Založení odborové organizace a ochrana před rozvázáním pracovního poměru

Právní věta

Pokud stanovy odborové organizace neurčily něco jiného, jednal jménem odborové organizace až do vytvoření jejích orgánů přípravný výbor. Vzhledem k tomu, že podle stanov této odborové organizace jsou jejími orgány valná hromada a předsednictvo a statutárním orgánem předsednictvo, má přípravný výbor až do vytvoření orgánů odborové organizace jejich postavení (postavení orgánu odborové organizace).

Jelikož zaměstnankyně byla členkou přípravného výboru, byla tím v postavení členky orgánu odborové organizace působícího u zaměstnavatele, který byl oprávněn jménem této odborové organizace vystupovat, a to až do vytvoření orgánů odborové organizace, jejichž členkou už zaměstnankyně nebyla. I když v době dání výpovědi z pracovního poměru již zaměstnankyně členkou tohoto orgánu nebyla, vztahovala se na ni ochrana podle ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce, neboť v té době ještě neuplynul 1 rok od skončení jejího funkčního období v přípravném výboru (orgánu odborové organizace).

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4031/2015)

Předmět sporu

• Platnost výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnanci z důvodu jeho nadbytečnosti v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně.
• Ochrana (bývalého) člena orgánu odborové organizace působícího u zaměstnavatele před rozvázáním pracovního poměru.

Právní úprava

• § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost zaměstnance v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně.
• § 61 odst. 2 až 4 zákoníku práce – povinnost zaměstnavatele vyžádat si u odborové organizace předchozí souhlas s dáním výpovědi nebo okamžitým zrušením pracovního poměru pro případ, že jde o člena jejího orgánu, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení.

Skutkový stav (popis případu)

• Zaměstnankyně pracovala jako psycholog v nemocnici; dopisem ze dne 25. 11. 2011 adresovaným odborové organizaci této nemocnice požádal zaměstnavatel o „vyslovení souhlasu s propuštěním“ zaměstnankyně z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce (nadbytečnost zaměstnankyně v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně), neboť dle vyjádření zaměstnavatele „není jiné cesty než psychologickou ambulanci zrušit ke dni 31. 1. 2012“.
• Zaměstnavatel dal zaměstnankyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. a) a c) zákoníku práce, neboť ke dni 31. 1. 2012 byla zrušena psychologická ambulance (dle jeho názoru tedy část zaměstnavatele), a v důsledku této změny se zaměstnankyně stala nadbytečnou; výpověď byla zaměstnankyni doručena dne 29. 11. 2011; dopisem ze dne 30. 11. 2011 odborová organizace sdělila zaměstnavateli, že nemůže vydat souhlasné stanovisko s ukončením pracovního poměru zaměstnankyně; výpovědi z pracovního poměru se zaměstnankyně bránila soudní žalobou.
• Zaměstnankyně byla členkou přípravného výboru odborové organizace a v tomto postavení podepsala návrh na evidenci této odborové organizace (dříve u Ministerstva vnitra, dnes u rejstříkového soudu); založení a působení u zaměstnavatele mu odborová organizace oznámila dopisem ze dne 5. 9. 2011 (nyní jsou pravidla obsažena v ustanovení § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce); dalším dopisem ze dne 14. 11. 2011 pak zaměstnavateli oznámila vytvoření orgánů(26. 10. 2011 zvolení výkonné rady valnou hromadou a 1. 11. 2011 volbu předsednictva); členkou těchto orgánů již zaměstnankyně nebyla.

Argumenty zaměstnance (a krajského soudu)

• Výpověď z pracovního poměru je neplatná; odborová organizace, jejíž funkcionářkou zaměstnankyně byla, odepřela dát souhlas s rozvázáním pracovního poměru.
• Vzhledem k tomu, že stanovy odborové organizace neurčily něco jiného, jednal jménem odborové organizace až do vytvoření jejích orgánů přípravný výbor, jehož členkou zaměstnankyně byla, a proto (i když v době výpovědi z pracovního poměru již nebyla členkou orgánu odborové organizace) se na ni vztahovala ochrana podle ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce, neboť v té době ještě neuplynul jeden rok od skončení jejího funkčního období v přípravném výboru.
• Jestliže činnost přípravného výboru zahrnovala po vzniku odborové organizace i její vedení, pak je nepochybně důvod k takové ochraně dán; navíc je zaměstnankyně uvedena ve stanovách i mezi „prvními funkcionáři“ odborové organizace.
• O tom, že je členkou orgánu odborové organizace, nepochyboval ani zaměstnavatel, když dne 25. 11. 2011 požádal o souhlas s výpovědí odborovou organizaci.

Argumenty zaměstnavatele (a okresního soudu)

• Zaměstnankyně nebyla členka orgánu odborové organizace, neboť šlo pouze o přípravný výbor, a i kdyby se za takovou mohla považovat, pak s ohledem na organizační opatření, kterým došlo k zániku jejího místa, nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnankyni nadále zaměstnával.
• Přípravný výbor (budoucí) odborové organizace zanikne jejím vznikem a do doby řádného ustanovení funkcionářů (podle stanov) nemá odborová organizace žádné funkcionáře – členy odborového orgánu (ve vztahu k ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce).

