Roční zúčtování se ve zdravotním pojištění dotýká pouze osob samostatně výdělečně činných, u ostatních dvou skupin plátců, tedy u zaměstnavatelů a osob bez zdanitelných příjmů roční zúčtování neprobíhá. Podstatná odlišnost při plnění zákonných povinností spočívá tedy ve skutečnosti, že zaměstnavatelé podávají Přehledy za své zaměstnance každý měsíc, kdežto OSVČ jedenkrát ročně, a to v různých termínech.
Osoby samostatně výdělečně činné jsou ve zdravotním pojištění jedinou skupinou plátců pojistného, která platí pojistné formou záloh, je-li to povinností, a (případného) doplatku pojistného. Nicméně právní úprava platná ve zdravotním pojištění určuje i v této oblasti odlišné podmínky a fakticky zvýhodňuje taxativně vyjmenované skupiny podnikajících osob. OSVČ rovněž může požádat o snížení zálohy v případě, kdy je pro ni placení vyšších záloh aktuálně neúnosné.
Z hlediska výše zálohy placené OSVČ v roce 2018 je rozhodující, zda se na tuto osobu (ne)vztahuje ve zdravotním pojištění povinnost placení pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu. V této souvislosti je zapotřebí si uvědomit, že od placení minimální výše zálohy (od ledna 2018 ve výši alespoň 2 024 Kč) jsou ve smyslu ustanovení § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeny:
- osoby s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P,
- osoby, které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,
- osoby, které celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,
- osoby, které jsou současně zaměstnanci a v zaměstnání je za ně zaměstnavatelem odváděno pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy),
- osoby, za které je plátcem pojistného stát,
za předpokladu, že tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem za rozhodné období kalendářního roku je u těchto osob 50 % jejich skutečných příjmů po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu.
V následujících příkladech si blíže rozvedeme jednotlivé situace s ohledem na skutečnost, zda se na OSVČ povinnost placení minimálních záloh vztahuje, či nikoliv. První skupina příkladů se týká OSVČ, která je povinna platit alespoň minimální zálohy(samostatná výdělečná činnost je jediným, resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním, zdrojem příjmů).
OSVČ vykonávala samostatnou výdělečnou činnost (SVČ) po celý kalendářní rok 2017, kdy vykázala příjmy 638 751 Kč a výdaje 527 800 Kč, platila minimální zálohy.
Pojistné za rok 2017:
P = 0,135 x 0,5 x (638 751 - 527 800) = 7 490 Kč
OSVČ hradila v roce 2017 měsíčně minimální zálohy 1 906 Kč, pojistné je tudíž za tento rok zaplaceno v souladu se zákonem.
Záloha na rok 2018:
Z = 7 490: 12 = 625 Kč
kde
12 = počet měsíců výkonu SVČ v roce 2017
Vzhledem k tomu, že se na tuto OSVČ vztahuje povinnost placení měsíčních záloh alespoň v minimální povinné výši, bude platit v roce 2018 (a to již od ledna) měsíční zálohy v částce 2 024 Kč. Takové zálohy by OSVČ platila v roce 2018 i v případě, kdyby za rozhodné období kalendářního roku 2017 byla například ve ztrátě.
OSVČ začala vykonávat SVČ dne 17. 7. 2017. Pokud OSVČ podniká pouze po část kalendářního měsíce nebo třeba i jen jeden den v tomto měsíci, považuje se z pohledu zdravotního pojištění za OSVČ po celý tento kalendářní měsíc. To znamená, že v roce 2017 vykonávala SVČ po dobu šesti kalendářních měsíců. Za toto období dosáhla příjmů 952 841 Kč a výdajů 610 612 Kč.
Pojistné za rok 2017:
P = 0,135 x 0,5 x (952 841 - 610 612) = 23 101 Kč
Záloha na rok 2018:
Z = 23 101: 6 = 3 851 Kč
OSVČ začala vykonávat samostatnou výdělečnou činnost dne 20. 9. 2017, platila minimální zálohy 1 906 Kč a za rozhodné období roku 2017 vykázala příjmy 9 620 338 Kč a výdaje 3 926 510 Kč.
Protože v roce 2017 neplatí ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ, činí pojistné za tento rok 384 334 Kč [0,135 x 0,5 x (9 620 338 - 3 926 510)]. Doplatek představuje částku 376 710 Kč (384 334 - 7 624) a měsíční záloha pak 96 084 Kč (384 334: 4).
Maximum platilo ve zdravotním pojištění naposledy za rozhodné období kalendářního roku 2012 na úrovni 1 809 864 Kč, kdy z jedné dvanáctiny této částky vycházela při sazbě 13,5 % i maximální záloha 20 361 Kč.
Poznámka:Vzhledem k vysoké částce zálohy může OSVČ v roce 2018 případně požádat zdravotní pojišťovnu o její snížení při splnění podmínek uvedených v § 8 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb.
Pojištěnec měl za období měsíců ledna-května 2017 souběh zaměstnání se SVČ, kdy v zaměstnání za něj zaměstnavatel odváděl pojistné z vyměřovacího základu převyšujícího minimální mzdu. To znamená, že SVČ byla v tomto období považována za vedlejší zdroj příjmů, zálohy na pojistné tedy placeny nebyly. Ke dni 31. 5. 2017 tato osoba ukončila zaměstnání a SVČ se stala - následně i pro rok 2018 - jediným zdrojem jejích příjmů.
