Zdravotní rizika spojená s prací na staveništi

1. Nebezpečí poškození zdraví na staveništích

Práci na staveništi většinou máme spojenou s rizikem pádu zaměstnance z výšky nebo do hloubky nebo zraněním zaměstnance při používání strojních zařízení, nástrojů a nářadí a dalšími riziky, které mají za důsledek okamžité poškození zdraví.

Na staveništích jsme však vystaveni i negativnímu působení rizikových faktorů prostředí, jejichž negativní následky (poškození zdraví) se v mnoha případech projeví až za několik let. A právě tyto možné následky tohoto dlouhodobého působení rizikových faktorů prostředí jsou v praxi často opomíjeny.

Mezi nebezpečí, kterým můžou být zaměstnanci vystaveni na staveništi tak patří:

• chemické nebezpečí,
• ergonomické nebezpečí,
• biologické nebezpečí,
• fyzikální nebezpečí.

Mezi ohrožené profese patří například:

• pokrývač (zátěž teplem, práce ve vnucené pracovní poloze, ...),
• tesař (hluk, celková fyzická zátěž, ...),
• stavební dělník (celková fyzická zátěž, prach, hluk, vibrace, ...),
• natěrač (nebezpečné chemické látky, ...),
• elektrikář (nebezpečné látky – při pájení, azbest, ...),
• zedník (celková fyzická zátěž, lokální svalová zátěž, nebezpečné látky – stavební chemie, ...).

V článku jsou dále uvedeny požadavky z nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, pokud v textu není uveden odkaz na jiný právní předpis.

Zařazení bezpečnostních přestávek (§ 39)

Pokud je při trvalé práci, zařazené jako riziková podle zákona o ochraně veřejného zdraví, nezbytné nepřetržité používání osobních ochranných pracovních prostředků k omezení působení rizikového faktoru nebo při trvalé práci, kde musí zaměstnanec povinně používat po celou dobu směny jiné ochranné prostředky určené zaměstnavatelem a tyto ztěžují zaměstnanci pohyb, dýchání, vidění a jiné fyziologické funkce, musí být v průběhu směny zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž si je může zaměstnanec odložit.

První přestávka při trvalé práci zařazené jako riziková se zařazuje nejpozději po 2 hodinách od započetí výkonu práce v trvání nejméně 15 minut. Následné přestávky se zařazují nejpozději po každých dalších 2 hodinách od ukončení předchozí přestávky v trvání nejméně 10 minut.

Poslední přestávka v trvání nejméně 10 minut se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny.

2. Chemické nebezpečí

Zaměstnanci jsou na staveništi vystaveni působení nebezpečných látek o rozdílné míře škodlivosti pro organismus. Nebezpečné chemické látky se nalézají v mnoha materiálech používaných pro práci na staveništích. Zaměstnanci jsou rovněž exponováni nebezpečným látkám vznikajících v průběhu stavebních činností.

Chemické nebezpečí:

• prach nebo vlákna,
• kapalné aerosoly,
• plyny nebo páry.

Z praxe (bez komentáře): Při návštěvě společnosti provádějící výstavbu objektů pro bydlení mi bylo sděleno, že jejich zaměstnanci při stavební činnosti vůbec nepřicházejí do styku s nebezpečnými chemickými látkami, přestože běžně používají například cement, vápno a „stavební chemii“.

Cesty vstupu do organismu:

• inhalace – vdechování (nejčastější způsob),
• ingesce – požití (příjem jídlem, pitím, kouřením),
• kontaktem s kůží nebo očima.

Zdravotní účinky způsobené expozicí chemickým látkám:

• akutní (objeví se okamžitě nebo za krátký čas po expozici, u některých látek možná smrt; typicky náhlá, krátkodobá vysoká koncentrace, například otrava oxidem uhelnatým),
• chronické (obvykle se vyvíjí pomalu, 15-20 let nebo více; trvalá nebo opakovaná expozice po dlouhou dobu, například rakovina plic z expozice azbestu).

Rizikové činnosti:

• svařování – svářečské dýmy (záleží kde, čím a co je svařováno – svařování v uzavřených prostorech, svařování elektrodami nebo drátem pod ochrannou atmosférou, svařování nerezových ocelí),
• vrtání, řezání, broušení materiálu obsahujícího křemen,
• používání ředidel, stavební chemie (s různou toxicitou – barvy, lepidla; pozor na práce v uzavřených prostorech),
• expozice azbestu při demolicích a rekonstrukcích budov,
• a další činnosti.

