Zaměstnávání osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody

Výzkum, z kterého autorky článku čerpají data, se vztahuje k situaci osob propuštěných z výkonu trestu v roce 2015, proto jsou používány i údaje související s tímto rokem. Byť uplynuly další čtyři roky, v oblasti zaměstnávání osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody žádná zásadní změna nenastala.

Nevyužitá skupina na pracovním trhu?

V současné době mnohým zaměstnavatelům chybí pracovníci, u nichž se nevyžaduje žádná zvláštní kvalifikace, a z výkonu trestu odnětí svobody jsou propouštěny osoby, které práci nutně potřebují, aby nerecidivovaly. Je problém řešitelný tím, že se náboráři zaměstnanců zahledí k vězeňským branám? Odpověď zní ano, ale…

Jedná se totiž o specifickou skupinu osob, která se v mnohém může od běžného uchazeče o zaměstnání lišit. Odsouzení jsou zbaveni řady svých práv a svobod, které jsou jim deklarovány Listinou základních práv a svobod a Ústavou České republiky. Mezi ně patří dle ustanovení § 27 odst. 1 a 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, i právo svobodné volby povolání či právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Osoby, které nastupují do výkonu trestu odnětí svobody, přicházejí nejen o svoji svobodu, dosavadní kontakty a vztahy s rodinou, ale i o svoji roli zaměstnance. Řada z nich ztrácí zažité pracovní návyky, někteří je naopak získávají (včetně kvalifikačních kurzů a vzdělání v učebních oborech), a pokud jsou ve věznici zaměstnáni, tak často vykonávají spíše podřadnější manuální práce.

Jedním z dlouhodobě uplatňovaných kritérií hodnocení Vězeňské služby České republiky (Vězeňská služba, VS ČR) je míra zaměstnanosti vězňů. Pokud bychom se pak na jejich práci podívali pohledem podnikatele, jedná se o levnou pracovní sílu. Nevztahuje se na ně totiž ustanovení zákoníku práce o minimální mzdě, ale výše jejich odměny za práci upravuje nařízení vlády o výši a podmínkách odměňování odsouzených zařazených do práce ve výkonu trestu odnětí svobody.

Porovnáme-li rozdíly mezi minimální mzdou a minimální pracovní odměnou odsouzených v roce 2015, zjistíme, že nařízením vlády č. 204/2014 Sb. byla od 1. ledna 2015 pro první skupinu stanovena minimální mzda 9 200 Kč za měsíc, zatímco pracovní odměna odsouzených upravená tehdy platným nařízením vlády (nařízení vlády č. 171/2008 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 365/1999 Sb., o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody, ve znění nařízení vlády č. 414/2000 Sb.) pro první skupinu činila 4 500 Kč. Pro úplnost dodejme, že koncept minimální mzdy počítá s osmi kategoriemi typu práce, zatímco pracovní odměna odsouzených se čtyřmi, první skupiny mají společný nulový požadavek na odbornou kvalifikaci. Podle nařízení vlády č. 87/2019 Sb. má v časové složce mzdy sice od 1. ledna 2020 nastat nárůst, i tak ovšem nebude dosahovat hranice minimální mzdy u nižších skupin.

Jestliže budeme hovořit o práci, za niž náleží osobě odměna, tak ve věznici může být zaměstnána na vnitřních či vnějších pracovištích, střežených či nestřežených pracovištích, případně jí může být udělen volný pohyb při plnění pracovních úkolů. Tím je umožněno, aby odsouzené zaměstnávaly nejen subjekty, jejichž většinovým vlastníkem je stát, ale i soukromí zaměstnavatelé, avšak za podmínky, že odsouzený souhlasí se zařazením na předmětné pracoviště.

Osoba ve výkonu trestu je povinna pracovat a odmítnutí práce je považováno za závažný kázeňský přestupek dle ustanovení § 28 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Zařazení na konkrétní pracoviště je posuzováno odbornými zaměstnanci nejen z oddělení výkonu trestu, oddělení vězeňské a justiční stráže, ekonomického oddělení, oddělení zaměstnávání vězněných osob, oddělení prevence a stížností, správního oddělení, ale samozřejmě i lékařem zdravotnického zařízení. Zřetel je brán nejen na požadavky na konkrétní pracovní pozici, ale i na zajištění bezpečnosti společnosti.

