Jestliže se občan České republiky rozhodne vycestovat do některého z členských států Evropské unie, nastávají mu nové povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení. Stejně tak při návratu do České republiky je nutné splnit veškeré povinnosti k českým institucím sociálního zabezpečení.
Sociální zabezpečení migrujících osob upravují na evropské úrovni dva základní právní předpisy:
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004 (pro oba právní předpisy budu dále používat pojem „Nařízení“),
obě ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012.
S účinností od 1. 4. 2012 se tato Nařízení vztahují na občany a instituce ze Švýcarska a od 1. 6. 2012 jsou aplikována i vůči Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku.
Tato Nařízení představují základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy jednotlivých států. V případě potřeby lze text Nařízení nalézt například na webových stránkách Kanceláře zdravotního pojištění z. s. (www.kancelarzp.cz).
Součinnost s českými institucemi
Rozhodne-li se český občan pro výkon samostatné výdělečné činnosti v některém z členských států, podléhá všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu. To znamená, že bude v tomto státě odvádět pojistné a současně bude moci požádat o tamní sociální dávky za stejných podmínek jako místní občané.
Z hlediska účasti v jednotlivých typech pojištění platí, že ne ve všech členských státech mají osoby vykonávající samostatnou výdělečnou činnost možnost účastnit se pojištění ve všech odvětvích, jak jsou zvyklí v České republice. Například se jedná o pojištění pro případ nezaměstnanosti, které v některých státech není, případně se týká pouze určitých odvětví samostatné výdělečné činnosti anebo je účast v něm založena na principu dobrovolnosti.
Jelikož zahájením výkonu samostatné výdělečné činnosti v jiném členském státě vzniká účast na pojištění v tomto státě, je zapotřebí informovat českou zdravotní pojišťovnu a úřad práce, je-li od této instituce pobírána některá z dávek.
Pokud si podnikatel – mimo standardní účasti v systému státu, ve kterém pracuje – přeje být ještě navíc dobrovolně důchodově pojištěn v České republice, měl by za tímto účelem kontaktovat OSSZ v místě bydliště.
Jak postupovat
Pokud má český občan v úmyslu vycestovat za účelem zahájení podnikání (nebo i zaměstnání) do některého ze států, ve kterých se postupuje podle Nařízení, je českým pojištěncem do okamžiku, kdy v členském státě začne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Do té doby, než začne v členském státě podnikat, může v případě potřeby čerpat zdravotní péči v této zemi na základě Evropského průkazu zdravotního pojištění (European Health Insurance Card, EHIC), vystaveného mu českou zdravotní pojišťovnou, v této fázi s nárokem na nezbytnou zdravotní péči.
Jakmile začne český pojištěnec vykonávat v jiném státě výdělečnou činnost, podléhá právním předpisům (všem systémům sociálního zabezpečení) příslušného státu. Stává se pojištěncem státu, ve kterém podniká, a je mu vystaven místní doklad o nároku na zdravotní péči. V této souvislosti pak přestává být českým pojištěncem a ztrácí nárok na zdravotní péči (hrazené služby) z titulu EHIC, vystaveného českou zdravotní pojišťovnou. Zahájení podnikání v příslušném státě je český občan povinen oznámit v zákonné osmidenní lhůtě své dosavadní české zdravotní pojišťovně a současně vrací vystavený český EHIC. Pokud je tedy českému občanovi jednoznačně známo, od kterého data začne vykonávat podnikatelskou činnost v zemi s působností Nařízení, odhlásí se k příslušnému datu z českého systému zdravotního pojištění.
Po ukončení samostatné výdělečné činnosti v členském státě oznamuje český občan své české zdravotní pojišťovně, že již opět podléhá českým právním předpisům, platným v oblasti zdravotního pojištění.
Nezaopatření rodinní příslušníci
Je-li občan ČR pojištěn z titulu výkonu výdělečné činnosti v některé z výše uvedených zemí (tedy mimo tzv. třetí země), jsou systémem země, ve které živitel pracuje, kryti i jeho nezaopatření rodinní příslušníci. Nezaopatřenost se posuzuje podle právních předpisů státu bydliště, v ČR tedy konkrétně podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Za nezaopatřeného rodinného příslušníka je považována manželka, která nemá v ČR vlastní příjem z výdělečné činnosti, případně nepobírá určité dávky (nemocenské, dávky v nezaměstnanosti nebo důchod) a je tudíž odkázána na výdělečnou činnost svého manžela – živitele. Dále je za nezaopatřeného rodinného příslušníka považováno dítě, které:
- vykonává povinnou školní docházku, nebo
- se soustavně připravuje na výkon budoucího povolání, nebo
- se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost z důvodu nemoci nebo úrazu, nebo
- je z důvodu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu neschopno výdělečné činnosti, nebo
- je po skončení povinné školní docházky do věku 18 let vedeno v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.
Za nezaopatřené dítě nelze považovat dítě, které je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Dítě lze registrovat jako cizího pojištěnce pouze za předpokladu, že rodič nebo jiná osoba pečující o dítě je považována za nezaopatřenou. Za nezaopatřeného rodinného příslušníka je v České republice považován i registrovaný partner. Na základě výkonu výdělečné činnosti v členských státech podléhají jak živitel, tak jeho nezaopatření rodinní příslušníci všem systémům sociálního zabezpečení příslušného státu. To znamená, že si nemohou vybrat, ve které zemi a případně ve kterých systémech (zdravotního, nemocenského, důchodového a jiného pojištění) chtějí být pojištěni.