2.1 Podmínky ochrany zdraví při práci s chemickými faktory a prachem

Hodnocení zdravotního rizika (§ 10)

Hodnocení zdravotního rizika pro zaměstnance, který je při práci exponován chemické látce, směsi nebo prachu, zahrnuje:

• zjištění přítomnosti chemické látky, směsi nebo prachu na pracovišti,
• zjištění nebezpečných vlastností chemické látky, směsi nebo prachu, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnance,
• využití údajů z bezpečnostního listu a z dalších zdrojů týkajících se chemické bezpečnosti,
• zjištění úrovně, typu a trvání expozice,
• popis technologických a pracovních operací s chemickou látkou, směsí nebo spojených s vývinem prachu,
• využití dat o přípustných expozičních limitech, nejvyšších přípustných koncentracích nebo o monitorování expozice z dostupných zdrojů,
• posouzení účinku opatření, která byla přijata k ochraně zdraví zaměstnance při práci,
• využití závěrů z již provedených lékařských prohlídek a vyšetření, využití závěrů z mimořádných událostí a dalších informací z dostupných zdrojů,
• podmínky, za nichž může v důsledku mimořádné události dojít k nadměrné expozici chemické látce nebo směsi.

Hodnocení zdravotního rizika chemické látky, směsi nebo prachu musí dále zahrnovat i práce spojené s údržbou nebo úklidem a práce, při nichž může být zaměstnanec exponován nadměrné expozici chemické látce, směsi nebo prachu.

Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické požadavky na pracoviště a pracovní prostředí (§ 11)

U chemické látky nebo směsi, která se vstřebává kůží nebo sliznicemi, a u chemické látky, směsi nebo prachu, které mají dráždivý nebo senzibilizující účinek na kůži, je nezbytné zajistit, aby zaměstnanec byl vybaven vhodným osobním ochranným pracovním prostředkem.

Při práci s chemickou látkou, směsí nebo prachem musí být zajištěno dostatečné a účinné větrání a místní odsávání od zdroje chemické látky, směsi nebo prachu a uplatněna technická a technologická opatření, která napomáhají ke snížení úrovně chemické látky, směsi nebo prachu v pracovním ovzduší.

Někdy je těžké vidět přes množství prachu (s obsahem křemene) zaměstnance, který tyto práce provádí, a to bez použití osobního ochranného pracovního prostředku k ochraně dýchacích cest. U zařízení, které jsou vybaveny zkrápěním vodou, se toto technické opatření většinou nepoužívá (pravděpodobně se šetří vodou). Z praxe je známo, že zaměstnanci si uvědomují mechanická rizika. Co bude za 10-15 let s jejich zdravím asi neřeší.

2.2 Azbest

Zjišťování a hodnocení expozice azbestu (§ 19)

Azbestem se rozumí vláknité silikáty, kterými jsou:

• aktinolit CAS 77536-66-4,
• amosit CAS 12172-73-5,
• antofylit CAS 77536-67-5,
• chrysotil CAS 12001-29-5,
• krokydolit CAS 12001-28-4,
• tremolit CAS 77536-68-6.

Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnance azbestu je početní koncentrace vláken o rozměrech délky větší než 5 um, průměru menším než 3 um a poměru délky k průměru větším než 3:1 v pracovním ovzduší.

Hodnocení zdravotního rizika (§ 20)

Hodnocení zdravotního rizika při práci s azbestem zahrnuje:

• ověření jeho přítomnosti na pracovišti a formu, v níž se nachází,
• předpokládaný rozsah práce s azbestem,
• dobu trvání práce s azbestem.

K ověření přítomnosti azbestu na pracovišti lze využít informace od vlastníka stavby nebo z jiných ověřitelných zdrojů, a pokud tyto informace nejsou dostupné, je nutné, materiály o nichž se má za to, že obsahují azbest, analyzovat.