Práce samotná tvoří jednu z nejdůležitějších složek programů zacházení, které jsou základní formou cílevědomého a komplexního působení, jejichž záměrem je připravit odsouzené na soběstačný život v souladu se zákonem po propuštění z výkonu trestu. Zároveň je zohledňováno pracovní zařazení odsouzeného po dobu výkonu trestu, případně písemný příslib od budoucího zaměstnavatele, i při jednáních o podmíněném propuštění.

Faktor zaměstnání v programu zacházení s osobami ve výkonu trestu

Naprosto zásadní informace o jedincích, kteří se ocitnou ve výkonu trestu odnětí svobody, přinesla na konci roku 2018 deskriptivní studie SARPO: charakteristiky odsouzených v českých věznicích (Hůrka, Drahý, Petras, 2018), jež je dostupná na webových stránkách VS ČR. Dle internetových stránek Vězeňské služby je SARPO prediktivní nástroj na hodnocení rizik a kriminogenních potřeb odsouzených, pomocí kterého se zpracovává penitenciární diagnóza ve formě vstupní komplexní zprávy, na jejíž výstupy navazuje program zacházení. Nástroj posuzuje pravděpodobnost opětovného selhání odsouzeného na základě: výpočtu statického rizika z údajů o kriminálním chování; výpočtu dynamického rizika vyhodnocujícího celkem 48 rizik v 7 základních životních oblastech (bydlení, zaměstnání, finance, rodina a sociální kontakty, vzdělání a výchova, závislosti, osobnost a chování), odhadu způsobení újmy a specifikace potenciální oběti na základě analýzy trestné činnosti a vyhodnocení motivace a sebehodnocení odsouzeného (VS ČR, 2019). Ve zmiňované publikaci je zpracován soubor 27 880 odsouzených, u kterých byla vypracována komplexní zpráva v období od roku 2012 do roku 2017. Pro potřeby tohoto článku jsou podstatné údaje, které poskytuje dynamický faktor zaměstnání.

„Dynamický faktor zaměstnání postihuje kvantitativní a kvalitativní stránku zaměstnání z pohledu legálních pracovněprávních vztahů. Sleduje se ekonomická aktivita odsouzeného, průběh a formy výkonu výdělečné činnosti s ohledem ke zdravotním a jiným osobním poměrům odsouzeného. Pozornost je věnována i aktivitě odsouzeného v období bez zaměstnání. Rizikovost tohoto faktoru vyplývá z nízké využitelnosti kvalifikace, minimální pracovní zkušenosti či její absence, dále z rizikového průběhu předchozích zaměstnání a dlouhodobé nezaměstnanosti.“ (Hůrka, Drahý, Petras, 2018, s. 60) Rozhodná doba je 3 roky před aktuálním nástupem do výkonu trestu. Nedoložitelná pracovní činnost byla zjištěna u 46,1 % odsouzených, zcela bez zaměstnání bylo 53,1 %. Zaměstnanost se sice pohybovala na 48,7 %, ale situace, kdy byli odsouzení po celou sledovanou dobu zaměstnaní, je mnohem méně častá (21 %). Alarmující je skutečnost, že 26,4 % odsouzených nebylo nikdy v legálním zaměstnání. Dlouhodobou nezaměstnanost (minimálně 6 měsíců) zažilo celkem 44,7 % odsouzených. Riziko opakování trestné činnosti spojené se zaměstnáváním je několikrát vyšší než například u faktoru bydlení. (Hůrka, Drahý, Petras, 2018)

Pokud se však na uvedené podíváme z opačného konce, zjistíme, že zaměstnání je velmi významným faktorem desistence, tedy situace, kdy osoba upustila od kriminální kariéry. Institut pro kriminologii a sociální prevenci se tématem vztahu zaměstnání a opuštění kriminální kariéry zabýval podrobněji v rámci výzkumného projektu „Zaměstnání jako faktor desistence“. (Tomášek a kol., 2017)

Pro úplnost považujeme za důležité vymezit, že zcela opomíjíme otázku legitimnosti požadavku čistého rejstříku trestů. Ta by si vzhledem ke své obsáhlosti zasloužila samostatný text. Vycházejme z toho, že zaměstnavatel vzhledem k obsazované pracovní pozici nevyžaduje čistý trestný rejstřík uchazeče.

