Z členských zemí OECD se nejvíce liší zdanění práce zaměstnance pracujícího za podprůměrnou mzdu a zaměstnance pracujícího za nadprůměrnou mzdu v Irsku, v Izraeli, v Lucembursku, ve Francii a v Belgii. Naopak Česko patří mezi desítku zemí s nejnižším rozdílem v míře zdanění.
Ve všech členských zemích OECD, s výjimkou Maďarska, je zdanění práce u zaměstnanců s nadprůměrnou mzdou ve výši 167 % průměrné mzdy vyšší než zdanění práce u zaměstnanců s podprůměrnou mzdou ve výši 67 %. Vyšší zdanění je především v důsledku zavedení více daňových pásem u daně z příjmu fyzických osob. Hned ve dvanácti členských zemích OECD činí přitom rozdíl více než 10 %. V Česku je to přitom pouze 4 %.
Jak se vypočítá zdanění práce
Do daňových odvodů ze mzdy je nutné zahrnout nejenom odvedenou daň z příjmu fyzických osob a povinné pojistné placené zaměstnancem, ale rovněž i povinné pojistné placené zaměstnavatelem za zaměstnance. Celkové zdanění práce je následně rozdíl mezi mzdovými náklady zaměstnavatele a čistou mzdou zaměstnance v procentním vyjádření vůči hrubé mzdě. Cestou ke snižování zdanění práce je tedy nejenom snižování efektivní sazby daně z příjmu, ale rovněž snižování sazeb povinného pojistného.
Praktický výpočet v Česku
V Česku si vypočítáme zdanění práce u zaměstnance s hrubou mzdou na úrovni 67 % průměrné mzdy a u zaměstnance s