Minimální opatření k ochraně zdraví, bližší hygienické požadavky na pracoviště, bližší požadavky na pracovní postupy, obsah školení (§ 21)

Při odstraňování stavby nebo její části, v níž byl použit azbest nebo materiál obsahující azbest, musí být dodržena tato minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnance:

• technologické postupy používané při zacházení s azbestem nebo materiálem obsahujícím azbest musí být upraveny tak, aby se předcházelo uvolňování azbestového prachu do pracovního ovzduší,
• azbest a materiály obsahující azbest musí být odstraněny před odstraňováním stavby nebo její části, pokud z hodnocení rizika nevyplývá, že expozice zaměstnanců azbestu by byla při tomto odstraňování vyšší,
• odpad obsahující azbest musí být sbírán a odstraňován z pracoviště co nejrychleji a ukládán do neprodyšně utěsněného obalu opatřeného štítkem obsahujícím upozornění, že obsahuje azbest,
• prostor, v němž se provádí odstraňování azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest, musí být vymezen kontrolovaným pásmem,
• zaměstnanec v kontrolovaném pásmu musí být vybaven pracovním oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím,
• pro zaměstnance musí být zajištěno sanitární a pomocné zařízení potřebné s ohledem na povahu práce.

Pracovní oděv musí být ukládán u zaměstnavatele na místě k tomu určeném a řádně označeném. Po každém použití musí být provedena kontrola, zda není pracovní oděv poškozen, a provedeno jeho vyčištění. Je-li pracovní oděv poškozen, musí být před dalším použitím opraven. Bez kontroly a následně provedené opravy nebo výměny poškozené části nelze pracovní oděv znovu použít.

Pokud praní nebo čištění pracovního oděvu neprovádí za těchto podmínek zaměstnavatel sám, přepravuje se k praní nebo čištění v uzavřeném kontejneru.

Před odstraňováním azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest ze stavby nebo její části, musí být vypracován plán prací s údaji o:

• místu vykonávané práce,
• povaze a pravděpodobném trvání práce,
• pracovních postupech používaných při práci s azbestem nebo materiálem obsahujícím azbest,
• zařízení používaném pro ochranu zdraví zaměstnance vykonávajícího práci s azbestem nebo materiálem obsahujícím azbest a pro ochranu jiných osob přítomných na pracovišti,
• opatřeních k ochraně zdraví při práci.

Po ukončení prací spojených s odstraňováním azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest ze stavby nebo její části musí být provedeno kontrolní měření úrovně azbestu v pracovním ovzduší, nejde-li o práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu; v práci pak lze pokračovat, je-li zjištěná hodnota azbestu v pracovním ovzduší nižší než přípustný expoziční limit.

Pro zaměstnance, který je nebo může být exponován azbestu nebo prachu z materiálu obsahujícího azbest, musí být zajištěno v pravidelných intervalech školení, které umožní získávání znalostí a dovedností k uplatňování správné prevence ohrožení zdraví, a to zejména o:

• vlastnostech azbestu a jeho účincích na zdraví včetně součinného účinku kouření,
• typech materiálů nebo předmětů, které mohou obsahovat azbest,
• činnostech, u nichž je pravděpodobnost expozice azbestu,
• významu kontrolních mechanizmů vedoucích k minimalizaci expozice azbestu,
• bezpečných pracovních postupech, ochranných opatřeních a kontrole jejich dodržování,
• výběru vhodného osobního ochranného pracovního prostředku k ochraně dýchacích cest včetně podmínek jeho používání,
• správných pracovních postupech při mimořádné události spojené s únikem azbestu nebo prachu z materiálu obsahujícího azbest, při údržbě nebo opravě,
• pracovních postupech při dekontaminaci prostor zasažených prachem obsahujícím azbest,
• správném postupu při ukládání a likvidaci prachu obsahujícího azbest,
• rozsahu závodní preventivní péče u exponovaného zaměstnance.

Zdroj: [1]

3. Ergonomické nebezpečí

Práce na staveništi a s ní spojené ergonomické riziko patří mezi nejčastější se vyskytující riziko, a to především u stavebních dělníků.

Vymezení celkové fyzické zátěže (§ 22)

Za celkovou fyzickou zátěž se považuje zátěž při dynamické fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami, při které je zatěžováno více než 50% svalové hmoty.

Hygienický limit, zjišťování a hodnocení celkové fyzické zátěže (§ 23)

Celková fyzická zátěž se posuzuje z hlediska energetické náročnosti práce pomocí hodnot energetického výdeje vyjádřených v netto hodnotách a pomocí hodnot srdeční frekvence.

Vymezení lokální svalové zátěže (§ 24)

Lokální svalová zátěž je zátěž malých svalových skupin při výkonu práce končetinami.