Určující kritérium
Základním kritériem pro určení příslušnosti je výkon výdělečné činnosti. V této souvislosti platí, že na osobu samostatně výdělečně činnou, nebo i na zaměstnance, se na základě principu „lex loci laboris“ (tedy podle místa výkonu práce) vztahují právní předpisy státu, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost.
Souběžná samostatná výdělečná činnost ve více státech
V případě souběžného výkonu samostatné výdělečné činnosti ve více členských státech jsou klíčovými kritérii pro určení příslušnosti:
- bydliště a
- podmínka výkonu podstatných částí činností na území státu bydliště.
Bydlištěm se ve smyslu Nařízení rozumí místo, kde má osoba těžiště životních zájmů, přičemž se vždy nemusí shodovat s adresou trvalého bydliště.
Pro splnění podmínky výkonu podstatných částí činností na území státu bydliště stanoví nařízení č. 987/2009 pomocná kritéria, kterými jsou u OSVČ obrat, pracovní doba, počet poskytnutých služeb nebo příjem. Podmínka výkonu podstatných částí činností na území státu bydliště je splněna, je-li alespoň jedno z pomocných kritérií realizováno na území státu bydliště ve výši alespoň 25 % z celkového objemu činností. Pokud tato podmínka splněna není, aplikují se právní předpisy státu, na jehož území se nachází centrum činnosti OSVČ.
Předtím, než osoba zahájí (jako souběžnou) samostatnou výdělečnou činnost v jiném členském státě, musí oznámit začátek této souběžné činnosti OSSZ v místě bydliště a požádat ji o určení státu příslušnosti. Pokud ČSSZ rozhodne, že OSVČ je i nadále příslušna právním předpisům České republiky, podléhají příjmy ze všech členských států odvodu pojistného v České republice. Pokud by bylo rozhodnuto o určení příslušnosti k jinému státu, odvádělo by se pojistné příslušným institucím v tomto státě.
Před obdržením rozhodnutí ČSSZ o příslušnosti k právním předpisům konkrétného státu odvádí český pojištěnec pojistné (resp. zálohy na pojistné) české zdravotní pojišťovně, jako by se jednalo pouze o výdělečnou činnost na území České republiky. Po obdržení rozhodnutí a za předpokladu, že státem pojištění bude Česká republika, bude občan povinen odvádět v ČR pojistné z příjmů ve všech členských státech. Bude-li jako příslušný určen jiný stát, předloží OSVČ české zdravotní pojišťovně rozhodnutí ČSSZ a požádá o vrácení všech plateb pojistného za dobu souběžného výkonu činností. Příslušné pojistné pak odvede do určeného členského státu.
Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností podléhá osoba předpisům státu, ve kterém vykonává zaměstnání.
Osoba vyslaná z České republiky
Pro účely Nařízení se za osobu vyslanou z České republiky považuje osoba samostatně výdělečně činná, která dočasně vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jiného členského státu, přičemž musejí být splněny tyto podmínky:
- OSVČ vykonává samostatnou výdělečnou činnost v České republice, kde nadále udržuje prostředky pro výkon samostatné výdělečné činnosti, s podmínkou alespoň dvou měsíců relevantní a prokazatelné ekonomické aktivity na území vysílajícího státu, tedy ČR,
- činnost na území přijímajícího státu musí mít podobný charakter s činností na území České republiky,
- OSVČ vykonává přechodně činnost v jiném členském státě po dobu maximálně 24 měsíců.
V souvislosti s naplněním institutu vyslání (neboli dočasnosti výkonu výdělečné činnosti) je zapotřebí si uvědomit, že osoba vyslaná z České republiky nadále zůstává účastna všech systémů sociálního zabezpečení v České republice.
Státy mimo působnost Nařízení
Při výkonu samostatné výdělečné činnosti ve státech, na které se nevztahuje účinnost výše uvedených Nařízení (tedy v tzv. třetích zemích), může náš občan postupovat například tím způsobem, že se odhlásí z českého systému veřejného zdravotního pojištění z titulu dlouhodobého pobytu v zahraničí, kdy jednou ze základních podmínek pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců. Alternativně lze takovou situaci vyřešit i placením pojistného jako osoba bez zdanitelných příjmů.
Dokladování rozhodných skutečností
Pokud je český občan po určitou dobu odhlášen z českého systému veřejného zdravotního pojištění, musí po návratu průkazně doložit zdravotní pojišťovně dobu výkonu výdělečné činnosti nebo zdravotního pojištění v cizině tak, aby po něm nemohlo být jeho českou zdravotní pojišťovnou požadováno doplacení pojistného za období pojištěním řádně nepokryté.
Jako doklad o výkonu výdělečné činnosti slouží především potvrzení pojišťovny (instituce), u které byla OSVČ z titulu své samostatné výdělečné činnosti pojištěna, a to buď prostřednictvím příslušných formulářů, případně i neformálním potvrzením. Z dokladů vždy musí vyplývat skutečná délka trvání výdělečné činnosti a tím i podléhání tamním předpisům o sociálním zabezpečení.