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

• Ustanovení § 61 zákoníku práce upravuje účast odborových organizací při rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením zaměstnavatele; vzhledem k závažnosti těchto jednostranných opatření pro pracovní i osobní život zaměstnance zákon stanoví povinnost zaměstnavatele je předem projednat s odborovou organizací (§ 61 odst. 1 zákoníku práce); zvýšená ochrana členů orgánu odborové organizace působícího u zaměstnavatele se zde projevuje v tom, že – na rozdíl od pouhého projednání – je zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas se zamýšleným okamžitým zrušením pracovního poměru nebo výpovědí(§ 61 odst. 2 zákoníku práce).
• Zatímco absence předchozího projednání s odborovou organizací nezakládá neplatnost dotčených rozvazovacích projevů vůle, je ochrana členů orgánu odborové organizace působícího u zaměstnavatele zvýšena natolik, že dá-li zaměstnavatel takovému zaměstnanci výpověď z pracovního poměru nebo s ním okamžitě zruší pracovní poměr, aniž by – v rozporu s ustanovením § 61 odst. 2 zákoníku práce – požádal odborovou organizaci o předchozí souhlas k tomuto opatření, je takové rozvázání pracovního poměru vzhledem k ustanovení § 61 odst. 4 zákoníku práce neplatné; avšak i tehdy, jestliže zaměstnavatel požádá odborovou organizaci o předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru rovněž neplatné, jestliže odborová organizace v době do 15 dnů ode dne, kdy byla zaměstnavatelem požádána o souhlas, písemně odmítne souhlas udělit a jestliže soud ve sporu podle ustanovení § 72 zákoníku práce shledá, že na zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával; shledá-li ovšem soud, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru – splňují-li jinak všechny hmotněprávní (formální i materiální) podmínky předmětného rozvázání pracovního poměru – platné, i když odborová organizace odmítla udělit souhlas s tímto rozvázáním.
• Předchozí souhlas odborové organizace s rozvázáním pracovního poměru zaměstnavatelem se vztahuje jen na jednostranné rozvazovací úkony zaměstnavatele, které směřují proti členům orgánu odborové organizace působícího u zaměstnavatele v době jejich funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení; u jiných zaměstnanců, byť by byli odborově organizováni nebo byli členy odborového orgánu, ale jiné odborové organizace (která u zaměstnavatele nepůsobí), se tato vyšší forma součinnosti odborových organizací při rozvázání pracovního poměru neuplatní; působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, požádá zaměstnavatel o udělení souhlasu jen tu odborovou organizaci, členem jejíhož orgánu dotčený zaměstnanec je.
• Nedostatek spočívající v absenci žádosti zaměstnavatele o předchozí souhlas odborového orgánu k výpovědi z pracovního poměru není možno zhojit postupem podle ustanovení § 61 odst. 4 zákoníku práce, neboť toto ustanovení dopadá toliko na případy, kdy příslušná odborová organizace odmítla udělit předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru, nikoli na „všechny“ případy neexistence předchozího souhlasu, tedy ani na situaci, kdy zaměstnavatel sice o předchozí souhlas před dáním výpovědi z pracovního poměru požádal, ale nevyčkal do vyjádření stanoviska odborové organizace nebo do marného uplynutí doby 15 dnů ode dne, kdy byla o předchozí souhlas požádána (v projednávané věci požádal zaměstnavatel o souhlas odborové organizace s výpovědí z pracovního poměru dne 25. 11. 2011 a výpověď z pracovního poměru dal zaměstnankyni dne 29. 11. 2011).
• Odborová organizace se dnem následujícím poté, kdy byl Ministerstvu vnitra doručen návrh na její evidenci, tj. dne 27. 8. 2011, stala právnickou osobou a u zaměstnavatele působila nejpozději od oznámení své evidence, k němuž přistoupila dopisem ze dne 5. 9. 2011; zaměstnavatel byl proto povinen v případech uvedených v ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce tuto odborovou organizaci požádat o předchozí souhlas s výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru, aniž by byl oprávněn zkoumat skutečné zájmy nově zaevidované odborové organizace.
• Přistoupil-li zaměstnavatel k výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnankyni dopisem ze dne 29. 11. 2011 dříve, než obdržel stanovisko orgánu příslušné odborové organizace (o udělení předchozího souhlasu k výpovědi z pracovního poměru požádal zaměstnavatel odborovou organizaci dopisem ze dne 25. 11. 2011 a dopisem ze dne 30. 11. 2011 byl takový souhlas odmítnut), a dříve, než uplynula doba 15 dnů ode dne, kdy o tento souhlas požádal, jednal v rozporu se zákonem; nebyla totiž splněna zákonem stanovená podmínka předchozího souhlasu odborové organizace.
• Výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 11. 2011 je proto neplatná a tento nedostatek nebylo možno zhojit ani postupem podle ustanovení § 61 odst. 4 zákoníku práce, neboť – jak výše uvedeno – toto ustanovení dopadá toliko na případy, kdy příslušná odborová organizace odmítla udělit předchozí souhlas k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru, nikoli na „všechny“ případy neexistence předchozího souhlasu, tedy ani na situaci, kdy zaměstnavatel sice o předchozí souhlas před dáním výpovědi z pracovního poměru požádal, ale nevyčkal do vyjádření stanoviska odborové organizace nebo do marného uplynutí doby 15 dnů ode dne, kdy byla o předchozí souhlas požádána; dovolání zaměstnavatele není opodstatněné a zamítá se.