 12 |
| Hra na klavír | do 20 až 25 |
| Čtení nahlas | do 30 až 35 |
Rozhodování podle vstupních informací by mělo být ukončeno v okamžiku, kdy má dojít k příslušné akci efektoru. Tato rozhodnutí však zahrnují zpoždění v odpovědi a vedou k hypotéze, že hodnota zpoždění je proporcionální k přenosové funkci. Čas, který uplyne od okamžiku percepce podnětu k odevzdání reakce, je nazýván reakční čas. V podstatě je to čas nutný pro převedení nervového vzruchu z receptoru přes korovou část centrálního nervového systému do efektoru. Je známo, že na slabší podnět je reakční doba dlouhá, se vzrůstající intenzitou se zkracuje. Reakční čas v milisekundách je pro podnět zrakový 150-220, taktilní 190-220, sluchový 120-180 (Matoušek, 1967).
5. Příklady - Řešení praktických úkolů
Při zjednodušených výpočtech vycházíme z těchto vztahů:
H=log2A(1)
kde:
H - je hodnota informace v bitech.
A - je počet variant (možností), jaké celkově mohou nastat.
kde:
P - je informační výkon (bit . s-1).
nc - je celkový objem (počet) informací (-).
nn - je počet nepřijatých, nezpracovaných či špatně zpracovaných informací (bit).
H - je hodnota jedné informace (bit).
t - je čas přijímání informací.
- V příkladech se bude za maximální hodnotu považovat 5 bitů za sekundu, ale pouze při krátkodobé zátěži.
- Pro hodnocení je-li průměrný interval jednoho odečtu 0,6 s, trvale po celou směnu, je doporučovaná hodnota je 1 bit . s-1 při dlouhodobé zátěži.
Zjistit, zda pracovník může trvale sledovat údaje na panelu s umístěnými šesti sdělovači.
První sdělovač má stupnici o 20 dílcích, druhý je číslicový třímístný, třetí je signálka, čtvrtý má kruhovou stupnici o 100 dílcích, pátý je teploměr v rozsahu 0-120°C a šestý je digitální sdělovač číslicový čtyřmístný.
Na jednotlivých sdělovačích dojde k tomuto počtu změn (Zi):
Na 1. (prvním sdělovači) - 1 500 (změn); 2 - 5 000; 3 - 6 000; 4 - 600; 5 - 200; 6 - 4 000, a to za směnu (8 hodin) a jsou rovnoměrně rozděleny.
Může nebo nemůže pracovník trvale (každý den) přijímat toto množství informací, je-li doporučená hodnota informačního výkonu 1 bit .s-1) ?
Řešení:
Přehled údajů a dílčí výpočty jsou v tabulce 1.
- U každého sdělovač (Si = 1, 2 až 6) je dána velikost jeho rozsahu (Ai).
- Výpočtem (podle vzorce 1) stanovíme informační hodnotu jednotlivých sdělovačů (Hi).
- Výpočtem pro dané expozice jednotlivých sdělovačů stanovíme informační hodnotu za směnu H (součtem Hi x Zi).
| Sdělovač | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| Si | Ai | Hi | Zi (počet změn) | HixZi | |
| 1. | stupnice o 20 dílcích | 21 | 4,39 | 1 500 | 6 585 |
| 2. | čislicový trojmístný (000-999) | 1 000 | 9,97 | 5 000 | 49 800 |
| 3. | signálka (0-1) | 2 | 1,00 | 6 000 | 6 000 |
| 4. | kruhová stupnice (100 dílků) | 100 | 6,64 | 600 | 3 984 |
| 5. | teploměr (0-122°) | 121 | 6,92 | 200 | 1 384 |
| 6. | Čtyřmístný (0000-9999) | 10 000 | 13,29 | 4 000 | 53 160 |
| Celkem: H (bit za směnu) | 120 963 | ||||
- Výpočtem (v souladu se vzorcem 2) stanovíme informační výkon, a to za předpokladu, že všechny odečty byly spolehlivé.
Závěr:
Z hlediska přijatelnosti informačního výkonu je docilovaná hodnota větší než doporučovaná hodnota 1 bit.s-1 při dlouhodobé zátěži. Proto je třeba provést racionalizační opatření.
Na panelu je umístěno pět digitálních sdělovačů. Jeden má 2 číslice, rozsah stupnice 0 až 99; 2. a 3. má 4 číslice, rozsah 10 000; 4. a 5. mají 3 číslice, rozsah 1 000. Ke kolika změnám může průměrně dojít za hodinu na sdělovačích panelu?
Řešení
- Uspořádání údajů a dílčích výpočtů je v tabulce 2.
| Sdělovač (Si) | Počet číslic | Rozsah | Ai | Hi = log2 A (bit) |
|---|---|---|---|---|
| 1. | 2 | 0-99 | 100 | 6,64 |
| 2. a 3. | 4 | 0-9999 | 10 000 | 13,29 + 13,29 |
| 4. a 5. | 3 | 0-999 | 1 000 | 9,97 + 9,97 |
| Celkem: H (bit) | 53,06 |
- Výpočet maximálních počet změn (Z), na sdělovačích, za hodinu (t).
Závěr:
Na panelu s pěti sdělovači může dojít k 602 změnám za hodinu.
V balírně brambor pracuje u třídícího pasu 6 pracovníků. Kolik předmětů (brambor, poškozený brambor, „nebrambor“ = kámen, hrouda) může projít po pásu za minutu, aby byly zabaleny pouze kvalitní brambory?
Řešení:
- Pro možné tři druhy předmětů (H) a zvolené hodnotě informační kapacity (P) 5 bitů za sekundu pro každého pracovníka (s využitím vztahu pro informační výkon), vypočítáme celkový objem vybraných předmětů:
- Počet kvalitně zabalených brambor 6 pracovníky:
6.nc = 6 . 189,36 = 1 136
Závěr:
Kvalitně zabalených brambor je 1 136 kusů.
Pracovník si stěžuje, že nestačí jednoduché třídění modrých předmětů (stejného tvaru) z šesti barev. Za hodinu zkontroluje 7 500 kusů. Má pravdu?
Řešení:
- Využitím vztahu pro informační výkon vypočítáme, jaký informační výkon podává pracovník.
Závěr:
Jelikož považujeme průměrnou informační kapacitu pracovníka 5 bit . s-1, má pravdu.
Závěr
Přístup k uplatňování poznatků z teorie informace v technické praxi předpokládá pro jejich uživatele jisté zkušenosti. Ačkoliv každý člověk má nějaké povědomí „o užití sdělování informací“, jsou to většinou znalosti velice povrchní. Přes obsahovou náročnost poznatkové základny teorie informace byly vybrány takové přístupy, které mohou poskytnout využitelnost v technické praxi. V článku, kromě uváděných základních vztahů z teorie informace, jsou zařazeny užitečná doporučení a zásady praktického zaměření, doplněné řadou příkladů. Metodický přínos je třeba spatřovat v příjmu, rozhodování a vykonávání činností při plnění pracovního úkolu se zohledňováním odhalování chyb a omylů člověka, případně jejich vlivu na bezpečnost práce. Obsahem článku bylo zaměření na objasňování využití poznatků vědního oboru teorie informace při hodnocení informačních přenosových funkcí člověka a důsledků informační zátěže v uživatelské praxi.
DOPORUČENÁ LITERATURA
- Chundela, L. Ergonomie. ČVUT Praha, 1986, 1.vyd., 220 s.
- Král, M. Metody a techniky užité v ergonomii. VÚBP, Praha, 2001, 1. vyd., 154 s.
- Malý, S., Král, M., Hanáková, E. ABC Ergonomie. 1.vyd. Professional Publishing, 2010, 386 s. ISBN 9788-7431-027-0.
- Matoušek, O., Zástavka, Z. Metody rozboru a hodnocen í systémů člověk-stroj. SNTL, Praha, 1977, 1.vyd., 176 s.
- Metelka, J. Matematické stroje-kybernetika. SPN Praha, 1962, 1.vyd., 162 s.
- Stríženec, M., a kol. Inženýrská psychologie. SPN Praha, 1982, 1. vyd., 256 s.