Odborové organizace si nemohou jednostranně diktovat, jaké prostředky jim má zaměstnavatel poskytnout k výkonu odborové činnosti.
Podle ustanovení § 277 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen „na svůj náklad vytvořit zástupcům zaměstnanců podmínky pro řádný výkon jejich činnosti, zejména jim poskytovat podle svých provozních možností v přiměřeném rozsahu místnosti s nezbytným vybavením, hradit nezbytné náklady na údržbu a technický provoz a náklady na potřebné podklady.“
Zaměstnavatelé se přitom stále častěji potýkají s tzv. moderními (virtuálními) odbory, které zaměstnavatelům s odkazem na § 277 zákoníku práce zasílají pravidelně faktury za pronájem komerčních prostor, webová rozhraní a další položky a s poukazem na anonymitu svých členů odmítají prostředky poskytnuté zaměstnavatelem v jeho prostorách (např. samostatnou/sdílenou kancelář vybavenou běžným kancelářským nábytkem, telefon, počítač, uzamykatelnou skříň, případně přístup ke kopírovacímu zařízení atd.).
Zaměstnavatel pak nemá nad výší a podobou takto fakturovaných (jím neobjednaných) polože