Vzhledem ke skutečnosti, že se SVČ stala jediným zdrojem příjmů pojištěnce, vztahovala se na něj - podle výsledků za rok 2016 -povinnost platit od června 2017 měsíční zálohy na pojistné alespoň v minimální částce 1 906 Kč, posledním dnem splatnosti zálohy za měsíc červen byl 10. červenec 2017. Při výpočtu výše pojistného za rok 2017 uvede pojištěnec na Přehledu celkem 12 měsíců výkonu SVČ, z nich však pouze sedm měsíců bude obdobím, kdy platil pro OSVČ minimální vyměřovací základ. Proto musí být za rozhodné období kalendářního roku 2017 zaplaceno pojistné alespoň v minimální výši za těchto sedm měsíců, což dle situace případně vyřeší sedm záloh v částce 1 906 Kč.
Druhá skupina příkladů se týká OSVČ, která není povinna platit alespoň minimální zálohy.
Poživatel starobního důchodu podniká jako OSVČ. V rámci své SVČ dosáhl za 12 kalendářních měsíců roku 2017 příjmů 126 545 Kč při výdajích 75 315 Kč.
Pojistné za rok 2017:
P = 0,135 x 0,5 x (126 545 - 75 315) = 3 459 Kč
Záloha na rok 2018:
Z = 3 459: 12 = 289 Kč
Při placení záloh poživatelem starobního důchodu (jakož i jinou osobou, na kterou se nevztahuje ve zdravotním pojištění v rámci její SVČ povinnost placení minimálních záloh - viz výše) je zapotřebí brát v úvahu tyto skutečnosti:
- měsíční zálohy vycházejí ze skutečné výše příjmů po odpočtu výdajů v předcházejícím kalendářním roce, tedy bez povinnosti placení minimálních záloh,
- z časového i finančního hlediska lze platby nižších záloh případně i sdružit, tedy zaplatit je najednou dopředu například na půl roku nebo na celý rok, o tomto postupu je však vhodné zdravotní pojišťovnu informovat.
Poznámka:osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, nemusejí platit v prvním kalendářním roce své samostatné výdělečné činnosti zálohy na pojistné, nicméně dle vlastní úvahy si mohou přiměřené zálohy platit.
S účinností od 1. 8. 2004 již neexistuje u OSVČ, za které je plátcem pojistného stát, nárok na odpočet od dosaženého příjmu.
Osoba celodenně osobně a řádně pečující o jedno dítě do sedmi let věku vykonávala po celý rok 2017 samostatnou výdělečnou činnost, na základě výsledků této své SVČ v roce 2016 platila od měsíce dubna 2017, ve kterém podala Přehled, měsíční zálohy 960 Kč.
Podnikatelé jako osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku představují ve zdravotním pojištění specifickou skupinu pojištěnců - plátců pojistného. Pokud takové osoby (a nemusí to být pouze matka dítěte) splňují zákonné podmínky, uvedené v ustanovení § 3a odst. 3 písm. a) včetně navazujícího § 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb., nevztahuje se na ně povinnost respektovat minimální vyměřovací základ v zaměstnání ani v SVČ, tedy nejsou ani povinny platit minimální zálohy.
Za tyto osoby je stát plátcem pojistného pouze v případě, kdy nemají žádný příjem ze zaměstnání nebo ze SVČ. Pokud tyto osoby takový příjem (byť minimální) vykazují, stát za ně pojistné neplatí. Zvýhodnění těchto osob z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění spočívá v odvodu pojistného ze skutečné výše příjmů v zaměstnání a z 50 % příjmů po odpočtu výdajů v SVČ, tedy bez ohledu na minimální vyměřovací základ v každé z těchto činností.
Pojištěnec je zaměstnán a současně vykonává SVČ jako vedlejší zdroj svých příjmů.
Tato varianta je obvyklou formou souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností a má ve zdravotním pojištění především tato specifika:
- z hlediska placení pojistného je při posuzování hlavního a vedlejšího zdroje příjmů podstatné, které příjmy pojištěnec považuje za hlavní zdroj svých příjmů, což si rozhoduje sám. Buď to mohou být příjmy ze zaměstnání (případně společně s některými dalšími příjmy), nebo příjmy ze SVČ;
- i když je SVČ vedlejším zdrojem příjmů pojištěnce, musí být provedeno oznámení o jejím zahájení a ukončení;
- z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny;
- není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné (zálohy si však platit může), pojistné se doplácí jednorázovou úhradou do osmi dnů po podání Přehledu;
- výše pojistného OSVČ se vypočítá sazbou 13,5 % z 50 % skutečné výše příjmů po odpočtu výdajů.
Placení nové zálohy
Nová výše zálohy se platí od měsíce, ve kterém OSVČ podá zdravotní pojišťovně Přehled. To znamená, že pokud OSVČ podá Přehled za rok 2017 například v březnu 2018, platí novou výši zálohy od tohoto měsíce, kdy posledním dnem lhůty pro zaplacení této nové zálohy je 9. duben 2018, a to již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny. OSVČ, pro kterou je při souběhu se zaměstnáním její SVČ hlavním (případně pouze jediným) zdrojem příjmů, platí od ledna 2018 - mimo zákonných výjimek - zálohy na pojistné nejméně v částce 2 024 Kč.
Pokud OSVČ platí zálohy na pojistné formou trvalého příkazu, musí s ohledem na situaci provést příslušnou změnu v peněžním ústavu, a to jak v návaznosti na zákonnou úpravu, kterou se zvyšuje minimální výše zálohy, tak podle nové výše zálohy na základě podávaného Přehledu, je-li tato vyšší než minimální.
Placení záloh v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem nebo opožděně, zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále, jehož výše s účinností od 1. 1. 2007 činí 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Penále, jehož výše nedosáhne za kalendářní rok v úhrnu 100 Kč, se nepředepisuje a ani se nepřipočítává k penále případně vzniklému v dalších letech.