Hygienický limit lokální svalové zátěže (§ 25)

Při hodnocení lokální svalové zátěže se zjišťují a posuzují vynakládané svalové síly, počty pohybů a pracovní polohy končetin v závislosti na rozsahu statické a dynamické složky práce při práci v průměrné osmihodinové směně.

Minimální opatření k ochraně zdraví při práci s celkovou fyzickou a lokální svalovou zátěží (§ 25a)

Práce spojená s celkovou fyzickou zátěží a lokální svalovou zátěží, překračující hygienické limity, musí být přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.

Jedním z důležitých kritérií při ergonomickém hodnocení pracovního místa je typ pracovní polohy. Jedná se o postavení těla, tj. trupu, hlavy (krku), horních i dolních končetin v trojrozměrném prostoru.

Základní pracovní poloha je poloha, v níž zaměstnanec setrvává podstatnou část pracovní směny při výkonu hlavní činnosti. Vedlejší pracovní poloha je poloha, kterou zaměstnanec zaujímá při vedlejších nebo pomocných úkonech a operacích, převážně po kratší dobu (například při seřizování nebo údržbě stroje).

Přirozenou pracovní polohou je stoj a sed, nepřirozenou polohou je hluboký předklon, v dřepu, v kleče a ve výponu.

Tři typy poloh v souvislosti s obsluhou strojů:

• přijatelná,
• podmínečně přijatelná,
• nepřijatelná.

Obezřetnost při následujících pracovních polohách:

• práce s rukama nad hlavou,
• práce s předklonem krční páteře nebo trupu,
• práce v podřepu nebo kleku.

Hodnocení pracovní polohy (§ 26)

Zdravotní riziko pracovní polohy se hodnotí při trvalé práci vykonávané zaměstnancem, zejména provádí-li opakující se pracovní úkony, při nichž si nemůže pracovní polohu volit sám, ale tato je přímo závislá na konstrukci stroje, uspořádání pracovního místa a pracoviště a charakteru prováděné práce.

Hodnocení zdravotního rizika, bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovní postupy (§ 27)

Hodnocení zdravotního rizika pracovní polohy se provádí na základě jejího zařazení mezi přijatelnou, podmíněně přijatelnou a nepřijatelnou pracovní polohu podle přílohy č. 5 k tomuto nařízení, části C, bodů 1 až 3.

Při hodnocení pracovní polohy se používá dvoukrokový systém. První krok zahrnuje hodnocení poloh jednotlivých částí těla podle úhlů, druhý krok určuje podmínky práce, za kterých lze pracovní polohu označenou v prvním kroku za podmíněně přijatelnou zařadit mezi pracovní polohu přijatelnou nebo pracovní polohu nepřijatelnou mezi pracovní polohu podmíněně přijatelnou.

Minimální opatření k ochraně zdraví při práci v podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních polohách (§ 27a)

Práce spojená se zaujímáním podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních poloh po dobu překračující stanovené hygienické limity musí být přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.

Vymezení ruční manipulace s břemenem (§ 28)

Ruční manipulací s břemenem se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo současně více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, při kterém v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek může dojít k poškození páteře zaměstnance nebo onemocnění z jednostranné nadměrné zátěže. Za ruční manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a přenášení živého břemene.

Hodnocení zdravotního rizika, hygienické limity, bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovní postupy a informace k ochraně zdraví (§ 29)

Hodnocení zdravotního rizika při ruční manipulaci s břemenem zahrnuje mimo posouzení hmotnosti ručně manipulovaného břemene, kumulativní hmotnosti a vynakládaného energetického výdeje nebo srdeční frekvence a vyhodnocení pracovních podmínek, za kterých k ruční manipulaci dochází.

Přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného mužem při občasném zvedání a přenášení je 50 kg, při častém zvedání a přenášení 30 kg. Při práci vsedě je přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem 5 kg.

Průměrný hygienický limit pro celosměnovou kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen v průměrné osmihodinové směně mužem je 10 000 kg.

Přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného ženou při občasném zvedání a přenášení je 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg. Při práci vsedě je přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene ženou 3 kg.

Průměrný hygienický limit pro celosměnovou kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen v průměrné osmihodinové směně ženou je 6 500 kg.

Občasným zvedáním a přenášením břemene se rozumí zvedání a přenášení břemene nepřesahující souhrnně 30 minut v průměrné osmihodinové směně. Častým zvedáním a přenášením břemene se rozumí zvedání a přenášení břemene přesahující souhrnně 30 minut v průměrné osmihodinové směně. Uvedená celková doba přenášení a zvedání břemene v průměrné osmihodinové směně je průměrným hygienickým limitem.

Hmotnost břemen a podmínky ruční manipulace s břemeny těhotnými ženami, kojícími ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a mladistvými jsou upraveny zvláštním právním předpisem.

Přípustný hygienický limit pro tlačné a tažné síly při manipulaci s břemenem pomocí jednoduchého bezmotorového prostředku je:

• pro muže tlačné 310 N a tažné 280 N,
• pro ženy tlačné 250 N a tažné 220 N.

Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické požadavky na pracoviště, bližší požadavky na pracovní postupy (§ 30)

Před zahájením práce spojené s ruční manipulací s břemenem musí být zaměstnanec seznámen, pokud možno, s přesnými údaji o hmotnosti a vlastnostech břemene, o umístění jeho těžiště, nejtěžší straně břemene, o jeho správném uchopení a zacházení s břemenem a s rizikem, jemuž může být zaměstnanec vystaven při nesprávné ruční manipulaci s břemenem, zejména:

• s možností poškození bederní páteře při otáčení trupu, prudkém pohybu břemene, při vratkém postoji, při zvýšené fyzické námaze nebo při excentrickém umístění těžiště břemene,
• nedostatky, které ztěžují manipulaci, zejména s nedostatkem prostoru ve svislém směru, s prací na nerovném, kluzkém nebo vratkém povrchu nebo v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách,
• se stavy, které zvyšují riziko poškození páteře vlivem příliš časté nebo příliš dlouho trvající fyzické námahy, nedostatečného tělesného odpočinku, nedostatečné doby na zotavení nebo práce ve vnuceném pracovním tempu.

Manipulace s břemenem vykonávaná zaměstnancem vstoje nebo vsedě se organizuje tak, aby byla časově ve směně rovnoměrně rozložena.

Práce spojená s ruční manipulací s břemenem překračující stanovené hygienické limity musí být přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.

Zdroj: [2]

4. Biologické nebezpečí

Expozice biologickým činitelům při práci s materiály rostlinného nebo živočišného původu, organickým prachem a odpady (bakterie, viry, houby – kvasinky a plísně a paraziti). Ve stavebnictví zejména při rekonstrukci budov, přičemž biologickým nebezpečím jsou vznikající plísně a kvasinky při rozkladu stavebních materiálů, uhynulí hlodavci nebo ptáci včetně jejich trusu.

Vymezení biologických činitelů (§ 36)

Biologickými činiteli jsou všechny mikroorganismy, buněčné kultury a endoparaziti, kteří mohou vyvolat infekční onemocnění a alergické nebo toxické projevy v živém organizmu.

Biologické činitele se člení podle míry rizika infekce na biologické činitele:

• skupiny 1, u nichž není pravděpodobné, že by mohly způsobit onemocnění člověka,
• skupiny 2, které mohou způsobit onemocnění člověka a mohou být nebezpečím pro zaměstnance, je však nepravděpodobné, že by se rozšířily do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění jsou obvykle dostupné,
• skupiny 3, které mohou způsobit závažné onemocnění člověka a představují závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí z hlediska možnosti rozšíření do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění jsou obvykle dostupné,
• skupiny 4, které způsobují u člověka závažné onemocnění a představují závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí rozšíření do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění jsou obvykle nedostupné.

Seznam biologických činitelů s jejich zařazením do skupin 2, 3 a 4 je uveden v příloze č. 7 k tomuto nařízení, části A.

Hodnocení zdravotního rizika (§ 37)

Při činnosti, která je spojena s možností ohrožení zdraví zaměstnance biologickým činitelem, musí být stanovena povaha, míra a doba expozice biologickému činiteli tak, aby bylo možné zhodnotit veškerá rizika pro zdraví zaměstnance a rozhodnout o nezbytných opatřeních k ochraně jeho zdraví.

Při činnostech, které zahrnují expozici několika skupinám biologických činitelů, musí být vyhodnoceno riziko na základě nebezpečí, které představují všechny přítomné biologické činitele, přičemž míru rizika určuje nejnebezpečnější činitel.

Hodnocení musí být obnovováno vždy, kdykoliv dojde ke změně podmínek, která může mít vliv na expozici zaměstnance biologickému činiteli.

Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické požadavky na pracoviště a jeho označení, bližší požadavky na pracovní postupy, informace k ochraně zdraví (§ 38)

Při činnosti, která je spojena s možností ohrožení zdraví zaměstnance biologickým činitelem, musí opatření k ochraně jeho zdraví zahrnovat

• zákaz jídla, pití a kouření na pracovišti, kde je nebezpečí kontaminace biologickým činitelem, a zákaz vstupu v osobních ochranných pracovních prostředcích do prostor mimo vymezené pracoviště,
• zajištění sanitárního zařízení odpovídajícího povaze práce,
• poskytnutí osobních ochranných pracovních prostředků,
• ukládání osobních ochranných pracovních prostředků na místě k tomu určeném, jejich kontrolu, čištění a dezinfekci, pokud možno před každým použitím, avšak vždy po použití; opravu vadných osobních ochranných pracovních prostředků nebo jejich výměnu před dalším použitím,
• vypracování postupů pro bezpečné odebírání, manipulaci a zpracování vzorků materiálů lidského nebo živočišného původu,
• odstraňování osobních ochranných pracovních prostředků, které mohou být kontaminovány biologickým činitelem; před dekontaminací, vyčištěním nebo zničením se osobní ochranné pracovní prostředky ukládají odděleně od civilního oděvu.

5. Fyzikální nebezpečí

Vzhledem k provádění prací ve venkovním prostředí je rovněž zátěž teplem a zátěž chladem důležitým rizikovým faktorem na staveništích.

5.1 Zátěž teplem

Tepelně vlhkostní podmínky vnitřního prostředí jsou dány teplotou, relativní vlhkostí a rychlostí proudění vzduchu a jejich vzájemný poměr je základem pocitu pohody.

Účinky nadměrného tepla na organismus mohou být místní a celkové. Při nadměrné expozici horkému prostředí dochází k vyčerpání z horka, úpalu, mdloby a poškození kůže.

Hodnocení zátěže teplem (§ 3)

Zátěž teplem při práci je určena množstvím metabolického tepla vznikajícího svalovou prací a faktory prostředí, kterými se rozumí teplota vzduchu, výsledná teplota kulového teploměru, rychlost proudění vzduchu, relativní vlhkost vzduchu a stereoteplota.

Metabolickým teplem je množství tepla vytvářeného organizmem zaměstnance při práci, které odpovídá energetickému výdeji spojenému s touto prací. Stereoteplotou je směrová radiační teplota měřená kulovým stereoteploměrem, která charakterizuje radiační účinek okolních ploch ve sledovaném prostorovém úhlu.

Zátěž teplem na venkovním pracovišti se hodnotí podle výsledné teploty kulového teploměru. Proudění vzduchu a relativní vlhkost se nezohledňují.

5.2 Zátěž chladem

Poškození chladem může být celkové nebo místní (hypotermie). Místní hypotermie postihuje nejčastěji noc, líce, ušní boltce, prsty rukou a chodidel (poškození se projevuje omrzlinami, při dlouhodobé expozici tvorba vředů).

U některých činností vzniká časová nebo prostorová zátěž (například při dotyku s horkými nebo chladnými předměty).

Minimální opatření k ochraně zdraví, bližší hygienické požadavky na pracoviště (§ 7)

Pokud udržovaná operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nebo korigovaná teplota vzduchu na pracovišti poklesne pod 10 stupňů C, musí být zaměstnanec vybaven pracovním oděvem, který musí mít takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu vyjádřených teplotou vnitřního prostředí organizmu 36 až 37 stupňů C.

Při poklesu teploty vzduchu na pracovišti na 4 stupně C a nižší musí být zaměstnanec vybaven také rukavicemi a pracovní obuví chránící před chladem.

Při práci vykonávané po dobu delší než 2 hodiny za směnu v udržované operativní nebo výsledné teplotě jako technologickém požadavku nebo v korigované teplotě 4 stupně C a nižší má zaměstnanec právo na bezpečnostní přestávku v ohřívárně; ohřívárna se vybavuje zařízením pro prohřívání rukou. Bezpečnostní přestávka musí trvat nejméně 10 minut.

