kontrolní činnost

Lidé dělají chyby, je to v naší přirozenosti. Pochopením našich schopností a omezení a jejich uplatněním při návrhu pracoviště, systému nebo procesu je můžeme učinit bezpečnějšími. Lidský faktor je tak zapotřebí uplatnit při navrhování pracovišť, produktů a systémů tak, aby co nejlépe vyhovovaly lidem, kteří je používají. Vyhrazená technická zařízení představují závažné riziko ohrožení života, zdraví a bezpečnosti fyzických osob, a selhání člověka v této oblasti může mít fatální následky.

Kontrolní činnost orgánů inspekce práce a pracovní úrazovost v ČR u zdvihacích zařízení, dále vybrané charakteristické pracovní úrazy v souvislosti s provozem zdvihacích zařízení a informace k problematice bezpečnosti práce

Článek se věnuje objektivní odpovědnosti a možnosti vyvinění právnických a fyzických osob v případě, že jsou obviněny ze spáchání přestupku na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž i tato odpovědnost má své hranice.

Kontrola dodržování pracovněprávních předpisů a předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou součástí pracovního práva. Mezi nejvýznamnější kontrolní subjekty patří orgány inspekce práce, které jsou oprávněny ukládat zaměstnavatelům sankce (pokuty) za přestupky až do výše 10 000 000 Kč.

Organizace nemohou být v současném světě práce udržitelné, aniž by se zavázaly chránit bezpečnost, zdraví a pohodu pracovníků. Globalizace má za následek stále složitější síť dodavatelských řetězců, což může mít přímý dopad na bezpečnost a ochranu zdraví, a to například v rámci podpory oběhového hospodářství nebo uzavírání smluv s ohledem na udržitelnost. Organizace by měly zahrnout udržitelnost do svých rozhodnutí a procesů a stát se tak odpovědnými nejen za své vlastní činnosti, ale také za všechny dodavatele a subdodavatele.

Vzdělávání může být velmi stresující, což může způsobit zhoršení duševní a tělesné pohody zaměstnanců na všech úrovních vzdělávání, od středisek předškolního vzdělávání až po vysoké školy. Vzdělávání nemusí být považováno za „nejrizikovější“ odvětví z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Prevence psychosociálních rizik a muskuloskeletálních poruch souvisejících s prací by mohla mít značný význam, jelikož z evropských průzkumů vyplývá, že tato rizika jsou v současnosti na evropských pracovištích závažným problémem. Rovněž však nesmíme zapomínat i na bezpečnostní rizika, jako jsou například uklouznutí, zakopnutí a pády, jejichž následkem může dojít k trvalé invaliditě nebo dokonce i k úmrtí.

Ve světovém měřítku se stále častěji objevují způsoby dětské práce, které se v mezinárodních dokumentech nazývají „nejhorší formy dětské práce“. I v České republice se setkáváme s prací dětí ve věku do 15 let, zejména o prázdninách. Většinou se jedná o „pracovní“ vztah podle občanského zákoníku (např. nepojmenovaná smlouva) na nejrůznější práce, např. při roznášce propagačních letáků, novin, různých tiskovin, práce u čerpacích stanic, občerstvovacích stánků apod.

Inspektoři oblastních inspektorátů práce, oddělení BOZP a VTZ, se při šetření pracovních úrazů setkávají nejen se suchými fakty v písemných dokladech, ale také s příběhy lidí.

V rámci kontrolní činnosti oblastních inspektorátů práce řeší inspektoři oddělení BOZP nedostatky na straně zaměstnavatele, setkávají se však i s pochybeními na straně zaměstnanců. Kontrolovanou osobu, tj. tím, koho inspektorát pohání k zodpovědnosti, je vždy zaměstnavatel. Přitom není výjimkou, že za malérem stojí nezodpovědnost zaměstnanců. Snaha urychlit či usnadnit si práci, ať už z důvodu lepšího ohodnocení, nebo kvůli úspoře času třeba na cigaretu. V praxi by se takových situací našlo mnoho…

Ustanovení § 3 odst. 3 zákona o inspekci práce s účinností od 1. 4. 2017 ukotvuje, že orgány inspekce práce kontrolují dodržování právních předpisů upravujících právní postavení zaměstnanců vyslaných k výkonu práce v rámci poskytování služeb. Jedná se o transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“) [dále jen „prosazovací směrnice“]. Právě prosazování pravidel vysílání pracovníků orgány inspekce práce na území České republiky je věnován tento článek.

Povinnost vzájemné spolupráce, předávání informací či podkladů, případně jiná součinnost vyplývá pro správní orgány působící v oblasti zaměstnanosti a inspekce práce hned z několika právních předpisů. Kromě správního řádu, kde můžeme nalézt základ součinnosti správních orgánů, a kontrolního řádu jsou to zákon o zaměstnanosti a zákon o inspekci práce. Vzájemná spolupráce by měla být imanentní řádnému výkonu správy i v této oblasti.

Činnost Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce se v roce 2017 řídila, mimo další činnosti, schváleným programem Státního úřadu inspekce práce na rok 2017.

Článek se zabývá povahou, smyslem a procesním postupem při ukládání rozhodnutí o zákazu inspektorem orgánu inspekce práce, jakožto institutem, který může do určité míry zasáhnout do samotné kontinuity zaměstnavatelem vykonávané práce a ve svém důsledku může představovat daleko citlivější dopad do jeho majetkové sféry, než případně ex post uložená pokuta za nesplnění, resp. porušení povinností, které mu vyplývají z právních předpisů.

Na podzim roku 2017 jsme se dočkali změn v zákonech, ze kterých vychází činnost Státního úřadu inspekce práce. V časopisu PSK jsme k tématu již publikovali několik článků. Jedná...

Zákoník práce stanovuje zaměstnavateli povinnost zajišťovat na svých pracovištích a při provozovaných činnostech adekvátní úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví všech osob, které se s jeho vědomím pohybují po jeho pracovištích. Veškeré aktivity, které musí zaměstnavatel v tomto smyslu činit, nazýváme prevencí rizik.

Tento článek navazuje na problematiku nastíněnou v předchozí části a dále komentuje jednotlivé zásadní novelizační body provedené zákonem č. 206/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Je obecně známo, že skladové provozy (areály) pro zabezpečení účelu (souboru činností) musí být vybaveny příslušnou skladovací a manipulační technikou, a to jak uvnitř skladu (příjmu zboří ke skladování), tak při jeho vyskladňování (výdeji zboží). Mezi skladovací a manipulační techniku lze považovat velmi rozšířené manipulační vozíky bez vlastního pohonu tzv. ručně vedené (paletové vozíky) a manipulační vozíky s vlastním pohonem tzv. motorové (elektrické, naftové, hybridní atd.), ale také i různé skladovací systémy (regálové zakladače, regály, palety atd.). Z pohledu bezpečnosti práce má ve skladových provozech významný podíl i ruční manipulace (vychystávání, překládání, zvedání, balení, evidence atd.). Navážeme-li dále, pak s jakoukoliv manipulací pochopitelně souvisí lidský faktor, a s tím i riziko vzniku možného pracovního úrazu.

Jedním ze základních práv a zároveň úředních povinností zdravotních pojišťoven je jejich právo provádět u plátců kontroly placení pojistného a plnění souvisejících zákonných povinností v oblasti zdravotního pojištění. Základním smyslem kontrolní činnosti je prověřit, zda jednotliví plátci, především zaměstnavatelé, postupují v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění.