Výkon více zaměstnání (pracovněprávních vztahů) u jednoho zaměstnavatele není jevem nijak mimořádným. Proto se nyní blíže podívejme na některé situace, které mohou v praxi nastat, a na postupy zaměstnavatele při jejich řešení z pohledu zdravotního pojištění.
Tyto činnosti se vždy posuzují v rámci rozhodného období, kterým je pro zaměstnavatele a zaměstnance kalendářní měsíc. Při nižších příjmech je zaměstnavatel rovněž povinen vyhodnotit, zda musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, či nikoli. Pokud zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc odvádí pojistné z vyměřovacího základu nižšího než 9 900 Kč, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje a který i předloží případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Naproti tomu od roku 2013 již není ve zdravotním pojištění určen maximální vyměřovací základ, takže platba pojistného zaměstnavateli (i osobami samostatně výdělečně činnými) není od tohoto kalendářního roku – coby rozhodného období v případě maxima – omezena horní hranicí.
V následujících příkladech si předvedeme postupy zaměstnavatele v právních podmínkách roku 2016.
Zaměstnanec má uzavřeny se zaměstnavatelem dvě pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek s příjmy 3 800 Kč a 4 000 Kč.
Pokud se na zaměstnavatele (a zaměstnance) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, postupuje zaměstnavatel následovně.
Ve vazbě na výši minimální mzdy od 1. 1. 2016 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílu mezi minimální mzdou a úhrnem zúčtovaných příjmů:
(9 900 – 7 800) x 0,135 = 284 Kč
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 9 900 = 1 337 Kč
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
(7 800 x 0,135) : 3 = 351 Kč
a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 351 + 284 = 635 Kč
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1 337 – 635 = 702 Kč
Stejný postup by se uplatnil i tehdy, pokud by těmito pracovněprávními vztahy byly dohody o pracovní činnosti, anebo kdyby se jednalo o souběh pracovní smlouvy a dohody o pracovní činnosti.
Z povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby zaměstnanci:
- s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P,
- kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,
- kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,
- kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2016 nejméně v částce 1 823 Kč),
- za které je plátcem pojistného stát,
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem, dle příkladu tedy 7 800 Kč. Netrvají-li příslušné skutečnosti (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů) po celý kalendářní měsíc, snižuje se minimální vyměřovací základ na poměrnou část.
Společně s pracovní smlouvou s pravidelným příjmem 26 000 Kč je uzavřena dohoda o provedení práce. V některých měsících je příjem na základě této dohody vyšší než 10 000 Kč, v některých naopak maximálně 10 000 Kč.
Při řešení tohoto souběhu platí následující zásady.
- Každý pracovněprávní vztah posuzujeme samostatně, to znamená, že v měsících, kdy příjem na dohodu o provedení práce:
- převyšuje 10 000 Kč, se sčítají příjmy z obou těchto pracovněprávních vztahů,
- činí maximálně 10 000 Kč, je vyměřovacím základem zaměstnance 26 000 Kč.
- Zaměstnanec se neodhlašuje na ty kalendářní měsíce, ve kterých příjem na dohodu o provedení práce činí maximálně 10 000 Kč, neboť je trvale přihlášen z titulu běžící pracovní smlouvy.
Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem v jednom kalendářním měsíci dohodu o pracovní činnosti na 1 800 Kč a dohodu o provedení práce na 9 200 Kč.
Ani u jedné dohody nedosáhl příjem částky potřebné pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění, s odvoláním na ustanovení § 5 písm. a) bodů 3 a 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, nelze pro daný účel příjmy z takových dohod sečíst. Není přitom důležité, zda dohody trvaly celý kalendářní měsíc, nebo jen jeho část, případně i jen jeden kalendářní den.
V takovém měsíci však musí mít pojištěnec řešen svůj pojistný vztah jiným způsobem, kdy musí být evidován u zdravotní pojišťovny v některé, tedy alespoň jedné, z těchto tří kategorií:
- zaměstnanec v jiném zaměstnání s příjmy ze závislé činnosti, které zakládají účast na zdravotním pojištění (například zaměstnání na základě pracovní smlouvy) nebo
- osoba samostatně výdělečně činná nebo
- osoba, za kterou platí pojistné stát,
přičemž postačí registrace v některé z těchto skupin osob třeba jen po část daného měsíce nebo dokonce postačí i jeden evidence v tomto měsíci.
Není-li využita některá z výše uvedených možností, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a uhradit pojistné 1 337 Kč.
V jednom kalendářním měsíci měl zaměstnanec uzavřeny tři dohody o pracovní činnosti s příjmy 10 000 Kč, 4 000 Kč a 1 600 Kč.
Jelikož se s účinností od 1. 1. 2015 sčítají příjmy z více, resp. ze všech dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele (totéž platí i pro dohody o provedení práce), je vyměřovacím základem částka 15 600 Kč.
Zaměstnanec pracující u jednoho zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy (příjem 16 200 Kč) a dohody o pracovní činnosti (příjem 4 600 Kč), byl po celý kalendářní měsíc nemocen.
V tomto případě platí, že:
- vyměřovací základ zaměstnance je nulový,
- zaměstnanec se (jedenkrát) započítává do celkového počtu osob jako zaměstnanců, uváděných na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele,
- zaměstnanec se u zdravotní pojišťovny neodhlašuje, tudíž má řešen svůj pojistný vztah,
- nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje.
Zaměstnanec pracující na základě pracovní smlouvy pobírá současně odměny za výkon funkce.
Do vyměřovacího základu zaměstnance patří (mimo zákonných výjimek) všechny příjmy zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, proto se pojistné odvede z obou těchto příjmů. V tomto směru jsou jedinou výjimkou odměny za výkon funkce v orgánu družstva. Pokud člen družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, vykonává pro družstvo práci (tedy i funkci) a je za vykonanou práci tímto družstvem odměňován, odvádí se pojistné pouze ze zúčtovaného příjmu dosahujícího (a převyšujícího) hranici 2 500 Kč.
Závěr
Aby bylo povinností zaměstnavatele platit za zaměstnance pojistné, musí se z pohledu zdravotního pojištění jednat o zaměstnání ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. Zaměstnáním se tak rozumí činnost zaměstnance dle ustanovení § 5 písm. a) cit. zákona, ze které mu plynou od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že pro vznik zaměstnání musejí být současně splněny obě podmínky, tedy jak faktický výkon práce, tak příjem zúčtovaný na základě takové činnosti. To znamená, že zaměstnáním není například:
- výkon funkce člena statutárního orgánu bez příjmu, třeba dobrovolná či čestná funkce (práce je vykonávána, odměna však není) nebo
- příspěvek na studium poskytovaný budoucímu studentovi (pro zaměstnavatele není vykonávána žádná činnost).
Výjimky, kdy se pojistné na zdravotní pojištění neplatí, představují také:
- osoby taxativním výčtem uvedené v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 1. – 7. zákona č. 48/1997 Sb. a
- příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance dle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb.
Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují ani příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4, § 4, § 4a a zejména pak podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb.