O právu zaměstnavatele odvolat zaměstnance z dovolené slyšel pravděpodobně každý zaměstnanec. Málokdo to ale zažil. Není divu. Možnost odvolat zaměstnance z dovolené se jeví při bližším zkoumání v zásadě jako nemožná.
Právo zaměstnavatele odvolat zaměstnance z dovolené zákoník práce1) nijak výslovně neupravuje. Uvedené právo lze dovodit jednak z ustanovení § 217 odst. 1 zákoníku práce, které stanoví, že zaměstnavatel rozhoduje o nástupu na dovolenou, jednak z ustanovení § 217 odst. 3, podle kterého je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že ho zaměstnavatel z dovolené odvolal. Nic dalšího zákoník práce neříká. Judikatura k tomuto tématu fakticky žádná není. Jednotlivé komentáře k zákoníku práce se o odvolání z dovolené zmiňují, ale nijak hlouběji se touto možností nezabývají. Pouze jeden dospívá k názoru, se kterým se shoduji, totiž že odvolání z dovolené je v zásadě nemožné.2)
Proč se domnívám, že odvolání zaměstnance z dovolené není možné? Jedním z předpokladů, aby zaměstnavatel mohl zaměstnance odvolat z dovolené, je zachování kontaktu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. S uvedeným úzce souvisí druhý předpoklad, kterým je prokázání doručení odvolání z dovolené. Mám za to, že zaměstnavatel není schopen zaměstnance v době čerpání dovolené kontaktovat tak, aby prokázal, že zaměstnanci odvolání doručil. Pouze v případě doručeného odvolání z dovolené může zaměstnavatel činit právní kroky vůči zaměstnanci, který neuposlechl a nevrátil se zpět do zaměstnání.
Zaměstnavatel může zaměstnance kontaktovat v zásadě čtyřmi způsoby - písemně, telefonicky, e-mailem nebo osobně.
Písemný kontakt
Kontakt mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v důležitých otázkách upravuje zákoník práce v hlavě 14. Uvedená ustanovení se ale podle § 334 odst. 1 zákoníku práce týkají písemností, které musí zaměstnavatel doručit zaměstnanci do vlastních rukou. Odvolání z dovolené předmětné ustanovení nezmiňuje, a proto nelze tuto část zákoníku práce použít.
Na doručení odvolání z dovolené je pak patrně nutné aplikovat obecnou právní úpravu, tedy občanský zákoník.3) Ten v ustanovení § 570 stanoví: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“
Z předmětného ustanovení vyplývá, že občanský zákoník neobsahuje fikci doručení (vyjma situace, kdy zaměstnanec odmítne písemnost převzít) jako zákoník práce. Podle občanského zákoníku musí projev vůle skutečně dojít; dostat se do sféry adresáta. Co to znamená? Na pomoc lze vzít některá rozhodnutí Nejvyššího soudu. V rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2988/2011 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „slovní spojení ,dostane do sféry jeho dispozice’ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem.“ Uvedené pak rozvádí v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 441/2012: „Je-li jednostranný hmotněprávní úkon doručován prostřednictvím držitele poštovní licence, má adresát objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem, zdržuje-li se v místě, kde je mu doručováno.“
Nutným předpokladem pro doručení písemnosti je tak znalost adresy, kde se zaměstnanec skutečně zdržuje. V případě odvolání zaměstnance z dovolené jsou v zásadě možné jen dvě adresy - adresa trvalého pobytu či bydliště a adresa pobytu na dovolené.
Doma se zaměstnanec zdržovat může, ale nemusí. Doručovat na tuto adresu tak nemá např. v průběhu letních nebo zimních dovolených, kdy se lidé obvykle doma nezdržují, příliš smysl. Adresu pobytu na dovolené může zaměstnanec sdělit, ale také nemusí. Zákoník práce nikde nestanoví zaměstnanci povinnost adresu uvést. Bylo by možné vést úvahu o tom, že pokud zaměstnavatel má právo zaměstnance odvolat a musí mu i hradit náklady spojené s návratem, měl by vědět, kde se zaměstnanec nachází, aby mohl učinit rozhodnutí, zda zaměstnance odvolá, či nikoliv. Na základě stejné úvahy by se ale zaměstnavatel mohl domáhat soukromého telefonního čísla nebo e-mailové adresy. Tu mu totiž zaměstnanec také nemá povinnost sdělovat. Zaměstnanec navíc ani adresu pobytu na dovolené v některých případech fakticky mít nemůže - např. při sjíždění řeky nebo přechodu hor. Nakonec lze uvést, že nemá-li zaměstnanec povinnost adresu pobytu na dovolené uvádět, může bez hrozby jakékoli sankce uvést i fiktivní adresu, právě třeba proto, aby se odvolání z dovolené vyhnul.
Osobní doručení
Alternativu k doručování prostřednictvím poštovní licence představuje jen osobní doručení zaměstnavatelem, které může být časově kratší. Předpokladem je ale znalost místa, kde může zaměstnavatel zaměstnance zastihnout. Na rozdíl od doručování poštou bude zaměstnavatel v obtížnější důkazní pozici, pokud bych chtěl prokázat marné doručení odvolání z dovolené. Zaměstnavatel by musel doručení prokazovat pravděpodobně výpovědí svědků.
Telefonický a e-mailový kontakt
Někdo namítne, že v dnešní době lze nejúčinněji zaměstnance kontaktovat e-mailem nebo telefonicky. Ano, možné to je, ale problém spočívá ve skutečnosti, že nikde není stanoveno, že zaměstnanec musí zaměstnavateli sdělit své soukromé telefonní číslo nebo soukromý e-mail.
Pokud už zaměstnavatel telefonní číslo nebo e-mailovou adresu zaměstnance má, naráží na další problém; zaměstnanec nemá povinnost mít soukromý telefon stále při sobě, ani nemá povinnost telefonní hovory přijímat. Obdobně tomu je i v případě emailu. Zákoník práce sice dovoluje podle ustanovení § 335 odst. 1 doručovat důležité písemnosti e-mailem, předpokladem je však zaměstnancův souhlas, jehož součástí je sdělení e-mailové adresy. Bez tohoto souhlasu zaměstnavatel zaměstnance na soukromý e-mail kontaktovat může, ale nemůže se domáhat fikce doručení.
Situace státních zaměstnanců podle zákona o státní službě
Pravděpodobně složitější situace nastává v případě státních zaměstnanců ve služebním poměru podle zákona o státní službě.4) Na rozhodování o čerpání dovolené se nevztahují ani ustanovení o řízení ve věcech služby ani ustanovení správního řádu5) o správním řízení. Z povahy věci se tato ustanovení nebudou vztahovat ani na odvolání z dovolené. Zákon o státní službě ale na rozdíl od zákoníku práce nemá speciální úpravu pro doručování. Ta se v případě řízení přebírá ze správního řádu. Nedoručuje-li se rozhodnutí o čerpání dovolené podle správního řádu, tím spíše se nebude doručovat ani odvolání z dovolené. Podle jaké právní úpravy se bude postupovat? V zásadě lze postupovat v souladu s ustanovením § 177 odst. 2 správního řádu pouze podle zásad správního řízení; pravděpodobně by šlo o ustanovení § 4, které upravuje zásady součinnosti s dotčenými osobami. Tato zásada ale neupravuje ani fikci, ani domněnku doručení.
Závěr
Shrnu-li řečené, odvolání zaměstnance z dovolené je v zásadě nemožné, nepanuje-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem neformální dohoda, že bude číst e-maily nebo že bude brát telefony a nebude-li tvrdit, že informaci o odvolání z dovolené včas neobdržel (e-mail četl až po návratu z dovolené, zaměstnavateli v telefonu pro špatné spojení nerozuměl apod.). Představovala by východisko novela zákoníku práce či služebního zákona? Obávám se, že nikoliv. Zákony by asi musely razantně zasáhnout do soukromí zaměstnanců. Minimálně by jim musely stanovit povinnost uvádět své soukromé e-maily nebo telefonní čísla. Zároveň by asi musely i zakotvit povinnost e-maily číst a telefonní hovory přijímat, případně stanovit fikci doručení.