Nejde-li u práce spojené s manipulací s materiálem, jehož teplota je 10 stupňů C a nižší, používat rukavice proti chladu a druh práce vyžaduje přímý kontakt tepelně nechráněné kůže ruky, musí být zaměstnanci umožněna po ukončení takové práce bezpečnostní přestávka určená pro prohřátí rukou v trvání minimálně 5 minut. Při práci v udržované operativní nebo výsledné teplotě jako technologickém požadavku nebo korigované teplotě musí být práce zaměstnance upravena tak, aby doba jejího nepřetržitého trvání při teplotě od 4 do –10 stupňů C nepřesáhla 2 hodiny, při teplotě vzduchu od –10,1 do –20 stupňů C 1 hodinu a od –20,1 do –30 stupňů C 30 minut.

Práce musí být upravena tak, aby ji zaměstnanec nekonal na venkovním pracovišti, na kterém je korigovaná teplota vzduchu nižší než –30 stupňů C, nejde-li o naléhavé provádění oprav, odvracení nebezpečí pro život nebo zdraví, při živelních a jiných mimořádných událostech; ochrana zdraví zaměstnanců se pro tyto účely zajišťuje střídáním zaměstnanců nebo jinou organizací práce podle konkrétních podmínek práce. Při korigované teplotě vzduchu -30 stupňů C a nižší nesmí být nechráněná kůže exponována po dobu delší než 10 minut.

Vstupy na pracoviště, na němž je práce vykonávaná po dobu 4 hodiny za směnu a delší (trvalá práce), které se během pracovní doby otevírají přímo do venkovního prostoru, musí být v zimním a přechodném období, kdy korigovaná teplota venkovního vzduchu je nižší než minimální teplota upravená v příloze č. 1, části A, tabulce č. 2 nebo nižší než udržovaná operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek, zabezpečeny proti vnikání venkovního vzduchu.

5.3 Hluk

Zvuk je z fyzikálního hlediska mechanické vlnění hmotných částic, které se šíří v prostředí. Vlnící se vzduchové částice pak působí na překážku určitým tlakem (akustický tlak). Je to síla působící na jednotku plochy a udává se v pascalech Pa = N.m^–2. Jsou-li zvuky v hodnotách obtěžující nebo rušící, jedná se o hluk.

Zdrojem hluku může být strojní zařízení a ruční nářadí s pneumatickým, hydraulickým či elektrickým pohonem nebo stroje a dopravní prostředky vybavené vlastním spalovacím motorem.

Povaha hluku:

• ustálený,
• proměnný,
• impulsní.

Typy osobní ochrany sluchu:

• mušlové chrániče,
• zátkové chrániče.

Dlouhodobá expozice nadměrnému hluku způsobuje hypertenzi, poškození srdce včetně zvýšení rizika infarktu. Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací

Hodnocení rizika hluku a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců (§ 9)

Uspořádání pracoviště, na němž je nebo bude vykonávána práce spojená s expozicí hluku, umístění výrobních prostředků a zařízení, volba pracovního nářadí, pracovní postupy a metody práce musí směřovat ke snižování rizika hluku u jeho zdroje.

Školení zaměstnanců, kteří vykonávají práci spojenou s expozicí ustálenému nebo proměnnému hluku, jehož ekvivalentní hladina akustického tlaku překračuje 80 dB, nebo práci spojenou s expozicí jiným druhům hluku, jehož hodnoty překračují jejich přípustný expoziční limit, musí obsahovat zejména informace o:

• správném používání výrobních prostředků, zařízení a pracovního nářadí,
• zdrojích hluku na pracovišti,
• druhu a účincích daného hluku a jeho přípustných expozičních limitech,
• výsledcích měření hluku,
• opatřeních přijatých k omezení úrovně míry a doby expozice hluku,
• správném používání osobních ochranných pracovních prostředků,
• vhodných pracovních postupech stanovených k minimalizaci expozice hluku,
• postupech při zjištění možného poškození sluchu,
• účelu lékařských preventivních prohlídek zajišťovaných zařízením závodní preventivní péče.

Protihlukové zástěny nebo protihlukové systémy se umísťují tak, aby byl takový hluk pohlcován nebo bylo sníženo šíření hluku mimo tato pracoviště.

Pravidelná a řádná údržba výrobních prostředků, zařízení a pracovního nářadí na pracovištích, kde je vykonávána práce spojená s expozicí hluku, musí zajistit, aby míra jejich opotřebení nebyla příčinou zvyšování hluku. Bezpečnostní přestávka se uplatní tehdy, pokud je práce vykonávána v expozici hluku překračujícímu přípustný expoziční limit.

První přestávka v trvání nejméně 15 minut se zařazuje nejpozději po 2 hodinách od započetí výkonu práce. Následné přestávky v trvání nejméně 10 minut se zařazují nejpozději po dalších 2 hodinách od ukončení předchozí přestávky.

Poslední přestávka v trvání nejméně 10 minut se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny. Po dobu bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec exponován hluku překračujícímu přípustný expoziční limit.

Minimální rozsah opatření k omezení expozice hluku (§ 10)

Pokud se vyhodnocením změřených hodnot prokáže, že přes uplatněná opatření k odstranění nebo minimalizaci hluku překračují ekvivalentní hladiny hluku stanovené pro osmihodinovou směnu přípustný expoziční limit 80 dB, nebo že průměrná hodnota špičkového akustického tlaku je větší než 112 Pa, musí zaměstnavatel poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně sluchu účinné v oblasti kmitočtů daného hluku.

Jestliže je překročen přípustný expoziční limit 85 dB, respektive nejvyšší přípustná hodnota 200 Pa, musí zaměstnavatel zajistit, aby osobní ochranné pracovní prostředky zaměstnanci používali.

Zdroj: [3]

5.4 Vibrace

Reakce člověka na působení vibrací především závisí na způsobu přenosu, směru působení a na velikosti jejich určující veličiny.

Celkové vibrace se přenášejí na stojící, sedící anebo ležící osobu jako celek přes plochu povrchu těla, na kterou působí. Vibrace přenášené na ruce se přenášejí na jednu nebo obě ruce z rukojetí strojů a nářadí nebo z povrchu držených předmětů.

Vibrace přenášené na celé tělo vznikají při používání mobilních strojů a zařízení, jako jsou například nákladní automobily na staveništích. Vibrace přenášené na ruce vznikají při práci s ručním motorovým zařízením, jako jsou například brusky, vrtací a bourací kladiva nebo řetězové pily.

Vibrace mohou způsobit poruchy krevního oběhu, poškození nervového systému a poškození kloubů.

Zátěž, které jsou zaměstnanci vystaveni, záleží na:

• intenzitě vibrací,
• jejich frekvenci,
• délce expozice,
• pracovních postupech,
• druhu vykonávané činnosti.

Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací

Hodnocení rizika vibrací a opatření k ochraně zdraví (§ 17)

Zaměstnavatel provádí hodnocení rizika na základě znalosti údajů o předpokládané míře zátěže vibracím a podmínek užívání zařízení uváděných výrobcem. Hodnocení rizika na základě znalosti údajů uváděných výrobcem nenahrazuje měření. Hodnocení a měření vibrací se provádí pravidelně a dále vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce.

Pokud je zaměstnanec při práci exponován vibracím překračujícím expoziční limit nebo hygienický limit, použije se pro zařazení bezpečnostních přestávek v průběhu směny obdobně jako u hluku. Po dobu bezpečnostní přestávky nesmí být zaměstnanec exponován vibracím překračujícím přípustný expoziční nebo hygienický limit.

Zdroj: [4]

6. Závěr

Staveniště je živý systém, ve kterém dochází neustále ke změnám prováděných činností, které sebou přinášejí neustále se měnící rizika. Jednou ze skupiny těchto rizik jsou i zdravotní rizika související s pracovní činností.

Je účelné si zde připomenout, že na pracovištích neexistují pouze mechanická rizika, která vzhledem k následkům okamžitě patrných mohou být v organizacích prioritně řešena, ale rovněž si uvědomit i existenci případných zdravotních rizik. Plnění požadavků právních předpisů, zde uvedených, je jedním z dobrých nástrojů v prevenci rizik.

Použitá literatura

1. Chemická rizika, Příručka hodnocení rizik v malých a středních podnicích, vytištěno v ČR 2010, ISBN 978-3-941441-44-6
2. Fyzická zátěž – Ruční manipulace s břemeny, Příručka hodnocení rizik v malých a středních podnicích, vytištěno v ČR 2012, ISBN 978-80-86973-77-7
3. Hluk, Příručka pro hodnocení rizik v malých a středních podnicích, vytištěno v ČR 2010, ISBN 978-80-86973-14-2
4. Rizika expozice vibracím přenášených na ruce a tělo, Příručka pro hodnocení rizik v malých a středních podnicích, vytištěno v ČR 2012, ISBN 978-80-86973-80-7