Vzhledem k účelu našeho článku používáme data získaná od odborníků veřejné správy formou dotazníku. Bylo osloveno 127 vězeňských sociálních pracovníků, šetření se zúčastnilo 80 z nich, tedy 63 %. Dále z oslovených 74 probačních středisek (PMS) zaslalo dotazník 40, tedy cca 50 %. Bylo osloveno také 227 sociálních kurátorů, dotazník se navrátil od 126 z nich, tedy od 57 %. Nejvyšší účast ve výzkumu byla ze strany kontaktních středisek Úřadu práce, kdy na základě oslovení 148 pracovišť se šetření zúčastnilo 153 pracovníků, jejich účast byla 100 %.

Respondenty dotazníkového šetření již známe, pojďme se nyní zabývat vězeňskou populací roku 2015 tak, jak plyne ze statistik Vězeňské služby (2016). Trest odnětí svobody vykonávalo v předmětném roce 18 850 odsouzených, z toho 1 282 žen a 17 568 mužů. Průměrná měsíční zaměstnanost byla 8 238 odsouzených, z toho v provozovnách hospodářské činnosti 1 718 odsouzených, ve vnitřním provozu a vlastní výrobě 2 533 odsouzených. U cizích subjektů pak bylo zaměstnáno 1 524 odsouzených. Jako zaměstnání se ve vězeňském prostředí hodnotí i účast ve vzdělávacích a terapeutických programech a práce bez odměny, zmíněných činností se účastnilo 2 463 odsouzených. Průměrná měsíční odměna odsouzených činila 3 758 Kč, v provozovnách hospodářské činnosti to bylo 3 489 Kč, ve vnitřním provozu a vlastní výrobě 4 149 Kč. U cizích subjektů činila průměrná měsíční mzda odsouzených 3 631 Kč. Průměrné využití fondu pracovní doby činilo 73,26 %. Pokud bychom se podívali na uvedenou statistiku z pohledu obecně chápané pracovní zkušenosti, z celkového počtu 18 850 odsouzených jich vlastně tedy necelá desetina pracovala v podmínkách připomínajících svět venku, tedy ve smyslu práce pro cizí subjekt za úplatu.

Další významnou charakteristikou souboru odsouzených pak je jejich vzdělání. Lze konstatovat, že naprosté minimum osob je zcela bez vzdělání, ukončené základní a vyšší vzdělání pak má 94 % osob vykonávající v roce 2015 trest odnětí svobody. Na druhou stranu, z toho má pouze 11 % vzdělání s maturitou či vyšší. Co se týče věkového složení, většina těchto osob byla ve vysoce produktivním věku, věk mezi 18 a 55 lety mělo 17 629 odsouzených, tedy 93,5 %.

Důležitou otázkou vypovídající o osobnosti konkrétního odsouzeného je jeho předchozí kriminální zkušenost. Pro více než třetinu osob (34 %) vykonávajících v roce 2015 trest odnětí svobody to byla první zkušenost s pobytem za mřížemi. Pro přibližně pětinu to byla druhá zkušenost a pro další pětinu osob to byla třetí či čtvrtá zkušenost s výkonem trestu odnětí svobody.

V kategoriích významných pro pracovní trh můžeme shrnout, že odsouzení jsou pracovně způsobilí, většina z nich je ve vysoce produktivním věku a má minimálně ukončené základní vzdělání. Klíčovou otázkou však je: stojí tito lidé vůbec o legální zaměstnání, kterým rozumíme pracovněprávní vztah podložený řádnou pracovní smlouvou, z níž je odváděno příslušné zdravotní a sociální pojištění a záloha na daň z příjmu?

Zde se dostávají ke slovu námi oslovení odborníci veřejné správy. Pracovníci PMS odhadují, že 45 % osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody má skutečný zájem najít si legální zaměstnání, vězeňští sociální pracovníci odhadují tento počet na 40 %, pracovníci kontaktních středisek Úřadu práce na 35 % a sociální kurátoři se domnívají, že skutečný zájem najít si legální zaměstnání má 30 % osob přicházejících z vězení. Jak tedy vyplynulo z názorů odborníků z veřejné správy, kteří přicházejí do kontaktu s osobami propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody, ani polovina z nich nemá zájem o legální zaměstnání. Pro přesnost dodejme, že v předmětném roce 2015 opustilo vězení 9 317 osob, což je zároveň skupina, s kterou přišli do kontaktu sociální pracovníci ve věznicích. PMS odhadovala pro tento rok 1 502 klientů a 3 024 propuštěných osob vyhledalo pomoc sociálního kurátora. Úřad práce odhaduje, že z celkového počtu propuštěných osob jich eviduje více než třetinu (3 754 osob).

Názor sociálních pracovníků z věznic na zájem o legální zaměstnání ze strany odsouzených pak byl doplněn o informaci, kolik procent z nich podniká nějaké kroky směřující k uplatnění na trhu práce ještě ve věznici. Zjistili jsme, že 43 % sociálních pracovníků se setkalo se zájmem odsouzených připravit se na vstup na trh práce absolvováním rekvalifikačního kurzu během výkonu trestu a 38 % vězeňských pracovníků vypovídalo o zájmu odsouzených o volná místa aktuálně se nabízející na pracovním trhu. Oproti tomu se zřídkakdy setkávají s tím, že by odsouzení vyvíjeli snahu kontaktovat svého bývalého zaměstnavatele či zařadit se do rekvalifikačního kurzu po propuštění.

Možné překážky na cestě k zaměstnání

Případného zaměstnavatele by jistě zajímalo, zda se osoby propuštěné liší od ostatních kandidátů na pozici, kromě své vězeňské (v nezanedbatelné míře opakované, jak bylo uvedeno výše) zkušenosti vyjádřené záznamem v rejstříku trestů, i dalšími znaky. I zde nám pomohou názory dotazovaných odborníků z veřejné správy, kteří hodnotili na škále od 1 do 4 četnost, s jakou se konkrétní problém týká množství odsouzených, kdy hodnota jedna představovala všechny odsouzené, hodnota dvě většinu odsouzených, hodnota 3 menší část odsouzených a hodnota 4 žádného odsouzeného.

Z výsledků je evidentní, že největší překážkou pro osobu propuštěnou z výkonu trestu odnětí svobody je právě záznam v rejstříku trestů a jeho vliv na postavení na trhu práce je neoddiskutovatelný. O jeho zásadním významu je přesvědčena více než polovina pracovníků úřadu práce (52,3 %), která se domnívá, že je překážkou pro všechny propuštěné. Obdobně hodnotí jeho vliv přibližně 44 % vězeňských sociálních pracovníků a sociálních kurátorů. Oproti tomu se domnívá více než polovina pracovníků PMS, že se tento problém týká spíše menšího počtu propuštěných (7,5 % si dokonce myslí, že není problémem pro nikoho z nich).

Jako další významná překážka bránící propuštěným uspět na trhu práce vyvstala zadluženost a s ní související exekuce. Jako problém u většiny osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody ji vnímají všechny skupiny expertů, a to v každé skupině nejméně 80 % oslovených, kdy vedoucí probačních středisek ji považují za větší problém než zmíněný záznam v rejstříku trestů. Doplňující informaci poskytne zmiňovaná studie SARPO, v níž bylo zjištěno, že „47,7 % odsouzených se v průběhu minimálně tří let před aktuálním výkonem trestu ocitlo zcela bez legálních zdrojů příjmu; celkem 89,4 % odsouzených přiznává nějakou formu finančních závazků, z toho 73,2 % odsouzených uvádí dluhy, které jsou nad rámec jejich možností plnit je nebo je dokonce odmítají plnit z principu; téměř polovina odsouzených (48,2 %) čelí nedostatečným legálním příjmům, ať již z důvodu, že žádný příjem nemají, nebo jen z důvodu, že jediný zdroj jejich legálních příjmů tvoří sociální politika státu.“ (Drahý, Hůrka, Petras, 2018, s. 138)

Existence zadluženosti a exekucí přitom je, jak jsme zjistili z doplňujících komentářů dotazovaných odborníků, jedním z klíčových důvodů, proč osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody neusilují o legální zaměstnání a volí spíše kombinace sociálních dávek a práce načerno. Tak se totiž vyhnou tomu, aby jejich často minimální mzda byla zatížena srážkami z důvodů exekucí.

Pro ilustrativnost uvádíme konkrétní názor jedné sociální pracovnice pracující 14 let ve vězeňství: „Na aktivitě předvýstupní příprava, kde probíráme aspekty proč pracovat, nejčastěji slyším tyto důvody proč nepracovat: nechtějí pracovat, otevřeně hovoří o tom, že krádežemi si vydělají více; chtějí pracovat pouze načerno – nelegálně, protože si vydělají více a jsou nepostižitelní exekutorem; často spoléhají na soc. systém dávek + něco pokradou a jsou spokojení; mají nereálné představy o výši platu k poměru dosaženého vzdělání, chtěli by tak asi 20–30 tis. Kč čistého; exekuce jsou jedním z hlavních důvodů, proč klienti nechtějí legálně pracovat.“

Další překážkou pak jsou nedostatečné pracovní návyky, což je jistě v očích potenciálních zaměstnavatelů závažným problémem, avšak korespondujícím s charakteristikou vězeňské populace stanovené nástrojem SARPO, jak byla popsána v úvodu článku.

Více než 80 % respondentů v každé skupině dotazovaných odborníků vnímá nedostatek pracovních návyků jako překážku pro většinu propuštěných. Nejčastěji o uvedeném hovořili sociální kurátoři. Osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody mají další problémy, kterými jsou chybějící kvalifikace, nedostatečné vzdělání a praxe. Podle názoru dotazovaných odborníků je nejmenším problémem nedostatečná praxe, naopak největším nedostatečná kvalifikace.

Dalším problém pak může být podle více než poloviny dotázaných expertů neochota pracovat, což vnímají sociální kurátoři a pracovníci z více jak 60 % jako problém pro většinu z propuštěných osob. Sociální kurátoři pak vnímali jako velké překážky nevhodné sociální podmínky, nezajištěné bydlení a nedostatečné rodinné zázemí.

Oproti tomu se odborníci domnívají, že pobyt ve výkonu trestu neovlivnil schopnost odsouzených v sociální komunikaci, a její nedostatky jsou podle jejich názoru překážkou pro menší část propuštěných. Obdobně bylo hodnoceno užívání nealkoholových drog a nadužívání alkoholu. Jako nejmenší překážka pak byly hodnoceny zdravotní problémy.

Sociální situace osob propuštěných z výkonu trestu

Pojďme ještě zpřesnit situaci osob propuštěných z výkonu trestu mimo zjištění dotazníkového šetření mezi odborníky z veřejné správy. Pokud byla odsouzená osoba ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnána, docházelo ke srážkám z jejího příjmu, a to v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů. Srážky z pracovní odměny odsouzeného byly činěny na výživné na nezaopatřené děti, případné exekuce a náklady na výkon trestu (26 %, max. 1 500 Kč měsíčně). Dále má odsouzený nárok na kapesné, a to 17 % z čisté pracovní odměny, a také je mu strháváno tzv. úložné. To činí 11 % z čisté pracovní odměny a je dále tvořené všemi nestrženými zbytky z pracovní odměny. Úložné musí být vždy ve výši jízdného do místa trvalého pobytu a stravného na jeden den, pokud by tomu tak nebylo, odsouzenému se nevyplácí kapesné. Smyslem úložného je vybavit odsouzeného základními finančními prostředky, které by usnadnily jeho přechod do běžného života po opuštění věznice. Reálně je však u většiny odsouzených úložné v řádu stokorun.

Na popsanou situaci pamatuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a to konkrétně dávkou mimořádné okamžité pomoci podle ustanovení § 2 odst. 6 písm. a): „za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která v daném čase, s ohledem na neuspokojivé sociální zázemí a nedostatek finančních prostředků nemůže úspěšně řešit svoji situaci a je ohrožena sociálním vyloučením, jestliže zejména je propuštěna z výkonu zabezpečovací detence, z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody.“ Ustanovení § 37 písm. e) stanovuje tuto dávku „jednorázově až do výše 1 000 Kč s ohledem na okamžité nezbytné potřeby; celková výše mimořádné okamžité pomoci se stanoví s přihlédnutím k úložnému a k prostředkům, které obdrží osoba při propuštění ze školského zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Součet dávek poskytnutých podle tohoto ustanovení nesmí v rámci jednoho kalendářního roku překročit čtyřnásobek životního minima jednotlivce.“

Neexistuje však metodický pokyn pro vyplácení a praxe jednotlivých poboček úřadu práce se liší. Některé automaticky od maximální výše 1 000 Kč odečítají úložné, byť většinou se jedná o několik set korun, jinde zase není vyplácena tato dávka opakovaně. Ať tak či onak, vzhledem ke své výši ani uvedená dávka nemá účinek zajištění takových podmínek pro osobu propuštěnou z výkonu trestu, aby se mohla důstojně adaptovat na život na svobodě a hledat si legální zaměstnání. Pokud totiž nemá rodinu, ke které by se mohla vrátit, navíc třeba nemá ani zajištěné ubytování, musí řešit problém zajištění základních existenčních potřeb, jako je jídlo a bydlení. Jistě existují azylové domy, nejsou však dostupné ve všech regionech a často ani nemají volnou kapacitu. Na druhé straně je povzbuzující dnes již poměrně častá možnost nalézt si pracovní poměr s ubytováním.

Oblasti uplatnění na trhu práce

Na jaké zaměstnání vlastně mohou osoby propuštěné z výkonu trestu pomýšlet? V následující pasáži představíme nejčastější obory, kde nacházejí uplatnění, a to opět podle zkušenosti námi dotázaných odborníků veřejné správy.

Stavebnictví zaznělo jako nejčastější obor a strojírenství jako druhá nejčastější oblast pro uplatnění osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody shodně jak sociálními pracovníky ve věznicích, tak vedoucími probačních středisek. Ti dále uváděli ještě automobilový průmysl, dělníky a operátory ve výrobě, což však mohou být synonyma pro uvedené strojírenství.

I podle názoru sociálních kurátorů je stavebnictví nejčastěji oborem, kde propuštění najdou uplatnění. Vedle toho zmiňovali technické služby a průmyslovou výrobu, často vyjádřenou jako dělnické profese obecně. Mezi další oblasti uplatnění podle sociálních kurátorů patří úklid, práce v pohostinství nebo veřejně prospěšné práce, případně další nástroje aktivní politiky zaměstnanosti nabízené úřadem práce. Objevilo se i zemědělství nebo sklady a logistika.

Pracovníci úřadu práce zastávali podobné názory a nejčastěji vnímají uplatnění propuštěných osob z výkonu trestu odnětí svobody v dělnických profesích, zejména v pozici pomocného, stavebního, montážního či manipulačního dělníka, případně dělníka ve výrobě. Jako třetí nejčastější oblast uplatnění se v jejich výpovědích objevují veřejně prospěšné práce (VPP). To jistě svědčí o tom, že z hlediska aktivní politiky zaměstnanosti ve vztahu k propuštěným osobám můžeme hovořit o efektivitě zmíněného nástroje.

Pokud bychom znovu vztáhli názory odborníků k případnému zájmu zaměstnavatelů o osoby propuštěné z výkonu trestu, jistě najdou uplatnění jak v dělnických profesích, tak v zemědělství a technických službách. Na druhé straně je fakt, že odborníci vnímají jako možný problém osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody jejich nedostatečnou pracovní zkušenost, kvalifikaci, vzdělání, neochotu pracovat atd., to vše může mnoho zaměstnavatelů odradit. Čas je cenný a málokdo jej chce riskovat investicí do nezpůsobilých uchazečů.

Závěr našeho textu bychom proto chtěly věnovat příznivé zprávě právě pro zaměstnavatele, kteří by o zaměstnání osob propuštěných z výkonu trestu uvažovali, ale mají obavy z jejich negativních odlišností, jak byly v textu popsány. Existují organizace, které se úzce věnují práci s odsouzenými tak, aby na trhu práce obstáli a případnou šanci na získání legálního zaměstnání nepromarnili. Například organizace Rubikon spolupracuje s téměř 400 zaměstnavateli a má zkušenost, že okolo 70 % jejich klientů obstálo a po zkušební době ve svém zaměstnání setrvalo (viz Rubikon centrum, 2019). Tím lze do jisté míry vyřešit ono příslovečné „ale“ v otázce, zda se při náboru zaměstnanců zahledět k bráně věznice.

Použité zdroje

• DRAHÝ, František, HŮRKA, Jindřich a PETRAS, Michal. SARPO: charakteristiky odsouzených v českých věznicích: deskriptivní studie. Praha: Vězeňská služba České republiky, 2018. ISBN 978-80-270-5197-7.
• Rubikon Centrum. Pracovní agentura Rubikon. Rubikoncentrum.cz [online]. 2019 [cit. 2019-05-02]. Dostupné z: https://www.rubikoncentrum.cz. www.rubikoncentrum.cz/pracovni-agentura-rubikon/.
• TOMÁŠEK, Jan a kol. Zaměstnání jako faktor desistence. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2017. ISBN 978-80-7338-166-0.
• VS ČR. Co je SARPO. Vscr.cz [online]. 2019 [cit. 2019-05-02]. Dostupné z: https://www.vscr.cz/o-nas/sarpo/co-je-sarpo/.
• VS ČR. Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky pro rok 2015. Vscr.cz [online]. 2016 [cit. 2019-05-02]. Dostupné z: https://www.vscr.cz/wp-content/uploads/2017/06/Statistick%C3%A1-ro%C4%8Denka-2015.pdf.