V přímé souvislosti s placením pojistného hraje ve zdravotním pojištění významnou roli i institut průměrné mzdy. Za průměrnou mzdu se pro účely zdravotního pojištění považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Takto vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Podle nařízení vlády č. 213/2018 Sb. ze dne 19. 9. 2018 představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2017 hodnotu 30 156 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0843. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení průměrnou mzdu pro rok 2019 ve výši 32 699 Kč. Pojem průměrná mzda nalezneme v právní úpravě zdravotního pojištění v ustanovení § 3a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (do konce roku 2018 ve spojení s nařízením vlády č. 410/2011 Sb.), se částka rozhodného příjmu zvýší od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení. Pro účely zdravotního pojištění se tímto stanovuje od 1. 1. 2019 částka tzv. započitatelného příjmu na 3 000 Kč.
Průměrná mzda se přímo dotýká zaměstnavatelů (a jejich prostřednictvím i zaměstnanců) a osob samostatně výdělečně činných a ovlivňuje následující oblasti:
- účast vybraných skupin zaměstnanců na zdravotním pojištění v návaznosti na výši dosaženého příjmu. Jedná se především o osoby pracující na základě dohody o pracovní činnosti, kompletní výčet těchto osob naleznete v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 4.-6. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Do konce roku 2011 byly touto rozhodnou částkou 2 000 Kč, s účinností od 1. 1. 2012 se tato částka zvýšila na 2 500 Kč a od 1. 1. 2019 činí 3 000 Kč;
- minimální vyměřovací základ a minimální výši zálohy OSVČ;
- stanovení pravděpodobné výše pojistného.
Dohody o pracovní činnosti
Přestože rozhodná částka příjmu ve výši 3 000 Kč ovlivňuje účast na zdravotním pojištění a související placení pojistného u více skupin zaměstnanců (viz výše uvedený bod č. 1), platí u dohod o pracovní činnosti zejména tyto zásady:
- pro účely účasti na zdravotním pojištění rozhoduje v příslušném kalendářním měsíci pouze výše příjmu, například bez ohledu na dobu trvání této dohody v rámci daného kalendářního měsíce, případnou nemoc zaměstnance apod.;
- pokud příjem na základě dohody o pracovní činnosti nedosáhne od ledna 2019 v rozhodném období kalendářního měsíce částky 3 000 Kč, nepovažuje se osoba pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance. Zaměstnavatel takovou osobu u zdravotní pojišťovny nepřihlašuje, a je-li jako zaměstnanec přihlášena, musí ji na příslušný kalendářní měsíc odhlásit;
- v této souvislosti se nepřihlíží k podmínkám platným u tzv. zaměstnání malého rozsahu;
- příjmy z více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele se pro účel vzniku zaměstnání sčítají (totéž platí i u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele);
- z hlediska plnění oznamovací povinnosti platí, že zaměstnavatel zaměstnance pracujícího na dohodu o pracovní činnosti přihlašuje u zdravotní pojišťovny kódem „P“ k datu, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci a odhlašuje kódem „O“ ke dni, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána. Stejný postup platí i pro přihlašování a odhlašování zaměstnanců pracujících na základě dohody o provedení práce.
Členové družstev
V roce 2019 se ve zdravotním pojištění za zaměstnance nepovažuje člen družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci započitatelného příjmu 3 000 Kč. V této souvislosti platí, že výkon funkce v orgánu družstva se vždy považuje za výkon práce pro družstvo, proto z příjmu funkcionáře družstva za vykonanou práci (není-li tento v pracovněprávním vztahu k družstvu) se pojistné odvádí pouze ze zúčtovaného příjmu v částce 3 000 Kč a vyšší. Tato rozhodná částka platí od 1. ledna 2019 i pro dobrovolné pracovníky pečovatelské služby.
Podívejme se formou příkladů na řešení vybraných situací s důrazem na podmínky platné od 1. 1. 2019 u dohody (dohod) o pracovní činnosti.
V jednom měsíci u jednoho zaměstnavatele příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 3 000 Kč a na dohodu o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč.
Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.
Protože se nejedná o stejný typ dohody, není v právní úpravě zdravotního pojištění opora pro sčítání takových příjmů, nezakládajících účast na zdravotním pojištění. Z titulu takových zaměstnání účast na zdravotním pojištění nevznikne, protože u žádné z dohod není dosaženo potřebné částky příjmu. V takových a obdobných případech je ze strany zaměstnavatele vhodné či žádoucí, aby uvědomil pojištěnce (zaměstnance) o dané skutečnosti, případně mu naznačil možnosti řešení vzniklé situace - viz níže Řešení pojistného vztahu.
Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na základě dvou dohod o pracovní činnosti s příjmy 1 300 Kč a 1 480 Kč.
Při řešení této situace není důležité, jestli se v kalendářním měsíci jedná o dohody uzavřené takzvaně „za sebou“ nebo o dohody souběžně běžící. Rozhodující skutečností je úhrnná výše příjmu za daný kalendářní měsíc.
V průběhu roku 2018 účast na zdravotním pojištění vznikla (úhrn příjmů činil alespoň 2 500 Kč), případně i s vazbou na minimální vyměřovací základ. Od 1. ledna 2019 není ani v součtu příjmů dosaženo částky 3 000 Kč, zakládající povinnost placení pojistného. To znamená, že v takovém případě zaměstnavatel neplatí z dosaženého příjmu žádné pojistné a ani neplní za zaměstnance ve zdravotním pojištění žádné povinnosti.
Pojištěnec je zaměstnán u dvou zaměstnavatelů, u každého pracuje na dohodu o pracovní činnosti s příjmy 2 600 Kč a 2 800 Kč.
Protože ani v jednom zaměstnání nedosáhl příjem na dohodu o pracovní činnosti 3 000 Kč, nemá osoba od ledna 2019 řešen daným stavem svůj pojistný vztah a musí postupovat ve smyslu dále uvedeného. Tyto příjmy nelze sečíst, jelikož nejsou zúčtovány u jednoho zaměstnavatele.
Ovšem v roce 2018 prováděl pověřený zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu.
Zaměstnanec má v prosinci 2018 a v lednu 2019 u jednoho zaměstnavatele souběžné příjmy, a to na základě pracovní smlouvy 20 000 Kč a na dohodu o pracovní činnosti 2 800 Kč.
Vyměřovacím základem za prosinec je částka 22 800 Kč, za leden pak 20 000 Kč. Pro účel odvodu pojistného posuzujeme tyto typově odlišné pracovněprávní vztahy samostatně.
Zaměstnanec (poživatel důchodu) pracoval u zaměstnavatele na přelomu let 2018/2019 s těmito příjmy:
listopad: 2 530 Kč
prosinec: 2 880 Kč
leden: 0 Kč (nemoc)
únor: 2 800 Kč
březen: 3 250 Kč
V návaznosti na výši zúčtovaného příjmu je postup zaměstnavatele následující:
- Přihlásit osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny kódem „P“ k datu 1. 11. 2018 (za předpokladu, že zaměstnanec skutečně tento den začal pracovat), zároveň použít k tomuto datu i kód „D“.
- Příjem zaměstnance nedosáhl v měsících lednu a únoru 2019 nové „rozhodné částky“ 3 000 Kč. V této souvislosti použije zaměstnavatel kód „O“ k datu 31. 12., čímž oznámí zdravotní pojišťovně, že tato osoba přestala být pro účely placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnancem, a to fakticky z důvodu výše příjmu. Z částky hrubého příjmu 2 800 Kč, dosažené v únoru, nevzniká účast na zdravotním pojištění, pojistné se neodvádí.
- Zaměstnavatel znovu přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny kódem „P“ k datu 1. 3., odhlásí jej kódem „O“ k datu 31. 3. a za měsíc březen odvede pojistné z dosaženého příjmu.
V měsících, kdy se částkou příjmu stane osoba zaměstnancem a vznikne ve zdravotním pojištění zaměstnání (tedy v listopadu, v prosinci a v březnu), odvede zaměstnavatel pojistné sazbou 13,5 % z dosaženého příjmu.
Po celé období trvání dohody patří zaměstnanec mezi osoby, za které platí pojistné stát, takže odhlášením zaměstnance na měsíce leden a únor pojištěnci žádný problém ve zdravotním pojištění nevznikne.
Řešení pojistného vztahu
Pokud nemá pojištěnec řešené zdravotní pojištění v roce 2019 zaměstnáním, v situacích definovaných v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 4-6 zákona č. 48/1997 Sb. s příjmem alespoň 3 000 Kč za rozhodné období kalendářního měsíce, přicházejí alternativně v úvahu tyto možnosti:
- jiné zaměstnání, zakládající účast na zdravotním pojištění dle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.,
- podnikání jako OSVČ ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) stejné právní úpravy,
- registrace v kategorii osob, ze které platí pojistné stát podle § 7 odst. 1 téhož zákona,
přičemž postačí v rámci příslušného kalendářního měsíce třeba i jen jeden den evidence v některé z těchto tří kategorií. Například celý měsíc leden je de facto vyřešen tím, když zaměstnanec nastoupí do zaměstnání dne 31. 1. - ovšem za situace, kdy zaměstnavateli vznikne povinnost odvést z dosaženého příjmu pojistné, což je vždy například při sjednání pracovní smlouvy.
Není-li využita ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se do této kategorie a zaplatit pojistné.
Minimum OSVČ
Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2019 je určen sazbou 50 % z průměrné mzdy 32 699 Kč, tj. 16 349,50 Kč.
Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2019 se vypočte jako 13,5 % z částky 16 349,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2019 z dosavadních 2 024 Kč na 2 208 Kč, tj. o 184 Kč. Posledním dnem splatnosti nové minimální zálohy na měsíc leden 2019 ve výši 2 208 Kč (jakož i každé jiné zálohy) je 8. únor 2019.
Pokud pro OSVČ platí po celý kalendářní rok výkonu samostatné výdělečné činnosti povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak za rok 2019 činí minimální vyměřovací základ 196 194 Kč (12 x 16 349,50) a minimální pojistné 26 487 Kč (0,135 x 196 194). Jinými slovy, jestliže OSVČ relevantně (tedy i s ohledem na podaný Přehled za rok 2018) zaplatí v roce 2019 každý měsíc minimální zálohu 2 208 Kč, je tímto zajištěn postup podle zákona.
Pravděpodobné pojistné
Aby mohla zdravotní pojišťovna zjistit, zda plátce platí pojistné podle zákona, musí jí zaměstnavatelé (za daný kalendářní měsíc) a OSVČ (za předcházející kalendářní rok) předložit příslušný Přehled. Je pravdou, že stále existují (a nepochybně i existovat budou) zaměstnavatelé i podnikatelé, kteří v tomto směru zákony nedodržují. Pro uplatnění postihu vůči těmto nezodpovědným plátcům začlenil zákonodárce do právní úpravy zdravotního pojištění institut pravděpodobného pojistného.
Pokud nemá zdravotní pojišťovna relevantní informace o pohledávkách zaměstnavatele nebo osoby samostatně výdělečně činné (není podán příslušný Přehled), může rozhodnutím stanovit pravděpodobnou výši pojistného ve smyslu ustanovení § 25a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Jestliže zdravotní pojišťovna nedisponuje například údaji, které si sama opatří, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že měsíčním příjmem je pro rok 2019 částka odpovídající 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za rok 2017. To znamená, že měsíční částka vyměřovacího základu z titulu pravděpodobného pojistného se vypočte jako 30 156 x 1,5 a činí u zaměstnavatele 45 234 Kč, 13,5 % pravděpodobné výše pojistného pak po zaokrouhlení 6 107 Kč. U osob samostatně výdělečně činných je tato hodnota pojistného poloviční (3 054 Kč). Již z těchto měsíčních částek je patrné, že stanovení pravděpodobné výše pojistného je v mnoha případech pro plátce „nevýhodné“, nehledě na reálnou možnost sankčního postihu zdravotní pojišťovny ve formě pokuty (až do výše 50 000 Kč) za nepředložení Přehledu zaměstnavatelem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.
Závěr
Institut průměrné mzdy zaujímal významnou roli i v případě stanovení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance (zaměstnavatele) i OSVČ. Počínaje rozhodným obdobím kalendářního roku 2013 však již maximum ve zdravotním pojištění stanoveno není a v dohledné době ani nebude. To znamená, že zaměstnavatelé odvádějí pojistné z každé částky (jakkoli vysokého) příjmu. U OSVČ tak není určena horní hranice zálohy a ani nejvýše přípustná celková roční částka odvedeného pojistného.