Jak s nemocí zaměstnance ve zdravotním pojištění?

Proberme si v této analýze nejčastěji se vyskytující situace, které musejí zaměstnavatelé řešit právě při nemoci jejich zaměstnance.

Nemoc zaměstnance po celý kalendářní měsíc

Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu nemoci celý kalendářní měsíc, platí v této souvislosti pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění následující:

• vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se tedy neodvádí,
• takového zaměstnance vykazuje zaměstnavatel v Přehledu měsíčně předkládaném zdravotní pojišťovně jako zaměstnanou osobu s nulovým vyměřovacím základem (nemocná osoba se v příslušném kalendářním měsíci započítává do celkového počtu zaměstnanců),
• nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, pro účely kontroly však musí být období nemoci prokazatelně zdokladováno (kopií neschopenky),
• bez ohledu na nemoc má pojištěnec řešen pojistný vztah proto, že zaměstnání trvá (není ukončeno).

Pokud by byla po celý kalendářní měsíc nemocná zaměstnaná osoba celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku (vystavila by o splnění podmínek této péče zaměstnavateli čestné prohlášení), oznámil by zaměstnavatel zdravotní pojišťovně skutečnost, že se za tuto osobu stal plátcem pojistného stát. Například při nemoci od 10. 6. do 23. 8. by použil kód „L“ s datem 1. 7. a kód „T“ s datem 31. 7. Těmito kódy se vymezuje období celých kalendářních měsíců, ve kterých nemá tato osoba příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, v důsledku čehož je za ni v tomto období plátcem pojistného stát.

Nemoc zaměstnance po část kalendářního měsíce

V takovém případě se postupuje podle ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, kdy musí být při odvodu pojistného přihlédnuto k poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Ta se stanoví za ty kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec nemocen nebyl, a musí být při odvodu pojistného dodržena. V těchto souvislostech zaměstnavatelé většinou řeší následující tři základní situace.

Výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu a odvod příslušného pojistného

Dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu

Tento dopočet a doplatek pojistného se nejčastěji provádí při zkráceném pracovním úvazku nebo u dohody o pracovní činnosti.

Odvod pojistného ze skutečně dosaženého příjmu

Jedná se o situaci, kdy vyměřovací základ převyšuje vypočtenou poměrnou část minima a může tak být relevantně nižší než aktuální hodnota minimální mzdy 9 900 Kč.

Speciální situace

Jak má zaměstnavatel postupovat v případě, kdy zaměstnanec není nemocný po celý kalendářní měsíc, přičemž mu za tento měsíc není zúčtován žádný příjem?

Kdy se k délce nemoci zaměstnance nepřihlíží

Činí-li vyměřovací základ zaměstnance v kalendářním měsíci roku 2016 alespoň 9 900 Kč, pak z pohledu placení pojistného není pro zaměstnavatele důležité, jak dlouho v tomto měsíci nemoc trvala.

Nemoc v souvislosti se skončením zaměstnání

Při skončení zaměstnání budou řešeny nejčastěji tyto situace:

1. zaměstnanec v době skončení zaměstnání pobírá nemocenské dávky. Zaměstnanec končí zaměstnání dohodou, resp. sjednáním na dobu určitou, ke dni 30.4.2016. Onemocněl dne 8. 4., takže od 22. 4. je příjemcem dávek nemocenského pojištění. Zaměstnavatel použije (na jednom formuláři „Hromadné oznámení zaměstnavatele“) kód „O“ k datu 30. 4. a současně kód „N“ s datem 1. 5.;
2. zaměstnanec v době skončení zaměstnání ještě nepobírá nemocenské dávky. Zaměstnanec končí zaměstnání dohodou ke dni 30.4.2016, onemocněl dne 21. 4., takže od 5. 5. je příjemcem dávek nemocenského pojištění. Zaměstnavatel použije kód „O“ k datu 30. 4. a kód „N“ s datem 5. 5.;
3. zaměstnanec onemocní v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru. Prostřednictvím kódů „N“ a „K“ vymezí zaměstnavatel období pobírání nemocenských dávek bývalého zaměstnance v situaci, kdy onemocní v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru.

4. zaměstnání končí osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska, zaměstnaná u českého zaměstnavatele, a tudíž podléhající režimu koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009.

Z pohledu českých právních předpisů o nemocenském pojištění je z hlediska nároku na nemocenské dávky z českého systému sociálního zabezpečení rozhodující vznik sociální události – onemocnění. Při pobírání nemocenských dávek se v souvislosti se skončením zaměstnání vychází z těchto principů:

1. nárok na pobírání dávek vznikl před ukončením zaměstnání. Jsou-li splněny podmínky pro nárok na dávku nemocenského pojištění podle českých právních předpisů, poskytne se tato dávka za celou dobu nemoci (sociální události). Nárok na tuto dávku přechází i od doby po skončení zaměstnání, maximálně však do výše celkového nároku.
2. pobírání dávek po skončení zaměstnání. V situacích, kdy bývalému českému pojištěnci s bydlištěm v některém z výše uvedených států vznikne v ochranné lhůtě z pojištění v ČR nárok na peněžité dávky v nemoci a mateřství, přizná příslušná česká instituce tyto dávky za předpokladu, že budou splněny i ostatní stanovené podmínky. Tento postup platí za předpokladu, že dotyčná osoba nezahájila ve státě bydliště výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění a ani nezačala pobírat dávky v nezaměstnanosti.

Zaměstnání na základě dohod

Pokud při trvající dohodě poklesne z důvodu nemoci příjem zaměstnance pod rozhodnou částku (tedy u dohody o pracovní činnosti je nižší než 2 500 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč), pak musí zaměstnavatel zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc či měsíce odhlásit. Současně je velmi vhodné zaměstnance upozornit, že v důsledku této skutečnosti nemá v příslušném kalendářním měsíci (měsících) řešen svůj pojistný vztah tímto zaměstnáním. Problém nevznikne, pokud tato osoba:

• má současně jiné zaměstnání zakládající účast na zdravotním pojištění nebo
• podniká jako OSVČ a platí alespoň minimální zálohy (což zaměstnavateli dokládá čestným prohlášením) anebo
• je zařazena u zdravotní pojišťovny v některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát, a to třeba i tehdy, když bude v daném měsíci pobírat výše zmíněné nemocenské dávky.

Není-li splněna žádná z těchto možností, stává se pojištěnec osobou bez zdanitelných příjmů s povinností měsíční úhrady pojistného 1 337 Kč.

Nadlimitní plnění

Jestliže je při pracovní neschopnosti poskytována náhrada mzdy v případech a ve výši stanovené zákonem, je podle ustanovení § 6 odst. 9 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od daně z příjmu ze závislé činnosti, proto nepodléhá odvodu pojistného. Pokud by však zaměstnavatel nadstandardně poskytnul náhradu mzdy i za první tři pracovní dny dočasné pracovní neschopnosti (nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn) nebo nad výši stanovenou zákonem, je tato náhrada u zaměstnance zdaněna včetně odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Jiné překážky v práci na straně zaměstnance

Třebaže jsme se v tomto pojednání zabývali nemocí zaměstnance, uplatnil by se obdobný postup i v případě, kdyby nastaly jiné překážky v práci na straně zaměstnance dle ustanovení § 191 a následujících zákoníku práce, například po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu, po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené anebo po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti.

Právní předpisy citované v rubrice ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
• zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce